Jimi Hendrix o zkušenosti s The ExperienceBlank on Blank

POSLEDNÍ ROZHOVOR JIMIHO HENDRIXE ZÁŘÍ 1970 LONDÝN TÝDEN PŘED JEHO SMRTÍ Máte pocit, že už máte dost peněz na pohodlný život? Nemyslím si. Ne na takový, jaký bych chtěl. Chtěl bych ráno vstát a z postele se svalit přímo do bazénu. Doplavat si na snídani. Dát si pomerančový džus nebo tak něco. Pak zpátky do bazénu, doplavat si do koupelny.

Oholit se a tak. Nechcete žít v pohodlí, ale v luxusu? Ne. Tomu říkáte luxus? Měl jsem na mysli něco jako stan u horského potoka. JIMMY HENDRIX O ZKUŠENOSTI S THE EXPERIENCE ROZHOVOR S KEITHEM ALTHAMEM 11. ZÁŘÍ 1970 Zdá se, že všechny ty přívěsky, náramky a výstřední účesy jsou minulostí. Víte, tím si poprvé projde asi každý.

Věšíte na sebe všechno možný. Asi jsem měl pocit, že jsem moc hlasitý. Moje povaha se mění. Nechtěl jsem, aby to bylo celé jenom o vzhledu. Chtěl jsem, aby mě lidi poslouchali, ale nevím, jestli to dělali. Celkem mě to deptalo, tak jsem začal zkracovat, až mi nezbyla ani lokna. Jednou mě napadlo spálit kytaru. Roztřískat ji. A lidi nadšeně souhlasili. Říkám: "Fakt bych měl?"

Oni: "Jasně, to bude super." Abych to dokázal, probudil jsem v sobě velký vztek. Neuvědomoval jsem si to, dokud mi to neřekli. Jinak bych ji nerozbil. Každý by měl mít prostor, kde se zbaví všeho… kde to ze sebe pustí ven. Já měl ten prostor na pódiu. Říká se o vás, že jste vynalezl psychedelickou hudbu a že…

To byl nějaký šílený vědec. Já píšu tak, že je to na pomezí reality a fantazie. Abyste ukázali různé stránky a ohyby reality, musíte využít fantazii. Realita není nic než způsob myšlení, a v tom hraje velkou roli establishment. Píšu to, co cítím. To je všechno. Nijak to neuhlazuju. Nechávám to jakoby obnažené. Když pak hrajeme, tak se člověk natřásá a poskakuje. Oni pak vidí jen to, co vidí jejich oči.

Zapomenou, že mají uši. Snažil jsem se dělat moc věcí najednou, což mám v povaze. Nerad stojím v koutě. Nechci být jen kytarista nebo jen skladatel. Nebo jen stepař, chápete? Myslím, že někteří lidé vnímají vaši hudbu jako plnou vzteku. - To ne. - Běsnící proti principům establishmentu. Tak to není. Kdyby bylo na mně, žádný establishment by nebyl. Je to blues. Zpívám o smutku, o smutku dneška. - Zastáváte osobně nějakou politiku?

- Ani ne. Chtěl jsem začít být politicky aktivní, ale tím si taky projde každý. Všechno vyjadřuju hudbou. Máme jednu píseň, "Straight Ahead". "Sílu lidem, svobodu duši. Předej ji dál, mladým i starým. Nesejde na tom, jestli máš vlasy dlouhý, nebo krátký. Komunikace nám dává sílu." Co byste chtěl, aby se změnilo? Nevím. Asi víc barev v ulicích. Vážně nevím. Když někdo přijde na něco nového, nový vynález, nové palivo, cokoliv, mělo by se to zpřístupnit, než abychom všichni vláčeli ta stejná břemena.

Člověk musí být podivín, aby se odlišil. I podivíni mají předsudky. Musíte mít dlouhé vlasy a mluvit jako oni, aby vás brali. Ti druzí po vás chtějí krátké vlasy a kravatu. Snažíme se vytvořit třetí svět, chápete? Dneska se dělají těžké písně. Hudba je příliš těžká. Téměř nesnesitelně.

Mám rčení: "Když je život těžký, říkejte mi helium, nejlehčí známý plyn." Často mluvíte o významu audiovizuálního vnímání. O tom, jak je důležité mít k hudbě video. Máte tím na mysli to, že do televize můžeme vložit kazetu a přehrávat hudbu společně s videem, nebo… Spousta lidí dnes vydělává víc peněz. A když si pořídí byt, mají vždycky pokoj navíc. Celá ta místnost pak může sloužit jako audiovizuální prostor.

Můžou tam jít a lehnout si a všechno kolem rozkvete barvami. Můžete se tam zavřít a uklidnit nervy. Překlad: Veru www.videacesky.cz