Filmová historie: Němá éraRychlokurz

Hollywood, tak jsme tu! Půvab! Celebrity! Skandály! Nemluvím o Bennifer a Brangelině. Pořád jsou spolu? - Ne. - To šlo asi mimo mě. Ale co nejde mimo mě, je zlatý věk němého filmu, kdy hvězdy stoupaly a padaly, studia vyšperkovala výrobu filmů a americké filmy si podrobily světový trh. Celkem dost se lišil od dnešního Hollywoodu. Studia měla velkou moc, hvězdy a režiséry měla pod palcem, filmy byly němé a lístek stál neuvěřitelných 10 až 25 centů.

Na druhou stranu se ale některé věci dodnes nezměnily. Studia sázela na filmy podle hvězd, gangsterky a romantické komedie se ujaly a vzkvétaly a diváky přitahovaly drby o soukromí celebrit. Abyste svět pochopili, musíte ho vidět od začátku. A u Hollywoodu je to němá éra. HOLLYWOODSKÉ SKANDÁLY NĚMÉ ÉRY Film se po první světové válce rozvětvil.

V Německu vládlo expresionistické hnutí a mizanscéna se upravovala pro průkopnické horory, Sověti točili filmy kvůli lepší propagandě skrze revoluční střihové techniky a v USA si hollywoodská studia pomalu podmaňovala celý svět. Ve studiích probíhal celý filmový proces – vymýšlení, psaní a natáčení i marketing a distribuce. Studia si vybrala Kalifornii pro její dobré počasí, všemožné terény a velkou dálku od Thomase Edisona, který chtěl začátkem 20.

století převzít filmový průmysl ze základny v New Jersey. Na počátku němé éry vládla tři filmová studia. Famous Players-Lasky Corporation – budoucí Paramount Pictures – Loew’s Inc. – dříve divadelní řetězec – a First National Pictures. Nejenže dominovala na trhu, ale téměř ovládala tvůrčí a osobní život svých hvězd, scenáristů a režisérů. Filmaři si často museli vybrat mezi rozkazy studia a svou kariérou.

Poté si čtyři nejmocnější postavy raného němého filmu vytvořily filmové studio. Roku 1919 režiséři Charlie Chaplin a D. W. Griffith a hvězdy Douglas Fairbanks a Mary Pickford založili United Artists. Filmaři měli mít větší kontrolu nad filmy a větší procento zisků. Jak by tehdá řekli. Mnoho filmařů se ale nemohlo osamostatnit, a tak se smlouvy nezlepší ještě desetiletí. Roku 1924 vzniklo největší studio, když Loew's koupil Goldwyn Pictures a Louis B.

Mayer Productions, a tak vzniklo Metro-Goldwyn-Mayer neboli MGM. To vedlo k MGM Studios a to k Věži hrůzy a ve Věži hrůzy je švanda. Studia se během 20. a 30. let opakovaně slučovala, prodávala a rozdělovala. Protože byla prohibice a asi chytali lelky. Na konci éry se většina dnes známých amerických filmů natáčela ve studiích. Nejen United Artists a MGM, ale i Warner Brothers, Fox, Universal a Columbia Pictures. Když se společnosti stále měnily, natáčení filmů se stalo mimořádně stabilním a účinným.

Ne jak já. Velká studia chrlila velké komerční filmy, které přitahovaly masy. Předním inovátorem způsobu práce studií byl Thomas H. Ince. Ince byl jako D. W. Griffith původem neúspěšný herec. První film zrežíroval roku 1910 a do roku 1913 natočil až 150 dvoukotoučáků ročně! Nejvíce uplatnil svou znalost z hromadné výroby na točení filmů. Před Incem hlídal většinu filmů režisér-kameraman.

Osoba, která napsala příběh, řídila herce a natáčela. Ince role rozdělil na dílčí úlohy. Scenárista měl vytvořit příběh a scénář, režisér kreativně pracovat na place a s herci, střihač stříhat film, producent dohlížet na film od začátku do konce a vedoucí dohlížet na celé studio. I když to už filmaři zkoušeli, zavedl to až Ince a funguje to dodnes.

Roku 1912 si koupil ranč západně od Hollywoodu a na něm postavil studio. Místo, kterému říkal Inceville. No jo. Zde postavil první stálé exteriérové kulisy, které připomínaly vzdálená místa jako kovbojský salón, švýcarskou ulici či japonskou vesnici. Ince vylepšoval role a produkci a ztrojnásobil výrobu svého studia. Ačkoli zemřel roku 1924 docela mladý, Incův dopad na film byl jasný a trvalý. Mack Sennett, další raný filmový magnát a bývalý Incův partner, objevil celou řadu filmových legend, jejichž jména možná znáte.

Legendy jako Keystone Cops, Fatty Arbuckle, Gloria Swanson, Carole Lombard, W. C. Pole a velký Charlie Chaplin. Dejme řeč o Charlie Chaplinovi. Narodil se do chudoby v Anglii roku 1889. Začal hrát, podepsal smlouvu s kabaretem a v 19 letech se vydal do Ameriky. Tam ho našel hledač talentů, najal ho Sennett a zbytek je historie. A filmová historie, to je naše. Byl chytrý, zvědavý, měl elán a brzy nato stvořil tuláka a režíroval své filmy. Chaplin po své první filmové smlouvě dostal od chicagské Essanay Studios lukrativní dohodu na 14 krátkých filmů.

U Essanay zjistil, jak skloubit svůj smysl pro soucit a svého tuláka se svou schopností rozesmát diváky skrze gagy a stále chytřejší dějové linky. Byl tak oblíbený, že když mu v roce 1915 skončila u Essanay smlouva, vyjednal neskutečných 10 000 dolarů týdně se studiem Mutual Film Corporation. Rovněž mu zaplatili nástupní bonus 150 000 dolarů, dnes 3,5 milionu dolarů.

Jak by tehdá řekli. Filmy s Mutual přinesly Chaplinovi světovou slávu. Poprvé se zaměřily na chudé a kritizovaly společnost, což dělaly němé komedie zřídkakdy. I když Chaplin vydělával rekordní částky, jeho filmy se zaměřovaly na náhodné hrdinství utlačovaných. Opakovaně si střílel z mocných a měl empatii pro chudé a pokorné. Ve 30 letech roku 1919 spoluzaložil United Artists, aby měl větší kontrolu nad svými filmy.

Mně je 36. Měl bych pohnout. Následující klasiky nebyly jen Chaplinovy nejlepší filmy, ale i nejlepší komedie všech dob. Kid – jeho první celovečerák a hit – Zlaté opojení, Světla velkoměsta, Moderní doba a jeho kontroverzní stěr Adolfa Hitlera, Diktátor. Poté ho poškodily právní spory a socialistické sympatie, čímž skončil na poválečné černé listině a dostal stopku.

Nikdo netěžil z němé éry jako Charlie Chaplin na svém vrcholu. Jako režisér dělal filmy rychle a dobře a jako herec měl obří plat a obrovskou tvůrčí kontrolu. Ale nebyl jediný, kdo využil němou éru. Buster Keaton, Fatty Arbuckle a Harold Lloyd měli se svými komediemi také úspěch. Mary Pickford i Gloria Swanson zase zanechaly svou stopu v zákulisí. Jak se film stával oblíbenějším, někteří lidé začali být nervózní. Obávali se, že filmy podlamují morálku.

Filmy prý šířily materialismus, cynismus a sexualitu. Toto téma se v americké kultuře omílalo od filmů přes hudbu po videohry. Až doteď. Teď už problémy nemáme. Způsobuje médium problémy lidí, nebo je jen odráží? Pár hollywoodských skandálů naklonilo misky vah a přišla první autocenzura amerického filmu. Bulvár přinášel příběhy o hvězdách, které jsou závislé, mají aféru či hůř. Nejznámější byl o Fattym Arbucklovi, který prý znásilnil a neúmyslně zabil herečku Virginii Rappe.

Ačkoli byl po třech veřejných procesech osvobozen, skandál Arbuckla zničil a vláda zakročila proti nemorálnosti ve filmech a filmovém průmyslu. Hlavní hráči průmyslu nečekali na Kongres a spojili se a vytvořili MPPDA, Americké producenty a distributory filmů. Najali si správce pošty ve výslužbě Willa Hayse, konzervativního evangelíka, aby jim zametl před prahem. Hays tedy roku 1930 sestavil filmový produkční kodex neboli Haysův kodex, výčet věcí, které filmaři mohli ukázat na obrazovce.

Prča. Kodex také obsahoval strategii kompenzace hodnot. Filmy mohly ukazovat postavy v neřesti, pokud nakonec zvítězí ctnost. Nejlépe to využil režisér Cecile B. DeMille. Předváděl divákům všechny možné zlozvyky ve třech čtvrtinách filmu, než došlo na ctnost. Ostatní filmaři se to naučili také. Německý režisér Ernst Lubitsch se zapojil roku 1922 a natočil sérii sexuálních komedií, které sázely na podněty a narážky, ne na nahotu.

Pro mnoho filmařů byl však Haysův kodex nejmenším problémem. Hollywood měl zažít otřes a ne každý filmař němé éry z toho vyjde nepošramocený. Svět si měl pošmáknout na prvním synchronním zvuku. A byla to lahůdka. Vlastně nemám páru.

Probrali jsme němou éru, první zlatý věk filmu v Hollywoodu. Poznali jsme novinky Thomase Ince a rozmach amerického filmového studia. Uvedli jsme nejdůležitější tvůrce němé éry, a jak jejich skandály, pravé či nikoliv, vedly k normám upravujícím obsah filmů. Příště probereme dosud největší posun ve filmu, kdy filmy dostanou hlas-y. Překlad: Kara www.videacesky.cz