První světová válka - Jeden osudný den v červnuExtra Credits

Jeviště je připravené. Teď pojďme obsadit herce. Opona se zvedá a vidíme zapadlou kavárnu v Bělehradu. Přichází mladý muž s balíčkem a sedá si k hrstce jiných mladíků. Pořád je ticho, i když otevírá balíček. Uvnitř je kousek papíru, ústřižek novin. Ten, který balíček donesl, se sehne a upřeně se na ústřižek dívá.

Jiný mladík přisune po stole svíčku, aby lépe viděl. Před ním, červeně zakroužkovaný nadpis říká: "Arcivévoda František Ferdinand navštíví Sarajevo." Teď o pár týdnů poskočíme, jsme před palácem. Překrásně oděni muž se ženou nasedají do auta bez střechy. *Přesně před sto lety. On je oblečený v jasné, zářivé modré. Jeho hrudník je plný medailí.

Na hlavě má klobouk s koňskou žíní. Ona má tekoucí bílé šaty a směje se. On jí pomůže nastoupit. Toto je František Ferdinand, arcivévoda Rakouska, následník trůnu, v doprovodu své ženy Žofie. Přišli do Sarajeva sledovat vojenskou přehlídku. Ale to je ve skutečnosti jen výmluva. Je to jejich výročí. Přišli sem, aby si odpočinuli od dvora v Rakousku, kde arcivévodovo manželství s Žofií nebude nikdy akceptováno kvůli jejímu nízkému původu.

Byla konec konců jen hraběnka. Ale situace byla v této části říše velice napjatá. Srbští revolucionáři jednali s větší odvahou. Požadovali svobodné a na Rakousku nezávislé Srbsko. A ze všech dnů právě na tento připadá výročí jedné z největších bitev v srbské historii. Bitvy o Kosovo. Je to jeden z největších srbských svátků, den národní pýchy.

Pro srbské nacionalisty je to jeden z nejvýznamnějších dnů v roce. A pro ně je rakouský arcivévoda symbolem utlačování, ztělesněním cizí vlády, a jeho návštěva na tento den největší urážkou. Arcivévoda si možná vybral toto datum, aby ukázal solidaritu, zmírnil napětí, aby dal najevo, že se stará o Srby a jejich tradice. Možná prostě nevěděl, že má tento den nějaký větší význam. A byl v Srbsku jen, aby si odpočinul. Nehledě na důvod byl špatně informovaný.

Kterýkoliv jiný den by se následující události nemusely stát. Kterýkoliv jiný den by to mohla být jen obyčejná přehlídka, kterou by si v historii dlouhé a prosperující vlády Rakouska svět ani nepamatoval. Ale něco se ten den stát muselo. Byl příliš symbolický, příliš významný, příliš důležitý pro příběh. A tak je umístěno první domino v řadě šílených a nepravděpodobných událostí, které se stanou 28. června 1914. V elegantním černém autě se císařský pár vydává na cestu ulicemi Sarajeva, doprovázen dalšími pěti auty s politickými představiteli a četníky.

Je to přehlídka. Ulice jsou plné přihlížejících. Cesta byla zveřejněna. Svět přesně ví, kde arcivévoda bude. A ti mladíci z kavárny v Bělehradu jsou v davu. Jsou to nacionalisté, jsou to vlastenci. Jsou to vrahové a teroristé. Nazývají se Mladou Bosnou, a jsou součástí větší skupiny nazývané Černá ruka. A mají vztek.

Takový vztek jaký mohou mít jen mladí muži. A když říkám mladí, tak proto, že jen málokomu z nich bylo dvacet let. Měli v sobě vztek zrozen z ideálů. Nebo měli ideály, aby si logicky odůvodnili svůj vztek. Měli odvahu pramenící z příčiny, nebo příčinu k opodstatnění neomaleného rizika, které hraničí s bláznovstvím. Jakkoliv se na ně díváte, jsou tam, schovaní v davu, s cílem zabít arcivévodu. Jednoho po druhém míjí arcivévodovo auto.

Nic se neděje. Žádný pokus vzít mu život. Dva vrahy přemohl strach a nemohli svůj plán dokončit. Jednomu bylo líto jeho ženy sedící vedle a nedokázal zmáčknout spoušť. Jeden měl technickou závadu. A tak jednoho po druhém míjí František Ferdinand, usmívá se a mává přihlížejícím. Usmívá se a mává z otevřeného auta, aby ho svět lépe viděl. Ale nakonec, na Kuprijském mostě, vrah vystoupí vpřed a hodí bombu na arcivévodovo auto.

Ferdinand ji na poslední chvíli uvidí a sehne se, bomba proletí kolem něj a dopadne na ulici. Exploze udělá díru do země. čímž zastaví arcivévodův doprovod a zanechá na ulici krvácet dvacet lidí. Zabiják skočí z mostu, aby utekl. Ale v duchu amatérského plánování, by bylo i vtipné, kdyby jen okolnosti nebyly tak vážné, si zapomněl uvědomit, že v řece pod ním bylo jen deset centimetrů vody a tak si při pádu zlomil nohy.

V posledním aktu komické/tragické frajeřiny jako gesto "nikdy mě dostanete živého" spolkne kyanidovou kapsli. Ale tito vysokoškolští vrahové koupili sebevražedné pilulky levně a tahle už byla po datu spotřeby. Takže tam mladík sedí a zvrací do řeky, zatímco za ním slízají policisté a zatýkají ho celkem živého. Průvod se vrací odkud vyjel, znějí sirény a město se začíná uzavírat.

Další z mladíků, devatenáctiletý Gavrilo Princip sleduje vracející se auta, srdce se mu utápí v hrudi. "Takže to skončilo," myslí si. "Je konec. Arcivévoda je naživu. Atentát selhal." Nemůže se z toho vzpamatovat. Doufal, že bude vyobrazen jako jeden ze srbských hrdinů. Jeho sny o slávě se rozplynuly. Byl to velice těžký den.

Zdrcený odchází a myslí si, třeba mi svačina udělá líp. Svačina toho mladíka se může zdát jako opravdu malá věc. Ale jsou to často malé věci, které utváří historii. Zpátky na radnici se baví arcivévoda se starostou. Starosta navrhuje, aby arcivévoda s manželkou pokračovali podle plánu, ale arcivévoda zahřmí něco jako "Copak ses zbláznil?!" "Chceš, abychom navštěvovali muzea, zatímco ti na ulici vybuchují bomby?!" A potom, jako gesto statečnosti, které příliš často nevidíte, místo toho navrhne, že okamžitě navštíví nemocnici, kam po útoku odvezli zraněné.

Neschovají ho do bunkru nebo tajně nedostanou ze země, jako by to malá ochranka udělala dnes. Namísto toho nastoupí do auta a vyrazí k nemocnici. Ale nikdo to neřekne arcivévodovu řidiči, a měl bych zmínit, že je to jeho osobní šofér. Přicestoval spolu s Františkem Ferdinandem, je to Rakušan skrz na skrz. Ten člověk nezná Sarajevo.

A tak jak projíždějí městem, arcivévodův řidič špatně odbočí na Ulici Františka Josefa, pojmenovanou po arcivévodově strýci. Mezitím, náš neúspěšný zabiják Gavrilo Princip, sedí před bistrem, jí svoji svačinu a začíná se cítit o něco líp. A říká si, že toto možná nebyla jeho jediná šance. Že bude mít další šanci ukázat svoji velikost. Myslím tím, tohle byl opravdu špatný den, ale kdo ví, ještě by se to mohlo zlepšit. Bude se muset na chvíli schovat, ale... Do p*dele, to je arcivévoda?!

Ano, přímo před ním, v tom samém otevřeném autě, jede arcivévoda s jeho ženou. Řidič náhodou špatně odbočil přímo na ulici, kde Gavrilo Princip jedl svůj sendvič. Jejich auto zrovna zastavilo, snaží se otočit. Tři kroky od něj. Gavrilo dokonce slyší arcivévodu mluvit se svoji ženou. Žádná slova, jenom akce. Postaví se, vytáhne pistoli a vystřelí dvě kulky, které změnily svět.

Arcivévoda obrátí zrak, skoro si ani nevšimne, že četníci u auta srazili střelce k zemi. Dívá se jen na svoji ženu, která klidně leží na podlaze auta. Položí na ni ruku. Slabě a s vypětím všech sil. Má něco s krkem. Nemůže jasně myslet. Dívá se na ni a pronese poslední slova: "Žofie, Žofie.

Neumírej. Žij pro naše děti." Nakloní se nad něj muž a ptá se, jak těžce je zraněný. A on řekne: "Nic to není. Nic to není." Opakuje to stejné, pokaždé trochu tišeji, a ani jeden z nich nežije déle než hodinu. A tak skončilo první dějství. Princ s princeznou zemřeli jako mučedníci, nebo byli zavražděni jako utlačovatelé. Teroristický útok nebo hrdinský čin za svobodu. Skutek založený na tisíci náhodách, na špatně vybraném datu, na změně plánů, na špatně informovaném řidiči a na mladíkovi, který jedl sendvič.

Nehledě na to, jak se na to díváte, byl to skutek, který započal největší válku v historii, a dovedl ke konci svět takový, jaký ho tehdejší hráči znali. Tato válka změní svět. Sledujte další epizodu a dozvíte se, jak svět na tento čin odpověděl.