Dnes vás u Alternativního okénka nepřivítá BugHer0, ale doufám, že vás ani můj výběr nezklame. K poslouchání této kapely mě přivedl Dorten, který si pro vás připravil i následující info. Díky! Skunk Anansie je anglická kapela založená r. 1994, pro jejichž popis se nejčastěji používají výrazy „alternative rock/alternative metal“. První část jména „Skunk“ jistě mnozí z vás znají jako výraz pro marihuanu a nijak jinak tomu není ani tentokrát, druhá část Anansie je postava z tradičních afrických a karibských příběhů, napůl člověk a napůl pavouk. Kapelu tvoří: Skin (Deborah Anne Dyer), zpěvačka ohromujícího hlasu a osobnosti, kromě Skunk Anansie se věnuje i tvorbě vlastní, angažuje se hodně v módě a dělá příležitostnou modelku. Vzhledem k její barvě kůže, pohlaví a bisexuální orientaci to neměla v Anglii ze začátku vůbec lehké, ale postupem času dobyla uznávanou pozici průkopnice a stala se jednou z nejvlivnějších žen na anglické hudební scéně. Tvorbu Skunk Anansie sama popisuje jako „clit-rock“ (od clit jako klitoris), a to sice jako „směs heavy metalu a černé feministické zuřivosti“. Její tvorba čítá dvě alba: Fleshwounds (2003) a Fake Chemical States (2006) Cass (Richard Keith Lewis), výrazný bassák s typickými dredy a černým kabátem s vysokým límcem. Ace (Martin Kate), kytara. Mark (Mark Richardson), bubeník, nahradil původního Robbieho France. 1994 – Mají první koncerty, při druhém z nich - v den, kdy zemřel Kurt Cobain - přítomný zástupce jejich prvního labelu One Little Indian řekl: „Úplně jsem zapomněl na Kurta Cobaina. Kterákoli kapela, díky které zapomenu na Kurta Cobaina, musí být opravdu dobrá.“ 1995 – Jsou zvoleni čtenáři britského magazínu Kerrang! za nejlepší britskou kapelu, na předávání cen si najdou náhradu za Robbieho France – Marka Richardsona. Vydávají album Paranoid and Sunburnt. 1996 – Zvoleni za Kerrang! jako nejlepší živé vystoupení. Vydávají album Stoosh. 1997 – Nominování Europe MTV na nejlepší živé vystoupení a nejlepší kapelu. 1998 – Změna nahrávacího labelu z One Little Indian na Virgin. 1999 – Vydávají Post Orgasmic Chill. 2001 – Oznamují rozpad kapely, každý si jde vlastní cestou. 2002 – Cass nahrává s Garym Moorem album „Scars“ a zapůjčuje svůj hlas jako druhý vokál. 2008 – Mark Richardson oznamuje návrat kapely. 2009 – Vydávají kompilaci největších hitů spolu se 3 novými písničkami na albu Smashes and Trashes. 2010 – Vydávají čtvrtou studiovou desku Wonderlustre. 2011 – Jeden z posledních tvůrčích výkřiků byl soundtrack pro film Sucker Punch. Musím říct, že výběr klipu na překlad Snowi vůbec nezávidím, protože jejich tvorba se nese přes ostrou kritiku rasismu, přes vztahy až po politiku a nutno uznat že každý klip od nich má vysokou hodnotu a je dobře udělaný, takže pokud se vám tato kapela líbí a nebo ji už znáte, a stejně si chcete klipy projít, mrkněte na jejich oficiální kanál na YouTube.com.