Jack Nicholson: Umění vztekuNerdwriter1
24
Neovladatelný vztek někdy popadl každého z nás, ale většinou se při něm bohužel nevidíme. Všimli jste si někdy, jak dokáže vztek zahrát Jack Nicholson?
Užijte si jedinečný koncert vzteklých rolí tohoto výjimečného herce v pořadu Nerdwriter1!
Přepis titulků
- Kurva! - Řek jsem klid! Proč jsem to udělal? JACK NICHOLSON UMĚNÍ VZTEKU Když lidé hodnotí skvělé herce, nejčastěji zmiňují rozsah, kolik různých postav dokážou zahrát, kolik různých emocí dokážou realisticky a jímavě předvést. Ale myslím, že stejně vypovídajícím kritériem jako rozsah je hloubka, kolika různými způsoby dokáže herec ztvárnit stejnou emoci?
Posledních pár týdnů jsem strávil sledováním každého Nicholsonova filmu a je jasné, že ten chlap umí všechno. A také není na škodu, že spoléhá na intenzitu. Dnes bych rád objevil metody, kterými Nicholson ztvárňuje vztek, z jakých úhlů ho předvádí, vývrtky zlosti, kterými ho doprovází, abychom viděli, proč je Jack Nicholson tak skvělý herec. Kurva drát! Čůráci!
Vztek je emocionální reflex, reakce na něco. Tato reakce se projevuje jak psychologicky, tak i fyzicky. Každý někdy zažil ten pocit, kdy námi cloumá vztek, a Nicholson v každé roli znovu ukazuje, jak může vztek doslova posednout tělo. Jako duch. Já to chci opravdu vědět, protože jestli je to omyl, třeba s tím můžeme něco udělat! To je ta chvíle, kdy se ze vzteku stává agrese.
V polovině případů se tato agrese v Nicholsonových filmech projevuje jako skutečné násilí na někom, ať už je to vyšinuté násilí, nebo je nějak oprávněné. V druhé půlce případů se tento teatrální vztek odehrává přímo v Nicholsonovi, mlátí sebou, občas výhružně nebo v předzvěsti násilí, co bude následovat. Mnohokrát vztek vybíjí jako úlevu, vypuštění nahromaděné energie. Podle mě jsou tyto scény, kde se divně kroutí a je v křeči, mnohem hlubší než vlastní útoky na lidi, svým způsobem zkoumají vztah mezi tělem a myslí.
A nikdy nevypadají jako přehrávání. Asi proto, že ty gestikulace jsou jedinečné ke konkrétnímu vzteku, z něhož pramení, ať už je to vztek mířený proti někomu, frustrovaný vztek, nebo mrzutý, dětinský hněv. Vidíte tu ceduli, pane? Ano, všichni musíte odejít, nebudu snášet vaši aroganci a sarkasmus! A vidíte tohle?
Pro Nicholsona a i všechny ostatní může být vztek formou zoufalství, udělat takový rámus, abyste přehlušili vlastní nejistotu. V Tělesných vztazích Mika Nicholse hraje Nicholson playboye, co z ženy dělá objekt a odmítá závazky, a když se ho jedna milenka zeptá na svatbu, vybouchne. Kde mám kurva lžíci do bot, tady je bordel! Žádný jídlo a ty furt vypadáš, jak kdybys vylezla z postele. Nicholson tady hraje druh vzteku, který lze snadno prohlédnout, čím je větší a hlučnější, tím blíže má k rozpoznání své vlastní zranitelnosti.
Chceš dalších 50 babek na týden? Zkus vyluxovat! Chceš další kilo? Tak sakra ustel tu postel! Zkus kurva otevřít okna! Proto tady nemůžeš vydržet, do prdele, smrdí to tady jak v rakvi! Pro herce je výzva hrát tuto emoci, nehrajete totiž pouze vztek, hrajete to, co je pod ním, vztek většinou není vyšinutý, je to jen tenká vrstva toho, co kvasí vevnitř, a musíte umět zesílit, ale zároveň uchovat náznaky této hlubší motivace.
V tomto Nicholson vyniká, ve filmu Hranice hraje agenta, který je s parťákem dopaden při pašování lidí. Když jeho parťák začne zabíjet konkurenci, Nicholson zjistí, že to zašlo moc daleko. Ale hlavní emocí v této scéně není vztek, ale strach. Strach z toho, kam se dostal, strach, že z toho nemůže ven. Nicholson zde puká vzteky, ale ten skutečný pocit se skrývá v těch chvilkách ticha.
Tvý prachy jsou mně u prdele. - Ale vzals je. Tvůj život byl na hovno ještě než jsem přišel, rozumíš, ty... STRACH Rozumíš? Proto je vztek u Nicholsonových postav uvěřitelný. I se skvělým scénářem a režií je to jen herec, kdo umí postavu udělat vrstevnatou, aby se jí zároveň dělo více věcí.
A navíc, konkrétní výrazy vzteku musí vyrůstat z osobnosti konkrétní postavy. Například tyto dvě ukázky vzteku, které jsou protkány silným pocitem nadřazenosti. Pravdu byste nezvládli! Synu, žijeme ve světě obehnaném zdmi a tyto zdi musí střežit muži ve zbrani. Kdo je bude střežit? Vy? Vy, poručíku Weinbergu? Nikdy, nikdy mě nevyrušujte, dobře?
Ani když bude hořet, ani když z mého bytu uslyšíte žuchnutí a o týden později odsud ucítíte zápach rozkládající se mrtvoly a budete si muset před nosem držet kapesník, z toho těžkého smradu vám bude na omdlení. Oba tito muži se cítí chytřejší a důležitější než postavy, jež poučují, ale ten první je celoživotní voják u soudu.
Nicholson skoro nehýbe tělem a hlavou, každé natočení hlavy je promyšlené a přesné. Je tak odměřený, že pouhý náklon dopředu vypadá, jako by prohrál. - Nařídil jste mimosoudní trest? - Si pište, že jo! Druhý muž je samolibý a ve svém bytě, jeho pohyby jsou uvolněnější, a dokonce se zdá, že se vysmívá homosexualitě Grega Kinneara. Neklepejte, ne na tyhle dveře, z žádného důvodu.
Rozumíte, drahoušku? Vztek nikdy není stejný. Ani ve skutečnosti, ani v Nicholsonově hraní, někdy je jeho vztek komediální, občas groteskní, jindy tichý. Občas není na místě a jindy je zase velmi hluboce raněný.
Freddy, ať už děláš cokoli, přestaň. Freddy, ať už děláš cokoli, přestaň. Doufám, že umřeš. Do prdele doufám, že umřeš, Když vidíte tolik Nicholsonových rolí, začnete vnímat širší formu vzteku jako lidského fenoménu, jeho extrémy, tělesnost a nebezpečnost, ale také nezbytnost v průběhu života.
Nikdo z nás se neumí vyhnout vzteku ani ho ze své povahy odstranit. Ale můžete mu porozumět. Jack Nicholson je všestranně talentovaný, patří mezi velmi talentované herce. A i kdyby už nikdy nenatočil nic jiného, těchto 60 let plných náhledů na vztek by pořád byla dobře využitá kariéra.
Překlad: Lukkul www.videacesky.cz
Posledních pár týdnů jsem strávil sledováním každého Nicholsonova filmu a je jasné, že ten chlap umí všechno. A také není na škodu, že spoléhá na intenzitu. Dnes bych rád objevil metody, kterými Nicholson ztvárňuje vztek, z jakých úhlů ho předvádí, vývrtky zlosti, kterými ho doprovází, abychom viděli, proč je Jack Nicholson tak skvělý herec. Kurva drát! Čůráci!
Vztek je emocionální reflex, reakce na něco. Tato reakce se projevuje jak psychologicky, tak i fyzicky. Každý někdy zažil ten pocit, kdy námi cloumá vztek, a Nicholson v každé roli znovu ukazuje, jak může vztek doslova posednout tělo. Jako duch. Já to chci opravdu vědět, protože jestli je to omyl, třeba s tím můžeme něco udělat! To je ta chvíle, kdy se ze vzteku stává agrese.
V polovině případů se tato agrese v Nicholsonových filmech projevuje jako skutečné násilí na někom, ať už je to vyšinuté násilí, nebo je nějak oprávněné. V druhé půlce případů se tento teatrální vztek odehrává přímo v Nicholsonovi, mlátí sebou, občas výhružně nebo v předzvěsti násilí, co bude následovat. Mnohokrát vztek vybíjí jako úlevu, vypuštění nahromaděné energie. Podle mě jsou tyto scény, kde se divně kroutí a je v křeči, mnohem hlubší než vlastní útoky na lidi, svým způsobem zkoumají vztah mezi tělem a myslí.
A nikdy nevypadají jako přehrávání. Asi proto, že ty gestikulace jsou jedinečné ke konkrétnímu vzteku, z něhož pramení, ať už je to vztek mířený proti někomu, frustrovaný vztek, nebo mrzutý, dětinský hněv. Vidíte tu ceduli, pane? Ano, všichni musíte odejít, nebudu snášet vaši aroganci a sarkasmus! A vidíte tohle?
Pro Nicholsona a i všechny ostatní může být vztek formou zoufalství, udělat takový rámus, abyste přehlušili vlastní nejistotu. V Tělesných vztazích Mika Nicholse hraje Nicholson playboye, co z ženy dělá objekt a odmítá závazky, a když se ho jedna milenka zeptá na svatbu, vybouchne. Kde mám kurva lžíci do bot, tady je bordel! Žádný jídlo a ty furt vypadáš, jak kdybys vylezla z postele. Nicholson tady hraje druh vzteku, který lze snadno prohlédnout, čím je větší a hlučnější, tím blíže má k rozpoznání své vlastní zranitelnosti.
Chceš dalších 50 babek na týden? Zkus vyluxovat! Chceš další kilo? Tak sakra ustel tu postel! Zkus kurva otevřít okna! Proto tady nemůžeš vydržet, do prdele, smrdí to tady jak v rakvi! Pro herce je výzva hrát tuto emoci, nehrajete totiž pouze vztek, hrajete to, co je pod ním, vztek většinou není vyšinutý, je to jen tenká vrstva toho, co kvasí vevnitř, a musíte umět zesílit, ale zároveň uchovat náznaky této hlubší motivace.
V tomto Nicholson vyniká, ve filmu Hranice hraje agenta, který je s parťákem dopaden při pašování lidí. Když jeho parťák začne zabíjet konkurenci, Nicholson zjistí, že to zašlo moc daleko. Ale hlavní emocí v této scéně není vztek, ale strach. Strach z toho, kam se dostal, strach, že z toho nemůže ven. Nicholson zde puká vzteky, ale ten skutečný pocit se skrývá v těch chvilkách ticha.
Tvý prachy jsou mně u prdele. - Ale vzals je. Tvůj život byl na hovno ještě než jsem přišel, rozumíš, ty... STRACH Rozumíš? Proto je vztek u Nicholsonových postav uvěřitelný. I se skvělým scénářem a režií je to jen herec, kdo umí postavu udělat vrstevnatou, aby se jí zároveň dělo více věcí.
A navíc, konkrétní výrazy vzteku musí vyrůstat z osobnosti konkrétní postavy. Například tyto dvě ukázky vzteku, které jsou protkány silným pocitem nadřazenosti. Pravdu byste nezvládli! Synu, žijeme ve světě obehnaném zdmi a tyto zdi musí střežit muži ve zbrani. Kdo je bude střežit? Vy? Vy, poručíku Weinbergu? Nikdy, nikdy mě nevyrušujte, dobře?
Ani když bude hořet, ani když z mého bytu uslyšíte žuchnutí a o týden později odsud ucítíte zápach rozkládající se mrtvoly a budete si muset před nosem držet kapesník, z toho těžkého smradu vám bude na omdlení. Oba tito muži se cítí chytřejší a důležitější než postavy, jež poučují, ale ten první je celoživotní voják u soudu.
Nicholson skoro nehýbe tělem a hlavou, každé natočení hlavy je promyšlené a přesné. Je tak odměřený, že pouhý náklon dopředu vypadá, jako by prohrál. - Nařídil jste mimosoudní trest? - Si pište, že jo! Druhý muž je samolibý a ve svém bytě, jeho pohyby jsou uvolněnější, a dokonce se zdá, že se vysmívá homosexualitě Grega Kinneara. Neklepejte, ne na tyhle dveře, z žádného důvodu.
Rozumíte, drahoušku? Vztek nikdy není stejný. Ani ve skutečnosti, ani v Nicholsonově hraní, někdy je jeho vztek komediální, občas groteskní, jindy tichý. Občas není na místě a jindy je zase velmi hluboce raněný.
Freddy, ať už děláš cokoli, přestaň. Freddy, ať už děláš cokoli, přestaň. Doufám, že umřeš. Do prdele doufám, že umřeš, Když vidíte tolik Nicholsonových rolí, začnete vnímat širší formu vzteku jako lidského fenoménu, jeho extrémy, tělesnost a nebezpečnost, ale také nezbytnost v průběhu života.
Nikdo z nás se neumí vyhnout vzteku ani ho ze své povahy odstranit. Ale můžete mu porozumět. Jack Nicholson je všestranně talentovaný, patří mezi velmi talentované herce. A i kdyby už nikdy nenatočil nic jiného, těchto 60 let plných náhledů na vztek by pořád byla dobře využitá kariéra.
Překlad: Lukkul www.videacesky.cz
Komentáře (0)