Conan vzpomíná na Davida BowiehoCONAN

Všichni už jste asi slyšeli tu smutnou zprávu. David Bowie totiž včera zemřel. Je to nesmírně smutné. Během posledních let byl několikrát hostem v naší show. A pokaždé byl fenomenální. Ano, lidé dnes vzpomínají... Lidé vzpomínají na to, jaký to byl úspěšný hudebník.

To je samozřejmě pravda. Byl nesmírně talentovaný. Ale podle mě to byl především nesmírný sympaťák. Byl zábavný, vždy mě pobavil. Proto bychom si teď mohli připomenout pár zábavných chvil, které jsem za ty roky s Davidem Bowiem zažil. - Jsi rocker s nejlepším účesem. - Děkuju. Nemám pravdu?

Nemá podle vás... Tamhleten pán nesouhlasí. Cože? Jenom on? - Myslí si, že by zvládl lepší. - A přitom nemá ani vlas. - Narodili jsme se ve stejný den. - Ty a Elvis? Jo, kdysi dávno jsme to spolu chodili slavit. Vždycky jsem přiletěl do Memphis a večer jsme šli trochu zapařit. Ve velkém cadillacu.

Je na tom aspoň špetka pravdy? - Ne. - Někdo mi to říkal. Musel jsem se zeptat. Rád bych ti trochu osvěžil paměť. Podíváme se na některé tvé postavy. Dejte tam fotky. Aspoň si je připomeneme. Tohle je samozřejmě mladý David. Pak samozřejmě Ziggy Stardust. Poté můj oblíbenec The Thin White Duke.

A pak přišlo období, kdy jsi experimentoval... - Experimentoval jsi s dalšími postavami. - Ne, tohle mi nedělej. Třeba si na ně někdo vzpomene. Vytvořil jsi postavy, které neměly až takový tah na branku. Třeba šarmantní hrbáč. Vzpomínáš si na něj? To už je dávno. Pak pidlozubý kouzelník. A pak přišlo hodně podivné období vařené kukuřice.

To jsem moc nechápal. Co se týče tvého jména... Je všeobecně známo, že ses původně jmenoval David Jones. - To je pravda. - Ale v 60. letech ses přejmenoval. Jenže přišli The Monkees, kterým se v začátcích mé kariéry, už slušně dařilo, a tak jsem se nechal přejmenovat na Toma Jonese. - Opravdu? - Opravdu. Pár týdnů jsem byl Tom Jones. A když jsem začal dělat na první nahrávce, Tom Jones vydal It's Not Unusual, - takže jsem zase měnil.

- Na Davida Cassidyho. - Přesně tak. - Účastnil ses soutěže pro hudební skladatele. - Ano. - Jak to šlo? - Nevyhrál jsem. Ta soutěž mě zaujala. Sám totiž taky rád skládám... Napadlo mě, že bys mohl mou píseň zazpívat, abychom viděli, kdo je nejlepší. Nebude ti to vadit, viď? Dobře, jdeme na to... - Je celá v G dur.

To máš rád, ne? - Ano. - Tak jo. - G dur zbožňuju. Jdem na to. Nejdřív tě uvedu. Moderátorů talk show je jako pih... ale tenhle je lepší než většina z nich. Je velmi pohledný, ale neříkám to já jen. Místo ale by mělo být a. A neříkám to já jen. Jmenuje se Conan O'Brien. Tiše, teď přijde to hlavní.

Teď se to rozjede. Země volá majora... - Co takhle... - Cože? Praskla ti G struna. Zvláštní je, že jsi tu procházel kolem televizí, na kterých běží všechny naše generálky... Jo, viděl jsem tam všechny programy, a na jednom byl zprávař Tom Brokaw a říkal: "Jen letos došlo k více než 500 nehodám. Zamyslete se."

A říkal... "Zamyslete se." "Zamyslete se!" - Kolik už je tvé dceři? - 22 měsíců. Tuhle viděla měsíc. Máme u domu takovou terasu. Seděli jsme na ní a i když bylo ještě pořád světlo, viděli jsme takový půlměsíc. Najednou si ho všimla.

Viděla měsíc vůbec poprvé v životě. Aspoň co víme. "Měsíc!" - To je hezký. - "Měsíc!" - "Měsíc!" - Tyhle okamžiky stojí za to. Horší je, když to dělají ve třiceti. "Měsíc!" To už je na pováženou. V 70. letech to bylo na denním pořádku. - Jo.

- Dělali to všichni. "Měsíc!" Když už jsme u tvé dcery, zpíváš jí ukolébavky? - Spíš takové říkanky. - Říkanky? A děláš to svým osobitým stylem? Ne, ale asi bych mohl, viď? Prostě by ses v noci připlížil s mikrofonem k její postýlce... Houpy, hou, houpy, hou... Jestli ji zvládnu.

Sluníčko je za horou. Houpy, hou, houpy, hou, ovečky už z pastvy jdou. Houpy, hou... Úžasný chlap.