Etika (ep. 4)Pozemšťané v kostce

Vítejte u 4. dílu Pozemšťanů v kostce. Dnes se budeme učit o dobru a zlu. ČÁST 4. ETIKA Koncept dobra a zla je zásadní k porozumění lidského chování. Jak jsem vysvětlil v 1. epizodě, mysl Pozemšťanů se dělí na 3 části: Ego, Zvíře a Otravu. Zvíře říká Egu, co chce dělat, a Otrava to, co by mělo dělat. Otrava věčně komentuje činy Zvířete; s některými souhlasí, s jinými ne.

Tomu se říká "uvědomění sebe sama". Kritéria, kterými se Otrava řídí, jsou dobro a zlo. K posílení svého rozhodnutí trestá Otrava zlé skutky pocity studu a viny a dobré skutky odměňuje pocitem uspokojení; stejně tak Zvíře využívá rozkoš, bolest, strach a chtíč k dosažení svého. Existuje mýtus, prastarý fiktivní příběh o tom, co se stalo, když začali být lidé uvědomělí. První dva Pozemšťané podle příběhu žili v zahradě; uzavřené oblasti s bohatou vegetací, kterou hlídal něco jako bio-úředník.

O těchto fiktivních stvořeních si více řekneme příště. Podle příběhu bylo prvním uvědomělým činem Pozemšťanů snědení ovoce proti vůli bio-úředníka. Díky tomu poznali, že některé činy jsou dobré a jiné zlé - konkrétně snědení toho ovoce. Cítili se provinile, zahanbeně a byli vyhnáni ze zahrady do drsné divočiny. Tento příběh nám dokládá, jak Pozemšťané své uvědomění prožívají. Podle všeho je to velmi nepříjemné, stejně jako život v nehostinném prostředí.

Mít v hlavě Otravu je nejspíš stejné jako mít na ní Mozkocucku, která bez ustání tlachá o tom, co je a co není dle zákonů galaktické byrokracie. A pocit viny je stejný, jako když Mozkocucka trestá porušení byrokratického zákonu uvolněním kyseliny do mozku hostitele. Až na to, že Otravu byrokracie nezajímá. Má vlastní pravidla, vyvinutá evolucí a společností. Dobro a zlo. Ale co to vlastně je? A co je jejich účelem? Dobro a zlo existuje, aby podpořilo spolupráci jednotlivců.

Jednoduše - skutek je dobrý, pokud skupině pomůže. A zlý, pokud zájmu skupiny odporuje. Bez spolupráce prosazované Otravy v jejich mozcích by Pozemšťané hleděli jen na osobní prospěch. Ale, můžete se ptát, pokud by každý ve skupině maximalizoval vlastní prospěch, neprofitovala by z toho ve výsledku celá skupina? Ve skutečnosti ne. Jsou situace, kdy egoisticky maximalizovaný prospěch snižuje prospěch všech, včetně egoistů samotných. Ukázkovým příkladem je to, čemu Pozemšťané říkají "vězňovo dilema". Představte si, že galaktičtí zločinci, Všemocný Cthulhu a Lord Xenu, byli zatčeni a uvězněni galaktickou policií za neautorizované zahrávání si s planetou Zemí, řekněme s pomocí sopek a zlých snů.

Bohužel jejich pikle neviděli žádní svědci, až na nehmotné Théťany a šílené členy kultu, kteří nejsou legálně bráni za svědky. Takže policie vyslýchá každého padoucha zvlášť a za přiznání jim nabídne snížení trestu. Nabídka zní: Pokud budou oba mlčet, nic se jim nedokáže a oba dostanou jen 100 let za neoprávněné vniknutí na chráněné území.

Jeden trojúhelník představuje 100 let. Pokud se jeden přizná, bude osvobozen, a druhý dostane maximum - 800 let. Když se přiznají oba, dostanou trest 400 let. Z pohledu Lorda Xenu je rozhodnutí jasné. Ať Cthulhu udělá cokoliv, pro něj bude lepší se přiznat. Když bude Cthulhu držet chapadla, Xenu se vyhne vězení tím, že ho zradí.

Pokud Cthulhu zradí jeho, Xenu si pomůže tím, že rovněž promluví. To samé platí pro Cthulhu - ať udělá Xenu cokoliv, on z toho vyjde líp, když promluví. Takže egoismus padouchy přivede k vzájemné zradě, ale pointou je, že pokud budou oba egoisticky mluvit, dostanou vyšší sazbu, než kdyby spolupracovali a mlčeli. Tudíž ačkoliv zvýšili vlastní prospěch, snížilo to prospěch obou dohromady. Ovšem i kdyby si to uvědomili a spolupracovali, pořád by byli v pokušení vzájemně se zradit. Dalším příkladem by byl rod Pozemšťanů, v němž každý má jednu kozu.

Domácí zvíře, které dává mléko. Nepotrvá dlouho než si uvědomí, že můžou získat další kozu tak, že ji v noci ukradnou. Zloději koz se tedy budou mít lépe než ti, co v noci spí. Ovšem když všichni budou zloději, opět skončí každý s jednou kozou. Noční krádežo-výměny budou zbytečná ztráta času a energie a rod bude mít nevýhodu proti rodu, který se navzájem neokrádá a ráno je odpočatý. Toto je základní problém lidského skupinového chování, který evoluce vyřešila vznikem Otravy a konceptu dobra a zla.

Pokud je krádež zlá, Otrava ji potrestá pocitem viny, který způsobí víc nepohodlí než ukradené mléko potěšení. A najednou je kradení méně lákavé než předtím. Stejně tak pokud jeden z rodu nemá kozu, Otrava donutí druhého o mléko se podělit. Nutkání je silnější, pokud je chudá žena, protože ženy jsou třeba k růstu populace. Nesobecké činy, které pomůžou skupině, jsou dobré, a Otrava je příjemně odmění. Samozřejmě Pozemšťané museli rozhodnout, které skutky budou dobré a které zlé. Proto určili pravidla, předávaná z generace na generaci.

Říká se jim Etika. Tip pro turisty: Před návštěvou Země se naučte základní pravidla dobra a zla. I nevinný čin jako únos krávy je považován za zlý a dostane vás do potíží. Nechce strávit zbytek života zamčení v tajném vládním zařízením. Jak jsem říkal, uvědomění je velice nepříjemné. Proto se jej snaží Pozemšťané za každou cenu umlčet. Opakují denní rutinu bez jakýchkoli etických rozhodnutí.

Tlumí svůj mozek drogami a plní zbytečnými informacemi. Utíkají do fiktivních světů a vítají každou autoritu, která jim řekne, co je dobré a zlé. I přesto, že činy navržené autoritou očividně skupině ublíží. To vede k absurdním situacím, kdy miliony následují náboženského vůdce, který zakazuje antikoncepční metodu, která zpomaluje nebezpečnou pandemii, snižuje přelidnění a hladomor. Rada pro vědce: Zajímavé pole výzkumu je experimentální etika.

Uneste Pozemšťana a postavte jej před morální dilema. Například zda dát jídlo hladovějícímu muži nebo sexy ženě. Výsledek vás může překvapit. Mezi zlé skutky patří zabíjení, obsazení půdy, znásilnění, krádež a lhaní, protože jde o činy poškozující skupinu. Samozřejmě pouze pokud se dějí členům skupiny. Pro skupinu nepřátel mají Pozemšťané jiné standardy, a dokonce používají i jiná slova.

Zabíjení se říká válka, znásilňování a loupení jsou válečná kořist, zabírání země je dobývání a ze lhaní je diplomacie. Tyto činy jsou nejen povoleny, ale považovány za dobré a čestné, protože pomáhají skupině. Samozřejmě druhá skupina je vnímá jako zlé. To vede k dvojitému standardu, který Pozemšťané uplatňují k nepřátelům. Představte si dva kmeny, Červené a Zelené, kteří spolu mají konflikt Zelený kmen zničí budovy červených a někdo přitom zemře.

To ublíží Červeným, ale Zeleným pomůže. Ve výsledku je čin pro Červené zlý, ale pro Zelené dobrý. Ne kvůli rozdílným etickým standardům, ale proto, že zlo je špatné pro mou skupinu, která není pro všechny stejná. A teď - když jim to Červení oplatí, nebo zaútočí na Zelené, kteří s útokem neměli nic společného, bude to dobré pro Červené a zlé pro Zelené z naprosto stejných důvodů. Následkem čehož budou oba kmeny přesvědčeny, že ten druhý je zlý. Pokud se obě strany usnesou, že zabíjení hodných je zlé, ale zabíjení zlých je dobré, vstoupíme do smyčky, kde definice dobrých a zlých je u obou klanů založena sama na sobě.

Dobří jsou dobří, protože zabíjejí zlé a zlí jsou zlí, protože zabíjejí dobré. Pokud obě strany mají různé etické kodexy, je to ještě horší, protože každý klan používá svou etiku k posouzení etiky druhých. Červení můžou říct, že Zelení nerespektují svobodu. A Zelení řeknou, že Červení nemají žádnou čest.

Stejně jako v případě Andromedského yardu a Centaurijského metru. Andromeďané myslí, že Centaurijský metr je moc dlouhý, a Centauřané myslí, že Andromedský yard je příliš krátký. Na Zemi bohužel není žádná centrální byrokracie, která určí systém měření, který všichni svorně nenávidí. Proto je dobro a zlo otázkou etiky uvnitř skupiny a zároveň etiky mezi nepřátelskými skupinami. Proto je Pozemšťan zločinec, když zabije souseda, ale hrdina, pokud zabije tisíc nepřátel.

Žádný jiný druh na planetě tak nemilosrdně nevyhubil populaci celých kontinentů. Až na... mikroby. Mimochodem, pokud se Pozemšťanů zeptáte, kdo byli největší padouši historie, nejspíš budou jmenovat ty, kdo zabili spoustu lidí ve svém kmeni nebo zemi. Říká se jim masoví vrazi. Pozemšťané, kteří zabili spoustu lidí z jiných kmenů a zemí jsou oslavováni jako hrdinové celá staletí po své smrti.

Toto vůbec není nelogické, je to důsledek definice "Zlé je to, co škodí mojí skupině." Strategická rada: Když přepadnete Zemi, nepočítejte s tím, že Pozemšťané nebudou spolupracovat kvůli vlastním konfliktům. Nejste součást žádné z pozemských skupin, proto vás budou považovat za zlé a i zarytí nepřátelé se mohou spojit proti vám. Ve skutečnosti je etika mnohem komplexnější, než jak jsem ji popsal. Pozemšťané většinou patří do mnoha vnořených nebo překrývajících se skupin s vlastními konflikty a různými etickými kodexy.

Výsledná etická dynamika dělá z celkové etiky komplikovanou věc. I přesto se všechny komplexní etické systémy řídí jedním základním principem: Dobré je, co pomáhá skupině, zlé to, co skupině škodí. Tyto systémy se vyvinuly, protože etika, která skupinu podporuje, jí pomáhá přežít, růst a šířit genetický kód. Tudíž, stejně jako ostatní aspekty lidské společnosti, principy dobra a zla končí u našeho starého přítele... Genetického imperativu - šíření kódu.

Příště budeme mluvit o hrách, snech a fikci a proč všechny slouží stejnému účelu: učení přežití. Díky za sledování. Překlad: hAnko www.videacesky.cz