Umíte překonat perfekcionismus?

Pojďme hlasovat – kdo z vás bojuje s perfekcionismem a chce dělat prostě pořááádně. Jo, jste moji, tohle je moje parta. Takže… já to taky ráda dělám, protože občas prostě platí, že jste doma, sedíte za svým stolem a říkáte si, že jste úplně v háji a všichni ostatní to mají vymyšlené. Pak přijdete třeba sem a zjistíte, že jsme všichni v prdeli. Super, tak trochu sranda, je to v pohodě, probereme to.

Takže perfekcionismus… je fakt nepříjemný. Předně vám brání používat a sdílet vaše nadání. Spláchne vaši produktivitu do záchoda. To zaprvé. Ale když je extrémní, může být docela smrtící. Během průzkumu pro tuto kapitolu jsem nemohla uvěřit, na co jsem narazila. Existuje spousta vědeckých prací, které tvrdí, že perfekcionismus je spojen se závažnými psychickými obtížemi, poruchami příjmu potravy, a v extrémních případech i se sebevraždou.

Existuje jedna studie, kde zpovídali přátele a rodiny lidí, kteří si vzali život. A ve větší polovině případů, kdy tyto lidi zpovídali, vypověděli, že ten, kdo s nimi již nadále není, byl perfekcionista. Až sem to může zajít. Perfekcionismus není jen destruktivní způsob přemýšlení o práci, je to destruktivní způsob nahlížení na sebe sama, protože pramení z falešné představy, že nejste dost dobří.

Že nejste dost dobří, že nemáte, co je třeba, ať už něco vytváříte, sdílíte, nebo pouštíte do světa, že to nějak není dostačující. A jednou z univerzálních obav, kterou máme všichni, je to, že nejsme dost dobří. Zajímavé na tomto strachu je to, že si nemyslím, že někdy zmizí. Nemyslím, že odejde. Už dvacet let pracuju v tomhle oboru, píšu tuhle knihu a víte, kolikrát jsem při psaní slyšela hlas, který říkal, že to stojí za prd, že to není dost dobré?

Všichni už to přece znají, proč by si měli kupovat tvou knihu? Já to slyším v hlavě. Neznamená to… doufám, že si teď nemyslíte: Tak to je v háji. Když to nedá ona, tak jak to můžu zvládnout já? Ne… Ne a ne. Myslím, že ten hlas s námi zůstane. A…

radost přijde, když ho nebudete brát vážně. Když ho budete brát jako univerzální linii a řeknete si, že mu nemusíte dávat moc, nemusíte ho nechat vás ovládnout. Můžete si říct: moje kamarádka Hana je nejspíš taky v prdeli, takže jedu dál. Dává vám to smysl? Jeden způsob, který mi pomohl zbavit se sklonu k perfekcionismu, mimochodem, tohle je fakt super, někdo si může myslet: Děvče, máš solidní výtvory i tvůj branding je sebejistý.

Určitě nejsi perfekcionistka? Já to vidím takhle. Můžete mít na sebe extrémně vysoké nároky, a přesto nespadnout do pasti perfekcionismu. Vysoké nároky můžou být zdravé, ale perfekcionismus ne, ten nechcete. Tahle malá mantra vám pomůže se tomu vyhnout: růst, ne dokonalost. Tak se nesnažte dělat vše dokonale, což je nedosažitelný cíl, vaší metrikou by měl být jen růst.

Naučili jste se něco? Posunuli jste projekt dopředu i jen o kousíček? Na to říkám: I když si nabijete obličej nebo si poškrábete kolena, i když zažíváte „krátkodobé selhání“, pořád je to růst. Máme vžitou mylnou představu, že růst znamená, že máme cíl, odtud začínáme a uděláme pokrok a bude to fakticky precizní a strašně zábavné. A pak nakonec cink, cink… dosáhneme cíle, jako by šlo o rovnou čáru. Ale je to blbost.

Takhle růst nefunguje. Funguje to následovně: Máte cíl a myšlenku. Pak učiníte krok a zničehonic krok zpátky. A pak dvakrát chodíte v kruhu. A pak vystřelíte. A spadnete. Jdete dva kroky dopředu a zase zpátky a projdete celou tu zakroucenou čáru a nakonec, možná, dosáhnete cíle, nebo najdete úplně nový, který je úžasný a nedokázali jste ho ani předpovědět.

Takže takhle pokrok vlastně vypadá, a když usilujeme o růst a ne dokonalost, najednou zvládnete mnohem víc práce, je to větší zábava a zejména v dnešním světě můžete věci opakovat. Nic na světě není automaticky viditelné, ani knihy. Ani tahle kniha. Snad bude s námi dost dlouho, abych ji za 10 let aktualizovala, až se dozvím něco nového o tom, jak věci řešit, a řeknu vám to. Rozumíme si? Brát se míň vážně, soustředit se na růst a ne dokonalost je způsob, jak se s tím poprat.

Překlad: sethe www.videacesky.cz