Prométheus: PočátkyExtra Credits

Na počátku všeho byl jen beztvarý chaos. Vířící, čeřící nic. Vše uchváceno věčnou temnotou. Z té temnoty se vzaly dvě děti. Noc a Erebus. V hlubinách, kde dlí smrt. Vše ostatní byla prázdnota.

A tak to bylo až do počátku věků. Pak, z nesmírného teroru vroucí formy, vzešla nová bytost. Z noci a hlubin smrti vzešla láska. A jakmile je láska, forma počne. A Gaia, Země, povstala. Však Země nemůže být v prázdnotě a chaosu nezřetelná. A tak Země plodí dále Nebe.

Hvězdy a nebesa, jež budou nakonec domovem bohů. A Pontus, velké moře. A Země společně s Nebesy vzkřísila život. Příšerný, obludný život. Ze světa se vynořily tři prvotní bytosti, velké jako hory. Každá oplývala padesáti hlavami. Plazily se se svou masou po zemi, a jak procházely, moře se zvířila a země se zvedla.

A z jejich stovky zírajících očí a stovek cítících rukou se svět otřásl. Byly to věci z podsvětí, jež svými táhnoucími nemyslícími masy vyrývaly oceány a vyvrhly s nimi hory. Vedle nich byly vychovány tři další bytosti. Kyklopové, koloocí. Každý mající ve středu svého velkého čela jedno obrovité oko, velké jako kolo. Též to byly obrovské bytosti, které se tyčily nad zemí.

Poté přišli Titáni. Mocní a mohutní. První tvorové, se kterými se může lidstvo ztotožnit. Ale Nebe, které s Gaiou zplodilo tato stvoření, bylo znechucené storukými bestiemi. A i když to byli jeho synové, tak je uvěznilo hluboko v zemi. Gaia se svíjela v bolestech a hněvala nad tímto zacházením se svými syny. A tak vyzvala své další děti ku pomoci.

Jen jeden z nich, Kronos, první z Titánů, byl natolik smělý, že se postavil svému otci, Nebi. Gaia pro něj vytvořila velký neústupný srp a vyzvala ho, ať vyčká na svého otce. A když Nebe opět přišlo za Gaiou, Kronos vyskočil a zasadil mu těžkou ránu srpem. A jak Nebe krvácelo, tak kapky, které dopadly na zem, vytvořily další rasu monster.

Obry, jejichž postava byla pro oko děsivá, a fúrie, erínye, jejichž údělem bylo lovit hříšníky a potrestat ty, kdo se provinili krví a porušením přísah. Když padlo maso Kronosova otce do vody, vyvstaly z pěny Afrodity.

A poté co zranil svého otce, se Kronos stal pánem všeho, co bylo. Uvěznil kyklopy a stejně tak i storuké, čímž přinesl mír. Vládl se sestrou, královnou Rheiou, ale po čase si uvědomil něco, co by narušilo onen mír. Díky své matce a otci zjistil, že stejně jako on svrhl svého otce, jedno z jeho dětí by mohlo svrhnout jeho.

Aby zabránil naplnění tohoto proroctví, udělal to, co by v této situaci udělal jakýkoliv rozumný Titán. Snědl své děti. Pohltil je, aby neohrozily jeho vládu. Ale časem Rhea, jeho královna, vyzvala Gaiu, aby jí pomohla vymyslet plán na záchranu jejích dětí. Tak přežily.

Plán byl prostý. Když se narodilo její šesté dítě, Zeus, namísto dítěte dala Rheia Kronosovi kámen zabalený do pleny, spolkl ho celý. Hádám, že po jeho velmi pestré paletě snědených dětí nepoznal rozdíl. Za čas Zeus vyrostl a vrátil se, aby se pomstil svému otci. Stal se Kronosovým pohárníkem, až mu jednoho dne podstrčil jed, načež vyzvracel jeho bratry a sestry.

Se svými nově vyvrženými sourozenci po boku se poté vzbouřil proti Kronosovi a jeho Titánům. Osvobodil uvězněné kyklopy a velké prapůvodní bestie s padesáti hlavami a sto rukami. Kyklopové byli velcí kováři a ukovali pro něj blesky do války s Kronosem. Storuké bestie vrhaly na Titány najednou sto velkých balvanů.

Bitva zuřila deset let, ale nakonec byli Titáni svrženi. Byli uvrženi do vězení Tartaru, bezútěšné jámy hluboko pod zemí. Všichni kromě tří. Atlase, jednoho z hlavních generálů Titánů a nejsilnějšího mezi nimi, donutil Zeus držet nebe a zemi, aby udržel Gaiu a Nebe od jejich prvotního objetí.

Zbylí dva unikli Diově hněvu. Prométheus neboli Prozíravost, nejmoudřejší z Titánů, a jeho bratr Epimétheus neboli Nemyslící. Díky Prométheově moudrosti nešli do války proti Diovi. A tak je Zeus nechal být s bohy. Ale ve světě ještě nevládl mír, neboť obři vyhlásili bohům válku. A tak se stalo v čase hrdinů, kdy muži zplození z bohů a smrtelníků kráčeli po zemi.

Hrdinové, kteří převyšovali člověka jako samotní bohové. A z těchto hrdinů vyrazil s bohy do zbraně Héraklés a svým lukem obry skolil. Přesto tu stále byla jedna hrůza, která na olympioniky čekala. Neboť Gaia čekala ještě jedno dítě. Tyfóna. Tohle byla ta největší bestie, kterou porodila.

Se stovkou hlav a hady vyrůstajícími z ramen, chrlícími oheň z dračích jazyků, by byla jako doma na obálce metalového alba. Promiňte. Něco jsem měl v krku. Chrlilo to oheň, zapalovalo všechno kolem a málem to porazilo Dia. Když spolu bojovali, byli si téměř rovni. Ale jakmile zvládl ovládat blesky, spálil hadí hlavy na uhel a udělal z této nové příšery škvarek, zkrotil svět a konečně přinesl mír.

A v tomto míru se obrátil na Prométhea a jeho bratra s úkolem. Vytvořit člověka a zvěř věku příštího, neboť věk hrdinů zmizel z tohoto světa. A to, moji přátelé, je jen polovina příběhu. Překlad: Kara www.videacesky.cz