Vězeň z Azkabanu je nejlepší díl série

CHÁPÁNÍ UMĚNÍ Případová studie:
Harry Potter a vězeň z Azkabanu Bylo mi čerstvých 13 let,
když se objevil první film s Harry Potterem. Podle Warner Bros bylo 60 % lidí,
kteří tento film viděli, 17 let a méně. Celou generaci provázela série Harry Potter dospíváním a utvářela lásku ke čtení. Ale o filmech se tolik nemluví. Myslím si, že závazek vytvořit
kvalitní filmové zpracování, byl pro filmové vzdělávání
mladých lidí stejně důležitý, jako knihy J.K.

Rowlingové
byly pro jejich literární vzdělání. Pro mě to začalo Alfonsem Cuarónem
a třetím filmem, Vězněm z Azkabanu. V knize i ve filmu
se udály rozhodující změny. Azkaban značí přechod série
z dětských dobrodružných příběhů o odvaze Ne v oddělení s omezeným přístupem. k čím dál temnějším
a propracovanějším postavám a zápletkám. Cuarónovo zpracování
tohoto přechodu se zdá dokonalé.

Když se podíváme zpět, stál u zrodu
temného vyznění konce série. Ale Warner Bros musím poděkovat,
že dali možnost režisérovi, jehož předchozím filmem bylo
explicitní mexické road movie drama o objevování sexuality. Mnoho stylistických útvarů z jeho
původních filmů je znát i v Azkabanu. Především jeho láska k pohybující se,
téměř až ruční, kameře. Podívejte se
na zrychlenou scénu z Velké síně. Žádný záběr není statický.

To scéně a filmu dodává pocit pohybu vpřed
a vytváří to zajímavé záběry. Ale také to filmu dodává nádech tísně. Nikdy nemáte pevnou půdu pod nohama. Pro film, který je plný strachu
z uprchlého vraha, je to vhodný styl. Není to jedinou významnou technikou,
kterou Cuarón přináší. Také zde používá dlouhé záběry. Tento záběr je 1 minutu a 49 vteřin dlouhý
a jak kritik Christen Thomson poznamenal, jedná se o významný posun ve vyznění filmu.

První dvě scény, ta,
kde Harry nafoukne svou hroznou tetičku, a ta, kde se veze šíleným nočním autobusem, jsou obě spíše úsměvné. Dalo by se říct, že tyto dvě scény patří
spíš k prvním dvěma lehčím filmům, které vznikly před tímto dílem. V této scéně a v tomto záběru se Harry
dozví o nebezpečí, kterému čelí. Všimněte si, že s výraznějším
a závažnějším nebezpečím přichází výraznější izolace.

Pan Weasley odvede Harryho
do jiné části Děravého kotle, čímž ho oddělí od přátel. V popředí zůstává plakát
se Siriusem Blackem. Když se konverzace stočí přímo na Blacka, je jeho plakát mezi nimi,
zatímco přátelé a rodina je v pozadí. Pak pan Weasley odtáhne
Harryho do kouta, kde jsou sami a požádá ho, aby po Blackovi nepátral. Když dospějeme k hlavnímu
dramatickému vyvrcholení scény, Cuarón zabere pouze a jen Harryho.

Tato scéna je skvěle natočena. Izolace bude hlavním
tématem filmu i zbytku série. I přes neustálé poselství o přátelství, kdy se budeme zaměřovat na pouto
mezi Harrym, Ronem a Hermionou, se série opakovaně bude navracet
k Harryho pocitu, že je sám. Že je Vyvolený. Nakonec mu dojde,
že toto břemeno musí nést bez cizí pomoci.

Vězeň z Azkabanu odráží,
prohlubuje a přináší předzvěst těchto pocitů. Odděluje Harryho od okolí. Případně ho vyčleňuje ze skupiny. Cuarón nikdy nevynechal
příležitost se vrátit k tomuto tématu. Ať už Harryho oddělí od přátel
ve scéně o úplně jiném tématu, nebo řekne Emmě Watson,
aby ze záběru vycouvala, nebo film zakončí scénou,
kdy Harry doslova odlétne pryč. Vnitřní konzistentnost
je přední silnou stránkou Cuaróna.

Díky tomu Vězeň z Azkabanu
vyniká nad ostatními filmy ze série, z nichž některé jsou opravdu dobré. Motivy se ve filmu objevují a zase mizí. Je to jako kouzlo, které se doplňuje. Utahuje se pavučina,
která určuje vyznění filmu. Důležité jsou i maličkosti,
jako sledování stop ve sněhu, když se hned na to dozvíme o předmětu, který zobrazuje pohyb osob
po hradě za pomoci stop.

Je to okamžité propojení,
ale existují i mnohem delší. Třeba ptáček, který na začátku
filmu prolétá pozemky školy. Později se dozvíme, že prolétal důležitými dějišti filmu. A co třeba něco významnějšího? Třeba Cuarónův opakující
se motiv procházení sklem. Tento motiv se dvakrát
objeví v této scéně, kdy studenti bojují s bubákem, stvořením, které se proměňuje
podle jejich nejhorších obav.

Dvakrát kamera za pomoci
nádherných záběrů projde zrcadlem této skříně. Naznačuje nám to, že je důležité
se dívat skrz zrcadla a poznat skutečný svět. Také se díky zrcadlu
můžete podívat do svého nitra. A to nezmiňuji,
že tyto záběry vás donutí si říct: "Moment, jak to udělal?" Je to otázka, na kterou by
se každý mladý divák měl ptát.

A o to jde. Neustále slýcháme, že filmový průmysl produkuje spoustu mizerných filmů, kterým vládne jeden společný jmenovatel. Má to mnoho příčin. Jednou z nich je, že publikované filmy
trpí filmovou nevzdělaností. Nevíme, co utváří dobré filmy, takže nám společnosti předkládají
povrchní filmy, které vsází na laciné efekty.

Nás usazuje do pozice pasivních diváků. Ale sledování filmu
je vždy aktivní zábavou. Všechny skvělé filmy jsou i vzdělávací filmy. Pobízejí nás, abychom se
do příběhu a celého filmu ponořili. Proto je Vězeň z Azkabanu tak důležitý. Je snadné si vyvinout cit pro něco,
když se to naučíme už v dětství. Harry Potter je obří značkou. Miliony dětí si na něj koupilo vstupenky a další miliony ho budou sledovat doma.

Sledovat takovýto dobře natočený film může mít obrovské výsledky. Malé světélko, které na konci zazáří víc,
než by kdokoliv čekal. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz