Zpět na seznam3.0 (46 hodnocení)
AteviPublikováno: 12 let
Načítám přehrávač...
Co nedělat v kině
5:35
9.2K zhlédnutí
AteviChodit na filmy do kina má určitě spoustu výhod, ale na druhé straně jsou nevýhody, o kterých je toto video od britského vlogera Dana Howella (danisnotonfire), a které všechny výhody často předčí. Dáváte přednost zážitku z kina nebo preferujete domácí pohodlí?
Čau lidi! Rád chodím do kina
a chodím tam často. Dokonce svoje nejbližší kino
vidím z okna mojí ložnice. Nestalkujte mě, prosím. Přemýšlel jsem o mých
nedávných zážitcích z kina a říkal jsem si, že bych
se o ně mohl podělit. A taky by mě zajímalo,
jestli to vnímáte stejně. Miluju popcorn.
Hodně.
Když jsem jako malej pašoval do kina sladkosti,
což vypadalo asi takhle: Jak dostat tuhle pepsi do kina,
aby si toho nevšimli? O PĚT MINUT POZDĚJI Ty idioty to ani nenapadne. Tak si popcorn vždycky koupím,
ale nesnáším, když jsou lidi hluční. Trochu šustění snesu, ale když nastane ta tichá emocionální
část filmu, a někdo si jen tak žvejká... Jde o to, že skončím
v naprosto absurdních situacích, jen abych tohle nedělal.
Takže když přijde ta emocionální část
a já mám v puse obrovskou hrst popcornu, Ne! Proč?!? tak ho prostě nechám
v puse a tiše ho cucám, dokud se nezmění ve sladkou kaši,
kterou pak tiše spolknu. Jsem jedinej, kdo to dělá? Ale brambůrky vám neprojdou.
Ne. Ne. Prostě ne. Ale to není nic proti tomu, když jsem si jednou zarezervoval
místo a někdo si tam sedl. Šli jsme pozdě, film už skoro
začínal, došli jsme tam a na prémiových místech, který jsme
si s kamarádama zarezervovali, seděl hrozně tlustý postarší pár.
A na všech sedačkách kolem měli
rozložený oblečení a tašky s nákupama. Můj kamarád Phil nemá
rád veřejnou konfrontaci, ale když ta ženská
hodila pohled jako: "Ty mladý frajírci, hloupý puberťáci...
Co ty vandalové vyvedou příště!" Tak jsem se rozhodl zakročit. To kino bylo v podstatě prázdný,
mohli jsme si klidně sednout jinam, takže kamarád se na mě koukl jako:
"No tak si sedneme jinam." Jenže o to nešlo...
Šlo o princip! Vím, že mě znáte jako člověka, který dělá
spoustu neodpustitelně trapných věcí, ale zároveň jsem docela
sebevědomý a přímý, takže jsem nezaváhal: - "Promiňte, ale sedíte
na našich místech" - "Cože?" "Ano, sedadla 12, 13 a 14." - "To se vážně máme..."
- "Si piš!" Následovalo dvacet vteřin
trapnýho přesouvání... Stálo to za to! To se stalo.
Taky mi nevadí pštnout lidi.
Ne, že bych byl nějakej kino nazi, ale když je někdo vážně
hlasitej, tak pštnu. Tohle je zřejmě jedna z extrémností,
kterou by někteří lidi nikdy neudělali, ale nedávno, když jsem byl s kamarádama
na Musíme si promluvit o Kevinovi, tak jsme tam byli akorát my
a čtyři ženský, který seděli před námi. A kecaly po celý reklamy, což
bych přežil, ale když začal film, tou nádhernou, emocionální
scénou, a oni nepřestaly, zasáhl jsem: "Pšt!"
Jenže protože jsme tam byli úplně sami,
tak to nebylo tak úplně anonymní. Hlavně, když kamarádi dělali: "To snad neni možný!
Já ho neznám, já ho neznám." Anebo ten gang desetiletých kluků, který
přede mnou seděli na Ženě v černém. Seděl jsem tam sám
a užíval si kvalitní kinematografii. Ale ani byli tak hlučný!
Tlemili se, když to mělo bejt napínavý. A já byl tak nasranej!
Vážně jsem
zvažoval, že na ně hodím svoje pití. Už jsem se na to chystal, když se stařenka, která seděla
před nima otočila a zakřičela: "Promiňte, ale víte
o tom, že jste v kině?" A já si říkal:
"Do toho, babi! Nandej jim to!" A oni sklapli. Jsem milý, přátelský, ani trochu děsivý
bílý kluk, ale některý věci mě vytáčí. Třeba blbý lidi. Nesnažím se být zlej,
myslím tím opravdu blbý lidi.
S funkčníma hlasivkama. Na Twitteru už jsem psal, že když jsem
byl na Paranormálních aktivitách III., tak přede mnou seděly dvě holky, a že to byly jedny z nejtupějších
lidí, co jsem kdy viděl. A tohle jsem zaslechl: "Řekni 'hodně štěstí a zdraví', ségra. - Vono sou to sestry?
- Já nevím, asi jo. - Takže by ti nevadilo pohlídat
dneska děti?
- Jasně že ne. - Já to nechápu! Vona hlídá děti?
- Já nevim, nejspíš jo. - Ježiši!
- Já to nechápu, co to dělá? - Myslím, že je posedlá, ne?
- Co to je? - Že ji ten duch posedl, ne?
- Jo? Co to znamená? - Hej, co říkáš na novou kameru?
- Jo, snad to chytíme. - Já to nechápu, proč furt natáčí?
- Já nevím. Děláš si prdel?! CO?!
Prosím, nerozmnožujte se! Okamžitě
ukončete svojí genetickou linii, prosím! Lidi co v kině používaj mobil. Třeba jedna holka,
během Avataru, a já si říkal: "Zaplatilas tolik peněz, abys čtyři
hodiny sledovala Avatara ve 3D, a ty vysedáváš na facebooku
a ozařuješ celej sál?!" Co to kurva...!?! COŽE?!? Takže stává se to jenom mně,
nebo máte podobný zážitky?
Můžete napsat do komentářů, nebo
poslat oldschoolovou videooodpověď. A brzo na viděnou!
Čau. Překlad: Atevi
www.videacesky.cz
a chodím tam často. Dokonce svoje nejbližší kino
vidím z okna mojí ložnice. Nestalkujte mě, prosím. Přemýšlel jsem o mých
nedávných zážitcích z kina a říkal jsem si, že bych
se o ně mohl podělit. A taky by mě zajímalo,
jestli to vnímáte stejně. Miluju popcorn.
Hodně.
Když jsem jako malej pašoval do kina sladkosti,
což vypadalo asi takhle: Jak dostat tuhle pepsi do kina,
aby si toho nevšimli? O PĚT MINUT POZDĚJI Ty idioty to ani nenapadne. Tak si popcorn vždycky koupím,
ale nesnáším, když jsou lidi hluční. Trochu šustění snesu, ale když nastane ta tichá emocionální
část filmu, a někdo si jen tak žvejká... Jde o to, že skončím
v naprosto absurdních situacích, jen abych tohle nedělal.
Takže když přijde ta emocionální část
a já mám v puse obrovskou hrst popcornu, Ne! Proč?!? tak ho prostě nechám
v puse a tiše ho cucám, dokud se nezmění ve sladkou kaši,
kterou pak tiše spolknu. Jsem jedinej, kdo to dělá? Ale brambůrky vám neprojdou.
Ne. Ne. Prostě ne. Ale to není nic proti tomu, když jsem si jednou zarezervoval
místo a někdo si tam sedl. Šli jsme pozdě, film už skoro
začínal, došli jsme tam a na prémiových místech, který jsme
si s kamarádama zarezervovali, seděl hrozně tlustý postarší pár.
A na všech sedačkách kolem měli
rozložený oblečení a tašky s nákupama. Můj kamarád Phil nemá
rád veřejnou konfrontaci, ale když ta ženská
hodila pohled jako: "Ty mladý frajírci, hloupý puberťáci...
Co ty vandalové vyvedou příště!" Tak jsem se rozhodl zakročit. To kino bylo v podstatě prázdný,
mohli jsme si klidně sednout jinam, takže kamarád se na mě koukl jako:
"No tak si sedneme jinam." Jenže o to nešlo...
Šlo o princip! Vím, že mě znáte jako člověka, který dělá
spoustu neodpustitelně trapných věcí, ale zároveň jsem docela
sebevědomý a přímý, takže jsem nezaváhal: - "Promiňte, ale sedíte
na našich místech" - "Cože?" "Ano, sedadla 12, 13 a 14." - "To se vážně máme..."
- "Si piš!" Následovalo dvacet vteřin
trapnýho přesouvání... Stálo to za to! To se stalo.
Taky mi nevadí pštnout lidi.
Ne, že bych byl nějakej kino nazi, ale když je někdo vážně
hlasitej, tak pštnu. Tohle je zřejmě jedna z extrémností,
kterou by někteří lidi nikdy neudělali, ale nedávno, když jsem byl s kamarádama
na Musíme si promluvit o Kevinovi, tak jsme tam byli akorát my
a čtyři ženský, který seděli před námi. A kecaly po celý reklamy, což
bych přežil, ale když začal film, tou nádhernou, emocionální
scénou, a oni nepřestaly, zasáhl jsem: "Pšt!"
Jenže protože jsme tam byli úplně sami,
tak to nebylo tak úplně anonymní. Hlavně, když kamarádi dělali: "To snad neni možný!
Já ho neznám, já ho neznám." Anebo ten gang desetiletých kluků, který
přede mnou seděli na Ženě v černém. Seděl jsem tam sám
a užíval si kvalitní kinematografii. Ale ani byli tak hlučný!
Tlemili se, když to mělo bejt napínavý. A já byl tak nasranej!
Vážně jsem
zvažoval, že na ně hodím svoje pití. Už jsem se na to chystal, když se stařenka, která seděla
před nima otočila a zakřičela: "Promiňte, ale víte
o tom, že jste v kině?" A já si říkal:
"Do toho, babi! Nandej jim to!" A oni sklapli. Jsem milý, přátelský, ani trochu děsivý
bílý kluk, ale některý věci mě vytáčí. Třeba blbý lidi. Nesnažím se být zlej,
myslím tím opravdu blbý lidi.
S funkčníma hlasivkama. Na Twitteru už jsem psal, že když jsem
byl na Paranormálních aktivitách III., tak přede mnou seděly dvě holky, a že to byly jedny z nejtupějších
lidí, co jsem kdy viděl. A tohle jsem zaslechl: "Řekni 'hodně štěstí a zdraví', ségra. - Vono sou to sestry?
- Já nevím, asi jo. - Takže by ti nevadilo pohlídat
dneska děti?
- Jasně že ne. - Já to nechápu! Vona hlídá děti?
- Já nevim, nejspíš jo. - Ježiši!
- Já to nechápu, co to dělá? - Myslím, že je posedlá, ne?
- Co to je? - Že ji ten duch posedl, ne?
- Jo? Co to znamená? - Hej, co říkáš na novou kameru?
- Jo, snad to chytíme. - Já to nechápu, proč furt natáčí?
- Já nevím. Děláš si prdel?! CO?!
Prosím, nerozmnožujte se! Okamžitě
ukončete svojí genetickou linii, prosím! Lidi co v kině používaj mobil. Třeba jedna holka,
během Avataru, a já si říkal: "Zaplatilas tolik peněz, abys čtyři
hodiny sledovala Avatara ve 3D, a ty vysedáváš na facebooku
a ozařuješ celej sál?!" Co to kurva...!?! COŽE?!? Takže stává se to jenom mně,
nebo máte podobný zážitky?
Můžete napsat do komentářů, nebo
poslat oldschoolovou videooodpověď. A brzo na viděnou!
Čau. Překlad: Atevi
www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář