Akira: Jak animovat světlo

VIDEO OBSAHUJE SPOILERY K FILMU! Na rozdíl od hraného filmu je osvětlení v animaci něco,
co je budováno od základů. Jinými slovy, osvětlení v hraných filmech
bývá většinou skvěle nastaveno. V animaci je světlo vytvářeno. Dnes může být světlo
v animaci počítačově vytvořeno. Virtuální světlo může
být umístěno do 3D prostředí a s pevným povrchem může
reagovat jako skutečné světlo.

Podobně jako skutečné světlo
to může vytvořit úžasné efekty. Dnes chci mluvit o světle
v tradiční ručně kreslené animaci. Především v přelomovém
anime Katsuhira Otoma Akira. Akira je znám svou náročnou animací. Každý snímek byl vytvářen
s maximálním smyslem pro detaily a barvy. Díky tomu film získává
nepřekonatelnou bohatost a duši. Z tohoto důvodu byl Akira
mnohokrát rozebírán a analyzován. Ale moc se nerozebíralo,
jak animátoři využívají světlo.

Ve filmu jsem viděl mnoho
světel různých kvalit a textur. Je to silný motiv a symbol, který je
hlavním elementem geniálnosti filmu. Vrstvy a pozadí musí
být zachyceny kamerou. Zde operátor pokládá
kačera Donalda na pozadí, zatímco horní kamera
zaznamená jeden snímek filmu. Jak jsem řekl,
Akira byl vytvořen tradiční animací, která vznikla v první polovině 20. století. Kreslilo a malovalo se na průhledné blány,
které se vrstvily na pozadí.

Tyto snímky byly vyfotografovány
a spojeny, čímž vznikla animace. Tento tradiční 2D styl
společně s rysy anime způsobil, že osvětlení je
ve filmu Akira dost specifické. Hranice mezi stínem a světlem
jsou jasné a působivé, podobně jako světla ve filmu noir. Stejně jako ve filmu noir je
i osvětlení ve filmu Akira úzce spojeno s nočním městem. Toto je první záběr po úvodních titulcích.

Blikající vývěsní cedule baru,
ve kterém Kaneda čeká na přátele. Nic nedokáže lépe navodit
omšelý dystopický pocit z Tokia budoucnosti,
které nám Otomo představí hned v dalším záběru a i v celém filmu. Tohle je rozmanité, romantické
a měnící se město, zatímco světla se z milionů povrchů
odráží a dotváří atmosféru. Město, kde odvržení mladíci
vyjadřují svou existenci a osobnost zářivou čárou, kterou za sebou
zanechává jejich motocykl.

Policie používá oslepující reflektory
stejně jako zbraně a odznaky. Otomo řekl, že chtěl ze samotného
Tokia udělat hlavní postavu. Snaží se ji vytvořit pomocí světla. Především neonem. Neon je typický pro Tokio
i pro žánr kyberpunku. Je to trpké, ale krásné světlo. Znázorňuje zářivé barvy
i konzumní moderní společnost. Tato temná dystopie
zůstává základem kyberpunku.

Tokio bylo kulturním centrem neonových nápisů už od roku 1957, kdy společnost Totsuko odhalila obří
9metrový neonový nápis ve čtvrti Ginza, čímž odhalila své nové jméno Sony. Od té doby množství cedulí narůstalo
a stávaly se turistickou atrakcí nočního Tokia. Romány jako Neuromancer Williama Gibsona
a filmy jako Blade Runner využily živou kulisu tokijských neonů jako pozadí pro vybledlou
a šedou budoucnost.

Akira v této tradici pokračuje,
ale zde neonem září všechny světelné zdroje. Vnitřní i venkovní. Neon je na budovách, ale najdete tu i neonové
obrazovky, které postavám září do obličeje. Jsou tu neonové ovládací panely
zářící základními barvami. Reflektory tančí po nebi
jako obří neonové prsty. Střelba z kulometu
je záplavou neonových čar. I slunce pronikající okny
má neonový nádech. V tomto neonovém Neo-Tokiu nejsou
lidé osvětleni, spíš jsou zde lapeni.

Lapeni v této obří zářivé pavučině,
ve které jde pouze o peníze. O kapitál. V této pavučině je vláda stejně bezmocná jako motorkářský gang
složený z problémových dětí. Je zábavné, že průmysl a obchody
v zápletce vůbec nehrají roli, přestože se její základy zdají
být ukotveny ve všem. Stačí mrknout a na začátku filmu
můžete přehlédnout hlasatelku, která se objeví na jedné z dalších
neonových obrazovek.

Oznamuje nepokoje nezaměstnaných
po nové daňové reformě. Možná proto Tacuo,
hlavní protagonista i antagonista filmu, získá neuvěřitelné psychické schopnosti. Často narušuje
fungování světel kolem sebe. Ať už jde o jeho mysl, formu výbuchu nebo auru kolem něj. Případně o zářivé pohyblivé vlny,
které vytváří jeho mozek.

Psychické schopnosti, které se nejvíce
projevují u Tecua a jeho protějšku Akiry, reprezentují jedinou sílu,
která může ovlivnit dění v Neo-Tokiu. Možná proto se protestující obrátí
k Akirovi jako ke spasiteli. I když na něj vláda zaměří
svůj největší reflektor, obří satelitní laser
pojmenovaný po našem Slunci, vyjde z toho jako vítěz. Nakonec vykoupení
Tecua přichází se zkázou. S katastrofou ve formě bílého
světla, která pohlcuje Neo-Tokio.

Jednolité bílé světlo, které vymaže
všechna umělá světla města. Otomo zřejmě naznačuje,
že je to projevem jisté svobody. Jakési znovuzrození,
když skutečný sluneční svit osvětlí město. Když musíte kreslit světlo 24krát
na každou vteřinu 2hodinového filmu, musíte velmi věřit v to,
že vypráví svůj vlastní příběh. Tohle se Otomovi
a jeho lidem v Akirovi povedlo. Světlo je do příběhu vrstveno
stejně jako do animačních políček. Osvětluje skrytý příběh za tímto filmem.

Z různých stran osvětluje postavy
a jejich smysl v tomto světě. Jinými slovy, Akira je skvělým
příkladem animace světla. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz