UranPeriodic Videos

Takže tohle je jeden z našich rukavicových boxů. Když se podíváte na pravou stěnu boxu, uvidíte, že tu máme neprodyšné zámky. V podstatě co uděláte, je, že cokoliv sem chcete dát, vysajete všechen vzduch a pak to znovu naplníte suchým, kyslíku zbaveným dusíkem. Tak můžete dát sloučeniny, které reagují se vzduchem nebo s vlhkostí, do boxu bezpečně a uskladnit je. Tohle je něco, jako když vidíte obrázky lidí z jaderného průmyslu, jak manipulují s předměty.

Takže další je uran, což je můj oblíbený aktinoid. Je to ten, se kterým pracuji v laboratoři. Také je to strašák periodické tabulky, řekl bych. Jakmile před lidmi zmíníte uran, začnou říkat: ,,Ouu, tím si nejsem tak jistý.'' Tohle je ten strašák. Tohle jsou třísky uranu. Vidíte, že mají takový tupý vzhled, protože když jsou čisté, jsou vysoce reaktivní, a zreagují s kyslíkem extrémně rychle, ale když je dáte do kyselinového nálevu koncentrované kyseliny dusičné, dostanete skutečně krásné, lesklé povrchy, ale ty moc dlouho nevydrží.

Uran je základem jaderné energie a existuje ve dvou izotopech, to jsou dva atomy rozdílné hmotnosti. Existuje uran-238, což je ten nejrozšířenější, a druhý, uran-235, což je ten, který se při ozáření neutrony rozpadne vejpůl a uvolní jadernou energii. Provedlo se již hodně práce, nebo se provádělo během druhé světové války na separaci těchto izotopů uranu. A to zahrnovalo i sestavování největších hmotnostních spektrometrů, který kdy byly vyrobeny.

A naštěstí separace uranových izotopů je velice náročná, to je důvod, proč jenom velké a bohaté země byly schopny dovolit si vyrábět jaderné zbraně. Tohle je jenom olej, co je nahoře, stejně jako bychom ho museli mít na ochranu draslíku, potřebujeme ho také na ochranu uranových třísek. Když je skutečně dobře oddělíte, jsou samovznětlivé, což znamená, že vzplanou ve vzduchu prostě samy od sebe.

Ale ve skutečnosti je s tímto prvkem velice zajímavé zacházet. Má velikou škálu oxidačních stavů. Když ho použijete v ochuzené formě, je vlastně poměrně bezpečné s ním zacházet v laboratoři. Ochuzený materiál obsahuje pouze velmi malé množství štěpitelného uranu, který se používá v bombách a jaderných reaktorech, jen asi 0,2 procenta. Vlastně to znamená, že při zacházení s ochuzeným uranem není problémem radioaktivita, i když stále musíte mít nějakou ochranu, opravdový problém je v tom, že je to vysoce jedovaté a asi tak půl gramu by vás zabilo ve velmi krátkém čase, protože to účinně napadá vaše játra.

Tohle je tetrachlorid uraničitý. Je bez rozpouštědel, je to pěkný, volně tekoucí smaragdově zelený prášek. A když ho rozpustíte v rozpouštědlech jako je THF, dostanete nádherné zelené roztoky. A tady je další forma uranu.

Tohle je uranyl dichlorid, který má k sobě napojené také dvě organické molekuly. To je tahle krásně žlutá barva. Takže jakmile jste odstranili uran-235, stejně vám zbyde velké množství, 99 celých, více než 99 % původní hmoty vašeho uranu je uran-238, ze kterého jste odstranili skoro, ale ne všechen uran-235, a to je takzvaný ochuzený uran, což je jedna z nejhustších látek, kterou můžete mít. Takže se to používá tam, kde chcete něco velmi těžkého, co není tak velké.

Například se to používá jako protiváha, kterou lidé dávají do letadel a velkých letadel, aby je vyvážili, protože to zabere jenom malý objem prostoru. Musíme to uschovávat bezpečně a zajištěně v sejfu. A musíme vyplňovat velká množství papírů. Jsem si jist, že pro tyhle papíry bylo poraženo už hodně stromů. Ale je to všechno velmi důležité, protože musíte mít jistotu, že při zacházení s ochuzenými sloučeninami uranu nikoho neotrávíte a že po vás nikde nezůstanou radioaktivní látky.

Takže máme zápisové knížky, musíme dokumentovat, kolik použijeme a kdy a jak se toho zbavíme. Máme detektory, kterými musíme pročesávat laboratoř. Spoustu lidí začne takhle: ,,Představuji si, že ve tmě záříš.'' To kdybych dokázal, asi bych byl už mrtvý, než by se to stalo. Ano, zase ta věc se strašákem. Hodně lidí je docela překvapeno nebo tak nějak šokováno, když slyší, že pracujete s těmihle věcmi. Ale ve skutečnosti je to stejné jako s většinou ostatních chemikálií z periodické tabulky a jakmile se přenesete přes ten obrázek strašáka, je to ve skutečnosti velmi zajímavý prvek.

Většina kovů a polokovů vypadá takhle. Je to počet elektronů, které mají, a elektronů, které dokáží vzít nebo jsou schopni dát, co definuje jejich chemii. A není to nebezpečné? Víš, že uran má pověst kvůli tomu, že je tak nebezpečný. Nevystavuješ nás nebezpečí, když to takhle držíš? Ne, tohle je ochuzený uran, takže je tam okolo 0,2% toho, čemu byste řekli štěpitelné.

Zbytek toho není radioaktivní. Takže všechno to je docela toxické, ale museli by vám dát v práci volno, abyste tohle snědli, protože je to extrémně tvrdé.