Zvířata z Frankova útulkuWild Frank

Zvířata z Frankova útulku Tohle je Voříšek. Voříšek, protože je jako pes. Někdo má psa, já mám prase. Příběh tohoto prasátka je, že jedna paní si koupila prase – a není to Vietnamské, ale Australské mini prase – a to prase, které koupila, mělo k jejímu překvapení osm selat. Přinesla je sem a já si nechal Voříška. Ten byl nejošklivější a nejslabší.

Uzdravil se a teď je jako pes. Voříšku, jdeme. Voříšku, pojď. Rád dělá díry v písku. Díra a hotovo. Další díra. Víc toho neumí. Není to moc společenské zvíře.

Má tady prostor a dělá díry. Já jsem z části… taky prase. Právě kaká. Já si prdnu a on hned kaká. Říká se, že jaký pán, takový pes, že? Já prdím, on kaká. Mrkněte na to hovínko. Přitlač chlapče, to zvládneš. Jako bych měl tři psy. Nacházejí se ve druhé etapě…

adaptace. Připravují se na svobodu. Dorazily k nám malinké. Ještě měly zalepená očička. Kdo se sem odváží? Voříšek. Tyto vydry nejsou připravené na svobodu, protože se bojí vody. Po ránu se trochu smočí, ale hned ze strachu vylezou.

Takže prozatím nejsou připravené k vypuštění na svobodu. Jsou to raubíři. Pak je musíš přimět nenávidět tě. Dobře se o ně starat a potom, když jsou připravené, je musíš naučit, aby se bály lidí. A to tak, že jim nedáš najíst nebo že je biješ smetákem. Dělám to já i mé děti. Musejí cítit, že lidský pach je něco špatného.

Něco zlého. A když je pouštíme, můžete vidět, že v den, kdy je pouštíme, mě nenávidí. Tahle mě bude nenávidět. Bude jí ze mě špatně. Žlutá karta. Vydry mají srst, která nepropouští vodu. Znovu? Jdeme se podívat na Zlouna. Když k nám přišla tato sova, byla tak tlustá…

Byla tak tlustá, že nemohla ani létat, ani lovit. Museli jste jí dát myš přímo do zobáku. A vycvičili jsme ji tak, že teď nenávidí lidi. Jakmile se přiblížím, odletí. Nenávidí mě. A proč? Protože jsem sem chodil s koštětem a děsil jsem ji. Nechával jsem ji o hladu. Ukázal jsem jí myš a odešel jsem. A díky tomu se naučila bránit se a lovit, což je to nejdůležitější.

Je připravená na svobodu. Živí se rybami, hlodavci a ptáky. Může zabít jakékoliv dvoukilové zvíře. Tahle sova chytne vydru a hned ji zabije. Jen když ji stiskne těmito drápy. Viděli jste? Tohle jsi mi nedělala, když jsi přišla a já ti dával myši.

A já se vás ptám: „Na co chtějí lidé toto zvíře?“ Proto, aby si dokázali, že jsou silnější, že jsou mocní, protože vlastní nebezpečné zvíře, které kontrolují a které je jejich kamarád. Šup nahoru. Začni létat. Lítej. Je nádherná. Všimněte si toho pohledu. Takhle se na tebe dívá. Být sovou je docela nuda.

Sem dáváme nemocná zvířata, která tady uzdravujeme. Teď zde přebývá dikobraz a je čas na jeho medicínu. O sedm týdnů dříve Měl vážná zranění na nohách a okolo hlavy. Nechci ani pomyslet na to, kolik let musel takto žít. Podle jeho očí je vidět, že má horečku. Je čas na trochu zahrávání si. Jak už jsem vysvětlil, měl mnoho zranění, která je třeba ošetřit.

Ale léčit dikobraza je dost složité. Musím to dělat takhle. A na ta větší zranění musíte trochu zariskovat Stále ho to bolí, ale je to jediný způsob. Jestli se teď rozeběhne dozadu, může mi dost ublížit. To je jedna z jeho bodlin. Když ti ji zapíchne, tak to dost bolí.

Ty bodliny jsou veliké. Můžeme pozorovat, že mu chybí mnoho bodlin. Ta holá místa má, protože mu je vytrhali. Protože ty největší bodliny jsou nejcennější. Prodávají je jako módní doplňky. Dámy si je dávají do vlasů. Místo aby použily nějakou tužku, tak musí mít bodlinu z dikobraza. Velký frajerky.

Tato je outloň váhavý. Je to jedno z nejohroženějších zvířat jihovýchodní Asie. Protože jsou roztomilí jako plyšáci. Tohoto outloně jsme osvobodili už před časem. Dvakrát jsme se pokusili ho pustit, ale je to nemožné. Vytrhali mu všechny zuby, a tudíž je skoro nemožné ho pustit. Nemůže sám jíst. Je to často používaná metoda, aby nepokousali své majitele nebo jejich děti.

Tak jim vytrhají všechny zuby. Je to brutalita. A lidé tak mohou mít outloně doma. Jmenuje se Tato, protože to znamená „velké oči“. Dáváme mu ovoce a housenky, bílkoviny, jako jsou cvrčci. Podívej, jaké dobré housenky tu máš. Nechám ti je tady nahoře.

To je proto, aby šplhal. Necháme mu tam větev a on si sám vyšplhá. Papej housenky a já jdu pro další zvířátko. Na řadě je veverka. Dávám jí kašičku jako ty dětské přesnídávky. A dáváme jí měkké ovoce, jako je marakuja. A pak saje a žvýká. Jdeme dovnitř.

V noci je víc aktivní. Co je? Jak se máš zlato? Připravím jídlo a tady ho nechám. Snědla všechno včerejší ovoce. Dáme jí další dvě kuličky. Odcházím a říkám: „Leti, je čas na papání.“ Přeložila: Pauli www.videacesky.cz