První moderní bitvaVelká válka

Válčící armády mají letectva, obrněná auta a tanky, dělostřelectva, jedovatý plyn, kulomety a nekonečnou pěchotu, ale až do tohoto týdne nikdo všechny tyto složky nespojil do jednoho kompaktního bitevního plánu. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden skončila spojeneckým vítězstvím bitva o Belleau Wood. Byla to první bitva této války s těžkými americkými ztrátami. Na Středním východě začínal velký závod o kontrolu ropných polí v Baku a německý ministr zahraničí von Kühlmann ve svém projevu v Reichstagu řekl, že je Německo připraveno přijmout mírové návrhy.

Tento týden se sešli někteří ostatní němečtí vůdci. 2. července na zasedání korunní rady ve Spa náčelník štábu Paul von Hindenburg, generál Erich Ludendorff a kancléř Georg von Hertling podepisují nový tajný program válečných cílů, který zahrnuje plány s Polskem. Polsko si bude moci zvolit svého vládce, ale Německo bude ovládat jeho armádu, železnice a obsadí jednu pohraniční oblast.

Von Kühlmann nebyl přítomen, s těmito muži si nerozuměl od doby, kdy před pár týdny svému zástupci řekl, aby dal Britům vědět, že Německo přijme mír s podmínkami jako před válkou. Ostatní byli stoprocentně rozhodnutí, že Belgie musí minimálně zůstat pod německou ekonomickou a politickou kontrolou. A pak tu byl Kühlmannův proslov z minulého týdne, kde říkal, že válka nebude vyhrána vojenským řešením.

To se jim také nezamlouvalo. Za pár dní tak von Kühlmann „odstoupí“ z funkce ministra zahraničí. David Stevenson píše, že byl z pozice vytlačen Ludendorffem a Hindenburgem, kteří použili starou taktiku, kdy řekli císaři, že pokud nepůjde von Kühlmann, pak půjdou oni. Tak byl von Kühlmann pryč a je nahrazen admirálem Paulem von Hintzem. Vypadá to, že nakonec nebudou ochotni přijmout nabídky na mír. Nyní byl dobrý čas na plánování, západní fronta byla pár týdnů klidná.

Jak ale G. J. Meyer píše v knize A World Undone: „Klid byl 4. července přerušen, když začala bitva o Hamel. Jedna z nejzajímavějších, i když díky nízkým ztrátám vcelku zapomenutá, operací celé války.“ Jejím cílem bylo vytlačit Němce z okolí Amiens a operaci naplánoval a uskutečnil John Monash, nyní generálporučík a velitel australského sboru. Zatím jsem o něm moc nemluvil, Monash je ale opravdu zajímavou postavou.

Pocházel ze skromných podmínek v australském vnitrozemí, ale získal vysokoškolský titul z práva, stavebnictví a umění, věnoval se hudbě a založil konzultantskou firmu pro stavby mostů a železnic. Navíc byl podle Meyera patrně nejefektivnějším velitelem na jakékoliv straně ve válce. Na začátku války velel brigádě, byl od začátku do konce u Gallipoli a bojoval na hřbetu Messines a u Passchendaele. Mnoho lidí se ale snažilo zabránit, aby Monash povyšoval na vyšší pozice, a mnoho lidí mělo problém s tím mu svěřit velení 200 000 mužů.

Zaprvé nebyl profesionálním vojákem, zadruhé pocházel z kolonií a aby toho nebylo málo, jeho rodiče byli židé německého původu. Australský premiér Hughes byl dokonce přesvědčen, aby Monashe nahradil, ale poté, co viděl Monashovy plány a velení u Hamelu, rozmyslel si to. Jednoduše řečeno, Monash propojil dělostřelectvo, letadla, tanky, pěchotu a kulomety do jednoho celku tak jako nikdo před ním.

Splnění všech cílů útoku jeho jednotkám trvalo 93 minut, zajali tisíce nepřátel a sami utrpěli pouze lehké ztráty. Útok začal ve 3:10 ráno. Neproběhla přípravná baráž a velká děla byla zaměřena předem, Zapojilo se 60 tanků, které sehrály důležitou roli a hluk z jejich příjezdu byl zamaskován nízko letícími letadly a dělostřelectvem. Když baráž začala, zasáhla německé baterie, které byly odhaleny leteckým průzkumem a podle zvuku.

Plíživá baráž před postupující pěchotou obsahovala 60 % šrapnelových střel, 30 % vysoce výbušných střel a 10 % kouřových střel pro skrytí útoku. Tanky vyrazily a připravily pro pěchotu cesty skrz ostnatý drát. Německá opevnění byla cílem tanků a pěchota jim měla dávat signály puškovými granáty. Dokonce byla v záloze vlna tanků včetně zásobovacích, aby se útok udržel v chodu, zatímco letadla hledala protitanková děla a ostřelovala německou pěchotu. Opět G.

J. Meyer: „Hamel je označován jako první moderní bitva. Stal se vzorem pro další britské operace a všem britským důstojníkům byla vydána brožura popisující Monashovu taktiku.“ A spojenci se nezlepšovali jen takticky, posilovali i co do počtu a zlepšovali své zásobovací trasy. K 1. červenci bylo ve Francii milion amerických vojáků a podpůrného personálu. Přijíždělo 20 000 tun zásob denně. Na americký Den nezávislosti, 4.

července, vyplulo z amerických přístavů 95 lodí jako výsledek amerického úsilí v budování lodí. Americká výroba během války značně narostla, vidíme ale obecný trend. Tento a minulý rok bylo založeno množství nových komisí, které se zabývaly různými komoditami a prokázaly ochotu spolupracovat. Takovéto společné zřízení státy Čtyřspolku jednoduše neměly. Spojenci také měli od začátku více zdrojů, ale nyní, a jak jsme viděli dříve v tomto roce, byly problémy Čtyřspolku co se týče zásob a zbraní naprosto nezvladatelné.

Bulharsko mělo velkou krizi produkce potravin. Nemělo tolik velkých farem a lidé provozovali své malé statky bez použití věcí jako hnojivo. Nemělo silnou infrastrukturu a průmysl a většinu zbraní složitějších než výbušniny muselo dovážet. Na Balkáně muselo bránit frontu dlouhou několik set kilometrů a její zásobování vyžadovalo zabavení čtvrtiny hospodářských zvířat v zemi. David Stevenson v knize Zatlačeni do kouta píše, že bulharská produkce zrní spadla z 26 milionů metráků v roce 1912 na 12 milionů metráků v tomto roce.

S bramborami a krmivem to bylo ještě horší. Polovina továren byla kvůli nedostatku pracovníků a materiálu mimo provoz. Přetížení a nedostatečná údržba železnice způsobily dopravní krizi. „Bulharsko se podobně jako velké části východní Evropy vracelo k malým soběstačným lokálním subekonomikám.“ Ceny v obchodech za tento rok narostly o zhruba 800 procent. Všechny zásoby byly od loňska pod kontrolou ředitelství pro ekonomický blahobyt, ale ani to nemohlo vyřešit další značný problém: nelegální vývoz zboží rakouskými a německými vojáky.

Ti byli lépe placeni než Bulhaři a mohli je na černém trhu snadno přeplatit. Minulý rok navíc Německo přestalo Bulharsku každý měsíc půjčovat peníze, a letos v dubnu i posílat zásoby. Ředitelství muselo nejen zásobovat bulharské vojáky, ale i Rakušany a Němce na frontě. A hádejte co? Někdy je zásobovalo lépe než svoje vlastní muže.

Z minulých dvou let zbývalo příliš málo osiva. Tisíce umíraly hladem, sedláci hromadili jídlo, vzpoury za jídlo byly běžnou věcí. V zimě začala povstání žen, kdy davy útočily na úřad ředitelství a požadovaly více jídla a návrat svých manželů a synů domů z fronty. Tato povstání pokračovala a policie od května do protestujících žen střílela. Protesty vyhladovělých žen byly nyní každodenní rutinou. A v Osmanské říši byla situace ještě horší. Její ekonomika nebyla vůbec připravena na boj ve čtyři roky dlouhé moderní válce a zásobovací řetězec v podstatě neexistoval.

Osmané neprodukovali žádnou ocel nebo chemikálie a neměli moc telegrafních drátů nebo zpevněných silnic. Na začátku války měli přesně jedno naleziště uhlí a od doby, kdy ho vybombardovali Rusové, neprodukovalo ani čtvrtinu toho co dříve. Vlaky jezdily místo uhlí na dřevo, což vedlo k odlesňování. A železniční síť měla jen desetinový rozsah třeba indické železniční sítě. Inflace zvedla ceny o 2000 procent a minulou zimu se objevily zprávy o hladomoru a kanibalismu.

I tak ale válka pokračovala v poli pro armády a všude pro jednotlivce. Italové celý týden postupovali v deltě řeky Piavy a na frontě u hory Mt. Grappa a zajali 3000 nepřátel. První americkou obětí na této frontě byl řidič sanitky Edward McKey, druhým zasaženým však nebyl nikdo jiný než Ernest Hemingway, který byl zraněn rakouským minometem, když italským vojákům roznášel čokoládu. V nemocnici mu vyndají 227 kusů šrapnelu, většinu z nich z jeho nohy.

Obdrží za to italskou stříbrnou medaili za statečnost a Válečný kříž. Pár poznámek na konec týdne. 1. června v Británii exploze v muniční továrně zabije 100 lidí a 150 jich zraní. 3. července zemřel osmanský sultán Mehmed V., na trůn nastoupí Mehmed VI. A dvě poznámky z oblohy. 27. června proběhl první úspěšný skok s padákem v boji, když byl nad Sommou Brity sestřelen poručík Steinbrecher a bezpečně přistál. A 4.

července proběhne první vzdušné shození zásob vojákům v bitvě, když je australským kulometníkům doručeno 100 000 nábojů. Takový byl týden, padáky a shozené zásoby, nedůvěra ve von Kühlmanna, italský postup, drsné časy v Bulharsku a Osmanské říši a nádherně provedený útok. I když byl malého rozsahu. Už jsme podobnou věc viděli: testování nové taktiky nebo strategie v malém měřítku, jako minulý podzim Francouzi u La Malmaison nebo Němci u Rigy. Nyní vidíme integrovanou bitevní doktrínu, prozatím v malé bitvě.

A co se armády naučí v malém, jako na podzim Francouzi a Němci, to mohou použít se zničujícím efektem ve velkých bitvách. Aby však spojenci mohli mít velkou bitvu na západě, musí získat iniciativu, kterou mají pořád Němci a které se neplánují vzdát. Jestli chcete zjistit víc o Johnu Monashovi, jednom z nejlepších generálů této války, zde je náš speciální díl o něm. Patr(e)onem týdne je Dhruv Kapoor, který nás podporuje více než tři roky, jako mnoho z našich sponzorů.

Moc vám děkujeme, na viděnou příště!