Angela Lansbury nám povypráví o svých zkušenostech z natáčení seriálu To je vražda, napsala, konkrétně o tom, jak s natáčením málem sekla.
Málem jsem s tím hned na začátku sekla. Říkala jsem, že to nejde, že jsem vyčerpaná. A tehdy jsme přešli ze sedmidenního natáčení na osmidenní. A spousta televizních seriálů to pak začala kopírovat. V Universal Studios se mohli zbláznit. „To nemůžete! Takhle se to nedělá! Je třeba natočit díl za sedm dní!“ A já na to: „To nedám.“ Sehnala jsem si potvrzení od doktora, že nemůžu.
Takže mi dali osmý den. - A po pěti letech… - Po pěti letech… Jako herečka jsem byla připravená hodit ručník do ringu. Ale jak jsem vždycky říkala, když jste součástí velice úspěšného seriálu, který se veze na vlně popularity, nemůžete jen tak odejít, to je těžké. A já neměla v plánu odejít.
Ale ne… Ale naštěstí mě velice dobře zastupovali mí agenti a můj syn David. A… Uzavřeli dohodu, díky které se mi mnohem více vyplatilo zůstat. Dostala jsem nabídku snů a pokračovala jsem. Šlo o peníze, ty jsou důležité, to si nebudeme nalhávat. A to je v podstatě vše.
Kromě osmidenního natáčení to bylo vše. Na tom seriálu pracovalo asi 200 lidí. A byli závislí na svém zaměstnání a pojištění. Mnozí z nich byli technici, kteří by si našli jinou práci, pracovali by dál, většina z nich byli… zaměstnanci Universal Studios. Většina byla z Universalu, ti by pracovali na jiných seriálech. Ale seriál jako To je vražda, napsala představoval pro mnoho lidí jistý příjem.
Velké spoustě dětí zaplatil vysokou. Narodila se nám tam spousta dětí, které pak vyrostly. Všichni jsme se znali, pořádali jsme skvělé vánoční večírky. Slavili jsme při každé příležitosti. Chodívala jsem na plac v pondělí ráno a říkávala jsem: „Jsme nejsledovanější! Nebo druzí, třetí…“ Brali jsme jako samozřejmost, že má náš seriál úspěch. A to byla úžasná zkušenost.
XardassPublikováno: 4 let
