Film vs. román: čím se liší?Now You See It

Představte si, že dostanete nápad na úžasný příběh. Asi mě... Jo... Něco mě zrovna napadlo. Nejprve se musíte zamyslet: Co uděláte? Napíšete scénář, nebo román? Je to prostá otázka, ale odpověď je těžká, protože příběhy často nabývají nových forem. Většina nejvýdělečnějších a nejchválenějších filmů adaptuje romány a spousta příběhů se proslavila jak knihou, tak filmem, ale každý vypadá jinak podle užitého média.

Jak rozdílně vypráví příběh film a román? Co dobře vyjádří román, ale film to neumí? Na střední jsem přečetl Jak napsat film za 21 dní. První kapitola nabízí experiment ke zvážení rozdílů mezi románem a scénářem. Máte si vymyslet scénu a napsat ji jako román a jako film. Představte si scénu, kde se zloděj vloupe do domu. V románu se dozvíme zlodějovy myšlenky před loupeží.

Různými literárními prostředky se dozvíme o něm a jeho situaci. „Po krátkém zaváhání zloděj usoudil, že nemá jinou možnost, a třesoucí se rukou zvedl kladivo a rozbil okno, čímž roztříštil jak sklo, tak i naděje na poklidný život s čistým rejstříkem. Bohužel se ve vteřině stal součástí statistiky.“ Román vyniká v tom, že nás umí dostat do mysli a perspektivy postavy tak ladně. Samozřejmě filmy dělají to samé. Vypráví, komentují, dokonce promlouvají k divákovi, ale román může přejít z myšlenek do akce tak plynule, že se většina některých románů může odehrávat jen v hlavě postavy, aniž příběh ztratí na působivosti.

Ve filmech je akce běžnější než myšlenky. Uklidni se. Chvilku popřemýšlíme. Musíme to jen promyslet. Do prdele s přemýšlením. Musíme jednat! Jen málokdy film jen vypráví, protože by to byla nuda, ale romány jsou jiné. Neukážou postavu, usídlí se jí v hlavě ve světě příběhu.

Romány nám můžou říct, jak se kdo cítí, jak co vypadá nebo chutná, způsobem, jaký film neumí. Kdo chytá v žitě by jako film nefungoval, protože filmy lépe ukazují akci a pohyb. Většina příběhu se odehrává v Holdenově mysli a při jeho přemýšlení se toho děje jen málo. Pokud scéna spočívá jen v tom, že Holden sedí ve vlaku a přemýšlí, román jeho myšlenky a povahu vyjádří nejlépe. I když jsou filmy, které to dokážou vyjádřit, romány to umí líp.

Při adaptaci Hunger Games museli scenáristé vypustit dost z toho, co se Katniss honí hlavou, protože se to do filmu nehodí. Při soutěži musí předstírat románek s Peetou, aby si získala publikum, a v prvních dvou knihách pořád myslí na Hurikána a váhá, jestli miluje jeho nebo Peetu. Filmy tuto zápletku z prvních filmů skoro celou odstraní, protože je zvláštní mít ve filmu milostný trojúhelník, s kterým se nepojí akce.

Filmy jsou o akci, ne myšlenkách. Film Velký Gatsby se od románu v mnohém liší a těží z toho, co filmy umí lépe než knihy. Ukazují. Aby ukázal, jak je Gatsby nervózní ze setkání s Daisy, objedná spoustu květin a najme spoustu sluhů, aby předělali Nickův trávník. Ukazuje nám Gatsbyho přehnanou přípravu a nervozitu. Ve scéně, kde čeká na Daisy, tikající hodiny nabírají na hlasitosti s tím, jak se k hodinám přibližujeme.

Nemůžu čekat celý den. Odcházím. Spolu s DiCapriovým výkonem všechny prvky scény – střih, zvuk, vizuály a herectví – vyjadřují Gatsbyho úzkost. Román to dělá trochu jinak. V románu nejsou žádné květiny a přijede jen jeden sluha posekat trávník. Nevyjadřuje nervozitu vizuálními pomůckami, ale literárními. „Šel jsem a otevřel jsem. Stál tam v kaluži vody k smrti bledý Gatsby s rukama ponořenýma jako závaží hluboko do kapes kabátu a díval se mi tragicky do očí.“ Obě scény jsou napsány podobně se skoro stejným dialogem a akcí, ale jemné rozdíly mezi filmovým vizuálem a popisy v knize ukazují, jak různé formy vyjadřují stejný pocit.

Román jeho nervozitu popisuje a film nám ji ukazuje střihem, svícením, zvukem a herectvím. Jak bude vypadat filmová loupež? Film by měl využít svých předností a zlodějovo váhání a výčitky ukázat, ne o nich mluvit. Můžeme ukázat detail třesoucí se ruky nebo pot na čele.

Možná bude oblečený jako běžný člověk, ne jako zloděj. Záběry by byly detailní nebo z jeho pohledu, abychom se do něj mohli vcítit, a sestříhané by byly velmi rychle, aby vystihly tempo a napětí scény. Takto vizuálně by příběh vynikl. V románu jsou metafory, nálada, hyperboly a další literární techniky klíčové ke sdělení příběhu a svícení, úhel kamery, herci a další filmové techniky příběh ukazují. Rozdílné postupy s rozdílnými klady a zápory.

Filmy ukazují, romány říkají. Mnoho lidí nesnáší filmy, které nezůstávají věrné svým předlohám. Pro změny ve filmu existuje spousta důvodů, jako vejít se do stopáže filmu a touha zaujmout širší publikum. Lidé ale často zapomínají, že film ne vždy dokáže převést atmosféru románu, protože film musí příběh sdělit jinými technikami. Možná Velký Gatsby není dobrá adaptace, protože se moc soustředí na vizuály, a ne na skryté emoce. Například tady: „Ale nezavolal jsem, protože náhle dal najevo, že je rád sám – roztáhl podivným způsobem paže tmavé vodě vstříc, a třeba jsem byl od něho daleko, byl bych mohl přísahat, že se třese.“ Tento moment je do filmu převeden takto: Zdálo se, že se pro něco v té tmě natahuje.

Film ani zdaleka moment nezachycuje správně. V románu je i z dálky znát, že se Gatsby třese s oběma rukama nataženýma. Pro Gatsbyho je to velmi osobní, vypadá naprosto zoufale, až žalostně, a drží dramatickou pózu.

Ve filmu dělá jen tohle: žádný třes, jen jedna ruka. Není to trapné, není to intimní, ale naprosto nenucené. O to ve scéně jde: má pro nás být nepříjemné Gatsbyho vidět zoufalého a v jeho slabé chvíli, ale film to podává naprosto špatně. Vizuály filmu z Gatsbyho a jeho života dělají něco tak oslnivého, že nám ujde, že není jen zamilovaný cool zbohatlík. Je vlastně prázdný, dutý ztroskotanec, do „velkého“ má daleko. Filmové vizuály a moderní hudba oproti románu z Gatsbyho udělaly méně dojemnou a ubohou postavu.

Někdy to film nezvládne, ale jsou mnohé příklady, ve kterých ano, a možná i lépe. Jak lépe ukázat půvab cizího světa než přechodem z černobílé do barvy? Jak lépe ukázat dominantního vypravěče, než ho nechat nás přímo pozorovat a uvést nás do příběhu? Chci tím říct, že na každou špatnou adaptaci existují mnohé dobré. Spousta příběhů funguje skvěle na plátně i mimo něj, takže si nemyslím, že adaptace jsou zákonitě horší než předlohy.

Jen někdy režisér nepřevede emoce z knihy na plátno řádným způsobem. Až příště budete číst knihu nebo se dívat na film, ptejte se: „Ukazuje, nebo říká?“ Umím kung-fu. Ukaž. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz