Víkendová svatbaCyprien

Před pár dnama jsem byl na svatbě svojí sestřenky... a její ženy. Je zvláštní, že mi na to všichni kámoši řekli to samý. - Příští víkend musím na svatbu... - To je na nic. - ...homosexuálů. - To je hrubý. - Musel jsem jim odpovědět... - Je to jen normální svatba. Je rok 2013. Je to prostě svazek dvou žen, které se milují. Uznávám, že je to hrubý. Před svatbou jsem si položil jednu otázku.

Co si vezmou na sebe? Šaty? Oblek? Neměl jsem tušení. Když jsem se zeptal sestřenky, odpověděla: "Uvidíš na svatbě." V den svatby na sobě každá měla šaty. Jedna bílý, druhá černý. Když jsem je viděl, řekl jsem: Bílá a černá. Jin a jang. Komplementarita. Manželský svazek. Není to špatný. - Ne, mně se akorát líbí bílá. - A mně černá. - Je to ale tak trochu jin jang. - Ne. - Je to otázka vkusu.

- Dobře... Je to jin jang. Nejvíc jsem se ale těšil na chvíli, kdy má starosta říct: "Tímto vás prohlašuji za muže a ženu." Co řekne? "Tímto vás prohlašuji za ženu a ženu?" Nemohl jsem se dočkat. - Jménem zákona... - Jo. - ...prohlašuji... - Do toho. Řekni to! Řekni to! Řekni to! - ...váš sňatek za právoplatně uzavřený.

- To ne! Přišlo nám, že ta svatba starostovi trochu zpestřila práci. - V jednu chvíli dokonce zavtipkoval. - Tahle svatba mi udělala radost, protože budu moct dát pusu na tvář dvěma nevěstám místo jedné. Jean-Louis Meunier vždy snil o tom, že bude komikem, jež bude rozesmívat davy. Kvůli tlaku ze strany rodiny zůstává ve své obci ve funkci starosty. Občas pomyslí na své vysněné povolání, kvůli čemuž propadne hluboké depresi. Zapomněl jsem na jeden menší detail.

Babička těsně před svatbou zmizela. Neumřela. Jen se ztratila. Těsně před svatbou zmizela. Byla to malinkatá vesnička. Bylo nemožný se v ní ztratit. Co jsme měli dělat? Zrušit svatbu a jít hledat babičku, nebo mít svatbu bez babičky? Přesně to jsme udělali. Celej obřad jsem strávil takhle. To je krása. Sestřenka celá září. - Možná už nemám babičku.

- Babičku jsme našli hned po svatbě. Byla v kostele naproti, kde se ve stejnou dobu konala další svatba. Nevím, jak si mohla splést svatbu. To znamená, že strávila 30 minut na špatné svatbě. V pohodě. Moje holčička si konečně našla muže. A změnila vzhled. A celá moje rodina zmizela. Počkat... Alzheimer.

Pak jsme měli hostinu, na které se sešli všichni včetně starosty. Byla to malinkatá vesnička. Museli jsme dělat věc, kterou nemůžu vystát. Napsat něco do knihy hostů. Snažil jsem se držet při zemi. I tak jsem to ale zprasil. Ať žijí manželé! Do háje!

Napsal jsem špatnou koncovku. - Cos napsal, bratránku? - Nic. - No tak, ukaž. - Ne, ještě to nemám. - Ještě dokončuju. - Podepsal jsem se divným písmem, aby to vypadalo, že tak píšu normálně. Ať žijí manželky. Cyprien. Mám trochu zvláštní písmo. Ale jinak to byla super svatba. Byla dojemná i zábavná. - Všichni byli fajn.

I starosta. - Už musím běžet. Jsem rád, že jste se oženily. Ještě jedno slůvko na závěr pro vás, uživatele internetu. Chci vám jednoduše poděkovat, protože se můj YouTube kanál před několika týdny dostal na první místo. Být francouzským vloggerem číslo jedna je pro mě obrovská čest. Je to díky vám. Umožnili jste to jen jedním malým kliknutím. Abych se vám odvděčil, natočím ještě spoustu videí. Čau. Překlad: qetu www.videacesky.cz