Pixar – Čím nás příběh oslovuje

Pixar určuje standardy pro 3D animaci. Vytvořili nové médium pro filmaře a zvyšují úroveň umění a inovace. Ale pravý úspěch Pixaru spočívá v překročení technického aspektu a zaměření se na nejdůležitější prvek filmu: příběh. V každém jejich filmu dodržují 22 pravidel pro skvělé vyprávění. Já se chci zaměřit na jedno. A tím je: Proč musíte vyprávět tento příběh? Proč musí tento příběh existovat?

Jakému slouží účelu? Ať už učí důležitost spolupráce nad nadutostí, smíření se se smrtí milovaného nebo touze jít za snem navzdory okolnostem. To jsou všechno témata důležitá pro sociálně-emoční vývoj. Žádné povrchní románky ani pohádky. Soustředí se na rodinu, respekt, přátelství a soucit. Věci, které se potřebujeme naučit v našem nejvnímavějším věku. Já vyrostl na klasických Disney animácích. Jako dítě jsem je miloval a to platí dodnes.

Ale už v mládí mi přišlo zvláštní, že většina z nich byla o románcích. O dívkách, které se všeho vzdaly pro někoho, koho skoro neznají. V Malé mořské víle Ariel opustí všechno, co znala, a vzdá se svého hlasu, aby byla s týpkem, kterého matně zahlédla. Na příbězích o zneužívané dívce zamilované do prince není nic špatného. Ale děti se s nimi neztotožní. Což dává smysl, jsou to adaptace století starých knih. V animaci je tendence zjednodušovat poselství filmu a omezit konflikt na jednoho zlovolného záporáka, který je zlý bez opravdového opodstatnění.

Disney je znám pro své nepropracované záporáky. Scar chce jenom vládnout. Gaston není o moc víc než místní rváč. Dokonce i Ledové království, skvělý příběh o sesterství a nezávislosti, má nakonec jen typického, knírek si hladícího zlosyna. Neříkám, že je to špatné vyprávění.

Všechno to jsou úžasné filmy, ale jejich postavy by mohly být lépe využity. Syndrom z Úžasnákových je možná zlý, ale také vidíme jeho vývoj. - A co jste mi řekl vy? - Leť domů, mladej, já pracuju sám. Je komplexní a má jasnou motivaci. Díky tomu ho dokážeme pochopit. Dokonce i Sid, který vlastně není ani záporák, je to zvídavý kluk, který rád dělá pokusy s hračkami. Ano, je to syčák, ale kdo není v jeho věku?

Pravým záporákem je Woody. Konflikt začíná jeho sobectvím a strachem z náhrady. A musí se naučit přijmout změnu jako součást života. Z emočního hlediska je nám to bližší než čelit nepříteli. Do nekonečna a ještě dál! Pixar rozumí tomu, že příběhy nás zasáhnou, protože se opírají o základní pravdy lidství. Nezáleží, zda jsou vyprávěny hračkami, monstry nebo roboty.

V Pixaru jsou schopni soucítít s publikem. Jako by říkali: "Víme, že se tak cítíte, a teď vám ukážeme, proč se tak cítíte." A dělají to způsobem, který nepůsobí povýšeně. Chtějí nás naučit emocionálnímu porozumění. Pixar jsem vždy obdivoval, protože dělají příběhy, které můžou fungovat pouze jako animace. Toy Story by nefungovalo v žádném jiném formátu.

Stejně tak Auta nebo V hlavě nemůžou být divadelní hra. Mezitím Popelka byla kniha, film, animák, divadelní hra i seriál. U Pixaru se jedná o jedinečné příběhy. Například Hledá se Nemo. Film, který plně využil nového prostředí a vyprávěl příběh fungující pouze v oceánu. Na druhé straně pak máme Příběh žraloka. Vyšel o rok později a je to jen divný mafiánský film s restauracemi a automyčkami.

A všechny ryby představují rasistické stereotypy. - No tak, pojď si plácnout. - Oscare! - Hned nevyšiluj, bílý ryby to asi neumí. Vůbec nevyužili formát. Animace má sílu zjednodušovat, přehánět, abstrahovat a vyjasňovat. Je to perfektní nástroj pro vyprávění a vývoj postav. Má schopnost prozkoumat opravdu významná témata. Měla by být více než jen pestré barvy a chytlavé písničky. Kvůli převládajícímu mladšímu publiku je animace vždy vnímaná jako dětinská a lidé vnímají rodinný film jako film pro děti.

To u filmů od Pixaru neplatí. Jsou pro všechny, otce, matky, puberťáky i děti. Koholiv s tlukoucím srdcem a touze po dobrém příběhu. Překlad: Zef www.videacesky.cz