Jak Ian McKellen hraje svýma očima

Všichni víme,
že sir Ian McKellen umí hrát. Ale díky čemu je to skvělý herec? A díky čemu
je to skvělý filmový herec? Odpovědí je mnoho, jeho mistrovské zvládnutí materiálu,
chápání vztahů mezi postavami a schopnost poslouchat a být uvolněný
v nepřirozeném prostředí natáčení. Ale hraní je víc než jen to,
že se vžijete do postavy. Je to řemeslo.

A součástí toho řemesla
je pochopení a ovládnutí všech bezděčných věcí,
které děláme, když komunikujeme. Změny hlasu, gesta těla
a výrazy tváře. Připravte se na bitvu! V Pánovi prstenů jsou to především
McKellenovy oči, které nesou těžké břímě. Gandalf je morálním středobodem příběhu
a také tím, kdo rozumí důležitosti událostí
v dlouhodobém měřítku. Znamená to, že Gandalf musí divákům
předat spoustu příběhových informací. Prsten se probudil.

Zaslechl volání svého pána. Každá expozice má dvě úrovně. Informaci samotnou a to,
jaký z ní má postava pocit. Nebo důležitost pro hlavní příběh. Předat i tu druhou část je důležité, zvlášť ve fantasy,
kde jsou informace často nejasné. Můžete to napsat
do samotného dialogu: - Generátor hyperpohonu je zničen.


Potřebujeme nový. - Nepříjemná komplikace. Ale když máte McKellena,
stačí střih na detail. Prsten se probudil. Zaslechl volání svého pána. McKellenovy oči nám sdělují
závažnost celé situace. Je to něco víc než obava,
starost, nebo dokonce strach. Pohled Gandalfových
rozšířených, ale skelných očí vypadá až šíleně, zoufale. Jako by jen možnost,
že Sauron získá Prsten, hrozila, že ho paralyzuje bezmocí.

Ten výraz se McKellenovi
skvěle vydařil. A díky němu ukázal, co je v sázce,
pro celou trilogii. Ještě působivější je, jak se k tomu výrazu
propracovává v první části filmu. Bere diváky na cestu skrze neklid, postupně nás lapí
do Gandalfovy mysli, takže jeho neklid
se stane naším neklidem. Peter Jackson se opakovaně
obrací na McKellena, aby nás prováděl
příběhem a jeho nástrahami.

Pro režiséra
je darem z nebes mít herce, jehož reakce toho řeknou
stejně jako jeho dialogy. Někdy i více. Reakce jsou často tím, co aktivuje důležitý dialog. Někdy ve filmu
něco skutečně neslyšíme, dokud neuvidíme,
jak to slyší někdo jiný.

Příkladem je scéna z Elrondovy rady,
kdy Frodo učiní důležité rozhodnutí, vzít Prsten do Mordoru. Vždycky tu uroním slzu,
ale ne když Frodo řekne svou repliku. Hned poté. Vezmu ho tam! To, že Gandalf prostě zavře oči,
na mě vždycky funguje. Ta emoce se skoro nedá popsat. Směs lásky, strachu, rezignace, pýchy.

Popisovat to vlastně nemá smysl. Důležitost celého toho rozhodnutí
je vyjádřena v jednom pohledu. Velkou část Pána prstenů tvoří reakce.
Velkou část tvoří záběry na oči. Scénu, kdy Společenstvo potkává Galadriel,
tvoří vlastně jen záběry očí. Při sledování McKellenova výkonu
mě fascinují jeho volby. Když se ve Dvou věžích
vrátí jako Gandalf Bílý, objeví se s naprosto klidnýma očima,
které pak ale rozšíří. A jeho tvář nabere podivný výraz,
jako by byl v transu.

Touto nenápadnou změnou naznačuje,
že posun blíže božství je zároveň posunem od lidství. Rozhodl by se takto i jiný herec? Nemyslím si totiž,
že se to tak nabízí. Lidskou tvář tvoří asi 40 svalů. A všechny společně vytvářejí
širokou škálu výrazů. Ve skutečnosti si nejsme
vždy vědomi toho, jak se tváříme. Ale herec si toho musí být vědom,
protože diváci se často na obličej dívají a snaží se z něj vyčíst
příběhovou emoci.

Abyste věděli, jak je to těžké, zkuste si před zrcadlem přehrát
některé Gandalfovy výrazy. Schválně, zda to zvládnete
se stejným přesvědčením jako McKellen, jestli se vám podaří
doslova cestovat očima, jako cestují ty Gandalfovy,
když Pipinovi popisuje posmrtný život. A pak to uvidíš. Co?

Gandalfe? Co uvidíš? Bílé břehy. A za nimi... Daleký zelený kraj... za rychlého rozbřesku. Při sledování trilogie
jsem byl ohromen rozsahem výrazů McKellenových očí. Není to jeho jediný nástroj a není to jediný důvod,
proč tyto filmy tak skvěle fungují.

Ale tento rozsah rozšiřuje a prohlubuje
emoční vesmír celého příběhu. Je to vrstva hereckého výkonu,
která eliminuje potřebu špatných dialogů. A když nic jiného, je to přesně ten druh herectví,
pro který byly detailní záběry vytvořené. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz