Žijete v minulosti

Ahoj, tady Michael z Vsauce.
Dnes se budeme bavit o minulosti. Ale ne o historii, vlastně se budeme
bavit o tom, čemu říkáme "teď". O nejsoučasnějším bodě v čase a o tom, že nedokážeme současnost
vnímat nebo v ní žít, protože náš mozek potřebuje čas
na zpracování toho, co se v současnosti děje. A navíc chvíli trvá, než se tyto informace
do mozku vůbec dostanou. Víte, že čím vyšší jste,
tím vzdáleněji od současnosti, tedy hlouběji v minulosti, žijete?

A ještě zajímavější je, proč se v angličtině říká romantickým
filmům pro dívky chick flicks. Abychom se dopátrali odpovědí, začneme
u efektu opožděného záblesku. David Eagleman tento efekt
detailně studoval. Dochází k němu, když se zadíváte
na kroužek pohybující se po kružnici. Přesně uprostřed
kroužku se objeví záblesk. Stejně tak vypadá i obraz,
který se vám promítne na sítnici. Ale když se účastníků pokusu zeptali,
co vidí, odpověděli, že vidí tohle.

Dlouho se předpokládalo, že je to proto,
že náš mozek dokáže předvídat budoucnost. Náš mozek předpokládá, že se kroužek
bude chovat tak jako před tím. Záblesk ale neočekával, a než ho
zpracoval, kroužek byl už o kus dál. Ale Eagleman chtěl zjistit,
co se stane, když se objeví záblesk ve chvíli, kdy se obrátí směr pohybu kroužku a začne se točit na druhou stranu. Pokud náš mozek opravdu
předvídá budoucnost, účastníci pokusu by měli
vidět stále to samé, protože mozek předpověděl pohyb kroužku
a překvapilo ho, že se stalo něco jiného.

Ale účastníci pokusu tvrdili,
že místo toho viděli tohle. Jak to ale mohli vidět, když nevěděli,
že kroužek změní směr? Je možné, že by jejich mozky
viděly do budoucna? Jak se ukázalo... Ne. Doopravdy se děje to, že naše oči vnímají
záblesk přímo uprostřed kruhu.

Pak ale mozek chvilku čeká,
aby mohl vnímat věci v kontextu. Když vzápětí uvidíme,
že kroužek změnil směr, připojí se tato nová informace k tomu,
co jsme viděli před tím, a vyložíme si realitu špatně. Po dalších pokusech, ve kterých
se kroužky pohybovaly různou rychlostí, si Eagleman uvědomil, že to,
co vnímáme jako současnost, to, co nám mozek říká,
že se děje právě teď, se stalo o 80 milisekund dříve.

80 milisekund není moc dlouhá doba, ale je trochu děsivé vědět,
že náš mozek nemá žádnou možnost, jak vnímat, uvědomovat si,
nebo dokonce žít v současnosti. Nervové signály cestují naším tělem
maximální rychlostí 402 km/h. Teď se ale podívejte
na Billa Warnera na motorce. Rozjel to docela rychle.
Jede rychlostí 447 km/h. Což znamená, že tenhle chlápek
se pohybuje rychleji, než si můj mozek dokáže
uvědomit současnost.

Uvědomte si, že 402 km/h je maximální
rychlost přenosu signálu v našem těle. Když se dotknu nosu a palce
u nohy ve stejnou chvíli, vnímám oba doteky najednou. I když není možné, aby oba signály
dorazily do mozku současně. Když se dotknu nosu, dostane se
tato informace do mozku rychle. Ale když se dotknu palce u nohy, musí signál
překonat vzdálenost celé délky mého těla. Mozek chvilku čeká, aby zjistil,
jestli nejsou na cestě ještě další informace, a teprve pak zpracuje
všechny tyto informace a dovolí nám uvědomit si,
že se staly ve stejném okamžiku.

Ale nemůžeme si to uvědomit,
dokud si mozek není jistý. Což znamená,
že čím vyšší jste, tím déle musí mozek čekat,
než se k němu dostane signál z nohou, tím déle vám také trvá
uvědomit si ten dotek a tím dál v minulosti žijete. Na toto zpoždění ve zpracování
smyslových signálů jsme si zvykli a vnímáme oba podněty
ve stejném okamžiku, což způsobuje některé zvláštní jevy.

Když účastníci pokusu mačkali tlačítko,
kterým se rozsvěcí žárovka, a zpoždění mezi těmito
událostmi bylo 80 milisekund, tvrdili, že se světlo rozsvěcuje okamžitě. Pak ale výzkumníci tento
interval zkrátili tak, že se světlo rozsvítilo jen
40 ms poté, co stiskli tlačítko. Přesto, že účastníci pokusu byli
stále těmi, kdo světlo rozsvěcel, začali tvrdit, že to není možné, že se světlo rozsvítilo ještě
před tím, než tlačítko stiskli.

Tohle byl také záblesk světla. Jenže proud, který prochází běžnými
žárovkami není nepřetržitý. Ve většině podniků i domácností
jsou připojeny na střídavý proud, což znamená, že se v jejím vláknu střídají
okamžiky bez proudu a pod proudem přibližně 50x až 60x za sekundu. My však z několika důvodů
žádné blikání nevnímáme. Za prvé: děje se to velmi rychle.

Ale především proto, že během té krátké
pauzy zůstává vlákno rozžhavené. Můžeme to ale pozorovat, pokud natočíme
žárovku vysokorychlostní kamerou v momentu, kdy žárovku rozsvěcíme
nebo zhasínáme a vlákno je chladnější. Tady je to vidět. Víte, co ještě bliká? Videoprojektor. Možná jste slyšeli, že při promítání se
film rychle protahuje před zdrojem světla. Kdyby to tak ale bylo, viděli
bychom na plátně jen šmouhu.

Proto je nutné použít závěrku. Závěrka se otevře,
aby se snímek promítl na plátno, zavře se, než se snímky vymění, a zase
se otevře, když je na místě další snímek. Dříve byly filmy točené jen
při 16 snímcích za sekundu. Takže jste v kině viděli, jak se 16krát
za sekundu objeví záblesk na plátně. Nebylo to dost rychlé na to, abychom
si toho nevšimli. Filmy problikávaly. Proto se filmům říkalo flicks,
a tak vznikl pojem chick flick. Teď už jsme u konce.

A když říkám "teď",
chci tím říct, že skončím 80 ms před tím,
než si toho všimnete. V popisu videa najdete tři odkazy
na Vsauce videa s podobnou tématikou. První je o tom, proč čas ubíhá rychleji,
když jsme starší. Další je o tom, jak rychle
dokážou oči vnímat. A poslední je o iluzi zastavených hodin. Příjemnou zábavu a jako vždycky,
díky za sledování. Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz