George R. R. Martin u Grace Dent

Překlad: Atevi www.videacesky.cz Pouze on ví, jak hrát hru o trůny a vyhrát. George R. R. Marin je nejprodávanějším autorem anglické literatury naší doby. Celosvětově se prodalo přes 15 miliónů jeho knih. Martin je skvělý prozaik a jeho příběhy jsou neuvěřitelně živé a poutavé. Nejznámější z nich je příběh Písně ledu a ohně, známý spíše jako Hra o trůny. Je to vlastně realistické drama, napsané jako fantasy. Taková středověká telenovela.

Láska, nenávist, žárlivost, rivalita, politické intriky, rodinné konflikty... Dnes je to celosvětový televizní fenomén a my všichni jsme součástí hry. Ale na čí straně jste vy? Jmenuji se Grace Dent a minulý týden jsem měla tu čest poznat tohoto skvělého muže a získat jedinečné porozumění jeho talentu. Georgi, otevřel jste pro mne žánr fantasy, který jsem nikdy nevyhledávala, a za to bych vám chtěla poděkovat. A také bych vám chtěla poděkovat za vytvoření, jednoho z nejvýraznějších televizních seriálů poslední doby.

Děkuji vám. A teď nechám svoji vnitřní fanynku stranou, a budu se snažit být profesionální. Dobře. Mohl byste mi říct něco málo o vašem dětství? Samozřejmě. Narodil jsem se v roce 1948 v Bayonne v New Jersey. Je to dělnické a průmyslové město.

Můj otec pracoval v přístavu a nikdy jsme neměli moc peněz, takže jsme nikam nejezdili. Ani auto jsme neměli. Můj svět byl pět bloků velký. Škola byla pět ulic od našeho domu. A odtud jsem viděl na obrovské tankery, které pluly pod všemi vlajkami světa. Měl jsem knihu vlajek, kterou jsem v noci listoval, pozoroval jsem plující lodě a přemýšlel, z jakých zemí připluly. Pak jsem si našel, že jedna připlula z Norska, další z jižní Afriky a podobně. A snil jsem o tom, že jsem na lodi.

A pak jsem objevil knihy. A s knihami jsem mohl být na Marsu, mohl jsem být na dvoře krále Artuše. Mohl jsem s Robinem Hoodem lovit v Sherwoodském lese, mohl jsem s H. G. Wellsem bojovat s marťany. Otevřely se pro mne nové světy, kde jsem mohl žít. A myslím, že od toho fantasy je. Vždycky jsem si vymýšlel příběhy. Našel jsem notesy, které jsem měl jako dítě, kam jsem psal, to mi mohlo být tak šest, a kreslil si obrázky různých planet. K tomu jsem napsal Mars a napsal popis lidí, co žijí na Marsu.

A vymýšlel jsem si planety. Nevěděl jsem, jaký je rozdíl mezi Marsem a planetou Zumbaa. Takže od pěti let u vás převládala fantasy? Fantasy, science-fiction a horor, kterému jsem říkal "strašidelný příběhy". Který autor vás nejvíc ovlivnil? A máte mezi světovými autory nějaké vzory? Když jsem byl hodně malý, tak mým hlavním zájmem byly komiksy. Četl jsem všechny komiksy, které v té době vycházely - Supermana, Batmana,...

Komiksy se superhrdiny jsem měl nejraději. Když vám bylo šestnáct, tak Marvel otiskl jeden váš dopis, což je úžasné. Marvel otiskl několik mých dopisů. První byl ve Fantastické čtyřce. Psal jsem v něm o tom, že Stan Lee je lepší než Shakespeare. Marvel otiskl všechny mé dopisy. A taky to vedlo k jiným věcem. Protože když tehdy otiskli váš dopis, tak pod ním byla i celá vaše adresa, takže mi začaly přicházet dopisy od jiných fanoušků komiksů.

A taky mi posílali své vlastní časopisy o komiksech. Jeden z nich vydávali středoškoláci, a protože jsem v té době chodil na střední, tak jsem některé začal odebírat a pak jsem i pro nějaké psal. Psal jsem například články nebo kritiky, o tom, jaké komiksy se mi líbily, jaké ne, a proč se mi některé nelíbily. A poté jsem začal psát fikci, která se v té době také vydávala. - A to byl velký průlom. - A jaké to bylo? Bylo to skvělé.

Dostával jsem dopisy, ve kterých čtenáři psali, že se jim to líbilo. A to byla velká změna. A hodně se mi zvedlo sebevědomí. A byl to fantastický pocit. Po komiksech následovaly povídky a dokonce i první román. Na konci sedmdesátých let měl George nakročeno k úspěšné spisovatelské kariéře. Ale pak se ozval Hollywood. Náhle... jste se ze osamělého pracování na vám drahých knihách dostal do světa televize, kde je vždy spousta lidí a spousta názorů.

Jaké to bylo? Psaní románů je dost osamělá práce. Jste u toho vždy sami s psacím strojem a listem papírů, alespoň za mých dob. Já ale rád pracuji s lidmi a bavilo mě, když se mé příběhy stávaly hmatatelnou realitou. Jeden z mých prvních zfilmovaných scénářů byl pro seriál The Twilight Zone, který byl o jiné verzi Stonehenge. A když jsem viděl, jak tesaři staví pro film Stonehenge, v prostoru za mojí kanceláří, byl to neuvěřitelný pocit.

Úžasné, že věci, které jsem si vymyslel, jsou najednou skutečné a před mýma očima. A slyšet herce skutečně říkat moje slova... Ale má to i stinnou stránku, protože existují televizní společnosti a studia. Jsou jako Darth Vader, který občas zasáhne a ovlivní váš scénář nebo váš seriál. Něco změní a předstírají, že to dělají z dobrých důvodů. A to je frustrující.

Jenže pak do rovnice ještě vstupují velké vagóny peněz. Po několika letech psaní scénáře pro úspěšné seriály jako Beauty and the Beast se George stal uznávaným spisovatelem a producentem. A to až do roku 1991, kdy dostal nápad. Bylo napsat epickou ságu vaším cílem? Znám jeden váš krásný citát: "Věděl jsem, že jsem ztracený, jakmile jsem začal kreslit mapu." V létě roku 1991 jsem neměl žádné zakázky v Hollywoodu. A jednoho dne, bůh ví odkud, mě přepadla vidina jedné scény, kde lidé, jakoby ze středověku, jedou skrz letní sněhy a objeví vlčí štěňata s jejich mrtvou matkou.

Věděl jsem, že to jsou "letní sněhy", a že ta fráze měla velký význam. A ta vidina byla tak živá, že jsem ji hned zapsal. Je to zrůda! Je to zlovlk. Napsat tu kapitolu mi trvalo asi jen tři dny, a když jsem ji dopsal, tak už jsem věděl, co bude v další kapitole a pak i v té následující.

A celý zbytek léta jsem pracoval na tom, z čeho později vznikla Hra o trůny. A opravdu jsem se někdy během toho psaní posadil a načrtl mapu, díky čemuž jsem si uvědomil, že vlastně píšu fantasy román a že potřebuji vytvořit a pojmenovat svět, ve kterém se můj román odehrává, jako Tolkien se Středozemí, a vytvořit rodokmeny.

Jak si udržujete přehled o všem, co se děje? Ráda si vás představuji s mapami a diagramy rozvěšenými na stěnách... Nebo to všechno máte v hlavě? To co vymyslím... si pak i pamatuji mnohem lépe než lidi a události z mého skutečného života. Pamatuji si kdejakou bezvýznamnou postavu, která se objevila v jednom odstavci, ale člověka, kterého jsem potkal jeden den a druhý den znovu, ale za jiných okolností...

toho bych nepoznal. Takže mozkové neurony, které jiní lidé používají k zapamatování svých známých, používá můj mozek úplně jinak. Je tedy George R. R. novým J. R. R.? Mluvíme samozřejmě o Tolkienovi. I když jsou Tolkienovy postavy hodně oblíbené, jako například Gandalf, tak nejsou realistické a úplné, jako jsou postavy obývající Martinův svět. Martinovo dílo mám moc rád a podle mě je to nová klasika, stojící mimo Tolkienovo dílo.

Mám ho mnohem raději než Tolkiena. Řekla bych, že je lepší než Tolkien. Podle mě je Tolkien až příliš vážný. Nemyslím, že bych ho měl nahradit, nebo překonat. Jestli bude mé dílo za padesát let čtené tak, jako se dnes čte Tolkienovo, tak budu šťastný. Mne překvapilo, že tento žánr, o který jsem se nikdy předtím nezajímala, mi představil různé postavy a charaktery, které mi byly velmi blízké.

Jsou to lidé ze světa, který ani neexistuje, ale prožívají stejné problémy jako já. Vždy jsem věřil, že postavy jsou srdcem fikce. Když vytvoříte postavy, které jsou dostatečně skutečné, tak to okolo nich, ten příběh a svět, je vlastně druhořadý. Pořád máte silný příběh, příběh, který se bude vyvíjet a ovlivňovat vaše čtenáře. Takže pro mne je postava to, co je ve fikci nejdůležitější. Postavy ze Hry o trůny jsou velmi trojrozměrné.

Poznáte všechny jejich charakteristické rysy. Třeba lidé, se kterými večeříte, si nedělají starosti se získáním magického amuletu, ale o to kdo je zabije, nebo jestli příští týden seženou jídlo, nebo s kým se vyspí. Mistrovsky ovládá psaní zápletek a postav. V celé té ohromné sérii probíhají neustálé změny a rozvoj jednotlivých postav, a to svědčí o tom, že je to velmi dobrý spisovatel. Zmiz odsud, pse. Děsíš moji snoubenku.

Nechci, aby tě nic rozrušovalo. - Jste velmi dostupný autor. - To ano. To ale má jak dobré, tak špatné následky. Nikdy mě ani nenapadlo, vztyčit kolem sebe jakousi ochrannou hradbu. Když navštěvujete různá shromáždění a podepisování knih, cítíte se jako fanoušek? Když si prohlížíte zboží a potkáváte lidi, kteří jsou jako vy? Nebo jste teď už na jiné úrovni? Pamatuji si podepisování knih v osmdesátých letech, na která nikdo nepřišel.

Ale tyhle dny jsou očividně pryč. S každým dílem Písně ledu a ohně se davy zvětšily o něco víc. A u posledních dvou knih Hostina pro vrány a Tanec s draky byly davy obrovité. A když HBO oznámila, že se chystá zfilmovat první knihu, fanoušci šíleli ještě víc. - Aryo!

- Nymerie! - Aryo! Všechny zasáhla horečka jménem Hry o trůny. Uvidíme se po přestávce. Vítejte zpět v mém rozhovoru s geniálním tvůrcem Hry o trůny, Georgem R. R. Martinem. V červenci roku 2010 začalo v Severním Irsku natáčení první knihy ze série Píseň ledu a ohně. Fanoušci po celém světě s napětím čekali. Když jsem se doslechl, že z knihy dělají seriál, tak jsem se trochu bál.

Ale když jsem zjistil, že to dělá HBO, věděl jsem, že je to v dobrých rukách. Byla jsem nervózní, ale když jsem viděla obsazení a začala se koukat, tak jsem byla nadšená. Seriál dostal přezdívku "Rodina Sopránu ve Středozemi" a neuvěřitelný rozpočet pro první sérii - 60 miliónů dolarů. Když čtete ty knihy, tak se může zdát, že byly psané pro seriál z HBO. Sledujeme jednu postavu a její roli ve hře a pak skočíme k druhé... Scéna následuje scénu.

Dlouhá léta televizi zaplavovaly kriminálky a dramata z prostředí nemocnice, takže fantasy, obzvláště takhle rozsáhlé, je něco nového a proto to diváky nadchlo. Myslím, že vaše schopnost napsat silné, komplexní ženy, je velmi pozoruhodná. Například zbožňuju Cersei Lannister. Myslím, že je to první postava, kterou jsem si oblíbila, přestože je v incestním vztahu se svým bratrem.

A jejich vztahu dokonce fandím, protože si myslím, že jsou skvělým párem. Ten chlapec nebude mluvit. A jestli ano, tak ho zabiju. Jeho, Neda Starka, krále, všechny bych je zabil, až bychom na světě zůstali jenom my dva. Když čtete knihu, nebo sledujete seriál, máte tam jednoho hrdinu a jednoho padoucha, bílou a černou, na které všechny ostatní postavy reagují stejně. Hrdinu máme rádi a padoucha nenávidíme.

Pak je to strašně ploché. Když jsou postavy plně rozvinuté a komplikované, tak je bude každý vnímat jinak, stejně jako by to byli skuteční lidé. Fanoušci seriálu budou mít Cersei mnohem raději, než ti, kteří příběh pouze čtou. A to kvůli geniálnímu herectví Leny Headey a jejímu zobrazení Cersei. Dodává její postavě trochu lidskosti, a svým nádherně jemným herectvím vyjadřuje její motivace. Miluje své děti.

- To ano. - Miluje své děti, to ji zachraňuje. To a její lícní kosti. Musím se s ní oženit? Ano. Je velmi krásná a mladá. Když ji nebudeš mít rád, stačí s ní být jen ve společnosti. A až přijde čas, budete mít malé prince a princezny. A jestli chceš raději šukat zmalované děvky, tak budeš. Mohu s vámi mluvit o Joffreym?

Nikdy jsem nebyla tak pohnutá a vytočená zároveň ze seriálového padoucha... nikdy v životě. Všechny rozčiluje a vzbuzuje nenávist. Je to malý psychopat, zrozený z incestu, se sklony k bití žen a perversní, zvrácenou myslí. Podle mne je ze všeho nejhorší to, že kvůli němu zabili jednoho ze zlovlků v první řadě seriálu. Je to někdo, s kým jste chodil do školy?

Možná nejste daleko od pravdy. Možná kombinace pěti nebo šesti mých spolužáků. Ušetři její tvář! Líbí se mi hezká. Joffrey je typickým příkladem tyrana. Je hodně arogantní a neuvěřitelně rozmazlený. Chci tím říct, že byl vychován bez jakýchkoliv hranic. A má dva otce, ale žádný z nich mu nikdy nevěnoval příliš otcovské pozornosti a nesnažil se ho vychovávat.

Myslím, že se na ně svým způsobem pořád snaží udělat dojem. Naštěstí jsme sehnali správného herce, Jacka Gleesona, který je mimochodem neuvěřitelně milý, - a on... - Ne. ...je senzační. A odvádí tak skvělou práci, že si myslím, že mu lidé na ulici vyhrožují a... a chtějí mu jednu vrazit.

- A nepřekvapilo by mě, kdyby ho někdo napadl. - Omlouvám se. Vaše dcera a ten řezníkův kluk napadli mého syna. Ta její bestie mu málem utrhla ruku. Tak to nebylo! Jenom... malinko ho kousla. Ubližoval Micahovi. Arya je oblíbenkyní hodně lidí, se kterými jsem mluvila. Malá dívka, která odmítá veškeré konvence vztahující se k ženám, a stane se bojovnicí.

Já ji měl rád už od úplného začátku. Lidé se mě často ptají, koho mám nejraději, a já vždy řeknu Tyriona, ale Arya je docela těsně na druhém místě. Vždy je radost ji psát. A Maisie Williams je pro Aryu perfektní. Prošli jsme stovky hereček, než jsme ji našli. A stala se jednou z nejoblíbenějších postav. Hra o trůny je plná sexuálních scén. A já bych vám za to chtěla poděkovat, protože se mi to moc líbí.

To jsem rád, nemáte zač. - Proč? - Inu, život je taky plný sexu. Tedy, měl by být. A přesto, jak moc obdivuji Tolkiena, což je skutečně pravda, byl to velký mistr fantazie i literatury a napsal skvělé knihy, které budou čteny ještě mnoho let... Ale musíte se zamyslet nad tím, kde se všichni ti hobiti vzali, protože souložící hobit si nejde představit, že?

Sex je důležitou součástí našich životů. Pohání nás, motivuje nás, nutí nás dělat věci, které jsou někdy velmi šlechetné a jindy neskutečně pitomé. A když ho vynecháme, vznikne neúplný svět. Často mi chodí dopisy od lidí, kteří píší, že se jim moje knihy líbily, dokud nedošlo na pornografii. A že je odmítají číst dál, protože jsem jen starej zvrhlík. Některým pošlu nazpátek omluvu a napíšu, že ty scény mohou přeskočit, jestli chtějí, ale že některé z nich jsou důležité pro rozvoj postav nebo odhalování zápletky.

Ale na co si nikdo nikdy nestěžoval, je samozřejmě to násilí. A to je typicky americké, že můžu neuvěřitelně detailně popsat, jak sekera roztíná lidskou lebku, a okolí pokropí směs krve a mozku. Ani slovo. Ale když stejně detailně popíšu penis vstupující do vagíny, tak je to konec světa.

Ale sex se ve Hře o trůny neodehrává jen na obrazovce. Hlavně příznivci dothracké khaleesi Daenerys mi jistě dají za pravdu. Vím o tom, že už několik lidí dalo svému dítěti jméno Daenerys. Poslali mi obrázky svých dětí, nebo je i přinesli na podepisování. Za pár let nastoupí do školky první vlna Daenerys a pak základní školy. Jsem zvědavý, jak si s tím poradí učitelé. Jestli budou umět napsat jejich jméno, se všemi těmi A, E a Y.

Já jsem dcerou draků a přísahám vám, že ti, kteří by vám chtěli ublížit nezemřou tichou smrtí. I když víte, jak vášnivý dokáží fanoušci být, přesto dál neohroženě zabíjíte jejich oblíbené postavy. Například poprava Neda Starka na konci první série, diváky neskutečně šokovala. Je to pro vás snadné? Napíšete to a pak si jdete dát šálek kávy? Ne... nikdy to není snadné. Přines mi jeho hlavu!

Když se to stalo v knize, tak pár kritiků poznamenalo, že v knize dojde k nečekanému zvratu, a že Martin se nezdráhá zabít své postavy a tak podobně. Ale nebylo to nic velkého. Byla to... jen malá vlnka. Ale když to odvysílali v seriálu, bylo to jako výbuch. Na internetu všichni bláznili, stejně tak na YouTube a... lidem ze seriálu a z HBO začali chodit emaily.

Ve všech recenzích psali "Bože, tohle ještě nikdo neudělal," a podobně. Ale když chcete vyprávět příběh o válce, intrikách, smrti a podobných věcech, tak musíte svým čtenářům nebo divákům dát vědět, že to myslíte vážně, a že jsou ve skutečném nebezpečí. Podívej se na něj! Jak příběh pokračuje, tak si nikdy nemůžete být jistí, kdo zůstane naživu a kdo ne, a to je velmi důležité.

Netušíte, jak to všechno skončí. Netuším, co chystá. Rád bych ho potkal a zeptal se ho, co plánuje. Víte, jak Píseň ledu a ohně skončí? Vím. V hrubých obrysech znám konec a osudy všech hlavních postav. Možná nevím, jak skončí všechny menší postavy, ale vím o všech hlavních hráčích. To vím už dlouhou dobu. Jelikož zbývá napsat ještě dvě knihy a pracuje se na třetí řadě seriálu, nemusíme se bát, že Hra o trůny brzy skončí.

Vždyť vlastně teprve začala. Georgi, popovídat si s vámi byl naprosto úžasný zážitek. Bylo mi potěšením.