Svoboda volby

Tento pořad sponzoruje: Dále sponzorují: Překlad: LaBleue
www.videacesky.cz SPRAVEDLNOST
S MICHAELEM SANDELEM SVOBODA VOLBY Na konci minulé přednášky jsme probírali Johna Stuarta Milla
a jeho snahu odpovědět na kritiky
Benthamova utilitarismu.

Ve své knize "Utilitarismus"
se Mill snaží dokázat, že přes výhrady kritiků je možné v rámci utilitaristické logiky rozlišovat mezi vyššími
a nižšími potěšeními a že lze kvalitativně
rozlišovat hodnotu. Tuto myšlenku jsme podrobili zkoušce, když jsme zhlédli ukázky
ze Simpsonových a ze Shakespeara. A výsledky našeho experimentu Millovo rozlišení poněkud zpochybnily, protože velká část z vás preferovala Simpsonovy, ale přesto považovala Shakespeara
za vyšší a hodnotnější potěšení.

Toto je rozpor, s nímž náš experiment
Milla konfrontuje. A pokud jde o Millovu snahu
zohlednit v kapitole 5 knihy "Utilitarismus" zvláště významné hodnoty
jako jsou práva jednotlivců a spravedlnost?

Mill říká, že práva jednotlivců jsou hodna zvláštního respektu. Dokonce říká, že spravedlnost je nejsvatější a zdaleka nejzávaznější
součástí morálky. Ale i tuto část Millovy obhajoby bychom mohli podrobit stejné kritice. Proč je spravedlnost základní
a nejzávaznější součástí morálky? Dle Milla proto, že pokud budeme
prosazovat spravedlnost a respektovat práva, bude na tom společnost jako celek
z dlouhodobého hlediska lépe.

Ale co z toho plyne? Co když budeme mít případ, kdy učinění
výjimky a porušení práva jednotlivce povede k tomu, že na tom lidi jako celek
budou z dlouhodobého hlediska lépe? Pak je to v pořádku? Využít jednotlivce? A ještě jedno lze proti Millově obhajobě
práv a spravedlnosti namítnout. Předpokládejme,
že utilitaristická logika bude z dlouhodobého hlediska
fungovat tak, jak řekl.

Že respektování práv jednotlivců je cestou, jak v dlouhodobém horizontu
zvýšit užitek všech. Je ale toto tím pravým důvodem, tím jediným důvodem, proč respektovat ostatní? Pokud doktor vyrve orgány zdravému pacientovi,
který přišel na prohlídku, aby zachránil 5 životů, bude to mít z dlouhodobého hlediska
negativní důsledky, protože se to lidé časem dozvědí a přestanou chodit
na lékařské prohlídky.

Je to ale tím pravým důvodem, je to jediným důvodem, proč jako doktor nevyrvete orgány
zdravému pacientovi? Protože si říkáte, že když pacienta
využijete tímto způsobem, bude to stát z dlouhodobého hlediska
ještě více životů?

A nebo je tu ještě jiný důvod, související se samotnou úctou
k člověku jako jednotlivci? Pokud takový důležitý důvod existuje, pak ani u Millova pojetí utilitarismu není
příliš jisté, že jej dokáže zohlednit. Abychom tyto dvě námitky vůči
Millově obhajobě plně prozkoumali, musíme jít ještě dál. Musíme si položit otázku, zda v případě vyšších
nebo hodnotnějších potěšení existují takové teorie, které mohou poskytnout
nezávislé morální normy zohledňující hodnotu potěšení.

Pokud ano, jaké teorie to jsou? To je jedna otázka. Pokud bychom v případě
spravedlnosti a práv získali dojem, že se Mill implicitně dotýká pojmů
lidské důstojnosti a úcty k člověku, které, striktně vzato,
nejsou utilitaristické, musíme zjistit, zda existují
další, silnější teorie práva, které dokáží vysvětlit to,
co i Mill podvědomě tušil, a sice, že důvodem, proč mají být lidé
respektováni, a ne využíváni, je něco víc než jen dosažení
dlouhodobého užitku.

Dnes se budeme věnovat jedné
z těchto silných teorií práva. Silné teorie práva říkají, že jednotlivci mají význam
nejen jako nástroje, které je možno využívat
k širším společenským záměrům nebo pro maximalizaci užitku, ale že jsou samostatnými bytostmi
se svými vlastními životy a jsou hodni respektu.

Dle silných teorií práva
je tedy chybou uvažovat o spravedlnosti nebo právu tak, že budeme prostě jen sčítat
preference a hodnoty. Teorií, které se budeme věnovat dnes,
je libertarianismus. Libertarianismus bere práva jednotlivců vážně.

Tato teorie se nazývá libertarianismem,
protože říká, že základním právem jednotlivce je právo na svobodu. Právě proto, že každý z nás je
samostatná bytost. Nejsme volně k dispozici
pro jakékoli použití, které si společnost bude přát
nebo se jí bude hodit. Právě proto, že jsme
samostatnými lidskými bytostmi, máme elementární právo na svobodu.

To znamená, že máme svobodu volby, máme právo žít svůj život tak,
jak se nám zlíbí, za předpokladu, že budeme respektovat
práva ostatních lidí na totéž. To je základní myšlenka. Robert Nozick, jeden z libertariánských filozofů,
kterého budeme v rámci tohoto kurzu číst, to definuje takto: "Jednotlivci mají práva.

A tato práva jsou
tak silná a dalekosáhlá, že vnucují otázku, co
- jestli vůbec něco - stát smí." Co tedy libertarianismus říká o úloze vlády a státu? Existují 3 věci, které většina
moderních států dělá a které jsou dle libertariánské teorie práv
protiprávní a nespravedlivé.

Jednou z nich je paternalistická legislativa. To znamená schvalování zákonů,
které chrání lidi před jimi samými. Například povinné bezpečnostní pásy. Nebo povinnost nosit
na motorce helmu. Libertariáni říkají, že je sice asi dobré, aby měli lidi
zapnuté bezpečnostní pásy, ale měl by si o tom rozhodnout každý sám. A stát a vláda nemají právo nutit lidi...

Nutit nás... zákonem mít zapnuté pásy. Je to nátlak. Takže žádná paternalistická legislativa. To za prvé.
Za druhé... Žádné zákony vnucující
morální zásady. Mnohé zákony se snaží prosazovat
mravnost občanů nebo vyjadřovat morální hodnoty
společnosti jako celku.

Libertariáni říkají, že i toto je
porušením práva na svobodu. Klasickým příkladem legislativy
tradičně vytvářené ve jménu prosazování morálky jsou zákony zakazující intimní styk mezi gayi či lesbičkami. Libertairáni říkají: "Nikomu jinému to neubližuje, nejsou porušována ničí práva, takže by se do toho stát neměl plést
a měl by zcela upustit od snah prosazovat mravnost nebo zavádět zákony
prosazující určitou morálku."

A třetím typem legislativy nebo politiky, proti které se libertarianismus staví, je jakékoli zdanění nebo jiná politika, která slouží k přerozdělování
příjmů nebo bohatství od bohatých k chudým.

Libertariáni říkají, že přerozdělování je,
když se nad tím zamyslíte, vlastně určitým donucováním, které se v podstatě rovná krádeži ze strany státu nebo většiny,
mluvíme-li o demokracii... Okrádání lidí, kterým se daří velmi dobře
nebo vydělávají hodně peněz. Nozick a další libertariáni připouští,
že stát může v minimální míře vybírat daně pro zajištění
věcí, které potřebují všichni: obrany státu, policie, soudního systému zabezpečujícího
vynucování smluv a respektování vlastnických práv...

Ale to je všechno. Teď bych chtěl slyšet vaše reakce na tuto třetí část
libertariánského přístupu.

Chtěl bych vědět, kdo z vás s touto myšlenkou
souhlasí a kdo ne, a proč. Abych to zkonkretizoval
a přiblížil, oč může jít, vezměme si rozdělení bohatství
ve Spojených státech. Spojené státy patří mezi všemi
rozvinutými demokratickými zeměmi k jednomu z nejméně rovnostářských států,
co se týká rozdělení bohatství. Je to spravedlivé, nebo nespravedlivé?

Co říkají libertariáni? Libertairáni říkají, že ze skutečností,
které jsem vám teď řekl, nepoznáte, jestli je toto rozdělení
spravedlivé nebo nespravedlivé. Jen z toho, že se podíváte
na konečné rozdělení, nepoznáte, jestli je to spravedlivé nebo ne. Musíte se podívat na to,
jak toto rozdělení bohatství vzniklo. Nestačí posuzovat konečný stav
nebo výsledek. Je třeba vzít v úvahu
dva principy: Prvním principem je to, co nazývají
spravedlností v nabytí, nebo v prvotním vlastnictví.

Znamená to: Získali lidé prostředky, pomocí kterých
své peníze vydělali, poctivě? Potřebujeme tedy vědět, zda prvotní nabytí statků
bylo spravedlivé. A nebo pozemek, továrnu či zboží,
díky kterému své peníze vydělali, ukradli? Pokud ne, pokud měli na statky, které jim
umožnily bohatství získat, právo, pak je první princip splněn.

Druhým principem je: Došlo k rozdělení statků na základě
svobodné dohody? To znamená nákupem a prodejem na trhu. Jak vidíte, libertariánské
pojetí spravedlnosti odpovídá koncepci volného trhu. Za předpokladu, že lidé získali to,
co využívají, poctivě, neukradli to, a za předpokladu, že rozdělení je výsledkem
svobodné volby prodávajících a kupujících, je toto rozdělení spravedlivé.

V opačném případě je nespravedlivé. Abychom si stanovili
východisko pro diskusi, vezměme si... skutečný příklad.

Kdo je nejbohatším člověkem
ve Spojených státech a na světě? Bill Gates, správně. Tady je. Taky byste se smáli. Kolik dělá jeho čisté jmění? Tuší někdo? 40 MILIARD DOLARŮ
- Je to velká suma. Možná si vzpomínáte na polemiku,
která vznikla za Clintonovy administrativy, kdy velcí sponzoři volební kampaně mohli přenocovat v Lincolnově ložnici
v Bílém domě, pokud přispěli, myslím,
25 000 dolarů nebo více.

Někdo spočetl, že při průměrné částce, za kterou se sponzorům nabízelo
přenocování v Lincolnově ložnici, by si Bill Gates mohl dovolit
v Lincolnově ložnici spát každou noc po dobu následujících 66 000 let.

Někdo jiný spočetl, jaký je
jeho hodinový výdělek. A... Počítali to od doby, kdy založil Microsoft... Pracuje dejme tomu 14 hodin denně... To je rozumný odhad. A spočtete si jeho čisté jmění. A ukázalo se, že jeho výdělek je více než 150 dolarů ne za hodinu, ne za minutu, ale více než 150 dolarů za sekundu.

Což znamená, že pokud cestou do kanceláře uvidí Gates na ulici ležet
stodolarovou bankovku, bylo by pro něj plýtvání časem
se zastavit a sehnout se pro ni. Většina z vás by řekla, že někoho tak bohatého
můžeme klidně zdanit a uspokojit tak naléhavé potřeby lidí, kteří nemají vzdělání,
nemají co jíst nebo nemají slušné bydlení.

Oni potřebují peníze více než on. A kdybyste byli utilitaristé, co byste udělali?
Jakou daňovou politiku byste zvolili? Okamžitě byste peníze
přerozdělili, nebo ne?

Protože jako správní utilitaristé
byste věděli, že když mu vezmete malou částku,
sotva si toho všimne, ale životní úroveň lidí z nižších vrstev
se značně zlepší. Ale vzpomeňte si, libertairáni říkají, že nemůžeme jen takto sčítat
preference a uspokojení. Musíme jednotlivce respektovat, a pokud své peníze vydělal poctivě, aniž by porušil práva ostatních, v souladu s oběma principy spravedlnosti v nabytí
a spravedlnosti ve směně, pak...

by bylo nesprávné
a bylo by vyvíjením nátlaku mu je vzít. Michael Jordan není tak bohatý
jako Bill Gates, ale i on si vydělal slušné peníze.

Chcete vidět Michaela Jordana? Tady je. Jen za jeden rok měl příjem
31 milionů dolarů. A kromě toho vydělal dalších
47 milionů dolarů za propagaci Nike a dalších společností. Jeho příjem za jeden rok
byl tedy 78 milionů dolarů. Chtít po něm, aby odvedl dejme tomu
třetinu svých příjmů vládě pro podporu dobré věci jako je jídlo, zdravotní péče,
bydlení a vzdělání pro chudé, to je nátlak.

Je to nespravedlivé. Porušuje to jeho práva. A proto přerozdělování není správné. Kolik z vás s tímto názorem souhlasí? S názorem libertariánů, že přerozdělování v zájmu
pomoci chudým je nesprávné?

Kolik z vás s ním nesouhlasí? Začněme s těmi, kteří nesouhlasí. Co je špatného na argumentech
libertariánů proti přerozdělování? Ano. Myslím, že lidi jako Michael Jordan dostali... Mluvíme tady o fungování ve společnosti a tito lidé dostali od společnosti větší dar a mají tedy větší povinnost tento dar splatit
prostřednictvím přerozdělení.

Můžete říct, že Michael Jordan pracuje
stejně tvrdě jako někdo, kdo 12 nebo 14 hodin denně
dře v prádelně. Ale dostává víc. Myslím, že se nedá říct, že je to všechno
jen díky jeho tvrdé práci. Dobře. Poslechněme si teď
zastánce libertarianismu. Proč není správné ze zásady
zdaňovat bohaté lidi, abychom pomohli chudým?

Prosím. Jmejuji se Joe
a sbírám skateboardy. Koupil jsem si už 100 skateboardů
a žiju ve společnosti 100 lidí. Jsem jediný, kdo má skateboardy. Najednou se všichni rozhodnou,
že chtějí taky skateboard. Přijdou ke mně domů
a vezmou mi 99 skateboardů. Podle mě je to nespravedlivé. Myslím si ale, že za určitých okolností je nutné takovou
nespravedlnost přehlédnout a možná i prominout.

Jako třeba v případě toho plavčíka,
kterého zabili lidi umírající hlady. Možná je nutné takovou
nespravedlnost přehlížet, ale je třeba mít na paměti, že je to stále nespravedlnost, vzít někomu jeho majetek. Takže říkáte, že zdanit Michaela Jordana,
řekněme 33% sazbou, pro dobrou věc, abychom nasytili hladové, je krádež?

Myslím, že je to nespravedlivé.
Ano, myslím, že je to krádež, ale možná je nutné
tuto krádež prominout. Ale krádež to je. Ano. Proč je to krádež, Joe?

Protože... Proč je to stejné jako
vaše sbírka skateboardů? Je to krádež, protože... Alespoň podle mého názoru
a podle názoru libertariánů si ty peníze vydělal poctivě. A patří mu. Takže vzít mu je
je ze své podstaty krádež. Dobře.

Uvidíme, jestli je tady... Chce někdo Joeovi odpovědět? Prosím. Nemyslím si, že je to stejné,
jako když máš 99 skateboardů... Tedy, jako když máš 100 skateboardů
a vláda ti jich 99 vezme. Je to jako kdybys měl
víc skateboardů než je dnů v roce nebo než můžeš použít
za celý svůj život, a vláda by ti jich část vzala. Myslím, že když budeme žít ve společnosti,
ve které vláda nepřerozděluje bohatství, umožní to některým lidem nahromadit
takový majetek, že ti, kteří neměli stejnou
výchozí pozici, v této hypotetické situaci,
která v naší společnosti neexistuje...

budou stahováni ke dnu
po celý svůj život. Takže máte obavu, že nebude-li v určité míře
docházet k přerozdělení, zůstanou někteří na dně a nebude tak existovat
skutečná rovnost příležitostí. Dobře.

Myšlenku, že zdanění je krádež, dovádí Nozick ještě o krok dál. Říká, že je to krádež, ale je náročnější než Joe. Joe říká, že je to krádež, ale že je možná v určitých
krajních případech ospravedlnitelná. Například lze možná ospravedlnit rodiče,
který ukradne bochník chleba, aby nakrmil svou hladovou rodinu.

Joe je tedy co? Jak byste se nazval?
Soucitný kvazi libertarián? Nozick říká, že když se nad tím zamyslíte, zdanění vlastně znamená
odejmutí výdělků, což jinými slovy znamená
odejmutí plodů mé práce. Ale pokud má stát právo
brát si příjmy či výsledky mé práce, není to morálně stejné, jako kdyby si stát činil nárok
na část mé práce?

Takže zdanění je vlastně
z morálního hlediska totéž, co nucená práce. Protože nucená práce znamená, že mi někdo vezme
mé chvíle volna, můj čas, mé úsilí, stejně jako zdanění mi bere výdělek,
kterého jsem svou prací dosáhl. Takže pro Nozicka a pro libertariány je zdanění pro účely redistribuce příjmů
krádež, jak říká Joe, ale nejen krádež.

Také je to z morálního hlediska totéž
jako klást si nárok na určité hodiny života člověka a jeho práce, takže je to v podstatě rovno
nucené práci. Pokud má stát právo
požadovat plody mé práce, znamená to, že má vlastně nárok
na moji práci samotnou. A co je nucená práce? Nucená práce, říká Nozick, je co?

Otroctví. Protože pokud nemám sám právo,
výhradní právo na svou práci, Pak... to ve skutečnosti znamená,
že vláda nebo politická komunita mě částečně vlastní. A co to znamená, že mě stát
částečně vlastní? Když se nad tím zamyslíte, znamená to, že jsem otrok.

Že nepatřím sám sobě. A tato úvaha nás přivádí
k elementárnímu principu, který je základem
libertariánského pojetí práv. Co je oním principem? Je jím myšlenka,
že patřím sám sobě. Je to myšlenka
vlastnictví sebe sama.

Pokud chcete brát práva vážně a nenahlížet na lidi jen jako
na soubor preferencí, pak základním morálním principem,
ke kterému dojdete, je myšlenka, že jen my sami jsme vlastníky
a majiteli své osoby, a proto utilitaristé nemají pravdu. A proto není správné vyrvat orgány
zdravému pacientovi. Protože se chováte, jako kdyby pacient
patřil vám nebo společnosti.

Patříme však pouze sami sobě. A ze stejného důvodu je chybné vytvářet zákony,
které nás chrání před námi samými nebo nám říkají, jak žít, nebo jakými hodnotami
bychom se měli řídit. A proto je taky chybné zdaňovat bohaté
a dávat peníze chudým, byť by to bylo pro dobrou věc nebo třeba pro lidi postižené
hurikánem Katrina.

Můžete je požádat o dobročinné dary, ale pokud je zdaníte, je to jako nutit je pracovat. Copak byste mohli říct Michaelu Jordanovi,
aby příští týden vynechal zápasy a přišel pomoct lidem postiženým
hurikánem Katrina? Z morálního hlediska je to to samé. Jde tu tedy o hodně. Slyšeli jsme zatím několik námitek
k názoru libertariánů.

Ale pokud ho chcete odmítnout, musíte rozbít tento sled úvah: NOZICKOVA ARGUMENTACE PROTI ZDANĚNÍ:
ZDANĚNÍ = ODEBRÁNÍ VÝDĚLKU
ODEBRÁNÍ VÝDĚLKU = NUCENÁ PRÁCE
NUCENÁ PRÁCE = OTROCTVÍ
PORUŠUJE PRINCIP VLASTNICTVÍ SEBE SAMA Sebrat mi výdělek je jako
vzít si moji práci. Ale vzít si moji práci
znamená učinit mě otrokem. A pokud s tím nesouhlasíte... Musíte přece věřit v princip
vlastnictví sebe sama? Ti, kdo nesouhlasí, připravte si prosím své námitky a příště s nimi začneme.

Chtěl by se toho někdo ujmout?
Ano. Podle mě tím, že žijete ve společnosti,
se toho práva vzdáváte. Protože vlastnictví sebe sama znamená, že když budu chtít, můžu jít ven
a někoho zabít, protože mě urazil. Ale protože žiju ve společnosti,
udělat to nemůžu. Victorie, takže zpochybňujete...

základní předpoklad
- vlastnictví sebe sama? Ano. Myslím, že ve skutečnosti
sám sebe nevlastníte, pokud se rozhodnete žít ve společnosti, protože nemůžete ignorovat
lidi kolem sebe. Posledně jsme mluvili o libertarianismu. Chtěl bych se vrátit k argumentům
pro a proti přerozdělování příjmů. Než se však do toho pustíme, řekl bych jen pár slov
o koncepci minimálního státu.

Libertariánský ekonom
Milton Friedman zdůrazňuje, že mnohé funkce, u kterých
se samozřejmostí předpokládáme, že přísluší vládě, jí nutně nepřísluší. Jsou paternalistické.
Jako příklad uvádí sociální pojištění. Říká, že je dobré, aby si lidi během
svého aktivního věku spořili na důchod, ale je špatné a je porušením
práva na svobodu, když vláda nutí každého,
ať chce nebo ne, aby si část svých příjmů odložil na důchod.

Pokud lidi chtějí do toho rizika jít a nebo si chtějí užít dnešek
a v důchodu být chudí, je to jejich volba.
Mělo by jim být umožněno, aby si vše zvážili sami
a tato rizika na sebe vzali. Tedy i sociální pojištění je v rozporu
s koncepcí minimálního státu, kterou Milton Friedman obhajoval.

Často se předpokládá, že na kolektivních statcích jako policie
nebo požární ochrana se vždy budou někteří
přiživovat bez placení, pokud tyto služby nebudou
poskytovány z veřejných peněz. Ale existují způsoby, jak se existenci černých pasažérů vyhnout, jak omezit přístup
i ke zdánlivě kolektivním statkům, jako je požární ochrana.

Četl jsem před časem článek o soukromé požární společnosti
Salem Fire Corporation v Arkansasu. Můžete s nimi uzavřít smlouvu, zaplatíte si roční předplatné a když vám chytne dům,
přijedou a uhasí ho. Neuhasí ale dům každému. Uhasí požár pouze v domě předplatitele... nebo když se požár začne šířit
a ohrožovat dům některého z předplatitelů.

V tom novinovém článku se psalo
o majiteli domu, který měl v minulosti předplaceny
služby této společnosti, ale po uplynutí období
si předplatné neobnovil. Chytnul mu dům, hasiči ze Salem Fire Corporation
přijeli s požárními vozy a dívali se, jak dům hoří. Jen hlídali, aby se požár nerozšířil. Velitele hasičů se ptali...

Tedy, asi to nebyl velitel hasičů,
ale ředitel společnosti. Zeptali se ho: "Jak tam můžete stát
s požárním vybavením a dívat se, jak někomu hoří dům?" A on řekl: "Jakmile jsme se ujistili, že není
ohrožen majetek žádného z našich zákazníků, museli jsme se podle
našich pravidel stáhnout. Kdybychom hasili každý požár, nikdo by
neměl motivaci si předplácet naše služby."

Vlastník se v tomto případě snažil
si na místě požáru obnovit předplatné, ale šéf společnosti to odmítnul. "Nemůžete zdemolovat auto při bouračce
a pak si teprve jít koupit pojištění." Takže i veřejné statky, u kterých
samozřejmě předpokládáme, že spadají do sféry působnosti vlády, je mnohdy možné oddělit
a zpřístupnit pouze těm, kteří zaplatí. Tolik k otázce kolektivních statků a výhrad libertariánů vůči paternalismu.

Vraťme se teď k diskusi
o přerozdělování příjmů. Za prosazováním tzv. "minimálního státu"
ze strany libertariánů stojí nesouhlas s nátlakem. Ale co je špatného na nátlaku? Libertariáni nabízejí tuto odpověď: Nutit někoho nebo využívat někoho
v zájmu obecného blaha je špatné, protože to zpochybňuje základní skutečnost,
že vlastníme sami sebe, základní morální skutečnost
vlastnictví sebe sama.

Argumentace libertariánů
proti přerozdělování příjmů začíná touto základní myšlenkou,
že patříme sami sobě. Nozick říká, že pokud společnost jako celek
může přijít k Billu Gatesovi nebo k Michaelu Jordanovi a sebrat jim na daních část jejich majetku, pak společnost ve skutečnosti říká, že má kolektivní vlastnické právo
k Billu Gatesovi nebo k Michaelu Jordanovi.

To ale porušuje základní princip,
že patříme sami sobě. Už jsme slyšeli řadu námitek
k argumentaci libertariánů. Dnes bych chtěl dát libertariánům mezi námi
šanci reagovat na vznesené námitky. A někteří z vás... Někteří z vás už se přihlásili a souhlasili, že budou
na obhajobu libertarianismu odpovídat na námitky,
které zde zazněly.

Přihlaste se tedy,
pokud patříte k libertariánům, kteří jsou připraveni
se za tuto teorii postavit a reagovat na námitky proti ní. Vy jste? - Alex Harris.
- Alex Harris, hvězda internetového blogu. Dobře, Alexi. Pojďte si stoupnout sem. Tamhle utvoříme libertariánský koutek.

A... Kdo dál?
Další libertariáni. Kdo se připojí? Jak se jmenujete? John... John Sheffield. Kdo se ještě připojí? Další stateční libertariáni,
kteří jsou připraveni se ujmout...

Ano. Jak se jmenujete? Julia Roto. Julie, pojďte sem za námi. A teď, zatímco tým libertariánů... Julia, John, Alex. Zatímco se tamhle utváří
tým libertariánů, jen bych shrnul hlavní námitky, které zazněly na hodině
nebo na webové stránce.

Námitka číslo 1: Sejdu také dolů, abych mohl mluvit
s týmem libertariánů... Takže námitka číslo 1 je, že chudí ty peníze potřebují více. Námitka, která se sama nabízí. Potřebují peníze mnohem více
než Bill Gates nebo Michael Jordan. Námitka číslo 2: Zdanění není otroctví, protože, alespoň v demokratické společnosti, nemáme žádné otrokáře, máme kongres, je to demokratická...

Alex už se usmívá... Věříte si, že budete umět
všechny námitky vyvrátit? Takže zdanění za souhlasu občanů
není vynucené.

A za třetí: Někteří namítali, že úspěšní lidé
jako Bill Gates dluží společnosti za svůj úspěch a tento dluh splácí
prostřednictvím daní. Kdo chce reagovat na první námitku,
že chudí potřebují peníze víc? Dobře. - Vy jste?
- John. Johne, jaká je vaše odpověď?


Podržím vám mikrofon. Chudí potřebují peníze víc,
o tom celkem není pochyb. Mně by se peníze taky hodily. Určitě bych se nezlobil,
kdyby mi Bill Gates dal milión dolarů. Tisícovku bych si klidně vzal. Ale je třeba chápat,
že užitek z přerozdělení bohatství neospravedlňuje to, že došlo k porušení
vlastnických práv. Když vezmete argument,
že chudí potřebují peníze víc... Nemůžete jím zpochybnit fakt, který jsme
vyvodili z dohodnutých principů...

- že lidé vlastní sami sebe. Řekli jsme, že lidé mají vlastnická práva, takže byť by to bylo dobré nebo hezké
nebo dokonce nutné pro přežití jiných lidí, nemyslíme si, že to opravňuje porušení práv,
jejichž existenci jsme si tu logicky odvodili. A také existuje individuální dobročinnost, kterou argumentuje například
Milton Friedman. Takže Bill Gates může dát
peníze na charitu, pokud chce, nicméně je nesprávné ho nutit...

Přesně tak. ...přispívat na chudé. Přesně tak. Souhlasíte oba s odpovědí? Dodali byste něco?
Dobře. Ano, Julie. Ano, Julia. Ještě bych dodala, že...

Myslím, že je rozdíl mezi tím,
něco potřebovat, a zasloužit si to. V ideální společnosti by měly být
uspokojeny potřeby všech, ale tady se bavíme o tom,
co si člověk opravdu zaslouží. A chudí si nezaslouží... Nezaslouží si, aby jim plynuly
příjmy z daní Michela Jordana. Na základě toho, o čem jsme se tu bavili,
si nemyslím, že si někdo něco takového zaslouží. Dobře, ještě bych vás na tom
trochu potrápil, Julie. Oběti hurikánu Katrina
zoufale potřebují pomoc.

Řekla byste tedy, že si nezaslouží pomoc, kterou by dostaly od federální vlády
prostřednictvím zdanění? To je těžká otázka. Myslím, že tohle je případ, kdy pomoc
potřebují a ne si zaslouží. Myslím, že když dosáhnete určitého
stupně obtíží s dosažením obživy, pak pomoc potřebujete. Například když nemáte co jíst
nebo kde bydlet. To je potřeba. Takže potřebovat je jedna věc,
ale zasloužit si je věc druhá.

- Přesně tak.
- Dobře. Chtěl by někdo odpovědět? Ano. Vracím se k prvnímu bodu, k poznámce o vlastnických
právech jednotlivce. Vlastnická práva jsou ustavena
a vynucována vládou, což je...
Je to demokratická vláda a máme své volené zástupce, kteří tato práva vymáhají.

Pokud žijete ve společnosti,
která funguje podle těchto pravidel, pak by mělo být na vládě, aby rozhodla, jak budou tyto prostředky
získané z daní rozděleny, protože vláda funguje
na základě souhlasu občanů. A pokud s tím nesouhlasíte, nemusíte žít
ve společnosti, kde tento systém funguje. Dobře. Jak se jmenujete? Raul.

Ralf upozorňuje... Vlastně už naráží na bod 2. Zdanění, které vychází
ze souhlasu voličů, není nátlakem. Je legitimní. Bill Gates a Michael Jordan
jsou občany Spojených států, mohou volit do kongresu a volí podle svých
politických přesvědčení, stejně jako kdokoli jiný.

Kdo by se toho chtěl ujmout? Johne? To, proti čemu libertariáni
v tomto případě protestují, je, že středních 80 % lidí rozhoduje o tom,
co má horních 10 % dělat pro spodních 10%. Počkejte, počkejte, Johne. Většina!
Vy nevěříte v demokracii? Ano, ale v určitý moment...

Vy v ni nevěříte?
Říkáte 80 %, 10 %,... Většina! Co pravidlo většiny? Většina! - Ano, ale...
- V demokracii. Vy nejste pro demokracii? Ano, jsem pro demokracii, ale... Počkejte. Ale demokracie a vláda davu není totéž. - Vláda davu?


- Vláda davu. Přesně tak. Ale v otevřené společnosti se přece
můžeš obrátit na své volené zástupce, a pokud s tebou většina občanů
nesouhlasí, pak... Prostě jsi se rozhodl žít ve společnosti a musíš se řídit tím, co rozhodne většina. Alexi... Co demokracie? To, že mám jednu pětsettisícinu hlasu
jednoho poslance v kongresu, není to samé, jako když se můžu
sám rozhodovat, jak uplatňovat svá vlastnická práva.

Takhle jsem jen kapkou v moři. A... A můžete o svůj hlas přijít. Přesně tak.
A taky o něj přijdu. Nemůžu se sám rozhodovat,
jestli budu platit daně nebo ne, když nezaplatím, zavřou mě
nebo mě vyhostí ze země.

Alexi... Jen bych něco řekl
na obranu demokracie. Uvidíme, co na to řeknete. Proč nejdete... Žijeme přece v demokratické společnosti,
kde je svoboda slova. Proč nejdete na předvolební mítink a nepřesvědčíte své spoluobčany,
že zdanění je nespravedlivé, a nepokusíte se získat většinu?

Nemyslím si, že je správné, aby člověk
musel přesvědčovat 280 milionů lidí, aby mohl vykonávat svá práva, aby nebylo porušováno jeho právo
na vlastnictví sebe sama. Myslím, že by každý měl toto právo mít,
aniž by musel přesvědčovat 280 milionů lidí. To znamená, že jste
proti demokracii obecně? Ne, ale věřím ve velmi omezenou
formu demokracie, kde máme ústavu, která přísně omezuje rozsah rozhodnutí, která mohou být
učiněna demokraticky.

Takže říkáte, že demokracie je v pořádku, kromě případů, kdy jsou ve hře
základní práva. A... Myslím, že byste na předvolebním mítinku
mohl vyhrát. Přidal bych ještě jeden argument,
který byste mohl použít. Možná byste mohl říct: "Ponechme stranou
ekonomické debaty a zdanění. Dejme tomu, že by ve hře bylo
individuální právo na svobodu vyznání. Pak," mohl byste říct na mítinku, Alexi, "byste určitě všichni souhlasili s tím, že právo na osobní svobodu
by nemělo být podrobeno hlasování!"

Přesně tak. A proto máme proces ústavních změn a proto je tak těžké změnit ústavu. Takže byste řekl, že právo
na soukromé vlastnictví, právo Michaela Jordana
ponechat si veškeré peníze, které vydělal, a ochránit je před přerozdělením, je stejné právo, stejně závažné, jako je právo na svobodu projevu, právo na náboženskou svobodu, zkrátka práva, která by měla vždy přebít
to, co chce nebo nechce většina?

Přesně tak.
Svobodu projevu máme proto, že máme právo vlastnit sebe sama
a svobodně říkat svůj názor.

Tak, jak sami chceme. Dobře. Kdo by chtěl reagovat
na tento argument o tom, že demokracie... Ano, tamhle.
Vstaňte, prosím. Myslím, že ekonomiku a náboženství
nelze srovnávat. Bill Gates si mohl vydělat tolik peněz, protože žijeme v ekonomicky
a sociálně stabilní společnosti.

Pokud by se vláda nestarala o těch
nejchudších 10 %, jak říkáš, s pomocí daňových příjmů, pak by bylo zapotřebí více peněz na policii,
aby se zabránilo kriminalitě, takže tak jako tak by se muselo
vybírat více daní, aby se zajistilo to, čemu říkáte
"nezbytné věci", které vláda zajišťuje... Jak se jmenujete? Anna.

Anno, zeptal bych se vás: Proč je základní právo
na náboženskou svobodu něco jiného, než právo,
které Alex nazývá základním právem na soukromé vlastnictví, právem ponechat si to, co jsem vydělal? Jaký je rozdíl mezi těmi dvěma právy? Peníze byste si nemohli vydělat, stejně jako byste nemohli
vlastnit majetek, pokud bychom nežili
v sociálně stabilní společnosti.

To je něco úplně jiného
než náboženství. Víra je něco osobního,
něco, co praktikujete doma. To, že vyznávám nějaké náboženství,
nemá na nikoho jiného vliv, zatímco pokud budu chudá
a budu zoufalá, mohla bych spáchat zločin,
abych nakrmila rodinu. A to už na ostatní vliv má. Dobře, děkuji.

Je podle vás špatné,
když někdo ukradne bochník chleba, aby nasytil hladovějící rodinu? Je to špatné? Podle mě ano. Zeptám se všech tří.
Vy říkáte, že to není správné. Porušuje to vlastnická práva,
není to správné. I když to zachrání hladovějící rodinu? Určitě se to dá řešit i jinak.

A omlouvat... Počkejte, než se začnete smát... Než začneme omlouvat krádež, musíte se podívat na to, že je porušováno právo,
na jehož existenci jsme se tady shodli. Právo vlastnictví sebe sama
a vlastnictví... vašich věcí. Shodli jsme se tu
na vlastnických právech. Shodli jsme se, že je to krádež. Takže
o existenci vlastnických práv tady nejde. Proč je tedy špatné krást,
i když je to kvůli obživě hladovějící rodiny?

Argument je stejný jako u mé odpovědi
na první otázku. Užitek z nějakého činu
k tomuto činu ještě nedává právo. Nečiní jej správným. Co byste řekla vy, Julie? Je v pořádku ukrást bochník chleba
pro hladovějící rodinu nebo ukrást lék, který vaše dítě
potřebuje, aby přežilo? Upřímně, myslím, že bych s tím souhlasila. I z libertariánského pohledu.

Není to jako říct, že můžete libovolně
sebrat peníze bohatým lidem a dát je chudým, kteří je potřebují. Tady máte jednotlivce,
který jedná na vlastní pěst, aby se zachránil. Mluvili jsme o myšlence
vlastnictví sebe sama. Oni jsou taky odpovědní sami za sebe a za to,
aby se ochránili a zůstali naživu. Takže i z libertariánského pohledu
to může být v pořádku. Dobře, dobře.

A co bod číslo 3? Není to tak, že úspěšní a bohatí
mají vůči společnosti dluh? Nedosáhli úspěchu sami, museli
spolupracovat s dalšími lidmi... Něco společnosti dluží
a to je vyjádřeno zdaněním. Ujmete se toho, Julie? Myslím, že žádný dluh
vůči společnosti nemají. Jak tito lidé zbohatli? Udělali něco, čeho si
společnost velmi cení.

Myslím, že společnost se jim odměnila a že se to navzájem vyrovnalo. Poskytli společnosti službu
a společnost jim umožnila získat bohatství. Buďte konkrétní.
V případě Michaela Jordana... Ilustrujte to na příkladu. Byli tam další lidé, kteří mu pomohli
peníze vydělat, například spoluhráči,
trenér, lidi, kteří ho naučili hrát...

Ale říkáte, že těm všem
bylo za jejich služby zaplaceno. Přesně tak. A společnost získala velký užitek a radost z toho,
když mohla sledovat Michaela Jordana při hře. Tím podle mě splatil
svůj dluh vůči společnosti. Dobře. Chtěl by se k tomu někdo vyjádřit? Ano. Myslím, že je tady jeden problém. A sice, že předpokládáme,
že člověk vlastní sám sebe, i když žije ve společnosti.

Podle mě tím, že žijete ve společnosti,
se toho práva vzdáváte. Protože vlastnictví sebe sama znamená, že když budu chtít, můžu jít ven
a někoho zabít, protože mě urazil. Ale protože žiju ve společnosti,
udělat to nemůžu. Je to podobné, jako když řeknu, že protože mám víc peněz, mám prostředky,
abych jiným lidem zachránila život. Není potom správné,
aby mi je vláda vzala?

Mám vlastnictví sebe sama
jen do určité míry, protože žiju ve společnosti a musím
brát v úvahu lidi kolem sebe. - Takže zpochybňujete... Jak se jmenujete?
- Victoria. Victorie, takže zpochybňujete... základní předpoklad
- vlastnictví sebe sama? Ano. Myslím, že ve skutečnosti sám sebe nevlastníte,
pokud se rozhodnete žít ve společnosti, protože nemůžete ignorovat
lidi kolem sebe.

Dobře. Chtěl bych stručně slyšet
reakci týmu libertariánů na poslední bod. Poslední bod spočívá... Poslední bod možná staví na názoru Victorie,
že sami sebe nevlastníme. Protože říká: To, že je Bill Gates bohatý a že má Michael Jordan vysoké příjmy, není pouze jejich zásluha. Je to výsledkem toho,
že měli hodně velké štěstí.

Takže nemůžeme říct, že si
z morálního hlediska zaslouží veškeré peníze, které vydělali. Kdo by chtěl reagovat?
Alexi? Určitě byste mohl argumentovat,
že to není... Že jejich bohatství není přiměřené
dobrotě jejich srdcí... Ale to není z hlediska morálky relevantní. Jde o to, že to, co mají,
získali svobodnou směnou, že jim lidé dali své peníze
výměnou za poskytnutí určitých služeb.

Dobře. Rád bych shrnul to, co jsme se v této
diskusi dozvěděli. Ale nejdříve poděkujme
Johnovi, Alexovi a Julii za to, jak se skvěle zhostili svého úkolu. Na konci diskuse... Victoria zpochybnila základní východisko
libertariánských úvah. Řekla, že možná přece jen
sami sebe nevlastníme. Pokud budete odmítat argumentaci
libertariánů proti přerozdělování, budete mít zřejmě tendenci vyvracet
libertariánský sled úvah v jeho počátečním, nejjednodušším bodě.

Proto spousta lidí vyvracela to,
že zdanění je rovno nucené práci. Ale co ono tvrzení,
ona velká myšlenka, která je základem
argumentace libertariánů? Platí opravdu, že vlastníme sami sebe, a nebo se bez této myšlenky obejdeme a stále se dokážeme vyhnout...

tomu, čemu se libertariáni
snaží vyhnout... - vytvoření takové společnosti
a takového pojetí spravedlnosti, kde mohou být někteří lidé prostě využíváni
ve prospěch jiných lidí nebo dokonce pro obecné blaho? Libertariáni bojují proti této
utilitaristické myšlence využívání lidí jako prostředku
dosažení kolektivního štěstí a říkají, že cestou, jak zastavit tuto
utilitaristickou logiku využívání lidí, je uchýlit se k intuitivně silné myšlence, že vlastníme sami sebe.

To říká Alex, Julia a John... a Robert Nozick. Jaké jsou důsledky zpochybnění
myšlenky vlastnictví sebe sama pro teorii spravedlnosti
a pojetí práv? Znamená to, že jsme zase zpátky
u utilitarismu a opět využíváme lidi,
sčítáme preference a házíme tlouštíka z mostu dolů?

Nozick myšlenku vlastnictví sebe sama
nerozvinul sám, převzal ji od dřívějšího filozofa,
Johna Locka. John Locke popsal vznik
soukromého vlastnictví z přirozeného stavu. Použil velmi podobnou úvahu
jako Nozick a ostatní libertariáni. John Locke říká,
že soukromé vlastnictví vznikne, když spojíme svou práci s dosud nevlastněnými věcmi, tak nám vznikne vlastnické právo
k těmto věcem.

A důvod? Důvodem je, že svou práci vlastníme. Vlastníme ji, protože jsme vlastníky
své vlastní osoby. Abychom prozkoumali přesvědčivost
tvrzení libertariánů, že vlastníme sami sebe, musíme probrat anglického
politického filozofa Johna Locka a jeho pojetí soukromého vlastnictví a vlastnictví sebe sama.

A tomu se budeme věnovat příště. Nenechte si ujít možnost se na internetu
spojit s ostatními diváky tohoto pořadu. Můžete se zapojit do diskuse, vyplnit kvíz, podívat se na přednášky, které jste zmeškali,
a mnohem víc. Navštivte www.justiceharvard.org. Je to ta správná věc. Tento pořad sponzoruje: Dále sponzorují: