Je tu neděle a s ní v pořadí již třetí díl pořadu Napsáno dítětem. Tentokrát vám přišla povyprávět 6letá Emily, která by mohla jít z fleku dabovat nějaký animák. Připravila si příběh o neobyčejném koníkovi, který není úplně lehký na pochopení, takže se pořádně soustřeďte, ať vám nic neuteče.
Tvoříme videa na základě
toho, co nám řeknou. Tohle je Napsáno dítětem. - Ahoj, jak se máš?
- Dobře. - Jakpak se jmenuješ?
- Emily. - A kolik ti je let?
- Je mi šest. - Do kolikáté chodíš třídy?
- Ovšemže do první. - Ovšemže.
- Samozřejmě. Prý jsi nám dnes přišla
povědět jeden příběh.
Přesně tak. Bylo nebylo,
žil jeden kůň, jenže to nebyl jen tak ledajaký kůň. Měl totiž snad pět podkov
na každé noze. A taky měl koňskou hlavu. A tělo měl z papíru. A nosil kalhotky a jmenoval se La Mun...
kya! La Munkya? - Říkám to správně?
- Trochu jako opice. Já to řekl jako opice, nebo... to jméno zní trochu jako opice? - Jako "monkey", jasně. Už chápu.
- Můžeme dál. - Je to legrační. Hodně legrační. A jednou si tak klusal...
a najednou zakopl o kámen. Ale ten kámen byl ve vzduchu.
A potom hlasitě zakřičel,
ale byl to kluk, takže křičel mnohem hlasitěji
než nějaká holčička. Křičel mnohem hlasitěji
než nějaká holčička. Ten kůň křičel mnohem hlasitěji
než nějaká holčička. - Pak dorazil na jednu pouť.
- Co se na té pouti dělo? Soutěžilo se tam v tom,
kdo vyrobí největší kus papíru. - A ten kůň samozřejmě vyhrál.
- Díky svému tělu. - Byl velkej.
- No jo. - A tlustej. - Byl to tlusťoch.
- Trošičku. Co za prvenství v té soutěži vyhrál? Tisíc milion tisíc padesát set
tisíc sto milionů tisíc padesát babek. Ale kůň nevěděl,
co si s těmi penězi počít, protože byl jenom kůň,
a tak je snědl. - Páni! - Chutnaly mu.
- Aspoň, že byly dobrý. - Byla to jeho oblíbená mňamka.
- Jasně. Ale starosta mu řekl:
"Zlý koník!"
"Moc zlý koník!" "Zlý koník!" A pak ho zavřeli do žaláře na sto let.
A jakmile se tam ten kůň dostal, snědl všechny mříže a na podlaze
z nich zbyly jen úlomky. - Pokusil se ho někdo zastavit?
- Jen pár bezpečnostních kamer zapípalo. Pár kamer zapípalo. A pak se tam spustila po pavučinách
spousta želv a udělaly: Vřeštěly.
To znamenalo "útok". Udělaly si kuličky z papíru,
daly si je do helem a pak je... vyplivly. - On je pak všechny snědl.
- Ty želvy na pavučinách? - Měl asi velký hlad.
- Byl to nenažraný kůň. Ale krunýře vyplivnul
a pak spadnul do jezírka. A když tam lidi házeli kachnám
banány v čokoládě se zmrzlinou, kůň to všechno snědl
a káčata se zlobila a mámy kachny tam nebyly.
Jsou jako tučňáci. Mámy těch káčat šly pro jídlo
na jiné místo. A pak káčata křičela: "Útok!"
znovu a znovu. A pokaždé, když to zakřičela,
připlavala o kousek blíž ke koníkovi. Ten koník taky znova křičel
jako nějaká holčička. Mnohem hlasitěji než nějaká holčička,
ale byl to vlastně kluk, protože se jmenoval
La Munkya!
To byla jedna z nejlepších věcí,
co jsem kdy v životě slyšel. Bylo to úžasný. Díky, žes nám to odvyprávěla.
Bylo to vážně skvělé. - A podrobné.
- Hodně podrobné. - Díky. ...a udělaly: Vřeštěly. To znamenalo "útok". Útok.
BugHer0Publikováno: 13 let
88%2:56
87%4:15
81%3:40
73%4:01
72%3:17
65%3:16
