Roy Benavidez – běsnění zeleného bareta

SIMPLE HISTORY uvádí Běsnění zeleného bareta. Roy Benavidez, Vietnamská válka. Dětství Roye Benavideze bylo drsné. Oba jeho rodiče zemřeli, šikanovali ho spolužáci kvůli jeho smíšenému mexicko-yaquiskému původu a musel opustit školu v 8. třídě, aby pomohl rodině. Ve věku 19 let vstoupil Benavidez do armády.

Sloužil v korejské válce a texaské národní gardě. V roce 1959 se oženil s Hilarií Coy Benavidez, dokončil výsadkářský výcvik a přestoupil k 82. výsadkové divizi. 1966 – Seržant Roy Benavidez byl hospitalizován po šlápnutí na minu. Doktoři tvrdili, že už nikdy nebude chodit. V roce 1965 byl poslán do Vietnamu jako poradce pro vojáky ARVN. Benavidez byl sám vyslán na tajnou operaci, kde měl shromáždit důkazy, že se vojáci Severního Vietnamu vydávají za Vietcong.

Když byl na hlídce podél úzké pěšiny v převleku za partyzána Vietcongu, spustil nášlapnou minu. O něco později ho objevilo družstvo mariňáků. Původně mysleli, že jde o nástrahu. Ale byli překvapeni, když ho obrátili a zjistili, že muž ve vietnamském pyžamu byl Hispánec se známkami americké armády. Brzy byl evakuován do nemocnice. O dva měsíce později se v americké nemocnici Benavidez zotavil a probral. Vrátily se mu vzpomínky.

Doktor mu řekl, že už nikdy nebude chodit. Měl poraněnou páteř a jeho mozek mu chrastil v lebce. I přesto Benavidez, usazený na vozíku, prosil lékaře, aby ho nepropustili z armády. Armáda byla jeho život. Benavidez odhodlaně každou noc vylézal z postele, přitiskl se ke zdi a přenášel váhu na nohy. Týdny překonával bolest a zdolával stále větší vzdálenost, což lékaře překvapovalo. O 6 měsíců později s pomocí své ženy Benavidez odešel z nemocnice po svých.

Měl přislíbenou práci za stolem v pevnosti Bragg v Severní Karolíně, ale s odhodláním a každodenním cvičením rázně trénoval a kvalifikoval se ke speciálním jednotkám známým jako zelené barety. Byl přidělen do oddělení B56, 5. skupina speciálních výsadkových sil, 1. speciální jednotka. Šest hodin v pekle. Psal se rok 1968. Štábní seržant Roy Benavidez s kódovým jménem Tango Mike/Mike byl zpět ve Vietnamu.

Neměl službu, účastnil se kázání. Jeho myšlenky se fixovaly na radiokomunikační paniku z přední linie. V Loc Ninhu, poblíž hranic s Kambodžou, se dvanáctičlenný průzkumný tým včetně jeho blízkých přátel, seržanta Leroye Wrighta, seržanta Lloyda "Frenchieho" Mousseaua, specialisty Briana O'Connora a 9 Montagnardů, kteří byli součástí programu skupiny civilní obrany CIDG, dostal do obklíčení tisícičlenným praporem zkušených severovietnamských vojáků.

Všichni byli zraněn nebo zabiti v počátku boje. Tři vyslané záchranné helikoptéry je nedokázaly naložit kvůli těžké palbě. Když se helikoptéry vrátily, byly prostřílené kulkami. Člen posádky, devatenáctiletý střelec Michael Craig, byl několikrát zasažen a zemřel v Benavidezových rukách. Nebyla šance, aby Benavidez nechal své kamarády v džungli.

Naskočil do vracejícího se vrtulníku. Přihlásil se tak rychle, že neměl čas vzít si svou pušku M16. Byl vybaven pouze svým nožem a lékárničkou. Sám Benavidez to popsal jako "přepnutí na autopilota". Když se blížil k zóně vyzvednutí, uvědomil si, že jeho tým je příliš vážně raněný pro pěší přesun k vrtulníku. Nepřátelská palba byla tak hustá, že pilot Larry McKibben musel kličkovat a uhýbat, nicméně byl schopen poskytnout krycí palbu.

Benavidez seskočil s lékařským vakem a proběhl džunglí k raněným mužům pod těžkou nepřátelskou palbou, která ho zasáhla do nohy. V tu chvíli myslel, že šlo o trn. Nejprve našel Mousseaua, kterému viselo vyražené oko na tváři, zatímco odhodlaně opětoval palbu. Vojáci CIDG leželi v kaluži krve ošetřeni tak, jak to jen šlo. Benavidez všechny odtáhl do obranných pozicí tak, aby usměrnili palbu na nepřítele, a zraněným píchl morfium.

Poté uviděl O'Connora a tlumočníka CIDG, kterému signalizoval přesun, ale opět začala střelba a oba se stáhli do krytu. Další kulka zasáhla Benavideze do stehna. V adrenalinu hodil zelenou dýmovnici jako signál pro vyzvednutí vrtulníkem. Když se všichni přesouvali do vrtulníku, tlačil na linii stromů s AK-47, kterou sebral pro krytí O'Connora a tlumočníka, kteří mířili k vrtulníku. Nyní Benavidez hledal velitele, seržanta první třídy, Leroye Wrighta. Ten byl zabit a měl u sebe informace, které nesměly padnout do rukou nepřítele.

Benavidez našel jeho tělo a táhl ho směrem k vrtulníku, když byl znovu střelen, nyní do břicha, a do zad ho zasáhly i střepiny granátu, který ho omráčil. Když se probral, byl nucen opustit přítelovo mrtvé tělo. Došlo k havárii. Vrtulník se zřítil k zemi pod nepřátelskou palbou. Pilot McKibben byl po smrti. Z mužů na palubě jich přežilo pět, včetně Mousseaua. Stejně tak O'Connor a tlumočník, kteří nedošli k vrtulníku.

Benavidez je odtáhl od vraku, rozdělil morfium, vytyčil perimetr kolem místa havárie a přivolal podporu letounů F-100, které shodily na pozice nepřátel napalm. Když letounům došlo palivo a musely se stáhnout, opět začala kulometná palba. Benavidez dal O'Connorovi třetí dávku morfia a byl znovu střelen do nohy. Jejich pozice byla obklopena severovietnamskými vojáky. Situace vypadala beznadějně. Konečně přistála záchranná helikoptéra.

Benavidez a záchranný tým odtáhli raněné k vrtulníku. Místo přistání bylo stále pod palbou vojáků NVA. Navíc byli dva muži střeleni do zad během plížení. Předešlé zranění šrapnelem způsobilo, že měl Benavidez rozmazané vidění kvůli krvi v očích. Když šel pro Mousseaua, voják NVA ho udeřil puškou do hlavy, čelisti a rozřízl mu ruku bajonetem. Volal na O'Connora, aby střílel.

Ale ten byl příliš omámený morfiem. Benavidez vytáhl svůj nůž a ubodal vojáka NVA k smrti. Pak odtáhl Mousseaua k vrtulníku a Kalašnikovem zabil další dva vojáky NVA, kteří byli mimo úhel střelců z vrtulníku. Poté se ještě jednou vydal pro tlumočníka a zničil všechny tajné informace, zatímco mu krev stále zatemňovala vidění. Teprve pak dovolil ostatním, aby ho usadili do vrtulníku. Poslední muž, který opouštěl bojiště.

V tu chvíli už mu z rány v břiše vyčnívala střeva, která se snažil zadržet rukama. Helikoptéra – značně poničená a bez přístrojů – přesto dokázala vzlétnout. Co následovalo. Když přistáli, zranění byli po jednom vynášeni a ošetřeni. Ukázalo se, že Benavidez naložil do vrtulníku i tři mrtvé nepřátele pro případ, že by u sebe měli tajné informace. Byli ponecháni stranou stejně jako Benavidez.

Nemohl se hýbat ani mluvit kvůli zlomené čelisti od rány puškou. Krev ve tváři mu zalepila oči a kvůli 37 zraněním od bajonetu, kulek a střepin vypadal mrtvý. Medik ho začal přemisťovat do pytle na mrtvoly, když ho kamarád poznal a řekl: "To je Roy, Roy Benavidez!" Doktor řekl, že se nedá nic dělat. Ale Benavidez sebral zbytky sil a plivl mu do tváře. Díky tomu doktor řekl: "Myslím, že to zvládne."

Byl přepraven do Japonska na operaci a do armádního lékařského centra Brooke v pevnosti Sam Houston, kde zůstal téměř rok. Roy Benavidez přežil 6 hodin pekla a zachránil 8 životů. Benavidezův velitel ho navrhl na Kříž za zásluhy coby část procesu k udělení Medaile cti, který trvá déle. A nebyl si jistý, zda Benavidez bude žít dost dlouho na samotné udělení. Konečně, dne 24. února 1981 prezident Ronald Reagan udělil Benavidezovi Medaili cti.

Reagan řekl, že kdyby příběh jeho hrdinství byl filmovým scénářem, nevěřil by mu. Benavidez ke svým činům řekl: "Skuteční hrdinové jsou ti, kteří položili životy za svou zem. Nerad jsem nazýván hrdinou. Prostě jsem dělal to, na co mě vycvičili." Starší seržant Roy Benavidez zemřel 29. listopadu 1998 ve věku 63 let. Překlad: L1ght www.videacesky.cz