Je něco skutečné?Vsauce

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Kde máte prsty? Vážně. Je to jednoduchá otázka, měli byste na ni umět odpovědět. Ale jak to víte? Jak kdokoliv ví cokoliv? Mohli byste říct: "Vím, kde mám prsty, dívám se na ně." Nebo: "Může se jich dotknout, cítím je, jsou tady." To je dobře, smysly jsou skvělým způsobem pro učení se věcí.

Vlastně máme mnohem víc než jenom těch pět smyslů, o kterých se mluví. Například, kinestetický smysl, proprioreceptor. To posuzuje policie během terénního testu střízlivosti. Umožňuje vám vědět, kde máte prsty, ruce, hlavu, nohy a tělo ve vztahu ke všemu ostatnímu, bez toho, abyste se museli podívat nebo se dotknout. Máme mnohem víc než pět smyslů, minimálně dvakrát tolik a ještě nějaké navíc.* Ale nejsou dokonalé.

Dochází k optickým klamům, sluchovým klamům, klamům vnímání tepla nebo dokonce i k hmatovým klamům. Umíte otočit jazyk vzhůru nohama? Pokud ano, super, zkuste tohle. Dotkněte se prstem vnějšího okraje špičky vašeho obráceného jazyka. Jazyk ucítí váš prst, ale na špatném místě. Náš mozek nikdy nepotřeboval vyvinout pochopení doteku jazyka vzhůru nohama.

Pokud se dotknete pravé strany jazyka, když ji máte obrácenou vlevo, budete cítit dotyk na opačné straně jazyka, kde ho obvykle máte, ale ne, když je vzhůru nohama. Je to docela děsivé a skvělé a trochu pokořující. Ukazuje to hranice přesnosti našich smyslů. Jediné nástroje, které máme, abychom dostali to venku sem dovnitř.

Filozofie poznání, věda o vědění, se jmenuje gnozeologie (epistemologie). Platón řekl, že věci, které víme, jsou věcmi, jež jsou pravdivé, kterým věříme, a v něž máme opodstatnění věřit. Tato ospravedlnění mohou být iracionální nebo racionální, mohou být založena na důkazu. Nebuďte si příliš jistí, protože důkaz není synonymem pravdy.

Naštěstí jsou věci, které víme i bez potřeby důkazu, bez potřeby opustit dům. Věci, které považujeme za pravdivé pouhým rozumem. To jsou věci, které víme a priori. Příkladem je tvrzení, že všichni staří mládenci jsou svobodní. Nemusím se ptát každého starého mládence na Zemi, abych věděl, že to je pravda. Všichni staří mládenci jsou svobodní, protože tak definujeme sousloví starý mládenec.

Samozřejmě, musíte nejdřív vědět, co znamenají slova mládenec a svobodný. Víte? Dobře, to je skvělé. Ale jak to víte? Tentokrát to myslím funkčně, jak něco víte? Kde je vědění biologicky v mozku? Čím jsou tvořeny vzpomínky?

Jsme daleko od úplného zodpovězení této otázky. Výzkum ukázal, že vzpomínky neexistují v mozku na jednotlivých místech. Místo toho, je to, co nazýváme vzpomínkou, pravděpodobně tvořeno mnoha rozdílnými složitými vztahy v celém mozku, mnoha mozkovými buňkami, neurony. Hlavní buněčný mechanismus, bojující za základ vzpomínek, je dlouhodobá potenciace nebo LTP.

Když jeden neuron opakovaně stimuluje jiný neuron, přenos může být časem zesílen. LTP je pevněji spojuje dohromady. Toto spojení může trvat dlouho. Dokonce i celý život. Soubor různých mozkových buněk, neuronů, které se zažehují v konkrétním pořadí znovu a znovu, často a opakovaně, mohou dosáhnout dlouhodobé potenciace.

Tím, že se stanou vůči sobě citlivějšími, a připravenějšími se zažehnout stejným způsobem později v budoucnu. Fyzicky se ve vašem mozku zažehují snadněji, protože jste to zažehovací schéma posílili. Zapamatovali jste si to. Tento větevnatý les zažehovacích se kamarádů vypadá neuspořádaně, ale při bližším pohledu to může být vzpomínka na váš první polibek.

Žijící suvenýr z té události. Pokud bych vám z mozku vyřízl tyto buňky, mohli byste zapomenout na první polibek nebo kde máte prsty? Jen pokud bych odřízl velký kus vašeho mozku. Protože vzpomínky nejsou uloženy jen v jednom vztahu, jsou uloženy po celém mozku.** Události předcházející prvnímu polibku jsou uloženy v jedné síti, jaký byl a jak voněl, v jiné síti.

Spojení všech dohromady tvoří to, co nazýváte vzpomínkou na první polibek. Kolik vzpomínek si nacpete do hlavy? Jaká je úložná kapacita vašeho mozku? Zatím máme k dispozici jen hrubý odhad. Vzhledem k počtu neuronů v mozku, spojených se vzpomínkami, a počtem spojení, které jednotlivý neuron může vytvořit, Paul Reber z Northwestern University odhadl, že dokážeme uchovat digitální ekvivalent 2,5 petabytů informací.

To je ekvivalent stálého nahrávání televizního kanálu po 300 let. To je spousta informací. To je spousta informací o vašich dovednostech, faktech, lidech, které jste poznali, věcí ve skutečném světě. Svět je skutečný. Správně? Jak to víte?

Je to složitá otázka, ale není to žádná velká věda. Místo toho se ptá, jestli raketoví vědci vůbec existují. Teorie, že Slunce obíhá kolem Země, fungovala skvěle. Předpověděla, že Slunce vyjde každé ráno, a ono vyšlo. Až mnohem později jsme si uvědomili, že to, co považujeme za pravdu, pravda není. Takže známe nebo budeme někdy znát pravou realitu? Nebo jsme uvízli ve světě, kde nejlepší, co umíme, je mít přibližně pravdu?

Objevovat každý den více a více užitečných teorií, ale nikdy doopravdy nedosáhnout pravé objektivní skutečné reality. Může věda nebo rozum někdy přesvědčivě dokázat, že vaši přátelé, YouTube videa nebo vaše prsty opravdu existují i za hranicí vaší mysli? Že nežijete jen v matrixu? Ne.

Vaše mysl je vše, co máte. Dokonce i při použití nástrojů jako teleskop nebo urychlovač částic, konečnou zastávkou pro všechny informace jste nakonec vy. Jste sami ve svém mozku, což teoreticky způsobuje nemožnost dokázat, že existuje cokoliv dalšího. Nazývá se to egocentrické dilema. Všechno, co víte o okolním světě, závisí na a je vytvořeno vaším mozkem.

Na tom záleželo Charlesi Sandersi Peirceovi tak, že udělal čáru mezi skutečností, vesmírem, jak opravdu existuje, a něčím, co nazýval faneron. Svět filtrovaný našimi smysly a těly, jediné informace, které můžeme mít. Chcete-li mluvit s jistotou, žijete v, to znamená reagujete na, pamatujete si a zažíváte, váš faneron, ne realitu.

Víra, že existujete jen vy, a všechno ostatní, jídlo, vesmír, vaši přátelé, jsou pouze výplodem vaší fantazie, se nazývá solipsismus. Neexistuje způsob jak přesvědčit solipsistu, že okolní svět je skutečný. Neexistuje způsob jak přesvědčit toho, kdo pochybuje, že vesmír nebyl vytvořen před třemi vteřinami spolu s našimi vzpomínkami.

Je to děsivé uvědomění, se kterým si vždy neumíme poradit. Existuje i obrana matrixu. V roce 2002 Tonda Lynn Ansley zastřelila svojí domácí. Tvrdila, že věřila, že byla v matrixu a její činy nebyly skutečné. Použitím obrany matrixu byla shledána nevinnou z důvodu duševní choroby. Protože opačný názor je prostě mnohem zdravější a častější, jmenuje se realismus.

Realismus je víra, že okolní svět existuje nezávisle na vašem vlastním faneronu. Kameny, hvězdy a Thora Birch by dále existovaly, i kdybyste nebyli kolem, abyste je zažili. Ale nemůžete vědět, že realismus je skutečný. Můžete jen věřit. Martin Gardner, skvělý zdroj matematicko-magických triků, vysvětlil, že není solipsista, protože realismus je mnohem pohodlnější, zdravější a funguje.

Tázán, jestli mu vadí, že nikdy nebude vědět, jestli je realismus skutečný, napsal: Pokud mě požádáte, abych vám řekl cokoliv o povaze toho, co je mimo faneron, moje odpověď zní: Jak to mám vědět? Nejsem vystrašený konečnými záhadami, nemohu více pochopit, co se skrývá za těmito otázkami, jako moje kočka nemůže rozumět klapání mojí klávesnice během psaní tohoto odstavce.

Skromné. Zaráží mě ta kočka. Kočky nerozumí klávesnicím, ale ví, že klávesnice jsou zábavným místem. Je to skvělý způsob, jak upoutat pozornost člověka, jsou teplé a vzrušující, obklopené zvuky a blikajícím světlem, navíc kočky chtějí mít svůj pach na všem možném.

Značku jejich existence. Nejsme tak rozdílní. Kromě faktu, že místo klávesnic máme záhady vesmíru. Nikdy nebudeme schopni rozumět všem, nebudeme schopni zodpovědět každou otázku, ale je zábava procházet se těmi otázkami, zkoumat je. Je to dobrý pocit.

A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz Chcete více nezodpovězených otázek? Máte štěstí. Dnes dalších devět YouTube kanálů udělalo videa o otázkách, které jsme zatím plně nezodpověděli. All Time 10s je zorganizovalo a ke zhlédnutí všech klikněte na link v popisu videa.

Užijte si to.