Život je krásný: Individualita vs. komunita

JAK POROZUMĚT UMĚNÍ PŘEDMĚT ZKOUMÁNÍ: ŽIVOT JE KRÁSNÝ S tím, jak se hlouběji noříme do noční můry, kterým je toto nezvykle napjaté období plné obav, je hezké nelézt opačný pocit v podobě zimních svátků, během kterých, i když se na nich přiživuje komerce, převládá smysl pro rodinu a lidská setkání. Má oblíbená rodinná tradice v této roční době je každoroční vysílání filmu Život je krásný Franka Capry na Štědrý večer.



Co kdysi bývalo poválečným propadákem, se stalo kulturním fenoménem, považovaným za jedno z mistrovských děl jednoho z našich nejlepších režisérů. Přičemž je lákavé ho odbýt jako přespříliš sentimentální a nostalgický film, čímž je, ale podle mě ho tak soudíme až příliš přísně. Capra v Život je krásný ukazuje některé z klíčových rozporů amerického života, aby rozpoznal, zda se dají uvést v soulad, nebo zda vůbec existují.



Rozpor mezi jednotlivcem a komunitou, mezi dobrodružstvím a rodinným životem a mezi úspěchem a obyčejným životem. Tyto rozpory klade proti sobě v postavě George Baileyho, občana maloměsta Bedford Falls a předsedy místní stavební spořitelny. Když film začíná, nevíme přesně, co se Georgovi stalo, jenom to, že je v pořádném maléru a na konci sil s že mu má pomoci zásah shůry v podobě strážného anděla, který si chce vysloužit křídla.



Dozvídáme se o Georgově životě jako jeho anděl – v řadě flashbacků. Pokud máš někomu pomoci, chceš o něm nejdřív něco vědět, ne? Zjistíme, že George sní o odchodu Bedford Falls, že procestuje svět a stane se velkoměstským architektem. Otřepu si z bot prach tohoto mizerného města a poznám celý svět! Ale jeho obětavost, jeho úsilí konat dobro opakovaně stojí mezi ním a jeho sny.



Také se dozvíme o Bedford Falls, společenství převážně dobrých lidí, kteří vedou prosté životy, kterým neustále hrozí, že je ovládne bezcitný podnikatel, pan Potter. Jediný, kdo mu stojí v cestě, je George Bailey, jeho otec a jejich chápavá stavební spořitelna. Protějškem Pottera, jasného znázornění korupce a zla, není sám George, ale Mary Hatchová, později Georgova manželka, milosrdná mladá žena, která se docela ráda usadí v Bedford Falls.



Je důležité poznamenat, že Potter i Mary se ukážou v každém flashbacku, Potter znázorňuje Georgovu touhu po slávě a bohatství a Mary jeho úsilí konat dobro pro svou komunitu. Samozřejmě nakonec vyhraje Maryina část, ale po většinu filmu není George odměňován za to, že dělá dobro.



Je potrestán. Když jako malý zachrání bratra z ledového jezera, částečně ztratí sluch. Když varuje svého šéfa o možná katastrofální nehodě, zbije ho. Když jeho otec zemře a převezme jeho povinnosti ve spořitelně, nemůže cestovat ani jít studovat. Když dojde k runu na banku, zmešká vlastní líbánky. S každou ušlechtilou obětí se Bedford Falls víc a víc zdá jako past. Místo toho, aby se sblížil s komunitou, které pomáhá, vidíme ho v odloučení. V tomto záběru, když si uvědomí, že snům o cestování je učiněna přítrž, George stojí v odloučení od vlaku, na který nikdy nenasedne, než se pomalu vrátí mezi dav a nasadí stejný úsměv jako vždycky.



I přes tuto přehlídku osobních ran George zůstane odolný až do úplného konce, kdy jeho roztržitý strýc zašantročí 8 000 dolarů, a Georgovi tak hrozí vězení za podvod. Vše se horší a George, který uvěří tomu, že má větší hodnotu mrtvý než naživu, zvažuje sebevraždu.



V tomto okamžiku zasáhne jeho strážný anděl Clarence. Clarence Oddbody, anděl druhé třídy, Georgovi ukáže, jak by Bedford Falls vypadalo, kdyby nikdy nežil. To, co George spatří, je noční můra. Z Bedford Falls je Potterova Lhota a všechny jeho sny o vzrušujícím životě plném dobrodružství a exotiky se navrátily jako jejich zvrácené verze na hlavní ulici jeho bývalého domova.



Měsíc, který Mary slíbil, že pro ni chytí do lasa, který tak krásně vyšila, je najednou ošklivý a zaplivaný v podobě pajzlu „Modrý měsíc“. Martiniho bar, kde nebyly tolerovány žádné nemravnosti, je najednou nevkusná ilegální putyka, kde se může cokoliv. Všechno se promění v příležitost k bezohlednému obchodování. I z Georgova domu je najednou penzion. No?



Když svůj život George konečně dostane zpátky, komunita ho odmění štědrostí, když ho vyplatí z dluhu, v neuvěřitelně dojemném finále, které končí, jak všichni, včetně policistů, kteří ho přišli zatknout, zpívají Dávno již. Tak dávno, brachu můj, tak dávno již... Je jednoduché nechat se touto vlnou pocitů strhnout. Je ale důležité si uvědomit, co se změnilo.



Vlastně nic. George Bailey stále žije ve svém starém děravém domě, sotva uživí rodinu, i když je jeho podnik vyplacen, stále mu hrozí, že ho pohltí Potterova neúnavná expanze. Potter žádným důsledkům nečelí, i když v tom hraje hlavní roli, i když Georgovi krade peníze, není poražen.



Vydělal 8 000 dolarů. V určitém smyslu Capra rozpory, které jsem zmínil, uvede v soulad. Úspěch se s obyčejným životem nevylučuje. Dobrodružství můžeme nalézt na rodinné půdě. Ale přitom je nejzákladnějšímu rozporu mezi jednotlivcem a komunitou ponechán otevřený konec. Amerika se s tímto rozporem potýká od dob, ještě než byla založena. Jak si má kultura založená na individualismu udržet solidaritu vůči společnosti?



Jak udržet ekonomický systém, který pohání individuální úspěch, aby nevykořisťoval komunity? Pokud znáte odpověď, podělte se, protože ještě na prahu roku 2016 se ji zoufale snažíme najít. Chápu Georgovo dilema stejně jako určitě spousta z vás. Svět září příslibem dobrodružství a možností, vším, co se dá získat, zažít, naučit, jen kdybychom se oddali radikálnímu individualismu.



Ale přitom na nás doléhají povinnosti vůči rodině a okolí. Volají nás, prosí nás, abychom se obětovali. Jako řešení si každý najde svou rovnováhu, ale pamatujte, že to jsou tato osobní dilemata, která se odehrávají ve společnosti, která naznačují trhliny v naší politice. V časech Franka Capry a George Baileyho po druhé světové válce měla představa o americkém údělu, o americkém snu svou závažnost a shodu.



Řetězec pohrom oslabil pro něco takového naše odhodlání, zlomil naši schopnost představit si shodu a na prázdná místa se nahrnuli dědici Henryho Pottera. Proto poselství filmu Život je krásný, poselství o lásce a úhlu pohledu, není tak plytké, jak by se mohlo zdát. Rozpory ve filmu nejsou zcela vyřešeny, což je krásně znázorněno ozdobou na Georgových schodech.



Život bude vždy něčím neúplný, ale naděje není bláhová. Je to houževnatost a odhodlání vůči situaci, kterou si nemůžeme pojistit nebo nechat zaručit. Film nám ukazuje, že změna v srdci a úhlu pohledu, která má daleko k bezbranné nostalgii, která čelí nezvykle napjatému období plném obav, může být doopravdy převratný přístup.



JAK POROZUMĚT UMĚNÍ PŘEDMĚT ZKOUMÁNÍ: ŽIVOT JE KRÁSNÝ Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz