Jimi Hendrix o zkušenosti s The Experience

POSLEDNÍ ROZHOVOR
JIMIHO HENDRIXE ZÁŘÍ 1970
LONDÝN TÝDEN PŘED JEHO SMRTÍ Máte pocit, že už máte dost peněz
na pohodlný život? Nemyslím si.
Ne na takový, jaký bych chtěl. Chtěl bych ráno vstát
a z postele se svalit přímo do bazénu. Doplavat si na snídani.
Dát si pomerančový džus nebo tak něco. Pak zpátky do bazénu,
doplavat si do koupelny.

Oholit se a tak. Nechcete žít v pohodlí, ale v luxusu? Ne. Tomu říkáte luxus? Měl jsem na mysli něco jako stan
u horského potoka. JIMMY HENDRIX
O ZKUŠENOSTI S THE EXPERIENCE ROZHOVOR S KEITHEM ALTHAMEM
11. ZÁŘÍ 1970 Zdá se, že všechny ty přívěsky, náramky
a výstřední účesy jsou minulostí. Víte, tím si poprvé projde asi každý.


Věšíte na sebe všechno možný. Asi jsem měl pocit,
že jsem moc hlasitý. Moje povaha se mění. Nechtěl jsem, aby to bylo celé
jenom o vzhledu. Chtěl jsem, aby mě lidi poslouchali,
ale nevím, jestli to dělali. Celkem mě to deptalo, tak jsem začal
zkracovat, až mi nezbyla ani lokna. Jednou mě napadlo spálit kytaru. Roztřískat ji.
A lidi nadšeně souhlasili. Říkám: "Fakt bych měl?"


Oni: "Jasně, to bude super." Abych to dokázal,
probudil jsem v sobě velký vztek. Neuvědomoval jsem si to,
dokud mi to neřekli. Jinak bych ji nerozbil. Každý by měl mít prostor, kde se zbaví všeho… kde to ze sebe pustí ven. Já měl ten prostor na pódiu. Říká se o vás, že jste vynalezl
psychedelickou hudbu a že…

To byl nějaký šílený vědec. Já píšu tak, že je to
na pomezí reality a fantazie. Abyste ukázali různé stránky
a ohyby reality, musíte využít fantazii. Realita není nic než způsob myšlení,
a v tom hraje velkou roli establishment. Píšu to, co cítím.
To je všechno. Nijak to neuhlazuju.
Nechávám to jakoby obnažené. Když pak hrajeme,
tak se člověk natřásá a poskakuje. Oni pak vidí jen to, co vidí jejich oči.


Zapomenou, že mají uši. Snažil jsem se dělat moc věcí najednou,
což mám v povaze. Nerad stojím v koutě. Nechci být
jen kytarista nebo jen skladatel. Nebo jen stepař, chápete? Myslím, že někteří lidé vnímají
vaši hudbu jako plnou vzteku. - To ne. - Běsnící proti
principům establishmentu. Tak to není. Kdyby bylo na mně,
žádný establishment by nebyl. Je to blues.
Zpívám o smutku, o smutku dneška. - Zastáváte osobně nějakou politiku?


- Ani ne. Chtěl jsem začít být politicky aktivní,
ale tím si taky projde každý. Všechno vyjadřuju hudbou.
Máme jednu píseň, "Straight Ahead". "Sílu lidem, svobodu duši.
Předej ji dál, mladým i starým. Nesejde na tom, jestli máš vlasy dlouhý,
nebo krátký. Komunikace nám dává sílu." Co byste chtěl, aby se změnilo? Nevím. Asi víc barev v ulicích. Vážně nevím. Když někdo přijde na něco nového,
nový vynález, nové palivo, cokoliv, mělo by se to zpřístupnit, než abychom
všichni vláčeli ta stejná břemena.

Člověk musí být podivín,
aby se odlišil. I podivíni mají předsudky. Musíte mít dlouhé vlasy
a mluvit jako oni, aby vás brali. Ti druzí po vás chtějí
krátké vlasy a kravatu. Snažíme se vytvořit třetí svět, chápete? Dneska se dělají těžké písně.
Hudba je příliš těžká. Téměř nesnesitelně.

Mám rčení: "Když je život těžký,
říkejte mi helium, nejlehčí známý plyn." Často mluvíte o významu
audiovizuálního vnímání. O tom, jak je důležité mít k hudbě video. Máte tím na mysli to,
že do televize můžeme vložit kazetu a přehrávat hudbu
společně s videem, nebo… Spousta lidí dnes vydělává víc peněz. A když si pořídí byt,
mají vždycky pokoj navíc. Celá ta místnost pak může sloužit
jako audiovizuální prostor.

Můžou tam jít a lehnout si a všechno kolem rozkvete barvami. Můžete se tam zavřít a uklidnit nervy. Překlad: Veru
www.videacesky.cz