Filmová historie: Domácí videoRychlokurz

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 14
98 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:18
Počet zobrazení:4 503

Domácí video se stalo tím nejpohodlnějším filmovým a seriálovým formátem ve filmové historii. Stačí si předplatit Netflix, Amazon nebo Disney+ a máte k dispozici stovky titulů ke zhlédnutí z pohodlí domova. Jak ale tato podivuhodná cesta za domácím lenošením začala? Na to odpoví epizoda o moderních dějinách filmové historie.

KAPITOLA IV: ÉRA NEZÁVISLÝCH FILMŮ

12. Nezávislý film
13. Domácí video (právě sledujete)

UPOZORNĚNÍ: Rychlokurz filmové historie a Rychlokurz psychologie se nyní budou střídat po týdnu, přičemž vysílací dny zůstanou stejné.

Přepis titulků

Čau, jsem Craig a toto je Rychlokurz filmu. Časy, kdy jste na film museli do kina, jsou pryč. Teď můžete sledovat téměř cokoli, kdykoli a kdekoli chcete. Studia zpřístupnila většinu dřívějších děl veřejnosti DVD a Blu-rayem nebo online streamovacími službami. Koukáte na filmy na televizi, PC, tabletu, mobilu i hodinkách, pokud zamžouráte. Domácí video změnilo filmový průmysl a to, jak vyhledáváme a konzumujeme filmy. DOMÁCÍ VIDEO Pravé domácí filmy – filmy na doma – až do vynálezu 8mm filmu v polovině 30.

let neexistovaly. První standardní 8mm filmový materiál byl z 16mm filmu s extra perforací po straně. Filmaři provlékli 16mm filmový pás kamerou, aby exponovali polovinu záběru, a poté obráceně exponovali druhou polovinu. Poté rozřízli pás podélně a vytvořili dva 8mm filmové pásy, které se daly spojit. A to je pěkná fuška. Oproti tradičnímu 35mm filmu byl 8mm přenosnější a nákup a vývoj byl levnější.

Mělo to ale jednu nevýhodu. Když se promítal na velkou obrazovku, kvalita obrazu se nevyrovnala 35mm. Většina tvůrců ale své filmy nepromítala na obří plátna. Buď pověsili plachtu, nebo použili zeď. A na to 8mm stačil. Po 2. světové válce se v 50. a 60. letech rozrostla americká střední třída a 8mm filmové kamery se více rozšířily. Asi máte nějaké zrnité, třesoucí se záběry z dávných prázdnin, narozenin, svateb či jiných rodinných událostí někde v podkroví.

Kde? U mě? Domácí filmy se staly mainstreamem díky technologii domácího videa. A Betamax neboli Beta byla jednou z prvních. Beta, vynalezena v Japonsku a představena v USA roku 1975, pořídila zvukové a obrazové signály na magnetickou pásku, jako u audiokazet. Videotechnologie rozdělují obrazy na vodorovné řádky vizuálních informací. Domácí video začalo kvůli místu a obrazu prokládat formát ke komprimaci signálu. Při přehrávání videa prokládané formáty zobrazují řady všech vodorovných čar v daném obrázku, ostatní jsou prázdné.

Tyto řady se jmenují půlsnímky. Půlsnímek se zobrazí s lichými řádky, poté sudými. Liché, sudé, liché, sudé, liché, sudé, liché, sudé… Pokud zrychlíte střídání půlsnímků 25 nebo 30krát za sekundu, vaše oko nerozliší řádky. Místo toho uvidíte díky jevu fí pohyblivý obraz. Takové video mělo jasný obraz, ale ten se rychlým pohybem rozmazával a blikal.

A nemá rádo kostkované a pruhované košile. Hlavním soupeřem Bety byla další japonská technologie domácího videosystému – VHS. Byl stejný jako Beta, ale lehčí, levnější a kazeta pojala dvě hodiny filmu, takže Beta ve videoformátových válkách prohrávala. Formát VHS do roku 1980 ovládal 60 % amerického trhu. Můj děda umřel ve videoformátových válkách. A tak trh rostl a rostl. Další technologie domácího videa a snižování cen otevřely hollywoodským studiím nevyužitý zdroj příjmů.

Na konci 80. let stále více lidí kupovalo videorekordéry neboli VCR. Zařízení přehrávala domácí filmy ze zakoupených videokamer a nahrávala televizní programy a přehrávala celovečeráky. Lidé mohli doma kdykoliv sledovat hollywoodské filmy. Tak trochu. Průměrný spotřebitel původně neměl na drahou videokazetu hollywoodského filmu. Studia si účtovala 80–90 dolarů za kazetu! Co? Půjčovny je ale hromadně kupovaly a pronajímaly za pár dolarů plus poplatky.

Půjčovny Blockbuster Video či Hollywood Video s malými nezávislými obchody během 80. a 90. let vzkvétaly. Studia z filmových knihoven uvolňovala staré i nové filmy na domácí video a vydělávala peníze jak nic. Trh s domácím videem v 80. letech dospěl a řada filmových společností se rozhodla, že obejdou systém filmové distribuce a budou prodávat divákovi. Nejúspěšnější videofilmy spadají do několika kategorií.

Levné akčňáky, vzrušující thrillery, pokračování úspěšných filmů a rodinné filmy, animované i hrané. Nízkorozpočtová béčka i videofilmy byly často za levné odpady na rozdíl od „pravých“ kinofilmů. Filmy Masakr nastřelovačkou, Lázně smrti nebo Rokenrolová noční můra byly hrozné, ale i zábavné braky. Videofilmy stvořily franšízy propadáků, které přežily s levnějším rozpočtem. Myslím tebe, Beethovene.

Ne skladatele, ten film o psovi. Na konci 70. let vycházely první videoformáty a objevil se i LaserDisc. LaserDisc nepracoval s magnetickou páskou, ale optickým formátem, který kódoval binární data laserem. Tato technologie nakonec vedla k CD, DVD a Blu-ray. Přestože obraz byl lepší než Beta či VHS, LaserDisc byl nakonec odsouzen k zániku. Disky byly těžkopádné a křehké, přehrávače byly drahé a nešlo na ně nahrávat pořady. Když ale roku 1995 dorazily digitální video disky neboli DVD, lidé technologickou revoluci uvítali.

V Paramount Pictures roku 1987 něco zkusili. Nabídli VHS kazetu Top Gun za pouhých 30 dolarů místo 80–90. A byl to jasný hit. Lidé holt rádi platí méně. Paramount poté následovali další. A počátkem 90. let si lidé mohli sestavovat vlastní domácí videotéky. Problémem s VHS je, že se časem zhoršují.

Větší sledovanost pásku opotřebuje a nakonec bude nekoukatelná. Jako já. VHS je analogová technologie, zatímco DVD je digitální. Analogové i digitální technologie přenáší informace, obvykle elektrickými signály. Analog překládá informace do elektrických pulzů s různými amplitudami, ale digitál překládá informace do binárního formátu z jedniček a nul, tedy diskrétních amplitud. DVD a většina digitálu se nerozkládá jako pásky VHS. Jedničky jsou jedničky a nuly vždy nuly.

Signál bude vždy vypadat stejně. Ale ne u rodičů, kde je obraz vyblitý. No tak, rodiče, spravte si nastavení. Díky trvanlivosti DVD a větší úložné kapacitě z nich bylo mimořádně lákavé vylepšení videokazet. Větší úložný prostor byl ideální pro různé zábavní doplňky: filmové trailery, alternativní střihy, vystřižené scény, hudbu, komentáře tvůrců k filmu a skryté titulky, které lze zapnout nebo vypnout. Distribuční společnosti mohly nově nabídnout staré knihovny se speciálními funkcemi a vydělat ještě víc.

Dnes DVD nahrazují novější technologie. Blu-ray disky a Blu-ray přehrávače, které veřejnost poprvé spatřila roku 2006. DVD i Blu-ray jsou digitální optická úložiště, ale na rozdíl od DVD mají videosignály ve vysokém a ultra vysokém rozlišení. Když myslím standardní, vysoké a ultra vysoké rozlišení, myslím ty vodorovné čáry tvořící obraz. Víc řádků je do určité míry čistší obraz. Úroveň definice každého signálu označujeme počtem vodorovných čar, 720 nebo 1080.

Následuje „i“ nebo „p“, tedy zda jsou půlsnímky prokládané, či progresivní. Progresivní skenování je alternativa k prokládanému videu a vysílá všechny vodorovné řádky obrazových informací, nestřídá je. Kamera i televize mají větší šířku pásma, aby zvládly progresivní skenování, ale pohyb na obrazovce je hladší a realističtější. Takhle. Video s klasickým rozlišením má na obraz 480 vodorovných řádků a je prokládán, takže zápis je 480i. Vysílané HD je videosignál se 720 řádky, buď prokládanými, nebo progresivními.

Vysoké rozlišení neboli HD má 1080 řádků, prokládaných, nebo progresivních. A ultra vysoké rozlišení, někdy také známé jako 4K, se může pochlubit neuvěřitelnými 2160 řádky! To je hodně řádků! Většina digitálních hollywoodských filmů se natáčí v 6K a i 8K. To je hodně K! A tím „K“ myslím tyto čáry, svislé čáry. Dnes máme Blu-ray za disky s vysokým rozlišením na trhu. Když se ale poprvé objevily v roce 2006, skončily na druhém místě za HD-DVD. Domácí video se rozštěpilo.

V Sony, Panasonicu, Samsungu a Dellu chtěli Blu-ray, zatímco HD-DVD chtěli v Toshibě, Microsoftu a Intelu. Dva roky tento konflikt brzdil průmysl, dokud Sony nezačlenilo Blu-ray přehrávač do Playstationu 3. Mazaný, Sony. To byl bod zlom ve „válkách o HD formát“ a v roce 2008 výroba HD-DVD zcela přestala. Moje babča umřela ve válkách o HD formát. A nejnovějším formátem domácího videa je 4K Ultra-HD Disc.

Potřebujete jen nový přehrávač a 4K televizi. Pokud se díváte o pět let později, zní to dost zastarale. Další technologickou a kulturní revolucí jsou streamovací služby, které se na fyzické disky vykašlaly. Streamovací služby jako Netflix, Hulu, Amazon, YouTube, iTunes a Vimeo dnes distribuují filmy a programy přímo spotřebitelům. YouTube? Neznám. Vytvářejí i svůj vlastní původní obsah. Netflix a Amazon šíří filmy a seriály, které získaly Emmy, Zlaté glóby a Oscary.

Také poskytují originálním filmařům lepší podmínky, co se týče jejich vizí. Streamování má ale své nevýhody. Ke sledování potřebujete slušné a pevné připojení k internetu. Obsah navíc nemusí být vždy k dispozici, pokud jste jej nezakoupili a nestáhli. A ani potom nemáte fyzickou kopii do své sbírky a neskončí na Craigslistu. Nikdy si tolik filmů nenašlo své diváky. Stačí se jen podívat za kino. Ne za kino. Tam jsou popelnice. A kdo ví, kam nás domácí video ještě zavede.

Tohle je Rychlokurz filmové historie, ne budoucnosti, tak nic. Ale bude to boží! Dnes jsme probrali 8mm film jako původce distribuce domácího videa. Viděli jsme vývoj trhu s domácím videem od Beta po VHS až po 4K Ultra HD. Viděli jsme dopad streamovacích služeb na šíření filmů, televizního a dalšího audiovizuálního obsahu. Příště se mrkneme na neobvyklá a podmanivá filmová hnutí z celého světa. Překlad: Kara www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář