DuchovéVsauce

Vsauce! Já jsem Jake a tohle je moje spací paruka. Je docela divné, že jste teď v mé ložnici, ale jsem rád, že tu jste, protože se tu ozývaly podivné zvuky. Leželi jste už někdy v posteli a slyšeli, že se pomalu otevírá skříň? Nebo jste zaslechli kroky v patře nad vámi, přestože tam nikdo nebydlí?

Nebo vám někdy připadá, že nejste sami. Jako by někdo, nebo něco bylo pod vaší postelí. Možná přízrak, fantóm, nebo zjevení. Nebo se jim také říká duchové. Zdravím vás. Duchové hrají důležitou roli ve fikci i skutečném životě už velmi dlouho. V Homérově Iliadě a Odysei, napsaných v 8.

století před naším letopočtem, se duchové vyskytovali velmi často. V 1. století našeho letopočtu Plinius mladší napsal dopis, o nepokojném duchovi chrastícím řetězem, který strašil v jeho domě. Za vlády Alžběty I. byla démonologie, studium démonů a démonických přesvědčení, neuvěřitelně populární. V této době se Shakespeare stal slavným, a o duších často psal.

Objevují se ve hrách Macbeth, Richard III. a v Hamletovi. Tohle je jen jedna z mnoha mých knih s koženou vazbou, dámy. Dříve byla víra v nadpřirozeno velmi rozšířená. I snaha spojit se s nimi byla považována za normální věc. A občas se začaly dít paranormální jevy. Pojďte za mnou. Seance se často prováděly v polovině 19.

století. Byly uspořádány doma v soukromí u stolu, jako je tenhle. Světla byla ztlumená. Museli jste mít médium, osobu, která dokázala kontaktovat svět duchů, a další přísedící nebo pozorovatele. Příležitost promluvit si se svými milovanými, nebo si vyslechnout moudra cizích duchů. Byla to také zábavná aktivita. Během seance se stůl mohl roztočit, třást se nebo se vznášet.

Duchové mohli prostřednictvím stolu komunikovat klepáním, aby ohlásili svoji přítomnost. Mary Lincoln, žena Abrahama Lincolna, pořádala seance v Bílém domě po smrti svého syna. Dokonce je navštěvoval sám prezident. Účastnili se i někteří nevěřící. Harry Houdini strávil spoustu času odhalováním praktik médií. Sám prováděl jejich triky, protože věděl, že jsou ve skutečnosti stejní jako on.

Iluzionisté. SPR, společnost pro výzkum duchovna, byla založena ve Spojeném království roku 1882 s cílem porozumět paranormálním jevům při duchovních sezeních a vědeckým přístupem je vysvětlit. Vznikaly i další skupiny, Americká společnost pro výzkum duchovna, nebo moje oblíbená pojmenovaná Klub duchů.

Odhalili spoustu podvodníků. Eva C. byla médium a dokázala přivolat 300 let starého ducha jménem Bien Boa, což byl nakonec jen obyčejný muž s plnovousem, oblečený v kabátě. Helen Duncan dokázala vytvářet ektoplasmu, fyzickou formu spirituální energie, což byl jen sýr, kus látky a gumová rukavice. Nebo bratři Davenportovi, kteří se nechali svázat ve skříni s hudebními nástroji, na které duchové začali hrát, jakmile se dveře zavřely.

Během jednoho představení je kouzelník svázal pořádným uzlem a žádné nástroje se už neozvaly. Tenkrát to všechno byly novinky, a když jste v intimním prostředí v místnosti se ztlumenými světly, síla sugesce je velmi vysoká. Obzvlášť když jste ovlivněni emocemi, když se snažíte kontaktovat někoho, koho jste milovali.

Například sir Arthur Conan Doyle, autor Sherlocka Holmese, se začal zajímat o spiritualismus po smrti své manželky, syna a velké části své rodiny krátce po sobě. Navštěvoval i Společnost pro výzkum duchovna a Klub duchů. Dokonce napsal knihu Dějiny spiritualismu. Na rozdíl od jiných autorů ale po své smrti přestal psát další knihy. V podkroví jsem nebyl už spoustu let.

Páni! V.C. Andrews, nejprodávanější autorka z New York Times. Tato kniha "Květiny v podkroví" ji okamžitě proslavila. Dokonce vydala přes 70 knih jen za posledních 24 let, ačkoli V.C. Andrews je už 28 let mrtvá. Zemřela roku 1986 v 63 letech a do té doby stihla vydat jen 7 knih.

Když ještě nebyl internet, pokud jste se nedočetli o její smrti, nemohli jste vůbec vědět, že ty knihy nenapsala ona. Ty knihy ale nenapsal žádný duch. Na rozdíl od státní univerzity v Illinois, kde jsou knihy údajně prokleté. Angie Milner byla první školní knihovnice, a když zemřela, nezačala strašit v knihovně. Místo toho straší ve starých knihách a na místech, kde jsou vystavené.

Byly i jiné prokleté předměty, například lodě duchů, jako byl slavný Bludný Holanďan. Vlaky duchů se St. Louiským světlem, což je zářící koule, vznášející se nad opuštěnými železnicemi. Nebo můj oblíbený příběh. Němka, jejíž trouba k ní promlouvala anglicky, kdykoliv otevřela dvířka. Co vypadalo jako duch, se objevilo jako důsledek elektromagnetismu.

Mezera mezi dvěma kovovými spotřebiči začala zachycovat rádiové vysílání. Měli jsme tu tedy prokleté předměty, kluby duchů a v některých zemích můžete mít dokonce svatbu s duchem. Proč ale nikdy nevidíme duchy dinosaurů, nebo... Nebo duchy zvířat! Že ta jelení hlava... promluvila? Z tohohle domu už začínám šílet.

- Já ale šílený nejsem. - Podle mě nejsi šílený, Jakeu. Díky, konečně někdo řekl něco rozumného. Já ale věřím, že tu jeden duch je. Právě teď. A ten duch jste vy! Ne, počkejte. Vyslechněte mě. Ve čtyřicátých letech biofyzik Dr. Paul Aebersold objevil, že v jednom roce se 90 % našich atomů nahradí jinými.

A nejen to, mnoho našich buněk se neustále mění. Buňky ve vašem žaludku žijí jen 5 dní, než je nahradí nové. Každý den z nás opadá 50 milionů kožních buněk a nahrazují je nové, což s sebou přináší otázku: Jste to pořád vy? Nebo jste jen kopie? Řekněme, že mám kladivo.

Za nějakou dobu vyměním hlavu a o něco později pak vyměním i rukojeť. Je to stále to stejné kladivo? Théseův paradox. Pokud neustále vyměňujeme atomy, ze kterých jsme stvořeni, a na jejichž kombinaci závisí naše identita, jsme to pořád my? Nebo jsme jen vzpomínkou na to, kým jsme bývali.

Představa toho, kým jsme byli. Odlesk. Duchové toho, čím jsme chtěli být. A jako vždycky... Díky za sledování. Překlad: Zarwan www.videacesky.cz