Trapné ticho je noční můra každé konverzace, která neběží jako po drátkách. Třeba na rande. Pokud se ale naučíte pět příkladů uvedených ve videu, tato noční můra bude minulostí.
Všichni to známe. Bavíte se, všechno jde skvěle a pak z ničeho nic nastane trapné ticho. V hlavě máte úplně prázdno, nevíte, co říct, a vidíte, jak ten druhý hledá někoho jiného, s kým by se bavil. Tohle je na prd. A tak je tu pět tipů na to, aby vám nikdy nedošla témata. Zaprvé, když se dostanete do situace, kdy nevíte, co říct, zkuste „To mi připomíná“.
Stačí se podívat po okolí a říct: „Tohle mi připomíná...“ a pak doplnit zbytek. Je to skvělé pro načatí nového tématu a může to fungovat jako návaznost na dovyprávění něčí historky, protože takto se doplňují přátelé neustále. To proto, že to lidi přitahuje k těm, kteří jim jsou podobní, a související příběhy tohle plní.
Jen se ujistěte, aby váš příběh nebyl nadřazený tomu jejich, protože to zní povýšeně. Zadruhé, pokud pokládáte otázky, nechávejte je co nejvíce otevřené. Takže neříkejte: „Tak ty jsi z Toronta? Je to tam fajn?“ Ale spíše: „Jak se ti líbí Toronto? Dost mě zajímá.“ U první otázky dostanete jednoslovnou odpověď a pak bude trapné ticho. Ta druhá přiměje toho druhého mluvit o tom, co se mu líbí, což nabídne více témat k hovoru.
Také si pamatujte to, co ví každé tříleté dítě. Ptát se „proč?“ je skvělý způsob, aby se lidé více otevřeli. Takže když někdo řekne, že je konzultant, zeptejte se: „Proč jste se stal konzultantem?“ Aby bylo jasno, na rozdíl od tříletého nemusíte opakovat „proč“ pořád dokola, ale díky ponoření se do jejich motivací budete během hovoru ve větším spojení. Zatřetí, kdyby bylo nejhůř a konverzace prostě stála, použijte oživující otázky.
Je to dobrý způsob, jak nastartovat konverzaci. Mé tři oblíbené: Pokud jste ve skupině noví a konverzace stojí, skvělá otázka je: „Odkud se všichni znáte?“ Vždy je tu nějaký druh příběhu, ze kterého lze vycházet. Pokud jste sami dva, stačí se zeptat: „A co děláš ty?“ Skvělé na této otázce je, že končí tak otevřeně, že se druhá osoba zřejmě dostane k tématu, o kterém chce mluvit.
Obvykle odpoví zhruba: „To myslíš práci, nebo co mě baví?“ Jejich tón hlasu a nadšení vám obvykle napoví, jak v konverzaci pokračovat. A nakonec, lidí, které již dobře znáte, se zeptejte na jejich plány do budoucna. Tahle je pěkná, protože je zcela bezedná, což vás skvěle propojí s lidmi v kanceláři nebo tam, kde pracujete. Čtvrté na seznamu je lichotící studené čtení. Takže pokud je někdo usměvavý, řekněte: „Tobě to určitě jde s dětmi.“ Nebo pokud jsou silní, řekněte: „Vypadáš dost ve formě.“ Pokud to řeknete dobře, dost možná se vám více otevřou, ale pokud ne, můžete říct, proč si to vůbec myslíte.
Tak jako tak máte nový konverzační materiál. A pátý a poslední tip je otočit scénář, abyste nebyli jediní, kdo se bude bát, že dojdou témata. Místo toho dovolte druhé osobě posunout debatu dál, když se nebudete bát mlčet. Skutečně, tři vteřiny se zdají jako dlouho, ale pokud se v klidu nadechnete a udržíte i oční kontakt, je dost možné, že druhá osoba něco řekne nebo se na něco zeptá.
Nebo pokud je chcete dále povzbudit, zopakujte poslední slova, která řekli. Díky tomuto zrcadlení věci rozvíjí a velmi pravděpodobně se vám více otevřou. Takže tady máte pět použitelných rychlých a snadných taktik, díky kterým nezažijete trapné ticho. Pokud se vám to líbilo a chcete víc, doporučuji vám kurz, který jsem vytvořil, Charisma University.
KaraPublikováno: 6 let
