TELL

Tak mluv! Jak mám vědět, co se ti honí hlavou? - Já nevím. - Jak to, že nevíš? Nemáš myšlenky? Prostě řekni, co si myslíš. - Nechci ti lhát. - Tak nelži. - Na tohle teď nemám. - Tak kdy? Pořád někde lítáš. - No a co? - Jsem tu sama, ani nevím, kde jsi. - Proč bys měla? - Jasně. Nemusím vědět nic. - To jsem neřekl!

- To není normální. - Nemůžu tu pořád bejt. - Ale proč? Prostě nemůžu! Prostě nemůžeš? Jseš fakt ubohej. Přestaň. S čím jako? Tys s tím začal. Vždycky já! Tak co jsem udělala?

Co jsem udělala, že se musíš chovat jako dítě? Pokaždé, když se hádáme, mám pocit, jako by ti bylo pět. Kam zas jdeš? Haló? Co je? - Jo? - Rayi? Jak je? Udělal jsem to.

Tak jo. A cos udělal? To, o čem jsme mluvili. O Jenny. - Přesně, jaks říkal. - Cos říkal? Potřebuju pomoc. Tak jo. Vydrž chvíli. Tak jo. Cos to říkal? Zase jsme se hádali. Začala na mě řvát.

Vzpomněl jsem si, cos říkal. - Jak to myslíš? - Myslel jsem, že to nedokážu. Když jsi mi to řekl, myslel jsem... Ale pak začala křičet a... Prostě se to stalo. Taylore. Co se stalo? Praštil jsem ji. Je mrtvá.

Docela určitě. Tohle je fakt blbej vtip. - Říkal jsem ti přece o Jenny a tys řekl... - Byl jsem namol. - Dělal jsem si srandu. - Dal jsem ji na půdu. Řekni mi, že to je vtip. Hned. Nebo zavěsím. - Haló?

- Co to s tebou je? - Mluvíš tady o vraždě! - Byl to tvůj nápad. Byli jsme opilí. Jen tak jsme kecali. Copak jseš psychopat? Stalo se! Nemůžu to vrátit. Prosím tě, nenechávej mě v tom. Jedeš v tom sám. - Teď zavěsím.

- Nebýt tebe, nikdy bych to neudělal. Rayi? Co na to mám říct? Tohle sám nezvládnu. Určitě to podělám. Zvoral jsem to. Měl jsem ti zavolat. Ale křičela. Už jsem nemohl dál! Nevím, co mám dělat. Když mi pomůžeš, tak nás nechytnou. Když na to budu sám...

Ne. Ne, nepočítej se mnou. - Hele, Rayi... - Už mi nevolej. Rayi. Rayi! Rayi! RAYI! Takže žiješ. - V pohodě?

- Jo. Jenny tu není. Před 20 minutama mi volala. Odešla. Má tu auto. Asi šla pěšky. Co to děláš? Volám jí. Co ti mám říct?

Zapomněla ho. Proč by tu nechávala všechny věci? Pohádali jsme se a vyběhla ven. A nevrátila se pro ně. Musíš to vždycky podělat, že jo? Do toho ti nic není. Ale je, protože mi kvůli tobě celá nepříčetná volá. Zítra to bude zas dobrý. Proč prostě neodejdeš?

Nemiluješ ji. Tak proč zůstávat? Prostě odejdi. Nech ji být. To je to nejlepší, co můžeš udělat. Jak jsem řekl... Zítra to bude zas dobrý. Jasně.

Vyřídíš jí, ať mi zavolá, až se vrátí? To jsem si myslela. Dobrý večer, pane. - Přejete si? - Sousedi si stěžovali na hluk. Ano, omlouvám se. Nic se tu neděje. Mohla bych se podívat dovnitř? To...

to nebude potřeba. - Jak říkám... - Nic se neděje. - Ano. - Pak vám to nebude vadit. Jistě. - Pohádal jste se se ženou? - S přítelkyní. - Je doma? - Ne, odešla. Jak moc jste se pohádali? Jste tu vy. Byla to normální hádka.

Sousedi kromě křiku slyšeli i jiný hluk. Byl jsem rozčilený. Ale ani jsem se jí nedotkl. To jsem neřekla. - Můžu se podívat nahoru? - Říkám, že tu jsem sám. Vidíte, že se tu nic neděje. Je mi líto, že jste marnila... Pane, z ničeho vás neobviňuji. Jen se musím přesvědčit.

- Jistě. - Můžete počkat tady. Jen se porozhlédnu a pak půjdu. Ale já nemám čas. Musím odejít. Nevím, o co vám jde... Ustupte a ukažte mi obě ruce. Alfa 2-20 žádá 10-78. Posaďte se prosím. Prosím. Prosím.

Prosím. Prosím. Překlad: Veru www.videacesky.cz