Proč hrajeme hry?Vsauce

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Proč lidé hrají hry? Ať je to videohra, desková hra nebo fyzická aktivita jako fotbal. Nemusím střelit míč do sítě, abych přežil. A i kdyby ano, proč bych k tomu přizval brankáře a další tým? Hry jsou divné. To přimělo Bernarda Suitse v 70. letech říct, že hra je dobrovolný pokus překonat zbytečnou překážku.

Takže proč se věnujeme sportům a hrám? Co bychom si měli myslet o intelektu vs. atletice? Ale hlavně, proč Američané nazývají tuto hru soccer, zatímco jí Angličané a zbytek světa říkají fotbal. Ukázalo se, že slovo soccer nepochází ze Spojených států amerických. Místo toho můžeme vinit samotné Brity.

Konkrétně Oxford, kde bylo od roku 1875 populární přidávat příponu -er na konec slov. Například říkat budově Radcliffově Camera "Radder". Nebo těmhle fivers (pětilibrovka) a tenners (desetilibrovka). Už od pradávna hrajeme nohama hry s míčem po celém světě. Vlastně, dva tisíce let zpátky se všechny hry jmenovaly fotbal. Nedostatek standardizace znamenal, že bylo těžké se sejít a dohodnout se, co můžete nebo nemůžete dělat s míčem nebo nohama.

Naštěstí byla roku 1863 v Londýně založena fotbalová asociace. Když dnes běžně mluvíme o fotbale, myslíme tím právě fotbalovou asociaci. Jaké je spojení? Když v Oxfordu přidávali -er, neměla by se hra jmenovat association-er? Podívejme se na slovo association zblízka. Vidíte, co se tam skrývá? Tady to je.

Soccer. Ale to se předbíháme, protože fotbal je jen jeden typ hry. Co je to ale ta hra? Jeden z mých nejoblíbenějších způsobů, jak definovat hru, pochází od vývojáře počítačových her, Chrise Crawforda. Začněme s knihou. Tohle je skvělá kniha, je vtipná, zábavná, ale není to hra. Televize a filmy také nejsou hry, protože nejsou interaktivní.

Ale pokud je něco zábavné a interaktivní, máme hračku. Podle Crawforda existují dva typy hraček. Pokud si s tím můžete hrát, je to sranda, ale není s tím spojený žádný cíl, je to hračka. Pokud existuje nějaký cíl, něco, čeho máte dosáhnout, tak mluvíme o výzvě. Jsou dva typy výzev.

Pokud výzva nezahrnuje další lidi nebo zástupce, a jen si například hrajete s Rubikovou kostkou, máte hlavolam. Pokud jsou ovšem zahrnuti další lidé, je to konflikt. V konfliktu, jako je sprint, nesmíte překážet ostatním. Tomuhle Crawford říká soutěž. Pokud ovšem můžete spolupracovat a vměšovat se ostatním a oni vám, v tom případě mluvíme o plnohodnotné hře.

Takže hra je interaktivní, zaměřená na cíl a zahrnuje další zástupce, například další lidi, kteří mohou spolupracovat a ovlivňovat se navzájem. Což v podstatě znamená, že život je hra. Myslím opravdový život. Na můj i váš život sedí definice hry. A v životě existují hry, kterým říkáme sporty. Schopnosti ve sportu dělí lidi na dvě skupiny: sporťáky, kteří jsou dobří ve sportu, a nerdy, kteří nejsou.

Sporťáci jsou pojmenovaní podle suspenzoru, který drží vaše genitálie na místě, zatímco sportujete. Ale sporťáci jsou cool, ne? Jsou štíhlí, atraktivní, zvaní na všechny cool párty, kde na střední dělají nebezpečné a cool věci, třeba se opíjejí. A kdo jste, když se neopíjíte? No, jak je opilý pozpátku?

Jste nerd. Ale to není původ slova nerd, o tom se debatuje. Ale víme, že se objevilo jako slangový výraz pro "ubohý" nebo "trapný" v 50. letech v Detroitu. První použití slova v tisku pochází od Dr. Seusse a v podstatě to mohlo vzniknout ze slova nut, což znamená blázen, a později bylo změněno na nert a nakonec na nerd. Dnes se jím označují neatletičtí lidé hlavně proto, že bylo zpopularizováno americkým seriálem Happy Days.

Ať už trávíte čas sportem, intelektuálními činnostmi nebo obojím, hry v jakékoliv formě jsou součástí vašeho života. Takže... proč hrajeme hry? Lidé a jiná zvířata si hrají. Tak se možná hra vyvinula jako způsob, jak fyzicky připravit tělo na výzvy života.

Dává to smysl, ale důkazy nejsou přesvědčivé. V divočině může hra vést k plýtvání se zásobami, zraněním, a vůbec nesimuluje opravdové útoky a nebezpečné situace. V New York Times vydali skvělý článek o této záhadě. Poukazovali na to, že fyzicky připravit tělo nemusí být prioritou hry, místo toho může být prioritou příprava mozku.

Hra je pro mozek dobrá, obzvlášť ve formativních dětských letech, kdy většina z nás blbne, hraje si a předstírá. Mladé krysy zavřené v klecích s dospělými krysami, které si s nimi odmítly hrát, vyrostou s menšími a méně vyvinutými mozky. To nás vede zpět k hypotéze, že hry jsou důležité pro vývoj jistých částí mozku, obzvlášť pro vývoj mozečku v mládí. Důkazy neříkají, že je hra životně důležitá pro vývoj těchto částí, jiné metody, jako cvičení nebo učení, mohou mít stejný efekt.

Nejsou tak zábavné, ale říká se tomu equifinalita. Diskutuje se o tom, jak moc důležité jsou pro život hry a hraní. Podívejme se na odměny, které nám hra přináší. V první polovině 20. století Abraham Maslow vytvořil hierarchii lidských potřeb. Tento koncept je oblíbený ve vývojové psychologii. Způsob, jak přemýšlet o vývoji člověka a o tom, co nás motivuje něco dělat nebo nedělat.

Obecně platí, že dokud nejsou naplněny potřeby spodní vrstvy, nemůže se jedinec posunout k naplnění vyšších vrstev. Například, dosáhnout sebedůvěry nebo uspokojit potřebu učit se a zkoumat, není důležité pro osobu, která se má strach o život a své bezpečí. Hra může být motivována vyššími potřebami. V přírodě si zvířata hrají, ale ne ta, která jsou ve stresu nebo hladová. Prostě nižší potřeby jsou dost jednoznačné.

Pokud mám hlad a sním, co potřebuji, hotovo, není to složité. Ale jak se tvorové, mozky a kultury vyvíjejí, tak se vyvíjejí také jejich potřeby a chování, kterým je naplňujeme. To nás přivádí k faktu, že sám život splňuje Crawfordovu definici hry. Život je zřejmě ta nejdelší a nejkomplikovanější hra na Zemi. Ale hrát vlastní život není obvykle tak jednoduché jako pamatovat si, že musíte jíst a pít. Vědět, jaký je další správný krok, není v životě tak jednoduché.

Zpětná vazba je okamžitá jen zřídka. Nevím, jestli rozhodnutí, která jsem udělal, pro mě byla ta nejlepší ještě dlouho po tom. A dokonce potom, je pro mě tahle osoba, město nebo kariéra tím pravým? V životě jsou pravidla složitá, cíle neurčité a metody jejich dosažení jsou buď neznámé, nebo pro každého jiné. Navíc, odměny přichází pomalu nebo neexistují. Vzhledem k tomu všemu není divu, že jsme vynalezli drobné hry v rámci té největší hry, kterou je život.

Zaručují nám rychlé, snadno dosažitelné a srozumitelné odměny. Zvířata si také hrají, ale složitost pravidel, která lidé respektují ve svých hrách, v mnoha ohledech odráží složitost potřeb, kterých chceme dosáhnout. V životě neznám správnou volbu, neznám správnou práci, o kterou se ucházet, nevím, jak něco vysvětlit dítěti, jak nejlépe pomoct příteli nebo kdy zavolat mámě.

Ale v Bombermanovi vím, co který bonus pokaždé udělá. V pokeru královská postupka přebíjí dvojici, nepochybně, nemůže to být jasnější. Ale v životě, je známý nebo kamarád vždycky na mé straně? V týmových sportech je to jasné, všichni jsou rozlišení barvami. Hry a sporty jsou skvělým způsobem, jak dosáhnout ocenění, které potřebujeme, bez neznámých života.

Dokonce i sledování her a sportů v roli diváka může naplnit některé z Maslowových potřeb. Podporováním týmu mám pocit sounáležitosti. Podporováním týmu mohou jeho úspěchy být tak trochu i mými. Skvělý způsob, jak získat respekt bez práce. Říká se tomu BIRG - na výsluní odražené slávy. Opakem je CORF - odříznutí odraženého selhání. Pokud je tým zostuzený, můžete říct, že jste jim nikdy moc nefandili.

BIRG a CORF se netýkají jen sportů. Týkají se našich pracovních i školních projektů, celebrit, volebních kandidátů. Jde o to, že život je hra. A výhry a prohry jsou nejasné. Takže jsme vymysleli jednodušší hry, které nám poskytují psychologické odměny rychleji a efektivněji než život. Proto mohou hry v nejhorším případě vést i k prokrastinaci a závislosti.

Ale nebojte se, máte potenciál stát se sporťákem ve hře života. Jen to není vždycky taková sranda. Kdykoliv hrajete vymyšlené hry, buďte si jistí, že je to proto, že vy a my všichni jsme schopni se věnovat naplnění našich potřeb lépe než kterýkoliv jiný živočich na Zemi. A jako vždycky, díky za sledování. Pokud chcete nějakou fotbalovou vědu, podívejte se na moje video s Copa90, kde zjišťujeme, jestli je možné kopnout míč s takovou rotací, že nejen zatočí, ale vrátí se jako bumerang k hráči.

Dobře, čau. Překlad: tynka www.videacesky.cz