Složitý únos

Brácho. Budeš v klidu, uděláš všechno, co ti řeknu, abys vyšel zdravej. Jasný? - Haló? Paní Júlia? - Kdo s ní chce mluvit? - Kdo tam je? - Zeptal jsem se první. - Kdo s ní chce mluvit? - Řeknu ti, kdo mluví, - až mi řekneš, kdo mluví. - Musím vědět, kdo to je. Brácho, chceš něco vědět? Mám tu syna paní Júlie, a jestli okamžitě nezaplatíš výkupný, ustřelím mu palici, jasný? Co to má bejt, brácho, nějaká hra?

- Cože? - "Cože" říkám já, debile. Paní Júlia tu je svázáná a pustím ji až budu mít výkupný, jasný? Děláš si prdel? Dej mi tu bábu k telefonu, chci slyšet její hlas. Dám, brácho. Zůstaň na drátě. Mluv! - Haló? - Paní Júlia? - Ano, to jsem já. - Minutku, prosím. - Je to tvoje máma?

- Haló, slyšels? - Jak to? - Byl tam nějaký chlap. - Děláš si ze mě prdel? - Proč jako? Kluk tu říká, že slyšel nějakýho chlapa. Co to má bejt? Do prdele, asi slyšel můj hlas, tak je necháme mluvit ve stejnou dobu? - Tak dělej. Raz. -Tři. Mluv. - Synku? - Haló, mami? Je to ona? - Tady v klidu.

- Supr, tady taky. Takže, kámo, jak to vyřešíme? Uděláme to takhle: pustíš toho zmetka, aby zaplatil výkupný. Ani náhodou, kámo. Pustíš bábu, aby zaplatila výkupný kluka. Zbláznil ses? Okamžitě pustíš toho kluka! Zbláznil? Uvidíme, kdo je blázen, až vystřelím hlavu klukovi a nikdo nezaplatí výkupný za tu bábu! Tak mu ji vystřel! Já to udělám bábě a kdo pak zaplatí výkupný za toho zmetka?

A ty se do toho nepleť! - Budu se plíst kam chci, debile! - To nebylo na tebe! - Jdi se vycpat! - Respektuj mě, vagabunde! - Úctu si nevynutíš! - Zabiju tvoji mámu! - Ty jsi dobrej debil! - Blbečku! Je tvůj táta ožrala? Mám jít pro prachy za ním do hospody? Zavolám policii! No, radši ne. Nějak jsem se tu rozohnil. - Do prdele.

- Hele už to tu ukončíme, mám nápad, kámo, počkej chvíli. Máš manžela? Máš manžela? - Kluk má tátu, kámo. - Jak se jmenuje? - Rubens. - Rubens. Rubens, Rubens, Rubens... Hele, kámo, Rubens tu není, ale je tu „táta“, půjde to? Asi jo.

Hoď to na konferenční hovor. Jo jo, momentík. - Haló? - Hele, doktore, situace je následující. Já tu mám tvýho zmetka, kolega má tvoji manželku, a na oba míří zbraně. Hele, kámo, mám tvoji manželku a rozstřílím jí kebuli. Chci výkupný! Ty vole, tak to je v prdeli, já jsem unesl pana Rubense, brácho. - Do prdele! - Do prdele! - 15 tisíc. - Kdo chce 15? - Já.

- Kdo já? - Já chci dvacet. - Kdo chce dvacet? - Já. - Copak jsi nechtěl 15? - Ne, 15 chci já. - Kdo chce 15? - Já. - A kdo chce dvacet? - Já. - Já kdo? - Já. - Kdo je já? - Ty. - A ty jsi kdo? - Já jsem já.

- Hele, uděláme to takhle. Řekněte mi vaše jména. - Wellington. - Wellington. Do prdele. Radši vypadni. Na tohle se můžu vysrat.