Co nedělat v kině
Chodit na filmy do kina má určitě spoustu výhod, ale na druhé straně jsou nevýhody, o kterých je toto video od britského vlogera Dana Howella (danisnotonfire), a které všechny výhody často předčí. Dáváte přednost zážitku z kina nebo preferujete domácí pohodlí?
Přepis titulků
Čau lidi! Rád chodím do kina
a chodím tam často. Dokonce svoje nejbližší kino
vidím z okna mojí ložnice. Nestalkujte mě, prosím. Přemýšlel jsem o mých
nedávných zážitcích z kina a říkal jsem si, že bych
se o ně mohl podělit. A taky by mě zajímalo,
jestli to vnímáte stejně. Miluju popcorn.
Hodně. Když jsem jako malej pašoval do kina sladkosti, což vypadalo asi takhle: Jak dostat tuhle pepsi do kina, aby si toho nevšimli? O PĚT MINUT POZDĚJI Ty idioty to ani nenapadne. Tak si popcorn vždycky koupím, ale nesnáším, když jsou lidi hluční. Trochu šustění snesu, ale když nastane ta tichá emocionální část filmu, a někdo si jen tak žvejká... Jde o to, že skončím v naprosto absurdních situacích, jen abych tohle nedělal.
Takže když přijde ta emocionální část a já mám v puse obrovskou hrst popcornu, Ne! Proč?!? tak ho prostě nechám v puse a tiše ho cucám, dokud se nezmění ve sladkou kaši, kterou pak tiše spolknu. Jsem jedinej, kdo to dělá? Ale brambůrky vám neprojdou.
Ne. Ne. Prostě ne. Ale to není nic proti tomu, když jsem si jednou zarezervoval místo a někdo si tam sedl. Šli jsme pozdě, film už skoro začínal, došli jsme tam a na prémiových místech, který jsme si s kamarádama zarezervovali, seděl hrozně tlustý postarší pár.
A na všech sedačkách kolem měli rozložený oblečení a tašky s nákupama. Můj kamarád Phil nemá rád veřejnou konfrontaci, ale když ta ženská hodila pohled jako: "Ty mladý frajírci, hloupý puberťáci... Co ty vandalové vyvedou příště!" Tak jsem se rozhodl zakročit. To kino bylo v podstatě prázdný, mohli jsme si klidně sednout jinam, takže kamarád se na mě koukl jako: "No tak si sedneme jinam." Jenže o to nešlo...
Šlo o princip! Vím, že mě znáte jako člověka, který dělá spoustu neodpustitelně trapných věcí, ale zároveň jsem docela sebevědomý a přímý, takže jsem nezaváhal: - "Promiňte, ale sedíte na našich místech" - "Cože?" "Ano, sedadla 12, 13 a 14." - "To se vážně máme..." - "Si piš!" Následovalo dvacet vteřin trapnýho přesouvání... Stálo to za to! To se stalo.
Taky mi nevadí pštnout lidi. Ne, že bych byl nějakej kino nazi, ale když je někdo vážně hlasitej, tak pštnu. Tohle je zřejmě jedna z extrémností, kterou by někteří lidi nikdy neudělali, ale nedávno, když jsem byl s kamarádama na Musíme si promluvit o Kevinovi, tak jsme tam byli akorát my a čtyři ženský, který seděli před námi. A kecaly po celý reklamy, což bych přežil, ale když začal film, tou nádhernou, emocionální scénou, a oni nepřestaly, zasáhl jsem: "Pšt!"
Jenže protože jsme tam byli úplně sami, tak to nebylo tak úplně anonymní. Hlavně, když kamarádi dělali: "To snad neni možný! Já ho neznám, já ho neznám." Anebo ten gang desetiletých kluků, který přede mnou seděli na Ženě v černém. Seděl jsem tam sám a užíval si kvalitní kinematografii. Ale ani byli tak hlučný! Tlemili se, když to mělo bejt napínavý. A já byl tak nasranej!
Vážně jsem zvažoval, že na ně hodím svoje pití. Už jsem se na to chystal, když se stařenka, která seděla před nima otočila a zakřičela: "Promiňte, ale víte o tom, že jste v kině?" A já si říkal: "Do toho, babi! Nandej jim to!" A oni sklapli. Jsem milý, přátelský, ani trochu děsivý bílý kluk, ale některý věci mě vytáčí. Třeba blbý lidi. Nesnažím se být zlej, myslím tím opravdu blbý lidi.
S funkčníma hlasivkama. Na Twitteru už jsem psal, že když jsem byl na Paranormálních aktivitách III., tak přede mnou seděly dvě holky, a že to byly jedny z nejtupějších lidí, co jsem kdy viděl. A tohle jsem zaslechl: "Řekni 'hodně štěstí a zdraví', ségra. - Vono sou to sestry? - Já nevím, asi jo. - Takže by ti nevadilo pohlídat dneska děti?
- Jasně že ne. - Já to nechápu! Vona hlídá děti? - Já nevim, nejspíš jo. - Ježiši! - Já to nechápu, co to dělá? - Myslím, že je posedlá, ne? - Co to je? - Že ji ten duch posedl, ne? - Jo? Co to znamená? - Hej, co říkáš na novou kameru? - Jo, snad to chytíme. - Já to nechápu, proč furt natáčí? - Já nevím. Děláš si prdel?! CO?!
Prosím, nerozmnožujte se! Okamžitě ukončete svojí genetickou linii, prosím! Lidi co v kině používaj mobil. Třeba jedna holka, během Avataru, a já si říkal: "Zaplatilas tolik peněz, abys čtyři hodiny sledovala Avatara ve 3D, a ty vysedáváš na facebooku a ozařuješ celej sál?!" Co to kurva...!?! COŽE?!? Takže stává se to jenom mně, nebo máte podobný zážitky?
Můžete napsat do komentářů, nebo poslat oldschoolovou videooodpověď. A brzo na viděnou! Čau. Překlad: Atevi www.videacesky.cz
Hodně. Když jsem jako malej pašoval do kina sladkosti, což vypadalo asi takhle: Jak dostat tuhle pepsi do kina, aby si toho nevšimli? O PĚT MINUT POZDĚJI Ty idioty to ani nenapadne. Tak si popcorn vždycky koupím, ale nesnáším, když jsou lidi hluční. Trochu šustění snesu, ale když nastane ta tichá emocionální část filmu, a někdo si jen tak žvejká... Jde o to, že skončím v naprosto absurdních situacích, jen abych tohle nedělal.
Takže když přijde ta emocionální část a já mám v puse obrovskou hrst popcornu, Ne! Proč?!? tak ho prostě nechám v puse a tiše ho cucám, dokud se nezmění ve sladkou kaši, kterou pak tiše spolknu. Jsem jedinej, kdo to dělá? Ale brambůrky vám neprojdou.
Ne. Ne. Prostě ne. Ale to není nic proti tomu, když jsem si jednou zarezervoval místo a někdo si tam sedl. Šli jsme pozdě, film už skoro začínal, došli jsme tam a na prémiových místech, který jsme si s kamarádama zarezervovali, seděl hrozně tlustý postarší pár.
A na všech sedačkách kolem měli rozložený oblečení a tašky s nákupama. Můj kamarád Phil nemá rád veřejnou konfrontaci, ale když ta ženská hodila pohled jako: "Ty mladý frajírci, hloupý puberťáci... Co ty vandalové vyvedou příště!" Tak jsem se rozhodl zakročit. To kino bylo v podstatě prázdný, mohli jsme si klidně sednout jinam, takže kamarád se na mě koukl jako: "No tak si sedneme jinam." Jenže o to nešlo...
Šlo o princip! Vím, že mě znáte jako člověka, který dělá spoustu neodpustitelně trapných věcí, ale zároveň jsem docela sebevědomý a přímý, takže jsem nezaváhal: - "Promiňte, ale sedíte na našich místech" - "Cože?" "Ano, sedadla 12, 13 a 14." - "To se vážně máme..." - "Si piš!" Následovalo dvacet vteřin trapnýho přesouvání... Stálo to za to! To se stalo.
Taky mi nevadí pštnout lidi. Ne, že bych byl nějakej kino nazi, ale když je někdo vážně hlasitej, tak pštnu. Tohle je zřejmě jedna z extrémností, kterou by někteří lidi nikdy neudělali, ale nedávno, když jsem byl s kamarádama na Musíme si promluvit o Kevinovi, tak jsme tam byli akorát my a čtyři ženský, který seděli před námi. A kecaly po celý reklamy, což bych přežil, ale když začal film, tou nádhernou, emocionální scénou, a oni nepřestaly, zasáhl jsem: "Pšt!"
Jenže protože jsme tam byli úplně sami, tak to nebylo tak úplně anonymní. Hlavně, když kamarádi dělali: "To snad neni možný! Já ho neznám, já ho neznám." Anebo ten gang desetiletých kluků, který přede mnou seděli na Ženě v černém. Seděl jsem tam sám a užíval si kvalitní kinematografii. Ale ani byli tak hlučný! Tlemili se, když to mělo bejt napínavý. A já byl tak nasranej!
Vážně jsem zvažoval, že na ně hodím svoje pití. Už jsem se na to chystal, když se stařenka, která seděla před nima otočila a zakřičela: "Promiňte, ale víte o tom, že jste v kině?" A já si říkal: "Do toho, babi! Nandej jim to!" A oni sklapli. Jsem milý, přátelský, ani trochu děsivý bílý kluk, ale některý věci mě vytáčí. Třeba blbý lidi. Nesnažím se být zlej, myslím tím opravdu blbý lidi.
S funkčníma hlasivkama. Na Twitteru už jsem psal, že když jsem byl na Paranormálních aktivitách III., tak přede mnou seděly dvě holky, a že to byly jedny z nejtupějších lidí, co jsem kdy viděl. A tohle jsem zaslechl: "Řekni 'hodně štěstí a zdraví', ségra. - Vono sou to sestry? - Já nevím, asi jo. - Takže by ti nevadilo pohlídat dneska děti?
- Jasně že ne. - Já to nechápu! Vona hlídá děti? - Já nevim, nejspíš jo. - Ježiši! - Já to nechápu, co to dělá? - Myslím, že je posedlá, ne? - Co to je? - Že ji ten duch posedl, ne? - Jo? Co to znamená? - Hej, co říkáš na novou kameru? - Jo, snad to chytíme. - Já to nechápu, proč furt natáčí? - Já nevím. Děláš si prdel?! CO?!
Prosím, nerozmnožujte se! Okamžitě ukončete svojí genetickou linii, prosím! Lidi co v kině používaj mobil. Třeba jedna holka, během Avataru, a já si říkal: "Zaplatilas tolik peněz, abys čtyři hodiny sledovala Avatara ve 3D, a ty vysedáváš na facebooku a ozařuješ celej sál?!" Co to kurva...!?! COŽE?!? Takže stává se to jenom mně, nebo máte podobný zážitky?
Můžete napsat do komentářů, nebo poslat oldschoolovou videooodpověď. A brzo na viděnou! Čau. Překlad: Atevi www.videacesky.cz
Komentáře (0)