Emilia Clarke o filmu Solo: A Star Wars StoryThe Graham Norton Show

Když už jsme u začátků, Emilie, tvoje máma tě samozřejmě miluje, jsi její dcera, ale je zároveň i fanoušek. To není tak úplně pravda. Ona je... Božínku, dobře. Jednou přišla moje máma na natáčení Star Wars. A zrovna dělali můj cyberscan. Stála jsem před spoustou kamer, které vytvoří model, dají ho do počítače a vyrobí hračku. Nebo nějaké zboží. Třeba váš obličej na polštáři. Takže to jsem absolvovala, vrátím se a máma povídá: "Našla jsem si skvělého kamaráda."

A já: "Super, to je krásné." A ona: "Je to vedoucí obchodu s reklamním zboží Star Wars nebo tak." "To je působivé." A než jsem se nadála, přišla poštou spousta polštářů s mým obličejem. A ten vidí moje máma docela dost, ale asi jí to nestačí. Trochu mě dostalo, kolik toho má. A to je jenom začátek.

Ty věci ještě ani pořádně nevyšly, ale moje máma je má všechny. O panenkách ještě neví. Ale tohle je divný. Je to v tvém bytě, nebo jejím domě? Přišlo jí vtipný, že bych přijela domů a bylo to všude v mém pokoji. - Ale ne. - Tak tohle je opravdu ložnice Emilie. Počkej, vysvětlím to. Byl to vtip. A tak jsme to vyfotili. Ale teď už to tak nevypadá. To by byl další důvod, proč jsem nezadaná. - Kdyby na prvním rande viděl tohle...

- Přesně. "Pojď dál." "Jen jsem byla jednou v takovým filmu." Nepotřebuju životopis, mám svou ložnici. Ale tohle je super. Tvoje máma je velký fanda, - ale Brad Pitt očividně taky. - To byla nejlepší noc mého života. Rychle, řekni tu historku. Je v ní peřina s Emilií? Ano, peřina a papuče. Ne, konala se taková aukce. Zavolali mi a ptali se, jestli bych něco nenabídla, nějaký zážitek, třeba sledování seriálu se mnou.

Souhlasila jsem. Je to pro charitu, na nějaký účel, bude to fajn. Takže jsem tam přijela... - Dobrý skutek. - Ano. Přijela jsem tam a bylo to jako na Oscarech. V té místnosti bylo tolik celebrit a mně najednou došlo, že jsem slíbila, že něco nabídnu, takže můj strach rostl. Byla jsem naprosto vyděšená.

A ten kamarád u našeho stolu byl velice laskavý, zvedl tu plácačku. Tak jsem mu poděkovala, že to je od něho hezké, u toho zůstane. Ale najednou přihodil někdo na druhém konci místnosti. Nevěděla jsem, kdo to byl, a najednou ta částka rostla a já si říkala, že se někdo zbláznil. Někdo mi řekl: "To je Brad Pitt." A já: "Haha, jasně, určitě." Potom se podívám a on zvedl tu plácačku. - Bradova plácačka. - Přesně tak. - Zahrnoval ten zážitek Brada?

- Nakonec ne. Nevyšlo to. Ten můj kamarád... Asi to bylo celé domluvené. - Ten můj kamarád nakonec nabídl nejvíc. - Fůůj. Špatný kamarád. Ale tak jsem se na něj podívala strašně zamilovanýma očima a říkala si: "Tohle je nejlepší chvíle mého života."