Kde se vzaly zombie

PŮVOD ZOMBIE Zde na krásném ostrově Haiti, mezi dělníky na tabákových a třtinových plantážích, vládne celé zemi černá magie, voodoo a uctívání hada. Když na začátku 20. století USA po dvě dekády okupovaly Haiti, jen to zvýšilo zájem Američanů o součást jeho náboženské kultury: voodoo. Jde o víru a duchovní praktiky, které pocházejí ze západní Afriky, kde evropské koloniální mocnosti zotročily tisíce a tisíce lidí a v uplynulých stoletích je na ostrov zavlekly.



Tato fascinace, stejně jako okupace, měly rasistický podtón: kombinaci strachu, úzkosti a nepřátelství vůči samozvané "černé magii" "primitivního" národa. V té samé době tento muž, William Seabrook, novinář, okultista, v podstatě excentrická minicelebrita, navštívil Haiti, aby informoval o jeho okupaci, ale nakonec ho zaujalo voodoo, což vyústilo ve vydání knihy Ostrov černých kouzel v roce 1929.



I když byla a stále je považována za senzacechtivou a neuctivou, veřejnost zaujala a zvláště jedna kapitola má na popkulturu trvající dopad. V kapitole Mrtví pracující na poli Seabrook světu vlastně představil zombie. "Říkají, že zombie je lidská schránka bez duše, stále mrtvá, ale probuzena z hrobu, obdařena magickou mocí, připomínající život pouze mechanicky."



Zombie haitského folklóru jsou ovládány čarodějem, "bokorem". Využívá je pro vlastní účely, často jde o podřadnou práci připomínající otroctví. A mimochodem, zatím ještě nejí lidské maso ani po něm nelační. Jakmile se lidem dostaly do povědomí, stačily tři roky, aby toto pojetí zombie našlo cestu do Hollywoodu. Filmový průmysl toužil po další stvůře po úspěších Draculy a Frankensteina.



Inspirována Ostrovem černých kouzel a broadwayskou hrou, Bílá zombie z roku 1932 se stala vůbec prvním zombie filmem. Příběh se odehrává na Haiti a Bela Lugosi v hlavní roli představuje voodoo čaroděje, který pomůže majiteli plantáže proměnit vytouženou dívku v zombie, aby s ním byla ochotna být. Hrůza zde vychází z faktu, že je tu bílý pár ovládán stejně jako Haiťané. Rasistický podtext je zde až moc zřejmý. Bílá zombie nedosáhla úspěchu jako Dracula nebo Frankenstein.



Dala vzniku několika dalším podobným zombie filmům v následujících letech. Všechny vychází ze Seabrookova pojetí, zachyceného v jeho knize: zotročení posluhovači ovládaní pánem. V roce 1966 Plague of the Zombies společnosti Hammer Films uvedl zombie vypadající, jak je známe dnes, ale haitské voodoo hrálo stále prim. Ale v roce 1968 se všechno změnilo. Díky tomuto muži, Georgi Romerovi, a jeho spolupracovníkům, kteří natočili zombie film, kterým přetvořili žánr: Noc oživlých mrtvol.



Je nemožné Romerův vliv nadhodnotit. Každičký zombie film nebo komiks nebo televizní seriál... Cokoliv z posledních 50 let je přímým potomkem tohoto filmu. Romero pozměnil pravidla. Zaprvé a především zatočil s pojetím otroka a pána. Jeho nemrtví nejsou ovládaní ničím ani nikým. Z nějakého neznámého důvodu, možná vědeckého, možná ne, jsou znovu oživeni na základě ryzího instinktu, prohledávají Zemi na končetinách, co jim zbyly, a hledají jediné: ty živé.



Lékařští odborníci v Cumberlandu došli k závěru, že ve všech případech zabijáci pojídají maso svých obětí. Romerovy zombie žerou živé lidské bytosti. Podivně, ale vytrvale belhají, jsou hloupé, dokážou používat předměty jako tupé zbraně, ale nic jiného.



Zabije je pouze rána do hlavy nebo upálení, a když vás kousnou nebo škrábnou, zanedlouho zemřete a poté se proměníte v zombie a budete pronásledovat kohokoliv v okolí, i kdyby to byla rodina. Tyto stvůry nepřipomínají zombie haitského voodoo, protože Romero o svých nemrtvých jako o zombie nepřemýšlel. V Noci se jim říká ghúlové a vychází spíš z románu Richarda Mathesona Já, legenda než z Williama Seabrooka.



Jak se z těchto pojídačů lidského masa staly zombie, je trochu nejasné, ale už v pokračování, Úsvitu mrtvých, Romero toto pojmenování také použil. Zda existuje dostatek podobností, aby se dalo mluvit o preromerovských a postromerovských dějinách zombie, je otázka. Jasné je, že pokud kdokoliv dnes pomyslí na zombie, představí si Romerovy zombie.



Jedním z důvodů je, že jsou to nápaditá, originální monstra, ale zároveň si myslím, že s námi Romerovy zombie zůstaly, protože jeho původní trilogie, hlavně první dva díly, jsou opravdu mimořádné filmy. Noc oživlých mrtvol se svým neorealistickým černobílým stylem je chytrý, promyšleně vystavěný příběh, natočený za omezený rozpočet, se třetím dějstvím, které je naprosto brutální a zničující i dnes po 50 letech. V Úsvitu, podle mě jeho nejlepším filmu, Romero využívá symbolického potenciálu svých monster, což v Noci jenom nakousl.



Film, který se skoro celý odehrává v obchoďáku, využívá zombie ke kritice konzumerismu. Když se zombie vlečou námi známými prostory, poznáváme své vlastní chování jako groteskní obraz. Jejich bezmyšlenkovitost Romero chápal jako perfektní zrcadlo pro nás samé. Dneska jsou zombie všude.



Viděli jste seriály, hráli hry, dívali se na trailery. Dnes už to chápeme jako pevně ustanovené hororové klišé, což znamená, že tu s námi nejspíš ještě hodně dlouho bude. Jejich historie je složitá, jde o změť apropriace a invence, předsudků a geniální kreativity a úžasnosti. Jinými slovy: jde o moderní mýtus. - Podle mě to jsou možná zombie.



- Cože? Víte co, zombíci, ghúlové, nemrtví... Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz