Proč se líbáme?Vsauce

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Spojení rtů dvou lidí při polibku. Průměrný člověk stráví 20.160 minut života líbáním. Světový rekord nejdelšího nepřetržitého polibku je 58 hodin 35 minut a 58 sekund. Proč se líbáme? Když se nad tím zamyslíte, zdá se to trochu divné, že?

Jistě, dnes líbání představuje mír, respekt, vášeň, lásku, ale když se první dva lidé v historii lidstva políbili, byli jenom nechutní? Začněme s tím, co víme. Líbání je příjemné a zdravé. Vášnivý polibek spálí 2 až 3 kalorie za minutu a uvolňuje epinefrin a norepinefrin do krve, čímž zrychluje činnost srdce. Častější líbání je spojeno se snižováním špatného cholesterolu a vnímáním stresu.

Tyto pozitivní účinky nebyly rozšířeny náhodou. Proč jsou mozky a těla, která milují líbání, tak běžná? Podle populárního příběhu byl tvar Pac-Mana inspirován tvarem pizzy s chybějícím kouskem. Toru Iwatani, tvůrce Pac-Mana, přiznal, že je to pravda jen z poloviny. Tvar Pac-Mana byl rovněž inspirován zakulaceným japonským znakem pro ústa.

Jsou to ústa a Pac-Manova nejoblíbenější činnost, jedení, která nás přivádí k jádru polibku. Evoluční psychologové tvrdí, že to, co dnes známe jako líbání, se mohlo vyvinout z krmení z úst do úst, výměnou předžvýkaného jídla z úst do úst. Samice ptáků jsou tím známé a mnoho primátů to dělá taktéž. Před nedávnem to bylo běžné i pro lidské matky a jejich děti.

Před komerční výrobou dětské výživy a pokyny "udělej si sám", to dávalo smysl. Alicia Silverstone nedávno zveřejnila video, ve kterém krmí své dítě z úst do úst. Některým lidem se to zdá zvláštní, ale i když si vyměňují sliny, což jako jakýkoliv kontakt s nemluvnětem může způsobovat přenos patogenů, zdravé matky a děti mohou těžit z faktu, že krmení ústy poskytuje živiny - uhlohydráty, proteiny, železo a zinek, které nejsou vždy obsaženy v mateřském mléku.

Navíc, sliny dospělých pomáhají natrávit jídlo, čímž jsou vitamíny, například B12, snadněji vstřebány dítětem. Spojení rtů má za sebou historii intimity, důvěry a blízkosti. Ve slinách je obsažena informace o tom, kdo jste, o vašem zdraví, sliznice v našich ústech jsou propustné pro hormony jako testosteron, díky čemuž je polibek ochutnávkou potenciálního partnera.

Dobrý polibek může být biologickým důkazem, že ten, kdo vás líbá, může být dobrým partnerem. Jako strategii pro výběr vhodného partnera, pravěcí lidé, kteří se rádi líbali, a dělali to častěji, se lépe rozhodovali, vybírali si vhodnější partnery, úspěšněji se rozmnožovali a nakonec se stali normou pro nás, lidi, kteří se rádi líbáme.

Jakékoliv nemluvně mohlo vidět tyto výhody na míle daleko. Ačkoliv zrak nemluvňat není tak dobrý. Od narození do věku čtyř měsíců dokáží mimina zaostřit pouze na věci do vzdálenosti 20 - 25 cm, není překvapením, že je to přibližně vzdálenost obličeje matky při kojení. Obličeje, obzvlášť ty, které se na nás přímo dívají, jsou první věcí, kterou dokážeme zaostřit a jasně vidět.

To vysvětluje, proč jsme tak dobří v rozeznávání obličejů. Lidé jsou v tomhle neuvěřitelní, vidíme obličeje i tam, kde nejsou. Nazývá se to pareidolie. Protože jsou lidé tak družní, dává smysl, že dokáží rozeznávat obličeje. A hlavně rozeznat, kdy se někdo dívá přímo na nás, a dát jasně najevo, kdy se díváme na někoho jiného.

Predátor, který přežívá díky své neviditelnosti, potřebuje méně nápadný pohled. Vlastně vědci zjistili, že naše neuvěřitelně bílé bělmo, plocha hraničící s duhovkou, není náhoda. Je to nezbytně nutná část lidské morfologie oka, která nám umožňuje snadno rozeznat směr něčího zírání na první pohled. Také máme působivou síť směru zírání, která funguje v našem mozku. Obsahuje jednotlivé neurony, které vysílají, když na nás někdo zírá, ale přestanou, když se něčí pohled odvrátí o jeden nebo dva stupně.

Jasně, poznáte, když vás někdo sleduje. My lidé, jsme na to velice citliví, dokonce i jedinci se skopofobií, strachem, že je někdo sleduje. Abychom si byli jistí a tohle fungovalo, pohled toho druhého musí být ve vašem dohledu, zorném poli, ve kterém ho můžete vidět.

Jinak, pokud něčí pohled přichází zezadu, neexistuje důkaz, že by lidé rozpoznali, že jsou sledováni. Psychický účinek zírání spadá do oblasti pseudovědy. Žádné obecně uznávané studie neprokázaly, že existuje. Neoficiálně je pravděpodobnější, že trhnutí hlavou, abyste se podívali, kdo se dívá, způsobuje, že lidé vzhlédnou a vaše pohledy se setkají.

Ale co vztah, když se nikdo nedívá? Jedno vysvětlení pro lásku nemluvňat, vazbu na jejich matku, zahrnuje místo zraku nebo pohledu jídlo. Myšlenkou je, že milujete vaši matku, protože od narození je vám zdrojem životně důležité potravy. Ale co kdyby potrava nepocházela od milující matky, ale od hrozivé drátové matky? V 50.

letech Harry Harlow provedl sérii známých, ale kontroverzních experimentů na opicích na Wisconsinsko-Madisonské univerzitě. Harlowovy závěry měly podstatný vliv na naše vnímání vztahu. Podle dnešních standardů by byla jeho práce považována za neetickou. Ve svém nejznámějším experimentu odebral Harlow malé opice od matek hned po narození a umístil je do klecí se dvěma falešnými matkami - jednou měkkou, obalenou látkou a nedělající nic, a druhou chladnou mechanickou matkou, vyrobenou z drátů, která nicméně poskytovala jídlo.

Navzdory tomu, že byla krmící matkou, malé opice s ní nenavázaly vztah. Když Harlow nebo jeho kolegové vystrašili malé opice podivným robotem, opice utekly, ale nepřimkly se k chladnému drátovému zdroji potravy, ale k měkké, mazlivé, jinak neužitečné matce, obalené látkou.

To naznačuje, že teplo a pocit útěchy jsou mnohem důležitější než jídlo, při vytváření pečujícího vztahu. Harlow také postavil odmítající matku, která využívala silný nápor stlačeného vzduchu, aby odstrčila malé opice pryč. Místo toho, aby hledaly jiný zdroj útěchy, se tyto opice k matce vždy přimkly ještě pevněji než opice, které vyrostly bez odmítající matky.

Tohle mě fascinuje. Instinkt hledat teplo a útěchu je u novorozenců tak silný, že nejenom odolává pokusům je deptat, ale paradoxně ho posiluje. Eckhard Hess to otestoval používáním elektrických šoků, aby odradil kačátka od sledování vtištěného objektu. Ale jejich chování to pouze posílilo a jejich následování bylo těsnější než předtím.

Fakt, že drátová matka, nebo odmítající matka, nebo dostávání elektrických šoků za vztah k matce, způsobí silnější vztah, lásku, závislost, se zdá jako paradox. Ale z paradoxů se můžeme poučit. Jak řekl Oscar Wilde: "Paradox je pravda postavená na hlavu, aby přilákala pozornost." Co přitahuje naši pozornost je vliv, který může mít nejistota. V roce 1955 provedl A.

E. Fisher experiment na štěňatech. Jeho tým rozdělil štěňata do tří skupin. Ke členům první skupiny se badatelé chovali laskavě pokaždé, když přišli, členové druhé skupiny byli vždy když přišli potrestáni a štěňata ve třetí skupině byla náhodně chválena nebo trestána. Vyrostla a nikdy nevěděla, co mají očekávat. Jejich svět nebyl světem laskavosti nebo trestů, ale světem nejistoty.

Z čeho mrazí je, že studie ukázala, že tato skupina, třetí skupina štěňat, byla nejzávislejší na výzkumnících. Třetí skupina milovala badatele nejsilněji a byla na nich nejvíce závislá. Guy Murchie to nazval principem polarity. Stres, včetně duševního stresu z nejistoty, je složkou vztahu nebo lásky a pravděpodobně i projevy nenávisti (protipól) nějak posilují lásku.

Nejistota může psychologicky vést k nejsilnějším pocitům vztahu a závislosti. Dobré a špatné věci v našich životech se často zdají náhodné a mimo naši kontrolu. Není překvapivé, že reagujeme slepou láskou a smířením se, tváří v tvář nespravedlivé existenci, protože co jiného máme dělat? Jsme ta třetí skupina štěňat.

Prozkoumáním nejistoty, jejím zdoláním, můžeme činit ta nejlepší rozhodnutí, což je výhodné. V průběhu času život zvýhodnil činnosti, které změnily nejistotu ve znalosti. Každý není vaším ideálním partnerem. Pokud by nezáleželo na tom, koho si vyberete, polibek, chuťový test, by nebyl potřeba, nebyl by tak příjemný a nepřinesl by nám tolik potěšení.

Běžte někoho dneska políbit. A jako vždycky, díky ze sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz Mimochodem, zítra jedu do kosmodromu Evropské kosmické agentury v Jižní Americe s Euronews, abych se podíval na start rakety v realitě. Máte nějaké otázky o vesmíru nebo současném vesmírném cestování? Napište je do komentářů a na vaše dotazy se zeptám odborníků.