Zpět na seznamNerdwriter14.7 (34 hodnocení)
MithrilPublikováno: 7 let
Načítám přehrávač...
Jak zní magie v Harry Potterovi?
7:53
13.7K zhlédnutí
Nerdwriter se v tomto krátkém videu zaměří na zvukové efekty v sérii Harry Potter a popíše nám, do jak těžké situace byli autoři postaveni, když měli vymýšlet zvuky kouzel.
Jak zní kouzla? Je to jedna z milionu otázek, kterou museli zodpovědět ti,
kteří vytvářeli filmy Harryho Pottera. Nezávidím jim. Když oživujete milovaný příběh, v určitém smyslu bojujete s miliony filmů,
které existují v hlavách čtenářů. Nakonec zůstane jen jeden. Možná nechcete vytvořit
jedinou správnou verzi, ale pokud to uděláte dobře,
pro mnoho lidí se tak stane.
I drobná technická záležitost je důležitá. Třeba tato. Expelliarmus! JAK BY TO MĚLO ZNÍT? Ačkoliv v literatuře existují předchůdci,
před Harry Potterem se ve filmu nikdy neobjevila
takto formulovaná magie. Množství kouzel,
která se sesílají různými gesty a pocity.
Ačkoliv filmaři netušili,
jak to vlastně má znít, věděli, jak nechtějí, aby to znělo. V přípravné fázi prvního filmu
režisér Chris Columbus řekl zvukovému editorovi Eddiemu Josephovi, že nechce nic moderního,
futuristického nebo elektronického. Nejspíše tím odkazoval na blastery
a světelné meče ze Star Wars. Zvuky magie se během série měnily, ale tohle byla mantra, které se lidé
zodpovědní za zvuky drželi.
Například tohle je první kouzlo,
které se v sérii objeví. Deštníkové kouzlo. Filmaři použili techniku,
ke které se opakovaně vraceli. Pokud vytvářeli kouzlo s existujícím
zvukem, který s ním bylo možné spojit, tak ho použili. RACHEJTLE HOŘENÍ PAPÍRY
OHEŇ LED VODA V mnoha případech kouzlo
nepotřebuje svůj specifický zvuk, pokud je jeho dopad zcela jasný.
A například levitace
skvěle funguje i bez zvuku. Ale v Harry Potterovi jsou kouzla,
která svůj specifický zvuk potřebují. Ta, která nemají spojitost
s žádnými skutečnými zvuky. V těchto případech museli být autoři
a zvukoví designéři kreativní.
V prvních dvou filmech poznáte,
že poměrně hodně experimentovali. Zde jsou zvuky
z Kamene mudrců hezky po sobě. Co jste slyšeli? Já slyšel svištění, výbuchy, petardy, zvuk elektřiny a pár zvířecích zvuků. Nyní si poslechněte Tajemnou komnatu. Imobilus!
Zajímavé je,
že tým pracující na druhém díle zřejmě sloučil všechny styly
z prvního filmu do jednoho jediného. Dá se to nazvat jako výbušné svištění. Zní to jako kombinace raket,
výbušnin a svištění vzduchu. Dá se vcelku jistě předpokládat,
že by tento styl ovládl i zbytek série, kdyby se ve Vězni z Azkabanu
neudála radikální změna. Expelliarmus! Expelliarmus!
Expecto patronum! Alfonso Cuarón a jeho tým
naprosto změnili zvuk kouzel. Pryč je výbušně svištění, nahradily ho harmonické zvuky,
které se objevily téměř u každého kouzla. Magie zní méně agresivně
a více záhadně. Jako by byla jen vánek u vašeho ucha. Je to dobrý základ pro nejdůležitější
kouzlo filmu, patronovo zaklínadlo. Patron je zpodobněním vašeho štěstí, pozitivní síla utvořená
z vašich šťastných vzpomínek, která zahání mozkomory
živící se zoufalstvím.
V Azkabanu je patron tvořen hlasy, andělským chórem, který se skvěle hodí
k projekci vaší duše prosté strachu. Podle mě Vězeň z Azkabanu
uvolnil ruce všem dalším filmařům, aby si našli specifický zvuk magie,
který se jim do filmu hodí. Jak se sesílání kouzel s druhou
polovinou série stalo čím dál častější, režiséři a zvukoví designéři museli najít
zvukové profily nejen pro nová kouzla, ale i pro různé osoby
a různé události v příběhu.
Jedna z věcí, ve které byl David Yates,
režisér posledních čtyř dílů, opravdu skvělý, bylo zkombinování zaříkání
se zvukem kouzel, takže jste měli pocit, že magie vychází z těla lidí v době,
kdy ta slova skutečně říkají. Mým nejoblíbenějším kouzelným
momentem je začátek Fénixova řádu, kde Harryho a Dudleyho
přepadnou mozkomoři. Poslechněte si zvuk,
když začíná sesílat kouzlo.
Expecto patronum! Podle mě za silou této scény stojí zvuk. Zvuk hlasu Daniela Radcliffa,
který se mísí s vycházejícím kouzlem s hláskou O ve slově patronum. Pak se ozve ten známý nebeský chór. V tomto jednom kouzle je jistá naléhavost, osobnostní rys, jako by kouzlo
bylo ekvivalentem hlasu. Většinou je to vidět v posledních
filmech při sesílání smrtící kletby.
Avada kedavra! - Avada kedavra!
- Ne! Cedriku! Avada kedavra! Avada kedavra. Avada kedavra! Avada kedavra! Přijde mi, že to říkám neustále, ale zvukový design je velmi
důležitou částí tvorby filmů.
Lidé chápou, co vidí,
ale procítí, co slyší. Vytvořením široké palety zvuků, ať už je to vybuchující svištění,
závan větru nebo hlasitý hrom smíchaný s hlasem, tito filmaři a zvukoví designéři
přivádějí Harryho Pottera k životu. A tomu já říkám magie. Dobře, to byla dost otřepaná fráze.
Pusťte tam Voldemorta. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz
kteří vytvářeli filmy Harryho Pottera. Nezávidím jim. Když oživujete milovaný příběh, v určitém smyslu bojujete s miliony filmů,
které existují v hlavách čtenářů. Nakonec zůstane jen jeden. Možná nechcete vytvořit
jedinou správnou verzi, ale pokud to uděláte dobře,
pro mnoho lidí se tak stane.
I drobná technická záležitost je důležitá. Třeba tato. Expelliarmus! JAK BY TO MĚLO ZNÍT? Ačkoliv v literatuře existují předchůdci,
před Harry Potterem se ve filmu nikdy neobjevila
takto formulovaná magie. Množství kouzel,
která se sesílají různými gesty a pocity.
Ačkoliv filmaři netušili,
jak to vlastně má znít, věděli, jak nechtějí, aby to znělo. V přípravné fázi prvního filmu
režisér Chris Columbus řekl zvukovému editorovi Eddiemu Josephovi, že nechce nic moderního,
futuristického nebo elektronického. Nejspíše tím odkazoval na blastery
a světelné meče ze Star Wars. Zvuky magie se během série měnily, ale tohle byla mantra, které se lidé
zodpovědní za zvuky drželi.
Například tohle je první kouzlo,
které se v sérii objeví. Deštníkové kouzlo. Filmaři použili techniku,
ke které se opakovaně vraceli. Pokud vytvářeli kouzlo s existujícím
zvukem, který s ním bylo možné spojit, tak ho použili. RACHEJTLE HOŘENÍ PAPÍRY
OHEŇ LED VODA V mnoha případech kouzlo
nepotřebuje svůj specifický zvuk, pokud je jeho dopad zcela jasný.
A například levitace
skvěle funguje i bez zvuku. Ale v Harry Potterovi jsou kouzla,
která svůj specifický zvuk potřebují. Ta, která nemají spojitost
s žádnými skutečnými zvuky. V těchto případech museli být autoři
a zvukoví designéři kreativní.
V prvních dvou filmech poznáte,
že poměrně hodně experimentovali. Zde jsou zvuky
z Kamene mudrců hezky po sobě. Co jste slyšeli? Já slyšel svištění, výbuchy, petardy, zvuk elektřiny a pár zvířecích zvuků. Nyní si poslechněte Tajemnou komnatu. Imobilus!
Zajímavé je,
že tým pracující na druhém díle zřejmě sloučil všechny styly
z prvního filmu do jednoho jediného. Dá se to nazvat jako výbušné svištění. Zní to jako kombinace raket,
výbušnin a svištění vzduchu. Dá se vcelku jistě předpokládat,
že by tento styl ovládl i zbytek série, kdyby se ve Vězni z Azkabanu
neudála radikální změna. Expelliarmus! Expelliarmus!
Expecto patronum! Alfonso Cuarón a jeho tým
naprosto změnili zvuk kouzel. Pryč je výbušně svištění, nahradily ho harmonické zvuky,
které se objevily téměř u každého kouzla. Magie zní méně agresivně
a více záhadně. Jako by byla jen vánek u vašeho ucha. Je to dobrý základ pro nejdůležitější
kouzlo filmu, patronovo zaklínadlo. Patron je zpodobněním vašeho štěstí, pozitivní síla utvořená
z vašich šťastných vzpomínek, která zahání mozkomory
živící se zoufalstvím.
V Azkabanu je patron tvořen hlasy, andělským chórem, který se skvěle hodí
k projekci vaší duše prosté strachu. Podle mě Vězeň z Azkabanu
uvolnil ruce všem dalším filmařům, aby si našli specifický zvuk magie,
který se jim do filmu hodí. Jak se sesílání kouzel s druhou
polovinou série stalo čím dál častější, režiséři a zvukoví designéři museli najít
zvukové profily nejen pro nová kouzla, ale i pro různé osoby
a různé události v příběhu.
Jedna z věcí, ve které byl David Yates,
režisér posledních čtyř dílů, opravdu skvělý, bylo zkombinování zaříkání
se zvukem kouzel, takže jste měli pocit, že magie vychází z těla lidí v době,
kdy ta slova skutečně říkají. Mým nejoblíbenějším kouzelným
momentem je začátek Fénixova řádu, kde Harryho a Dudleyho
přepadnou mozkomoři. Poslechněte si zvuk,
když začíná sesílat kouzlo.
Expecto patronum! Podle mě za silou této scény stojí zvuk. Zvuk hlasu Daniela Radcliffa,
který se mísí s vycházejícím kouzlem s hláskou O ve slově patronum. Pak se ozve ten známý nebeský chór. V tomto jednom kouzle je jistá naléhavost, osobnostní rys, jako by kouzlo
bylo ekvivalentem hlasu. Většinou je to vidět v posledních
filmech při sesílání smrtící kletby.
Avada kedavra! - Avada kedavra!
- Ne! Cedriku! Avada kedavra! Avada kedavra. Avada kedavra! Avada kedavra! Přijde mi, že to říkám neustále, ale zvukový design je velmi
důležitou částí tvorby filmů.
Lidé chápou, co vidí,
ale procítí, co slyší. Vytvořením široké palety zvuků, ať už je to vybuchující svištění,
závan větru nebo hlasitý hrom smíchaný s hlasem, tito filmaři a zvukoví designéři
přivádějí Harryho Pottera k životu. A tomu já říkám magie. Dobře, to byla dost otřepaná fráze.
Pusťte tam Voldemorta. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





