Soluňští zahradníci se připravují na útokVelká válka

Začala zuřit epidemie chřipky, která pustošila armády spojenců i Čtyřspolku. Na tu se podíváme později. Dnes bych se podíval na jiný druh nemocí, takový, o kterém se tak často nemluví, ale který zasáhl miliony vojáků, a to pohlavní nemoci. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden na západě proběhla bitva o Hamel. Byla to malá bitva, ale zajímavá tím, že přinesla první kombinované použití letectva, tanků, pěchoty a kulometů v integrovaném bitevním plánu.

Bulharský a osmanský lid hladověl a německé velení odvolává ministra zahraničí za to, že se opovážil prohlásit, že válku nelze vyhrát vojenským řešením. Rozhodně nesouhlasili a dali dohromady své plány na další fázi ofenziv na západní frontě. Sice zvažovali její odložení kvůli šíření chřipky mezi německými vojáky, ale proběhne podle plánu.

Nemoc ale věci komplikovala. Vím, že jsme o ní moc nemluvili, i když se poslední měsíce šířila rychleji a rychleji, nyní ale španělská chřipka dosáhla rozměrů epidemie. Zasáhla obě armády, ale podvýživa Němců to pro ně patrně ještě zhoršila. Tisíce mužů byly příliš nemocní pro službu na frontě, podle G. J. Meyera v A World Undone dokonce dva tisíce v každé německé divizi. A jen za zbytek roku 1918 186 000 německých vojáků na tuto chřipku zemře.

Na jedné frontě ale epidemie řádila celou válku a moc jsme o ní poslední dobou neslyšeli. Na makedonské frontě. Minulý měsíc jsem zmínil, že Adolphe Guillaumat byl z této fronty povolán domů, aby se stal guvernérem Paříže a ve funkci velitele fronty jej nahradil Franchet „Zoufalý Frantík“ d'Espèrey. Byla to hezká ironie, koncept orientální armády, která ze Soluně zaútočí skrz Balkán, byl původně v roce 1914 „Frantíkův“, kdy ho navrhl francouzskému prezidentovi Raymondovi Poincarému.

Než ale dal nápad do podoby konkrétního návrhu, spojenci byli v oblasti zaměstnaní v Dardanelách a u Gallipoli. Mnohonárodní armáda u Soluně začala i tak být budována pod Mauricem Sarrailem koncem roku 1915 a v létě roku 1916 čítala již 300 000 mužů. V létě proběhly nějaké boje a pak začala patová situace. V roce 1917 však na této frontě bylo už 500 000 spojeneckých vojáků, soluňskou frontu ale vrchní velitelé nebrali ani trochu vážně.

Němci ji označovali za největší vězeňský tábor a Georges Clemenceau vojáky nazval „Soluňskými zahradníky“. Na místě to ale rozhodně nebylo vůbec příjemné. Statisíce mužů dostaly malárii, která byla v regionu přítomná, a město mělo k idylce také daleko. Před pár lety patřilo k Osmanské říši a tisíce a tisíce uprchlíků z balkánských válek žily nahromadění v pekelných slumech. Guillaumat tedy nahradil Sarraila a strávil začátek tohoto roku plánováním omezeného útoku proti Bulharům, což se zdálo poměrně nadějné, zejména když Němci z oblasti stahovali vojáky pro své ofenzivy na západě.

Teď byl ale konečně „Zoufalý Frantík“ u kormidla toho, co byl před čtyřmi roky původně jeho nápad. A kromě spojeneckých vojáků, kteří tam již byli, měl i čtvrt milionu Řeků a nyní žádal Paříž o povolení pro velkou ofenzivu. Zatím nedostal finální odpověď, ale s příjezdem statisíců Američanů do Francie nebyli jeho vojáci ve Francii potřeba, tak žádal dále.

„Zahradníci“ se možná brzy dostanou do akce. Chci se ale vrátit k nemocem, a to těm, které nejsou jen v jedné oblasti. Převládá pohled na věc, že mnoho mladíků, kteří odešli do války, zemřeli na bojištích jako panicové. Z velké části to není pravda. I když byli panicové, když šli do války, když zemřeli, tak téměř jistě již nebyli. Když neměli štěstí, aby se seznámili s místními „normálně“, byly jiné možnosti. Na všech frontách a na všech stranách byly nevěstince nejen tolerovány, ale dokonce organizovány a někdy regulovány armádami, aby byly co nejčistší a nejzdravější.

Je nevyhnutelným faktem, že mladí muži čelící možnosti smrti udělají téměř cokoliv, aby získali alespoň nějakou útěchu v ženském náručí. Zvyky různých národů však vedly k různým řešením tohoto problému. Například Francouzi rozdávali vojákům prezervativy kvůli boji s nemocemi a neplánovaným těhotenstvím jako součást výbavy vojáků už od konce 19. století. Němci, Rusové, Rakušané, Italové, ti všichni rozdávali vojákům kondomy.

Národy, které to nedělaly z důvodů morálnosti této záležitosti, byly USA a státy Commonwealthu. A to mělo závažné následky. Zde jsou čísla z této války, která vás možná překvapí. 416 891 vojáků z armády britského impéria bylo přijato v nemocnicích kvůli léčbě pohlavní nemoci. Ano, přes 400 000. Porovnejte to s pouze 74 711 případy daleko známější „zákopové nohy“.

Kanadští vojáci, kteří byli lépe placení než jejich anglické protějšky a mohli tedy do nevěstinců častěji a nemohli se vracet za svými dívkami domů, protože žily za mořem, na tom byli hůře. V roce 1915 jich prodělalo pohlavní chorobu 22 %. A uvažte i množství případů, které se k lékaři nedostaly. Nemoci jako chlamydie nebo syfilis na začátku nemají téměř žádné příznaky. Mnozí také nepřijdou k lékaři kvůli studu a hanbě. A i když ostatní armády kondomy rozdávaly, ani to nebylo všemocné řešení.

Jednak ty kondomy vojáci museli skutečně používat, a i když je používali, v této době nebyly kondomy ani zdaleka dokonalé. Vojáci tak tyto nemoci s předvídatelnými důsledky přiváželi domů a mezi civilisty po celém světě vypukly epidemie pohlavních chorob. A ne že by civilisté neměli už tak dost starostí. I v zemích, které už ve válce oficiálně nebyly, jako například Rusko, pořád probíhala válka, ve které často bojovali civilisté a která ovlivňovala běžný život.

6. července spojenci vyhlásí v dalekém Vladivostoku protektorát. Woodrow Wilson navrhne Japoncům, aby vyslali 12 000 vojáků na pomoc československé legii, která cestuje Ruskem na východ, což Japonci přijmou. Legie celý týden válčila a porážela bolševiky na Sibiři. 8. července obsadila Irkutsk a vyhlásila novou sibiřskou vládu pod generálem Horváthem 10.

července v Grodekovu severozápadně od Vladivostoku. 12. července obsadila Kazaň a ovládala sibiřskou železnici na východ od Penzy. A bolševici vyhlásili tento týden v Moskvě stanné právo poté, co tam byl zavražděn německý velvyslanec. O tom se musím zmínit podrobněji. 6. července vstoupili na ambasádu dva členové strany „levicových“ revolucionářů a zavraždili velvyslance hraběte Wilhelma von Mirbacha. Ten se dříve během roku účastnil jednání v Brestu Litevském a v dubnu se stal velvyslancem.

Během dní po tomto atentátu vojáci věrní revolucionářům obsadí moskevskou poštu a telegrafní ústřednu, bolševici ale rychle získají kontrolu zpět. Tyto události jsou definitivním rozkolem mezi těmito bývalými spojenci a byly velkým krokem k zavedení systému jedné strany v Rusku. Levicoví revolucionáři a bolševici tyto události rozhodně popisovali odlišně. Revolucionáři: „Kat pracujícího ruského lidu byl zavražděn mstící rukou revolucionáře přesně v den a hodinu, kdy byl konečně podepsán rozsudek smrti pro pracující masy a kdy byl všechen majetek pracujících odevzdán německým kapitalistům.“ Bolševici: „Šílené povstání takzvaných levicových revolucionářů bylo potlačeno.“ Jejich popis pokračuje dále, odkaz na něj je v popisku videa, ale tato první věta slušně vystihuje jejich náhled na věc.

Historici pořád řeší motiv pro tuto vraždu. Byla součástí pokusu o převzetí moci? Nebo souvisela s povstáním „pravicových“ revolucionářů v Jaroslavli, jak tvrdí historik E.

H. Carr? O sporu mezi „levicovými“ a „pravicovými“ revolucionáři jsem ale už mluvil dříve. Mělo to Němce vyprovokovat ke zrušení Brestlitevské dohody a útoku na Rusko a odstavit pomocí války sověty od moci? Ať to bylo jakkoliv, bolševici to viděli jako zradu a brzy odstraní všechny revolucionáře z vlivných pozic po celém Rusku. A s bolševickým získáním kontroly nazpět a úspěšnou malou sérií útoků Francouzů a Italů v jižní Albánii tento týden končí.

Týden chřipky, malárie a pohlavních nemocí ve svitu letního slunce. Vojáci ale netrpěli jen nemocemi přirozeného původu. Sami určité „nemoci“ vytvářeli. Četl jsem v 1. světové válce od Martina Gilberta, že 12. července spojenci poprvé použili novou metodu plynového boje. Použili vlak, jehož vagóny byly naplněny zásobníky s plynem. Ten byl přivezen do válečné zóny a vagóny byly ručně dotlačeny na frontu. Poté vyhodili do vzduchu 5000 zásobníků s plynem najednou, vytvořil se šedivý mrak, který se začal rozšiřovat a sunout k Němcům.

Fungovalo to dobře, Němci měli stovky obětí. Někdo z plynových jednotek o tomto dni anonymně napsal: „Věda našich věků, nejvyšší lidské umění, ponížené, zaprodané, Moc má převzít otěže, když Říše, Právo, Svoboda podřimují. Dříve chemik, student, umělec uposlechl příkazy; naše zbraně, naše umění, náš jedovatý kouř vybojoval svobodu všem.“ Za výzkum pohlavních nemocí v této válce bych chtěl poděkovat Spartacovi Olssonovi.

Jestli chcete vědět více o jednom srbském generálovi na soluňské frontě, zde je náš speciální díl o Stepovi Stepanovićovi. Patr(e)onem týdne je Filip Radulovic. Bez vaší podpory by pořad vznikat nemohl, zvažte, prosím, svou podporu na Patreonu. Na viděnou příště!