Filmová historie: Zlatá éra HollywooduRychlokurz

Hollywood je spjatý s drahými filmy, premiérami s hvězdami a studii s obřími kulisami chrlícími samé filmy. Takováto spojení vznikla hlavně mezi 20. a 50. léty. Když diváci slyšeli herce, užívali si nahrané partitury a zvukové efekty, film se stal hlavním médiem masové komunikace, umění a obchodu. Hollywood hrál během němé éry prim, ale se zvukem ještě posílil. Vznikla nová filmová studia s vlastním stylem a celebritami. Před Clooneym a Lawrence byli Clark Gable a Janet Leigh.

Tyto filmy vedly i k dalším inovacím, jako je barevný film a současné širokoúhlé formáty. To byl zlatý věk Hollywoodu. Hollywood ba-ba-da-ba-d. Už mlčím. ZLATÁ ÉRA HOLYWOODU Pád akciového trhu v říjnu 1929 zasáhl většinu americké ekonomiky. Ale ne Hollywood. Na vrcholu velké hospodářské krize roku 1933 si zhruba čtvrtina amerických pracantů nemohla najít práci a miliony jich strádaly.

Asi si myslíte, že lidé teď do kina ani nepáchnou. Deprese byla ale jedna z nejlepších věcí pro americký film. To je depresivní. Ve 20. a 30. letech studia vydala více filmů než kdy jindy, průměrně asi 800 ročně, oproti dnešním necelým 500 ročně. Kino bylo levnější než divadlo a koncert, a tak se stalo únikem. Jak už víte, filmy jsou iluzí reality a tato iluze se líbila lidem, jejichž život nebyl žádná sláva. Ujaly se žánrové filmy – gangsterky, muzikály, westerny a screwballové komedie – díky kterým lidé zapomněli na problémy a oslavovali starý americký optimismus, houževnatost, ambice a odvahu.

Ve zlatém věku Hollywoodu vládlo pět filmových studií. Stejně jako hlavní studia němé éry byla vertikálně integrovaná. Měla svou vlastní reputaci a zaměřila se na různé filmy. Metro-Goldwyn-Mayer neboli MGM bylo největší studio ve 30. letech. Louis B. Mayer vedl MGM s Irvingem Thalbergem. Mayer byl podnikatel, schvaloval rozpočty a hlídal distribuci a marketing.

Thalberg byl ale bývalý producent a stál za příběhy a produkcí. Točili úhledné, vysokorozpočtové muzikály, komedie, melodramata a literární adaptace, nešetřili na place, kostýmech, komparzu a filmových hvězdách. Čaroděj ze země Oz, Jih proti Severu a Vzpoura na Bounty. Prachy se v tom točily. Paramount Pictures bylo za nejvíce „evropské“ studio, protože lákalo německé a britské filmaře. Rovněž jim dalo více volnosti v natáčení.

Třeba Šanghajský expres, Ve znamení kříže a Maroko. Warner Brothers se označilo za studio dělnické třídy. Točili levná melodramata a gangsterky jako Veřejný nepřítel s Jamesem Cagneym a muzikály z deprese jako Světla rampy s Jamesem Cagneym. Čtvrté studio bylo 20th Century Fox, které se proslavilo díky svému režisérovi a jeho hvězdě, ne Jamesu Cagneymu. Ředitelem byl John Ford, oscarový režisér Hroznů hněvu a Bylo jednou zelené údolí, a Shirley Temple si v hitech razila cestu zpěvem a tancem.

A RKO bylo domovem velice oblíbených muzikálů Freda Astaira a Ginger Rogers. - Můžu zatancovat? - Ne. RKO produkovalo i screwballové komedie Howarda Hawkse jako Leopardí žena a King Konga z roku 1933 a jeden z nejvlivnějších filmů všech dob, Občana Kanea. Neznám. Všech pět studií ovládalo produkci, distribuci a kina – na chvíli. Avšak případ Nejvyššího soudu z roku 1948 a příchod televize znamenaly zásadní zlom. V případě „Spojené státy versus Paramount Pictures“ vláda tvrdila, že studia porušují antimonopolní zákony.

Tím, že vlastnila produkční studia i kina, měla nespravedlivý monopol a byla těžkou konkurencí. Nejvyšší soud přinutil studia zrušit své podnikání, prodat kina a zaměřit se na výrobu a distribuci. Hollywood vedl světový filmový trh dalších 10 či 15 let, ale kontrola nad průmyslem skončila. O tom ale až příště.

Zlatý věk Hollywoodu zaznamenal i velké technické skoky ve filmu. Mimo jiné barvy. Filmaři experimentovali s barvou od úsvitu filmu. Rané techniky byly o ručním barvení snímků, pečlivém procesu, který se musel opakovat s každou kopií každého filmu. Nic moc. Technici postupně našli způsoby, jak šablonami rychleji zabarvit filmy. Dále namáčeli filmy v barvivu, které odpovídalo náladě scény: tónování. Červená je násilí.

Modrá je smutek. Zelená je tráva? V půlce 20. let bylo téměř 90 procent filmů nabarvených, tónovaných nebo obojí, což je super až na to, že barvy vypadaly uměle. A když Hollywood přešel na zvuk na filmu, tónování těžce zaznamenávalo správný zvuk. Rychlokurz filmové historie: dlouhý a těžký. Filmaři tedy museli udělat barevný film, zachytit barvu obrazem. Už v roce 1861 skotský fyzik jménem James Clerk Maxwell, kterého jsme probrali v Rychlokurzu fyziky, tedy Shini, vytvořil barevné fotografie. Světlo je tvořeno spektrem vlnových délek, z nichž některé představují barvy.

Maxwell tak zjistil, že všechny barvy dostane smícháním červené, žluté a modré. Od roku 1906 se umělci a technici snažili toto 15 let udělat u barevného filmu. Ale selhávali jako já na střední. Jejich experimenty byly nespolehlivé nebo drahé. Pak přišel Technicolor. Roku 1922 Technicolor Corporation zaznamenala první úspěch s kamerou dělící paprsek a vytvářející dva negativy. Světlo zasáhlo kameru a vznikly různé vlnové délky, jako když světlo u hranolu vytváří duhu.

Půlka proletěla dál a druhá byla nakloněna o 90 stupňů, a tak vznikly dva negativy. Ty byly chemicky ošetřeny, obarveny modře či červeně a slepeny. Potom jste mohli poslední filmový pás promítnout a voilà! I když barvy nebyly dokonalé, byly tehdy nejspolehlivější a nejvěrnější. A i když byla paprsek dělící kamera drahá, kina nemusela kupovat nové projektory. Technicolor poté rozšířil systém na tříbarevný proces s kamerou, která točila obraz na tři negativy – červený, modrý a zelený. A do roku 1932 vznikly tak kvalitní a živé výsledky, že Technicoloru skončil na 20 let zdánlivý monopol na barevný film.

Ve 30. letech si filmaři a studia začali hrát s Technicolorem. V půlce 30. let producent David O. Selznick obsadil velké hvězdy do barevných filmů. A koncem 30. let Hollywood vydal řadu hitů, které barvu napevno spojily s filmem. Filmy s Technicolorem byly Dobrodružství Robina Hooda Errola Flynna, Čaroděj ze země Oz, Sever proti Jihu a animace Disneyho Sněhurky a Pinocchia. Barevný film se bude v dalších letech rozvíjet, ale základ zůstal stejný, dokud film neustoupí v 21.

století digitálu. Ve zlatém věku Hollywoodu vznikl třetí technický prvek filmu. Říká se tomu poměr stran, tedy poměr šířky filmové obrazovky k její výšce. V roce 1932 Akademie filmových umění a věd, ta, která předává Oscary, stanovila standardní poměr stran 4 : 3, který vypadá takto. Tento poměr, tzv. Academy Aperature, není čtvercový, ale je víc, než jsme dnes zvyklí. To proto, že většina dnešních filmů je točena v poměru 16 : 9, což vypadá takto. Tak se mi to líbí. Toto široké plátno je tak často používané, že většina obrazovek má tento poměr.

Ale to jsou jen dva poměry stran. V 50. letech filmaři experimentovali s velice širokým poměrem Cinerama. Film se natáčel třemi synchronizovanými kamerami tvořícími oblouk a promítal se třemi synchronizovanými projektory. Divný. Plátno bylo pro „pohlcující zážitek“ ve tvaru oblouku obtočené kolem publika. Poslední poměr stran Cineramy byl asi 8 : 3, který vypadá takto. Nejslavnějším filmem v Cineramě byl western Jak byl dobyt Západ. Ale jak asi tušíte, bylo to moc nákladné a složité, aby se to ujalo.

A herce pak bolely krky. Po Cineramě přišel CinemaScope. CinemaScope místo točení vícero kamerami využíval takzvanou anamorfní čočku. Byla to speciální čočka, která točila širší obraz, ale stlačovala ho, aby se vše vešlo na standardní 35mm film. Podobná čočka u projektoru pak při promítání obraz „roztáhla“ a natáhla ho do původního stavu. Výsledkem byl působivý poměr stran 2,55 : 1.

Diváci ho spatřili v biblickém eposu Roucho z roku 1953. Všechna studia kromě Paramountu měla téhož roku licenci na CinemaScope. Časem byl poměr snížen na 2,35 : 1 a americký film v polovině 50. let začal točit téměř výhradně širokoúhle. Filmaři si na široký úhel chvíli zvykali. Když přejdete z poměru 4 : 3 na 16 : 9, jde o spoustu místa navíc. Tak co s tím? My ho vyplnili různými tretkami. Hlavně detaily tváří bylo těžké natočit, ale s krajinami to byla jiná.

Široký úhel byl víc o kompozici a dlouhých záběrech než o střihu. Filmaři vyprávěli vyplněním záběru, ne novými snímky. Western, muzikál a rozsáhlé eposy stavěly na tomto způsobu budování světa. Nakonec technický pokrok v oblasti zvuku, barev a poměru stran obklopující diváky učinil z mocných studií od konce 20. do konce 50. let střed filmového vesmíru. Byl to zlatý věk, který rezonuje ve filmu dodnes. Víte, jak americká studia využila zvuku a hospodářské krize ke světové nadvládě. Probrali jsme vývoj barevného filmu, a co znamenal pro filmaře a diváky.

Zkoumali jsme poměr stran, a jak přechod na široké záběry ovlivnil tvorbu filmů. Příště zjistíte, jak filmaři v Evropě a USA reagovali na podobné filmy z Hollywoodu a jak vytvořili nový, odvážný, neuctivý a novátorský film. Překlad: Kara www.videacesky.cz