Proč jsou věci děsivé?Vsauce
108
Strach. Hrůza. Děs. Je mezi nimi rozdíl? V následujícím videu se dozvíte, že je, a také se dozvíte, co děsí většinu lidí. * udušení se, být za blázna, propadnout u testu, teroristické útoky, zranění milované osoby, pavouci, smrt milované osoby, válka, vlastní smrt, dělání chyb, být sebevědomý, budoucnost, být neúspěšný, být sám, hadi, kriminalita a gangy, nukleární válka, mluvení před velkým davem
Přepis titulků
Ahoj, tady Michael z Vsauce. Strach přináší život. Strach ze správných věcí
udržel naše předky naživu. Má smysl bát se jedovatého
hmyzu nebo hladových tygrů. Ale co strach, když neexistuje
jasné a viditelné nebezpečí? Například plyšový medvěd
s lidskou sadou zubů? Nebo smile.jpg. Na těchto obrazcích
je něco zvláštního, příliš tajemna a podivnosti.
Ale žádná očividná hrozba jako pistole nebo padající kamení. Přesto vzbuzují strach. Protože jsou děsivé. Ale proč? Co nás děsí a co způsobuje, že jsou věci děsivé? Jsme v mém pokoji, v pokoji, ve kterém jsem vyrostl v Kansasu. Stejně jako spousta dětí v mém věku jsem byl vyděšený ze Scary stories. Ale první knihou, která mě vyděsila, byla Kletba veverky.
Dodnes jsem ji nedočetl. Ale to jsem jen já. Psycholog James Geer vytvořil program průzkumu strachu II, jenž používá, aby zjistil, co nás děsí nejvíc. Spolu s výsledky nedávného Gallupova průzkumu jsou tohle věci, které většinu z nás děsí nejvíc.* Všechny tyto věci jsou strašidelné, ale jsou děsivé? Buďme konkrétnější. Miluju, jak Stephen King vymezuje tři typy strašidelných věcí.
První je znechucení. Je to něco nechutného, morbidního, chorého. Druhý je hrůza. Hrůza je pro Kinga něco nepřirozeného - obrovský pavouk nebo být chycený ve tmě, když jste si mysleli, že jste sami. Třetí, děs, je jiný, děsivější. Říká, že děs je přijít domů a zjistit, že všechny vaše věci byly vyměněny za přesnou kopii.
Děs je, když za sebou něco cítíte, dech na krku, vědomí, že vás někdo popadne, ale když se otočíte, zjistíte, že tam nikdy nic nebylo. Na tento pocit děsu nebylo provedeno mnoho studií. Mnoho teorií a nápadů zahrnuje neurčitost, nejednoznačnost. Například masky a proč jsou klauni děsiví. Claude Levi Strauss napsal, že obličejová maska dočasně vyřazuje sociální styk části těla, jenž prozrazuje pocity a postoje jedince.
Součástí důvodu, proč je dokonce i neutrální nebo šťastná maska děsivá, může být nejednoznačnost. Maska pod sebou schovává pravé pocity a záměry člověka. Nevíme, zda osoba s maskou je či není hrozbou. Nejasnost je děsivá, když přijde na lidské tělo. To je to známý tajemný val.
Na grafu lidskosti je zóna, kdy je něco téměř úplně člověk, ale je to maličko mimo, ne tolik, aby bylo poznat, že je to fraška nebo to bylo vtipné nebo tak dobré, aby to bylo nerozeznatelné. Místo toho je to znepokojující. Děsivost tajemného valu je skvěle demonstrovaná zpívajícími androidy Johna Bergerona. Sledujte tato videa o samotě.
Podobný pocit znepokojení přináší i Shaye St. John, postava vytvořená Ericem Fournierem, pro některé vtipná, pro jiná děsivá. Podivní humanoidi, stejně jako ostatní děsivé věci, představují hranici mezi oblastmi věcí, kterým rozumíme a které dokážeme vysvětlit. Francis T. McAndrew a Sara Koehnke popsali vyděšení jako adaptivní lidskou reakci na nejednoznačnost hrozby od ostatních.
Děsivé věci jsou tak trochu hrozbou, ale taky trochu ne. Takže naše mozky neví, co dělat. Některé části odpoví strachem, zatímco jiné ne, ale nevědí proč. Místo dosažení typické odpovědi strachu, hrůzy, se jednoduše cítíme nesví, vyděšení. Mezi horami bezpečí a nebezpečí leží údolí děsu, kde jsou hranice našeho vědění, důvěry a bezpečí nejasné.
Když se podíváte na tohle, způsobí to vaši smrt o týden později? Nemožné, že? Ha. Možná. To je děs nejednoznačnosti. Nejednoznačnost nevnímáme dobře. Když zahrnuje naše vlastní úmysly, donutí nás lhát. Když zahrnuje nebezpečí, ale žádnou viditelnou hrozbu, donutí nás myslet si a cítit podivné věci.
Vykoukli jste někdy přes římsu, zábradlí, někde vysoko, tak vysoko, že jste byli nervózní a měli jste závrať, a cítili nutkání? Možná i potřebu skočit? Stáli jste někdy na skalní římse s někým milovaným a uvědomili si, že ho můžete strčit? Bylo by to tak jednoduché.
Vážně byste to mohli udělat a možná to i chcete udělat. Nebo je to možná jen kognitivní disonance. Fakt, že se váš mozek vypořádává s nejednoznačností. Nedávná studie vedená Jennifer Hames na Floridské státní univerzitě to označila jako jev vysokého místa. Když se přibližujete k římse u nebezpečného poklesu, aktivuje se váš pud sebezáchovy, a odstoupíte. Ale vaše rovnováha a motorická soustava to nechápou.
Nic vás nestrká a běžně nepadáte nebo skáčete náhodně. Takže co se děje? Část mozku, která zpracovává úmysly, to vyřeší tím, že vás něco muselo strkat. Nebo že jste opravdu chtěli skočit nebo strčit kamaráda. Dokonce i když nic z toho není pravda. S nejednoznačností jsme ještě neskončili, protože náš jazyk odráží šedou zónu hrůzy a děsivosti.
Podívej se na slovo terror (děs). Máme horrible (hrozný) a horrific (odporný). Terrible (děsný) a terrific (ohromný). Proč to tak je? V průběhu času jsme nepřišli na to, jak nazývat mocné zážitky. Protože oba jsou plné á - awesome (úžasné) a á - awful (strašné). Potřebujeme je k přežití. Potřebujeme strach a děs, abychom porozuměli naší velikosti a slabosti.
Na druhé straně, vyhýbat se jim je taky skvělé. Děs je fyzickou připomínkou, že svět je nejasný a plný nejednoznačnosti, ale že jsme mazaní a vždycky se snažíme přijít věcem na kloub. Nicméně jsme křehcí. Je to strašné nebo ohromné? Je to obojí.
Jak by řekl děsivý duch, je to celkem nádherné. A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz
Ale žádná očividná hrozba jako pistole nebo padající kamení. Přesto vzbuzují strach. Protože jsou děsivé. Ale proč? Co nás děsí a co způsobuje, že jsou věci děsivé? Jsme v mém pokoji, v pokoji, ve kterém jsem vyrostl v Kansasu. Stejně jako spousta dětí v mém věku jsem byl vyděšený ze Scary stories. Ale první knihou, která mě vyděsila, byla Kletba veverky.
Dodnes jsem ji nedočetl. Ale to jsem jen já. Psycholog James Geer vytvořil program průzkumu strachu II, jenž používá, aby zjistil, co nás děsí nejvíc. Spolu s výsledky nedávného Gallupova průzkumu jsou tohle věci, které většinu z nás děsí nejvíc.* Všechny tyto věci jsou strašidelné, ale jsou děsivé? Buďme konkrétnější. Miluju, jak Stephen King vymezuje tři typy strašidelných věcí.
První je znechucení. Je to něco nechutného, morbidního, chorého. Druhý je hrůza. Hrůza je pro Kinga něco nepřirozeného - obrovský pavouk nebo být chycený ve tmě, když jste si mysleli, že jste sami. Třetí, děs, je jiný, děsivější. Říká, že děs je přijít domů a zjistit, že všechny vaše věci byly vyměněny za přesnou kopii.
Děs je, když za sebou něco cítíte, dech na krku, vědomí, že vás někdo popadne, ale když se otočíte, zjistíte, že tam nikdy nic nebylo. Na tento pocit děsu nebylo provedeno mnoho studií. Mnoho teorií a nápadů zahrnuje neurčitost, nejednoznačnost. Například masky a proč jsou klauni děsiví. Claude Levi Strauss napsal, že obličejová maska dočasně vyřazuje sociální styk části těla, jenž prozrazuje pocity a postoje jedince.
Součástí důvodu, proč je dokonce i neutrální nebo šťastná maska děsivá, může být nejednoznačnost. Maska pod sebou schovává pravé pocity a záměry člověka. Nevíme, zda osoba s maskou je či není hrozbou. Nejasnost je děsivá, když přijde na lidské tělo. To je to známý tajemný val.
Na grafu lidskosti je zóna, kdy je něco téměř úplně člověk, ale je to maličko mimo, ne tolik, aby bylo poznat, že je to fraška nebo to bylo vtipné nebo tak dobré, aby to bylo nerozeznatelné. Místo toho je to znepokojující. Děsivost tajemného valu je skvěle demonstrovaná zpívajícími androidy Johna Bergerona. Sledujte tato videa o samotě.
Podobný pocit znepokojení přináší i Shaye St. John, postava vytvořená Ericem Fournierem, pro některé vtipná, pro jiná děsivá. Podivní humanoidi, stejně jako ostatní děsivé věci, představují hranici mezi oblastmi věcí, kterým rozumíme a které dokážeme vysvětlit. Francis T. McAndrew a Sara Koehnke popsali vyděšení jako adaptivní lidskou reakci na nejednoznačnost hrozby od ostatních.
Děsivé věci jsou tak trochu hrozbou, ale taky trochu ne. Takže naše mozky neví, co dělat. Některé části odpoví strachem, zatímco jiné ne, ale nevědí proč. Místo dosažení typické odpovědi strachu, hrůzy, se jednoduše cítíme nesví, vyděšení. Mezi horami bezpečí a nebezpečí leží údolí děsu, kde jsou hranice našeho vědění, důvěry a bezpečí nejasné.
Když se podíváte na tohle, způsobí to vaši smrt o týden později? Nemožné, že? Ha. Možná. To je děs nejednoznačnosti. Nejednoznačnost nevnímáme dobře. Když zahrnuje naše vlastní úmysly, donutí nás lhát. Když zahrnuje nebezpečí, ale žádnou viditelnou hrozbu, donutí nás myslet si a cítit podivné věci.
Vykoukli jste někdy přes římsu, zábradlí, někde vysoko, tak vysoko, že jste byli nervózní a měli jste závrať, a cítili nutkání? Možná i potřebu skočit? Stáli jste někdy na skalní římse s někým milovaným a uvědomili si, že ho můžete strčit? Bylo by to tak jednoduché.
Vážně byste to mohli udělat a možná to i chcete udělat. Nebo je to možná jen kognitivní disonance. Fakt, že se váš mozek vypořádává s nejednoznačností. Nedávná studie vedená Jennifer Hames na Floridské státní univerzitě to označila jako jev vysokého místa. Když se přibližujete k římse u nebezpečného poklesu, aktivuje se váš pud sebezáchovy, a odstoupíte. Ale vaše rovnováha a motorická soustava to nechápou.
Nic vás nestrká a běžně nepadáte nebo skáčete náhodně. Takže co se děje? Část mozku, která zpracovává úmysly, to vyřeší tím, že vás něco muselo strkat. Nebo že jste opravdu chtěli skočit nebo strčit kamaráda. Dokonce i když nic z toho není pravda. S nejednoznačností jsme ještě neskončili, protože náš jazyk odráží šedou zónu hrůzy a děsivosti.
Podívej se na slovo terror (děs). Máme horrible (hrozný) a horrific (odporný). Terrible (děsný) a terrific (ohromný). Proč to tak je? V průběhu času jsme nepřišli na to, jak nazývat mocné zážitky. Protože oba jsou plné á - awesome (úžasné) a á - awful (strašné). Potřebujeme je k přežití. Potřebujeme strach a děs, abychom porozuměli naší velikosti a slabosti.
Na druhé straně, vyhýbat se jim je taky skvělé. Děs je fyzickou připomínkou, že svět je nejasný a plný nejednoznačnosti, ale že jsme mazaní a vždycky se snažíme přijít věcem na kloub. Nicméně jsme křehcí. Je to strašné nebo ohromné? Je to obojí.
Jak by řekl děsivý duch, je to celkem nádherné. A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz
Komentáře (59)
Horokopo (anonym)Odpovědět
16.10.2022 21:06:54
Vlastně jsem se z toho videa vůbec nic nedozvěděl.. :(
Nějaká ufounka (anonym)Odpovědět
05.01.2016 22:30:19
Jsem jediná, komu při sledování tohoto videa běhá mráz po zádech?
DromedOdpovědět
23.11.2013 06:06:31
Ještě mě nikdy za 8 minut tolikrát nezamrazilo.
saint3nOdpovědět
28.09.2013 18:27:02
trocha pravdy chytře smíchaná s fikcí, ještě nikoho nezabila. jen už teď vím (pracuji na střechách) že až se mi zas jednou bude chtít nemožnýho parťáka, co dole na safe jen láduje stroj a poslouchá přitom walkmana narvat držkou do tý škody co mi způsobil, páč poslouchal nějakou přitroublou písničku a zapoměl ládovat, tak bych ho neměl nutit, ať se na to jde podívat.. to nutkání totiž znám ^^
pav1Odpovědět
23.09.2013 01:05:44
Škoda, že jsem o tom pocitu žduchnout nevěděl dřív víc. Ach, jak mi Elis chybí...
lapipisOdpovědět
20.09.2013 22:04:07
ale stejně sem nepochopil proč se bojíme totho medvídka se zuby a tak, možná sem to neslyšel, protože sem se zrovna moc bál, ale pouštět si to už znovu nebudu i když to bylo fajn :D
ThaxssillissiaOdpovědět
22.09.2013 12:10:44
Jistý si nejsem ( o tématu vím vlastně docela prd ), ale nebude to spíš spojením něčeho neživého, nám dobře známého o čem už vlastně máme utvořený úsudek jako o roztomilém, dětském, a lidskou složkou jakou jsou navíc zuby? Zuby jsou vlastně sami o sobě děsivé, když si je takhle odosobníš a zasadíš do medvídka, nejspíš to vyvolá pocit neklidu. Největším strašákem je člověk sám.
lapipisOdpovědět
20.09.2013 21:46:47
nee před spaním ne, ted se bojím :D
andrejd1Odpovědět
20.09.2013 14:13:00
Přiznejte se, komu z vás se v průběhu videa potily ruce? :D
AttilaOdpovědět
19.09.2013 12:24:19
Přiznejte se, kdo z vás se během sledování ohlížel přes rameno? :-D
len0Odpovědět
18.09.2013 18:31:43
Neznášam klaunov... :D
mi.petresOdpovědět
18.09.2013 00:37:09
jó díky majku že se nemůžu jít ani vychcat :D...a jo je dobrej vystihl tam spoustu věcí, co bych popsat, nebo říct nedokázal...
greblisOdpovědět
18.09.2013 00:29:42
vážně nebyl nejlepší nápad dívat se na to v noci.. :D
Radek.PriborskyOdpovědět
18.09.2013 00:47:44
Taky si říkám. Pro všechny případy jsem si nachystal noční světýlko :D
ForkieOdpovědět
17.09.2013 20:23:05
Paráda. Měl jsem u toho takovej ten divnej pocit v těle, teď mám chuť se podívat nanějakej horor :D
DarketahOdpovědět
17.09.2013 18:04:38
:D cekal sem kdy tam vyskoci v tom videu nakej bubak a vriskot k tomu a nic
MatessOdpovědět
17.09.2013 17:39:38
Tak na tohle jsem čekal, koukal jsem na to nedočkavě už na Youtube v originále, ale některé věci jsem úplně nepochytil, takže jsem si to rád zopakoval. :) Jenom si nejsem jistej tím překladem "creepy" -"děsivý" přece jenom creeper není "děsivec", spíš bych to pochopil jako "divné" sice to nevyjadřuje hloubku pocitu, ale i tak to charakterizuje pocit který v nás vyvolá kupříkladu robot - člověk nebo medvěd se zuby spíš, než "děs". To je jenom takový teorie, jinak díky za překlad.