Pasažéři – Přestavba scénářeNerdwriter1

Otázka pro budoucí scenáristy: Je možné za pomocí relativně malých změn vylepšit film Pasažéři? Nejedná se o vyloženě špatný film. Ohlasy od kamarádů a na internetu tomu nasvědčovaly, ale spíš jsem cítil nenaplněná očekávání. Pasažéři rozhodně nejsou propadákem, jsou jen opravdu předvídatelní. Děj se odehrává takhle: Po poruše mezihvězdné lodi Avalon se Chris Pratt probouzí z hyperspánku o 90 let předčasně.

O 90 let dříve než všichni ostatní. Nemůže se znovu uspat, zkontaktovat Zemi, ani se dostat k ovládání lodi. O všechno tohle se neúspěšně pokouší. Uplyne rok a stává se z něj smutná a beznadějná bytost. Rozhodne se tedy probudit dalšího pasažéra, Jennifer Lawrence, čímž ji odsuzuje ke stejnému osudu, tedy smrti, jen aby měl nějakou společnost. Dělá, že jde o poruchu, a pravdu jí neřekne.

Po nějaké době se do sebe zamilují, ona se dozví pravdu a naštve se. Následně se však loď opravdu porouchá. Pratt se pro záchranu lodi obětuje, ale nakonec ho Lawrence zachrání, opět se do sebe zamilují a zbytek života stráví šťastně sami na prázdné lodi. Jo a je tam i Laurence Fishburne. - Kolik mám času? - Asi 12 nebo 13 minut ve třetím aktu. Za to ale může být rád. To Andy García, nominovaný na Oscara, dostal jediný záběr. Děj tedy můžeme rozdělit na 5 zásadních momentů: 1.

Chris se probouzí 2. Chris probouzí Jennifer 3. Jennifer se dozvídá pravdu 4. Chris se obětuje 5. Jennifer mu odpouští. Napětí ve filmu vrcholí mezi druhou a třetí částí, kdy se Jennifer zamilovává do Chrise, ale zatím nezná pravdu. Se stupňující se úzkostí při dramatických ironiích čekáme na pravdu, dokud nepřijde. Jakmile přijde, předvídatelně, Jennifer vyšiluje, předvídatelně, a my jsme zklamaní, předvídatelně.

V tenhle moment, hodinu po začátku, scénář tak trochu sám sebe zahnal do rohu. Jelikož je Pratt hlavní postavou a my s ním strávili prvních 30 minut, kdy jsme vše viděli jeho očima, ústřední vztah se může ubírat jen dvěma směry. Buď Pratt zemře, nebo mu Lawrence odpustí. Tak jako tak se mu dostane za jeho hřích rozhřešení. Jeho totiž na stranu zla nedostanete. S takovouhle postavou to nejde, jestliže na to tedy nemáte 5 sérií.

Ve filmu jsou sice narážky na Osvícení, to nás ale nenechalo tolik si oblíbit hlavní postavu, Jacka Torrance. Pasažéři nám roztomilého a povrchního Chrise Pratta podsouvají celý první akt. Je zřejmé, že tvůrci film brali jako milostný příběh, a tak zvolili sentimentální závěr. Vybrat ale mohli kterýkoliv. Posledních 45 minut by se nezměnilo – filmu by chybělo jakékoliv reálné napětí. Je tak potřeba ve třetím aktu přidat zcela novou zápletku, poruchu lodi, aby měl závěr filmu nějakou šťávu.

Před časem jsem sledoval recenzi Pasažérů od Chrise Stuckmanna a Douga Walkera a Walker měl zajímavý nápad: - Kdyby byl příběh vyprávěn v jiném pořadí, nebyl by desetkrát zajímavější? - Jo! A tak jsem nad tím začal přemýšlet. Co kdybychom film přestavěli tak, že by byl vyprávěn z pohledu Jennifer Lawrence, nikoliv Chrise Pratta? Co kdyby film začínal jejím probuzením? Nemohl jsem na to přestat myslet, a tak jsem film přestříhal, abych zjistil, co to s příběhem udělá.

PASAŽÉŘI Dobré ráno, Auroro. Jak se cítíte? Právě jste strávila 120 let v hibernaci... Velký sál. Haló? Je tu někdo? - Ahoj. - Ahoj. Jsi pasažér, nebo člen posádky? Pasažér.

Jim Preston. Nevíš, co se děje? Nikdo jiný z mé řady se neprobudil. Ani z mé. Když jsem tuhle změnu udělal a sledoval výsledek, začaly se dít zajímavé věci. Zaprvé se zcela změnila atmosféra prvního aktu. V původní verzi společně s Prattem poznáváte loď, dozvídáte se zajímavé věci, vidíte, jak se se vším vyrovnává, baví se, upadá do deprese a nakonec řeší etičnost dilematu, které tvoří příběh.

Co vidíte, je vše, co dostanete. To z toho ale dělá pasivní divácký zážitek. Jde o zábavný úsek, převážně však díky povedené produkci a Prattově šarmu. Asi na téhle lodi umřu stářím. V prvním aktu nové verze je však příběh od začátku zahalen tajemstvím. Po provedení změn mě dost překvapilo, jak strašidelná Prattova postava je, když se zbavíte jeho úhlu pohledu. Nevíte, jestli mu máte důvěřovat, díky čemuž se po celou dobu jedná o aktivní divácký zážitek.

Nevíš, co se děje? Nikdo jiný z mé řady se neprobudil. Ani z mé. Jednotlivá místa se při prohlídce lodi stávají místy činu, kde se snažíme přijít na to, co se děje. Díky tomuhle je mimochodem Tarkovského Solaris tak skvělý. Na Solaris se toho už před příchodem hlavní postavy stalo tolik, že si on i diváci musí sami poskládat kousky skládačky dohromady.

Koukejte, jak zírá. Prattův výkon díky novému úhlu pohledu dostává více rozměrů. Nikdo vám nenutí jeho soucitnou stránku, takže tu temnou s klidem přijmete. A co je důležitější, jeho temné rozhodnutí, které tvoří jádro filmu, má větší dopad, když ho poprvé vidíme z pohledu Lawrence, protože jeho krutost pociťujeme společně s ní. Vzbudil jsi mě? Snažil jsem se to neudělat.

Nyní jsme v bodě, kdy se původní scénář zahnal do slepé uličky. V nové verzi však máme více možností, jak pokračovat. Konkrétně můžeme za této situace z Pratta udělat padoucha, jak původní verze pouze naznačila, ale nedotáhla do konce. Pasažéři by tak byli tím hororovým thrillerem, který si tolik kritiků přálo. Mohli bychom také zpátky vložit Chrisovo první seznámení se situací, ovšem až za moment odhalení, čímž bychom nemuseli obhajovat jeho dobrosrdečnost. Mohli bychom tak ukázat hlubší, zoufalejší stránku jeho samoty.

Na diváka by tak podle mě působil soucitněji a jeho rozhodnutí trýznivěji. Tohle prosté přeskupení samozřejmě neřeší všechny problémy ve scénáři. Třeba závěr filmu je stále špatný. Chtělo by to se zbavit zápletky s poruchou lodi, ale pravé hororové zakončení by mohlo být stejně tak otřepané. Zajímavě zní závěr ve stylu Twilight Zone, který navrhl Peter Sciretta, kdy by Pratt zemřel a Lawrence by kvůli samotě začala zvažovat ten samý hrozný čin. Podobný brainstorming je samozřejmě zábavný a mnohem snazší než samotná tvorba filmu.

Přes všechny nedostatky jsou Pasažéři velkým trhákem s originálním scénářem. To si zaslouží uznání, protože jde o vymírající druh. Pro potenciální scenáristy je však vhodný k zamyšlení se nad příběhem, protože z horších filmů si můžeme odnést stejně tolik jako z těch lepších. Překlad: heindlik www.videacesky.cz