Kreslím svůj životNorman

Ahoj, tady Norman. Dnešní video bude trochu zvláštní. Já mám totiž zvláštnosti rád. To, co chci nakreslit, se jmenuje Draw My Life. Princip je úplně jednoduchý. Stačí fixami na tabuli nakreslit svůj život a pak to celé natočit. Do francouzštiny se to dá přeložit jako "Kreslím svůj život", což je super, protože umím výborně kreslit. ŠPATNĚ! Vyrostl jsem tady ve favelách.

Celé dětství jsem se dostával do přestřelek a... Ne, tak to vůbec nebylo. Můj život je mnohem banálnější. Stejně vám o něm ale povím. Jsem Norman a vyrostl jsem ve Francii. Narodil jsem se v Arrasu a vyrostl jsem v Lens, konkrétně v Liévinu. Zkrátka jsem vyrostl na severu. Děda byl horník v uhelném dole. Na severu Francie to bývalo typické povolání. Říkalo se jim černé huby. Ve skutečnosti nebyli černí. Jen ušpinění od uhlí. Rodiče a prarodiče žili v domech pro horníky.

Říká se jim corons. Pocházím z rodiny, která je typicky ch'ti. A jsem na to sakra pyšnej! Máma byla učitelka a ředitelka na střední a táta byl ředitel kulturního centra a tvůrce firemních videí. Jsou červeně, protože nemám žádnou jinou fixu. Když jsem byl malý, vymykal jsem se obrovskou změtí blonďatých kudrn na hlavě. Účes pro babičky! Sedm dní v týdnu. Byla to radost. Dospělí říkali: "Je jak Zlatovláska!" Holky mého věku zase říkaly: "Hele, ovce."

"Super." Chodil jsem proto pořád k holiči. Když jsem vyšel ven, holka, do které jsem byl zamilovaný, řekla: "Hele, oholená ovce." Táta občas domů z práce přinesl svou velkou kameru. Se sestrou jsme si s ní pořád hráli. Natáčeli jsme krátká, legrační videa. Daphné, co kdybysme natočili sex tape? Mluvím jak děda ze Simpsonů.

- Normane, to přece nejde. Jsem tvoje sestra. - Nevadí. Dělám hlas mutujícího kluka, protože jsem zrovna byl smrdutej teenager. Mít starší sestru má svoje klady i zápory. Máma ráda recyklovala sestřino oblečení a nutila mě ho nosit. Já nechci. Vždyť jsem kluk. Mám lulana. Vždycky řekla: "S tím si nedělej hlavu." "Je pro kluky i pro holky."

"Tak jo." Když jsem šel druhý den do školy... Hele, ovce si na sebe vzala šaty. Abyste věděli, tohle oblečení je i pro kluky. - Jsou to šaty i pro kluky. - Ukamenujte ho! Ve dvanácti jsem začal hrát na saxofon. Je to sice stylovej nástroj, ale musí se na něj umět skvěle hrát. - Normane, zahraješ mi něco? - Jo, jasně. To byl děs.

Hned si tě odstraním z přátel na MSN. Přidal jsem se ke katolickým skautům Francie. Nevypadá to moc jak skautskej šátek. Spíš jak stetoskop. Dobrý den, jsem lékař! Když jsem ale šel do skautu, došlápli si na mě starší kluci. Naval šátek. A baret. A iPhone. Ten vlastně ještě neexistuje. - Zakročila ale máma. - "Hej, okamžitě pusťte mýho syna. Nebo vás zruším."

Jednoho dne mámu polapil zabiják jménem rakovina. Vznesla se ke hvězdám. Určitě se na mě tam shora dívá. Se sestrou a tátou jsme se přestěhovali do Paříže. Ta moje Francie vypadá čím dál odporněji. Udělal jsem maturitu za... Bez známky. Dva roky jsem bez přestání hrál jednu MMORPG hru. Pak jsem svoje usílí zdvojnásobil a ztrojnásobil. Během těch dvou let se mi ale povedla celkem dobrá věc. Oženil jsem se. Možná to zní divně, ale oženil jsem se s noční elfkou.

Přišla mi vážně skvělá. Pak jsem se pokusil udělat autoškolu. Instruktor mi u zkoušky řekl: "Jste ten nejhorší řidič na světě. Řídíte naprosto mizerně. Ohrožujete veřejnost." "Takže mi to dáte?" Začal jsem na Dailymotion dělat videa se svým nejlepším kámošem Hugem. Počkat. Pardon. Asi takhle. Ne, takhle. Ne, spíš takhle. Dělám si srandu.

Jmenovali jsme se Le Velcrou. Na počest bot se suchým zipem. Přišly nám stylový. Pak se k nám přidal náš kámoš Kemar, kterej má skvělej smysl pro humor a obrovský brýle. Narazili jsme na další, kteří stejně jako my dělali videa na Dailymotion. Byl tam Cyprien, tehdy Monsieur Dream, Jérôme Niel, tehdy La Ferme Jérôme, Maxime Musqua, tehdy Les Chroniques de la Grosse Pomme, Jhon Rachid, tehdy Mac Gyver du bled, a Mister V, tehdy Mister V. Nakreslil jsem ho příšerně. Omlouvám se. Není to stínítko na lampu.

Je to čepice. Pak tam byla ještě Amandine du 38. Byl rok 2008. Točení videí mě tak bavilo, že jsem to šel oznámet lidem na vysoké. "Dobrý den, končím s vysokou. Budu točit videa na internetu." "Co je to internet? To je nějaký sport? Jako balbinton?" V té době jsem zašel do sdružení Chats des rues, protože zbožňuju kočky. Vždycky jsme jich měli spoustu.

Jedna byla hrozně krásná. Zrzavá, vypadala tak trochu jako pirát. Chtěl jsem si ji vzít. Najednou ale začala... Nakonec jsem si vzal jeho. Byl to Sergie. "To snad ne. Proč zrovna já? Vždyť nemám mozek." Když jsem se jednou vrátil z ping pongu, řekl jsem si, že o tom natočím krátké video, tentokrát úplně sám. Nahrál jsem ho online na YouTube, - Kde jsem zabodoval. Proč? Protože jsem Van Damme! - Jsem aware. Souběžně s videi na YouTube jsem začal dělat i stand-up.

Stejnej vibe jako ve videích, ale na jevišti. Někteří mi vytýkají, že moc často děkuju svým odběratelům. Že moc často děkuju těm, kteří mě sledují. Oni totiž neví, neumí si představit, jak moc mi lidi na internetu změnili život. DĚKUJU Překlad: qetu www.videacesky.cz