Děti poprvé potkávají vozíčkáře

- Jak řídíš? - Řídím rukama. - Ahoj. - Ahoj. - Jmenuju se Amin. - Ráda tě poznávám, jsem Crystal. - Georgia. - Georgio, rád tě poznávám. - Desmond. - Amin. Víte, proč tu jste? - Máte nějaké otázky? - Jak ses zranil? - Nezranil jsem se.

- Tak proč máš ten vozík? Protože mám svalovou chorobu, svalovou dystrofii. Moje svaly postupně ochabují. To zní fakt, fakt hrozně. - Můžeš chodit? - Ne. - Jak se pohybuješ? - Na vozíku. Chytrá holka. - Ukázka? - Jo. - Pozor na prsty.

- Jo. Můžu se točit dokola. - Chci to zkusit. - Jo? Ať nepřejedem bráchovi prsty. Šikanovali tě někdy za to, že jsi na vozíku? Za to mě nikdy nešikanovali, ale za to, že jsem chytrý, ano. - Oblíbené zvíře? - Mám rád psy. Psi jsou super. - Byl bych v americkém fotbale dobrý?

- Byl bys dobrý wide receiver. Beru. - Byl bych dobrý ve fotbale? - Nemůžeš chodit, tak proč by? Taky fakt. Na co koukáš? Na moje ruce? - Jaké ti přijdou? - Hodně dlouhé. - Svaly v rukou máš taky poškozené? - Jo. - Je těžké psát? - Jo, psát už nemůžu. - Používám software na rozpoznávání hlasu.

- To musí být užitečné. Tu appku chci. - Jak chodíš na záchod? - Na malou, nebo na velkou? Postavím se, sundám si kalhoty... Udělám, co potřebuju. - Jak se oblékáš? - Pomáhá vám mamka? - Jo. - Ne. - Mně nepomáhá. - Lež jako věž. - Máš cool vlasy. - Díky. - Umíš plavat?

- Neumím. - Můžeš hrát na honěnou? - Ne. Nejsem moc dobrý, ale hrát můžu. - Jsi šťastný? - Jo, inspiruju ostatní lidi. Můžu sdílet svůj příběh, výzvy, kterým čelím, jak je překonávám. Fakt dobrý. Dobrá práce, super, dobrá práce. - Co si o něm myslíte?

- Je to jak mluvit s normálním člověkem, akorát má židli s kolečkama. - To je vše. Líbím se vám? Líbí se mi ta židle i ty. překlad: Líza www.videacesky.cz