Řádky o válce

www.VideaČesky.cz uvádí 17. ŘÍJEN 1944 5,5 KM NAD VÍDNÍ ČLÁNKY O VÁLCE Drahý táto, Když jsem psal naposled, říkal jsem ti, že se nebojím. Že jsem dost statečný, abych téhle válce čelil s otevřenýma očima. Ale touhle dobou určitě víš, že žiju ve lži.

Myslím, žes to věděl celou dobu. Viděl jsem spadnout tolik letadel. Bezmocně jsem sledoval, jak přede mnou umírají moji přátelé. Stane se to v mžiku oka. Mám strach, tati. Všichni ho máme. Kluci o tom nemluví, ale vidím jim to na očích. Podle mě tu není jediný muž, který věří, že přežijeme všech pětatřicet misí.

Než jsem odplul, říkals, že klíčem je brát jeden den za druhým. Zvládnout prostě jedno další vzlétnutí a přežít ještě jedno přistání. Nejsem jako ostatní chlapi. Oni se všichni bojí, co se stane, jakmile se vzneseme. Ale já... Já se mnohem víc bojím toho, jak to bude, jestli se někdy dostanu domů. Pořád myslím na den, kdy jsem ti řekl, že rukuju.

Doma v Jižní Dakotě. Ráno mého prvního sólového letu. Je to místo, kde jsem vyrostl. Kdes mě vychoval k tomu být mužem. Jakkoli jsem miloval létání, nemohl jsem se dočkat přistání. Nemohl jsem se dočkat tvého výrazu, až ti řeknu o tom, jak jsem se rozhodl. Že půjdu ve tvých šlépějích. Že budu bojovat.

Přesně jako můj táta. Vážně jsem si myslel, že jsem viděl záblesk toho, za cos tak dávno bojoval. Poprvé jsem si myslel, že ti opravdu rozumím. Mýlil jsem se. Pamatuju si ten tvůj výraz, když jsem ti řekl, že se hlásím k armádě. Plný respektu. Myslel jsem si, že jsem nezranitelný. Věci se tu mění tak rychle.

Znovu mi trvalo týdny ti napsat... Abych ti řekl pravdu. Abych ti řekl, co si opravdu myslím o téhle válce. Každá mise mě vede hlouběji do srdce Evropy. A během každého letu se dívám dolů skrz mraky. Co tam vidím? Místo, které mi připomíná domov. Letadlo, které řídím...

Dakotský zefýr... Bylo navrženo pro jednu jedinou věc. Přinést válku do vlasti našich nepřátel. Přinést smrt. Jak se mám asi cítit, táto? Mám vůbec něco cítit? Proč jsi mi neřekl pravdu? Proč jsi mi neřekl, jaké to opravdu je? Boje této války mě naučily mnohé.

Především jsem zjistil, že nejsem moc statečný muž. Protože statečný muž by tyto věci nikdy neřekl. Ne otci, který nikdy neprojevil slabost. Omlouvám se, táto. Možná to nejodvážnější, co mohu udělat, je držet se tohoto dopisu. Tys bojoval ve své válce. Není fér tě vinit z toho, žes mě nechal bojovat mou vlastní. Ale pokud nějak přežiju...

Pokud nějakým způsobem přežiju všech pětatřicet misí... Možná budu schopen přerušit řetěz. Ukončit ty lži. Třeba někdy dostanu šanci předat tato slova svému vlastnímu synovi. Co myslíš, táto? Našel jsem konečně pravdu? Tvůj syn, Jim Překlad: ScreaMaker Korekce: bakeLit www.videacesky.cz