Zvedni oči
Možná už jste tohle video někde zahlédli, poslední dobou se hodně šířilo a spousta z vás si o něj i říkalo. Dnešní hektická doba je neodlučitelně spojená s používáním všemožných zařízení - počítačů, tabletů, mobilů, stejně tak se sociálními sítěmi. Jak moc nás dělají sociálními, to už je věc druhá. Ve videu na toto téma přednáší mluvenou báseň Gary Turk, který vše napsal i zrežíroval.
Přepis titulků
Mám 422 přátel,
přesto jsem osamělý. Se všemi denně mluvím,
přesto toho, kdo mě zná, není. ZVEDNI OČI Problém tkví v rozdílu, jestli jim hledím do očí
nebo jména na profilu. Ustoupil jsem a otevřel oči,
porozhlédl se a uvědomil si, že ty naše média jsou vše,
jen ne sociální, když počítač otevřem,
ale dveře zavřem za ním.
Všechna ta technologie je jen iluzí. Komunita, společnost, pocit zařazení, ale když odstoupíte od tohoto bludného zařízení, uvidíte jen svět plný zmatení. Svět, kde jsme otroky technologií, kde se informace prodávají nějakými hajzly chamtivými. Svět vlastního zájmu, vlastního vzhledu a propagace. Kde sdílíme ty nejlepší kousky, ale vynecháváme emoce.
Když sdílíme zážitek, cítíme se šťastní, ale je to to samé, když s vámi nikdo není? Stůj za svými přáteli a oni budou stát za tebou, ale nikdo ti nepomůže, když pošleš jen zprávu skupinovou. Upravujeme a přeháníme, toužíme po ovacích. Naschvál přehlížíme tu společenskou izolaci. Řadíme slova, dokud se náš život neleskne. Ani nevíme, jestli si to někdo poslechne.
Samota není problém, to chci zdůraznit, když čtete, malujete nebo si chcete zacvičit, tak jste produktivní, ne rezervovaní či samotáři. Jste vzhůru a v pozoru, ve svém čase chcete dřít. Takže když na veřejnosti cítíte samotu, dejte ruce za hlavu, odstupte od telefonu. Nemusíte hledět na menu nebo kontakty, prostě spolu mluvte, naučte se soužití.
Nesnesu jízdu tichým vlakem, kde se všichni bojí mluvit, aby nebyl z něj blázen. Stáváme se asociály, už nás neuspokojuje komunikace a pohled do očí. Jsme obklopeni dětmi, které nás od narození vidí žít jako roboty a myslí si, že to je normální. Nejspíš nebudeš za nejlepšího tátu, když neumíš zabavit dítě bez tabletu.
Jako dítě jsem nikdy nebyl doma. S kamarády jsme provětrávali kola. Měl jsem děravé tenisky a odřená kolena, v korunách stromů skvěla se klubovna. Teď je v parku ticho, až je z toho smutno. Venku nejsou děti a houpačky pustnou. Nikdo tu neskáče přes švihadlo, není vidět kostelních věží. Jsme generace idiotů, chytrých telefonů a hloupých lidí.
Takže vzhlédni od telefonu a displej vypni. Vnímej okolí, udělej, co jde v jednom dni. Jedno spojení, i to může stačit. Uvidíš ten rozdíl, když budeš v přítomnosti žít. Buď v okamžiku, když na tebe pohlédne, budeš vzpomínat navěky, když tě láskou obejme. Jak jste se poprvé drželi za ruce nebo políbili, jak jste se poprvé neshodli, ale lásce neodolali.
Jak jsi nemusel říkat všem, co jsi zrovna udělal, protože jsi chtěl sdílet okamžik jen s tou, co jsi miloval. Jak jsi prodal počítač, abys mohl koupit prsten pro holku svých snů, která je ta pravá jen. Jak jste chtěli začít rodinu a jak jsi poprvé držel svou holčičku a zamiloval se znovu. Jak tě budila v noci, i když jsi chtěl spočnout, jak jsi utřel slzu, když tvé dítě odešlo z domu.
Jak se ti holčička vrátí s chlapečkem v náručí, jak ti řekne dědečku, času nikdo neporučí. Jak se ohlédneš, co jsi vše udělal, jen pozastavením se nad životem, a jak jsi rád, že jsi ho nepromarnil nad nějakým přístrojem. Jak jsi držel ženě ruku, seděl vedle její postele, řekls, že jí miluješ, nechals polibek na čele. Ona pak zašeptá s posledním úderem srdce, jaké měla štěstí, když sis popletl ulice.
Ale nic z toho se nestalo. Nic z toho nemáš. Když hledíš dolů, tak své šance promrháš. Tak vzhlédni od telefonu a ten displej vypni, máme jen určitý čas, přesný počet dní. Nemrhej životem chycen v síti, abys si pak nemusel nic vyčítati. Jsem taky vinným účastníkem tohoto dění, kde nás je ku poslechu, ale ne k vidění.
Kde píšeme při povídání, a čteme při rozhovoru, kde spolu trávíme hodiny bez očního kontaktu. Takže nevzdávej život podlehnutím stádu, nedaruj lidem lajk, ale svou lásku. Odpoj se od potřeby býti slyšet a definován, běž do světa a nebuď rozptylován. Vzhlédni od telefonu a displej vypni.
Přestaň sledovat tohle video, životem skutečným žít začni. Překlad: Rizyk www.videacesky.cz
Všechna ta technologie je jen iluzí. Komunita, společnost, pocit zařazení, ale když odstoupíte od tohoto bludného zařízení, uvidíte jen svět plný zmatení. Svět, kde jsme otroky technologií, kde se informace prodávají nějakými hajzly chamtivými. Svět vlastního zájmu, vlastního vzhledu a propagace. Kde sdílíme ty nejlepší kousky, ale vynecháváme emoce.
Když sdílíme zážitek, cítíme se šťastní, ale je to to samé, když s vámi nikdo není? Stůj za svými přáteli a oni budou stát za tebou, ale nikdo ti nepomůže, když pošleš jen zprávu skupinovou. Upravujeme a přeháníme, toužíme po ovacích. Naschvál přehlížíme tu společenskou izolaci. Řadíme slova, dokud se náš život neleskne. Ani nevíme, jestli si to někdo poslechne.
Samota není problém, to chci zdůraznit, když čtete, malujete nebo si chcete zacvičit, tak jste produktivní, ne rezervovaní či samotáři. Jste vzhůru a v pozoru, ve svém čase chcete dřít. Takže když na veřejnosti cítíte samotu, dejte ruce za hlavu, odstupte od telefonu. Nemusíte hledět na menu nebo kontakty, prostě spolu mluvte, naučte se soužití.
Nesnesu jízdu tichým vlakem, kde se všichni bojí mluvit, aby nebyl z něj blázen. Stáváme se asociály, už nás neuspokojuje komunikace a pohled do očí. Jsme obklopeni dětmi, které nás od narození vidí žít jako roboty a myslí si, že to je normální. Nejspíš nebudeš za nejlepšího tátu, když neumíš zabavit dítě bez tabletu.
Jako dítě jsem nikdy nebyl doma. S kamarády jsme provětrávali kola. Měl jsem děravé tenisky a odřená kolena, v korunách stromů skvěla se klubovna. Teď je v parku ticho, až je z toho smutno. Venku nejsou děti a houpačky pustnou. Nikdo tu neskáče přes švihadlo, není vidět kostelních věží. Jsme generace idiotů, chytrých telefonů a hloupých lidí.
Takže vzhlédni od telefonu a displej vypni. Vnímej okolí, udělej, co jde v jednom dni. Jedno spojení, i to může stačit. Uvidíš ten rozdíl, když budeš v přítomnosti žít. Buď v okamžiku, když na tebe pohlédne, budeš vzpomínat navěky, když tě láskou obejme. Jak jste se poprvé drželi za ruce nebo políbili, jak jste se poprvé neshodli, ale lásce neodolali.
Jak jsi nemusel říkat všem, co jsi zrovna udělal, protože jsi chtěl sdílet okamžik jen s tou, co jsi miloval. Jak jsi prodal počítač, abys mohl koupit prsten pro holku svých snů, která je ta pravá jen. Jak jste chtěli začít rodinu a jak jsi poprvé držel svou holčičku a zamiloval se znovu. Jak tě budila v noci, i když jsi chtěl spočnout, jak jsi utřel slzu, když tvé dítě odešlo z domu.
Jak se ti holčička vrátí s chlapečkem v náručí, jak ti řekne dědečku, času nikdo neporučí. Jak se ohlédneš, co jsi vše udělal, jen pozastavením se nad životem, a jak jsi rád, že jsi ho nepromarnil nad nějakým přístrojem. Jak jsi držel ženě ruku, seděl vedle její postele, řekls, že jí miluješ, nechals polibek na čele. Ona pak zašeptá s posledním úderem srdce, jaké měla štěstí, když sis popletl ulice.
Ale nic z toho se nestalo. Nic z toho nemáš. Když hledíš dolů, tak své šance promrháš. Tak vzhlédni od telefonu a ten displej vypni, máme jen určitý čas, přesný počet dní. Nemrhej životem chycen v síti, abys si pak nemusel nic vyčítati. Jsem taky vinným účastníkem tohoto dění, kde nás je ku poslechu, ale ne k vidění.
Kde píšeme při povídání, a čteme při rozhovoru, kde spolu trávíme hodiny bez očního kontaktu. Takže nevzdávej život podlehnutím stádu, nedaruj lidem lajk, ale svou lásku. Odpoj se od potřeby býti slyšet a definován, běž do světa a nebuď rozptylován. Vzhlédni od telefonu a displej vypni.
Přestaň sledovat tohle video, životem skutečným žít začni. Překlad: Rizyk www.videacesky.cz
Komentáře (55)
Nečum (anonym)Odpovědět
05.11.2015 17:26:17
Já sem si vzal nootebook do hospody a hráál sem a hráál sem a hráál hráál jak p**a !!!! A co jako vy z***i!!! A hrál!!!
qwiffOdpovědět
17.12.2014 05:42:21
Je mi vás pouze líto vy 1/0 z***i. Žádné lepší pochopení pro vaše komentáře nemám.
KaiserOdpovědět
23.05.2014 15:20:48
Odpusťe mi to,ale celou dobu jsem si říkal: "nudáááá"
Videí tohoto typu pořád přybývá a já nevím jak vy ale chlápek se smutným výrazem v obličeji a jeho kecy o tom jak je všechno zkažené, na mě nějak nezapůsobí. Nejsem žádný fanoušek Facebooku a podobných blbostiček, ale tohle leze na nervy i mně.
Doba se změnila a to co nám přinesla nemůžeme ignorovat.
...A ty rýmy? Ne, děkuji, Na vážnosti to moc nepřidává, jenom jsem měl chuť tomu blbovi s tím káravým výrazem vlepit.
Stokrát radši bych video ve kterém si z toho dělá nějaký stand-up komik srandu než tuhle ufňukanou blbost.
Jenda100Odpovědět
01.07.2014 19:41:39
KONEC SVĚTA !!!
Depresivních videí stále přibývá :-)
souhlasím s tebou
Jenda100Odpovědět
01.07.2014 19:42:06
KONEC SVĚTA !!!
Depresivních videí stále přibývá :-) souhlasím s tebou
qwiffOdpovědět
17.12.2014 05:44:20
+Jenda100Já nad tím pláču depresive.
FangCzOdpovědět
22.05.2014 19:57:30
Tak trochu bylo poselství tohoto videa 'nevyužívej toho, co ti dalo toto století a radši žij tak, jako generace před námi'.
JUMBOOdpovědět
22.05.2014 19:49:03
Přesně tak ve vlaku, ve škole, na obědě, v autobusu samej "WIFI" zombie :)
Extrém byl když si jeden kluk vzal do lesa tablet a seděl na špalku a hrál.
NestOdpovědět
22.05.2014 18:12:14
Já třeba ve volným čase u počítače sedím poměrně hodně. Ale věřte, že bych mnohem radši šla s někým ven nebo kamkoliv... Ještě tak mít nějaký kamarády, aby bylo s kým. Tohle fakt není o počítači a podobných věcech... Já bych byla stejně většinu času zalezlá doma i bez počítače, jen bych si třeba četla. Tohle je o lidech.
Elvys02Odpovědět
10.06.2014 18:27:37
Přesně,já to samý a musim říct že mě tyhle videa už štvou.Já taky nikomu nevyčítám že třeba pořád dívá na televizi,protože je to jeho věc.
qwiffOdpovědět
17.12.2014 05:50:12
+Elvys02To je dobře že se ještě dokážeš aspoň nasrat, ale v každém případě ti zbytek uniká.
Dodo147Odpovědět
21.05.2014 14:55:27
Hezké, ale když to vezmeme ze široka, tak je to prostě zaujaté PROTI kompům atd.. Šly by udělat další 3 videa které budou naopak PRO kompy atd. a jenom proto protože řeknou plusy, ale nebude se mluvit o těch negativách..Takhle jde udělat fakt video na všechno, cokoliv se dá zprotivit a zhnusit..Je to jak kdyby jste dělali reklamu na tabletku který vám zaručí, že vás už nikdy nebude bolet hlava, ale nebude zmíněno že stoprocentní vedlejší účinek je smrt :D ..Nejde hltat každé slovo které někde uslyšíte :) ..Ale abych se vrátil, tak to není absolutně o technice..je to o člověku
SagartnOdpovědět
22.05.2014 00:14:49
Je to hlavně na nic protože to nevystihuje žádnou příčinu, ale jen následky, který navíc lidem i můžou sloužit k tomu aby vyřešily příčinu.
Prázdnota lidí není dána internetem a společnost nás nedělá lidmi ať už internetová nebo FaceToFace.
Co mi přijde nejdůležitější, že "anonymní" počítačů umožní lidem, kteří se normálně nedokážou prosadit aby našli lidi se kterými si mají co říct.. je to jen další možnost kdo jí využije ten jí využije...
urthredOdpovědět
21.05.2014 13:08:58
Toto je video, které by už z principu mělo mít na youtube velice málo shlédnutí... (38 mil. je celkem dost...) Takže buď to s lidmi nehne, nebo se autor musí více snažit :)
BarfilmOdpovědět
21.05.2014 11:03:01
Nejsem na FB, instagamech
a podobných sociálních blbostech.
Každý den
chodím alespoň na hodinu ven.
Stejně jsem sám
jak v poli trám...
Hele- podle mě to není o technice, ale o charakteru :D
HriibekOdpovědět
21.05.2014 12:25:22
Od 8 let závislačím na počítači (rok 1998, 486ka) :-D
FB mám a jsem na něm každý den, vůbec se neodhlašuji a běží mi v pozadí 24/7.
Každou volnou minutu se snažím trávit sledováním seriálů a hraním her - ano, hlavně to závislácké wowko.
Kdykoliv je možnost dělat cokoliv jiného, jdu do toho.
O víkendech chodím do hospody, klubu, na koncert atd...
Mám spoustu známých, pár dobrých přátel a přítelkyni.
Shrnul bych to úryvkem z Červeného Trpaslíka:
RIMMER: Ale já si nechávám čas na lidi, co času mě stálo podlézání Todhunterovi, přestože to byl naprostý vůl a kapitán Hollister? Pan špína, pupkáč číslo 204. Moh´ jsem se přerazit, abych si u něj šplhnul.
LISTER: Rimmere, tohle není „udělat si čas na lidi“.
qwiffOdpovědět
17.12.2014 05:52:01
+HriibekTak se běž vykecávat nekam jinam citáte.
pPOdpovědět
21.05.2014 10:47:58
http://www.infobaden.cz/2014/01/21/kluby-kavarny-bary-mladi-riskuji-a-hledaji-nove-zpusoby-seznameni/
MatessOdpovědět
21.05.2014 09:30:13
To byl ale divnej rap ... žádný madafaka ... sanavabič ... :D
eXeOdpovědět
21.05.2014 00:08:38
Tendenční ubrečený video. Takovejch tu už bylo…
TomasSedlacekOdpovědět
20.05.2014 22:50:00
Primář Bohnic Karel Nešpor o závislosti na počítači:
Uvědomte si rizika! Ta zahrnují nedostatek pohybu, onemocnění pohybového systému, obezitu, častější úrazy, sklon riskovat, epilepsii, zhoršení vztahů, úzkost ve vztazích, agresivitu, neochotu pomáhat druhým, problémy s alkoholem a jinými látkami, stres a vyčerpání.
To za to nestojí ne?
Matthew97Odpovědět
20.05.2014 21:40:46
Jsem generace co vyrostla na PC. Do 13 let jsem byl závislý na PC a už mi z toho hrabalo (hlavně ze stříleček). Byl jsem na tom i mizerně se školou i váhou. Tak máma jednou vzala kabel od PC a bylo vymalováno. "Padej ven!". Bylo to nejlepší co mohla udělat, a budu ji na to nadosmrti vděčný. Objevil jsem sociální kontakt v pravé podobě, i krásu sportu a bezstarostného blbnutí. Měl jsem to štěstí že postupem puberty, jsem začal hubnout, sportovat, a naučil se i dobře vyjadřovat (ale to jsem se naučil jenom proto že jsem byl odjakživa ukecanej :D ).
Samozřejmě si za to můžu sám, ale závislost na technologiích je závislost jako každá jiná. A v dnešním světě kde je elektronika všude se člověk (hlavně děti) nechá lehce strhnout.
Můj případ byl ještě komplikován leukémií ve čtyrech letech, takže jsem ven ani do školy nemohl, takže jsem se seznamovat s ostatními dětmi moc nenaučil, ale tím to nechci zamotat.
Zkrátka co chci říct je, že jsem přišel kvůli této závislosti (v době kdy už jsem mohl mezi lidi) Přišel o spoustu zážitků a životních zkušeností.
Neříkám že máme elektroniku vyřadit ze života úplně, ono by to ani nešlo. A navíc je fajn si občas zahrát nějakou hru, já to mám třeba jako způsob relaxu.
Ale omezit by to chtělo určitě, hlavně u dětí protože ty neví že to pro ně není dobré.
Jenže mi přijde že dnešní rodiče (většina z nich) už prostě rezignovali, a někteří se nechali "strhnout" taky.
Pamatuji doby kdy jsme se domluvili s několika kamarády a šli jsme k někomu hrát Playstation 2, a pak nás rodiče vyhnali aby jsme si hráli ven, to si myslím že byla doba akorát. Každý měl telefon co uměl jenom volat, SMS a hada, televizi se základními kanály, VHS, playstation a počítač který kolikrát ani neměl připojení k internetu. A všem to bohatě stačilo.
Dneska se pořád něco kazí a každej jenom do toho vráží prachy a kupuje pořád novější a novější modely...
Toď ode mne vše.
(PS: Omlouvám se za případné hrubky, i jestli můj projev působí chaoticky, je to splácané v rychlosti, mě jde hlavně o podstatu)
HrdlodusOdpovědět
20.05.2014 20:57:34
Nevím, jestli v jeho konkrétním okolí je to takový problém, ale nesouhlasím s tím, co rýmoval.