Dan Ariely o sebekontrole

Thumbnail play icon
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:845
Počet zobrazení:23 180

Dan Ariely se v dnešní přednášce zaměří na problém sebekontroly a na to, jak se s ním vypořádat. Všichni se jistě shodneme na tom, že prokrastinace je metlou lidstva. To kvůli ní naše celodenní práce nikdy neodpovídá tomu, co jsme si skálopevně slibovali den předtím. Ale Ariely nabízí jistá řešení a kromě toho představí i několik zajímavých produktů a webových stránek, které se k problému staví po svém. Pozn.: FDA (Food and Drug Administration) je zkratka pro Správu potravin a léčiv. Je to vládní agentura USA, která se věnuje resortu zdraví a služeb.

Přepis titulků

Sebekontrola. Asi se ptáte, jak se vás můžou týkat problémy se sebekontrolou. Uděláme si malou anketu. Kolik z vás minulý týden prokrastinovalo víc, než by chtělo? Kolik z vás cvičilo míň, než by chtělo? Kolik z vás jedlo víc, než by chtělo? Kolik z vás mělo víc nechráněného sexu, než by chtělo? Rád bych trochu mluvil o sebekontrole.

Problémem je, že chceme dlouhodobě dosáhnout různých cílů, ale krátkodobě děláme zcela odlišné věci. Pro začátek bych vám chtěl povědět, jaký problém se sebekontrolou jsem měl já. Byl jsem dlouho v nemocnici a při svém pobytu jsem se nakazil jistým druhem žloutenky. Dostal jsem špatnou krevní transfuzi, která mi způsobila onemocnění jater.

Čas od času se mi ta nemoc vrátila a můj stav se zhoršil. Bylo to velmi nepříjemné. Asi sedm let po tom, co jsem opustil nemocnici, jsem měl další takovou epizodu. Jel jsem do nemocnice, kde mi řekli, že mám žloutenku typu C. Dobrou zprávou bylo, že FDA organizovala klinické testy, aby zjistila, jestli interferon, lék, který byl původně určen pro vlasatobuněčnou leukémii, bude úspěšný při léčbě žloutenky typu C.

Zeptal jsem se, co se stane, když se nezúčastním. Řekli mi, že je tu velká šance, že zemřu na cirhózu jater. To není příjemné. Takže jsem... ty léky bral. Ty injekce byly ukázkovým příkladem testu sebekontroly. Rok a půl jsem si musel píchat tři injekce týdně.

Kdybych to ten rok a půl vydržel, měl bych šanci, že za 30 let nebudu mít cirhózu. Ale jistě jsem věděl, že když si ty léky vezmu, bude mi dalších 16 hodin špatně. Bolesti hlavy, zvracení, třesy a podobně. Není to tak hrozné jako cirhóza jater, ale je to nepříjemné a okamžité. Pravdou je, že když se máme rozhodnout mezi něčím, co je okamžité a nepříjemné, a mezi něčím, co je skvělé, ale ve vzdálené budoucnosti, často se příliš soustředíme na přítomnost a obětujeme budoucnost.

To samozřejmě není nový problém. Potýkáme se s tím všichni. Byl to problém už pro Adama a Evu. Která rozumná osoba by se za jablko vzdala věčnosti v Rajské zahradě? To je šílená výměna.

Ale máme i moderní verzi. Která rozumná osoba by udělala tohle? Kolik z vás už někdy SMSkovalo při řízení? Je to neuvěřitelné. Neptáte se v duchu: "Jak moc si cením života? Jak moc nechci zabít další lidi? Jak důležitá je ta zpráva právě teď?"

Nepromýšlíte to. Místo toho vás přemůže nutkání reagovat na zvonící telefon a následně pak děláme spoustu špatných věcí. Zamyslete se nad tím takhle. Představte si, že vám dám vybrat mezi půlkou bonboniéry teď a celou bonboniérou za týden.

Byla by to fantastická čokoláda Lindt. Poslal bych ji mezi vás a vy byste ji viděli a cítili ji. Mohli byste si vybrat buď polovinu bonboniéry teď, nebo celou bonboniéru za týden. Kolik lidí by si za těch podmínek zvolilo druhou možnost? Týden by si počkali na druhou polovinu bonboniéry. Vidím pár rukou a vsadím se, že kdyby mezi vámi ta čokoláda skutečně kolovala, bylo by vás míň.

Ale většina lidí řekne, že chce radši míň čokolády hned než víc později. Představte si, že ty možnosti posunu dál. Co byste si vybrali? Polovinu bonboniéry za rok, nebo celou bonboniéru za rok a týden? Je to to samé.

Ptám se vás, jestli jste ochotní týden počkat na druhou polovinu bonboniéry. Ale když jsou obě možnosti v budoucnosti, kolik lidí by si počkalo další týden na druhou půlku bonboniéry? Všichni. Protože v budoucnosti budeme úžasní lidé. Budeme trpěliví, nebudeme prokrastinovat, budeme včas brát léky, budeme cvičit. Problémem je, že my v budoucnosti nežijeme.

Žijeme v přítomnosti a v přítomnosti tak úžasní nejsme. To je problém toho, jak přemýšlíme o přítomnosti a budoucnosti. Když se vrátím k mému případu, bral jsem ty léky, zrovna jsem studoval na Duke University, Nakonec mi řekli skvělé zprávy. Zbavil jsem se té nemoci jater. Byla to úžasná zpráva. Také jsem se dozvěděl, že jsem byl jedinou osobou, která vždycky brala léky včas.

Otázkou bylo proč. Jsem snad trpělivější? Mám víc sebekontroly? Záleží mi víc na budoucnosti? Odpovědí je ne. Odpovědí je, že jsem přišel s takovým trikem. Miluju filmy. Kdybych měl víc času, díval bych se na spousty filmů. Nemám moc času, a tudíž se na moc nedívám filmů. Ale v pondělí, středu a pátek, kdy jsem si měl píchat injekci, jsem se na cestě do školy zastavil ve videopůjčovně a půjčil si pár filmů.

Celý den jsem je nosil v batohu a těšil se na to, až se na ně podívám. Když jsem přišel domů, píchnul jsem si injekci a pustil jsem si film. Připravil jsem si kyblík a deku kvůli vedlejším účinkům, ale tu injekci jsem si píchnul hned. Nečekal jsem, až začnou vedlejší účinky. Spojil jsem si něco špatného s něčím dobrým.

To spolu s tím, že nemám moc dobrou paměť, takže jsem se mohl pořád dokola dívat na ty samé filmy... mi pomohlo vydržet tak dlouho. Zamysleme se nad tím. Když se zamyslíme nad tím, co je v životě důležité, řekli bychom, že játra jsou dost důležitá. To nemůže nikdo popřít. Také bychom řekli, že relativně řečeno, vedlejší účinky tak důležité nejsou.

Tento rozdíl v důležitosti měl mě i každého pacienta motivovat k tomu, abychom brali léky včas. Ale problémem je, že takhle se na život nedíváme. Je tu i veličina času. Játra nás neovlivňují teď, ale až za dlouho. To u nás významně snižuje jejich důležitost.

Injekce si pícháme teď, což je posunuje do popředí. Mají na náš život větší vliv. Jaký byl můj trik? Donutil mě snad k tomu, aby mi začalo záležet na játrech? Ne, ve skutečnosti jsem je nahradil filmy. Je to šílené, protože filmy jsou ještě míň důležité než vedlejší účinky. Říkáme tomu odměna náhradou.

V životě je spousta věcí, konkrétně opožděné odměny, na kterých nám od přírody nezáleží. Můžeme lidi přimět k tomu, aby jim na nich záleželo? Pravděpodobně ne. Vezměte si například globální oteplování. Můžeme lidi snad přimět k tomu, aby se vzbudili s tím, že ten den vyřeší globální oteplování? To je velmi nepravděpodobné. To se prostě nestane. Je to ještě horší, protože kdybyste na to šli naopak a řekli si, že vytvoříte problém, na kterém lidem nezáleží, který by maximalizoval lidskou apatii, přišli byste s globálním oteplováním.

Přemýšlejte o všech důvodech. Je to v daleké budoucnosti, ovlivní ti jiné lidi, nevidíme zhoršení, nevidíme nikoho trpět, náš vliv je jako kapka v moři.

Může nám na tom skutečně záležet? Ne. Co tedy můžeme udělat? Můžeme udělat něco jako odměnu náhradou? Můžeme lidi přimět k tomu, aby jim na tom záleželo, protože jim záleží na něčem jiném? Podle mě je to část řešení. Když se zamyslíte nad tím, proč má Toyota Prius takový úspěch. Můj nevědecký postřeh je, že když se díváte na lidi, co řídí Toyotu Prius, usmívají se víc než ostatní lidé.

Mají pro to dobrý důvod. Jedou a říkají si: "Podívejte se na mě. Jsem úžasná lidská bytost. Nejen to. Další lidi mě vidí a uvědomují si, jak úžasná lidská bytost jsem." Můžeme to samé udělat s topením? S tím, kolik slunečního záření máme na půdě?

Na jakou teplotu máme dům nastavený v létě a v zimě? Jedním z možných řešení problémů se sebekontrolou je odměna náhradou. Vezmeme prostředí a změníme ho tak, aby se lidé chovali správně z nesprávného důvodu. Druhým řešením je smlouva o sebekontrole. Ta se váže k příběhu o Odysseovi a sirénách. Odysseus věděl, že až sirény přijdou, budou se ho snažit zlákat, takže se nechal přivázat ke stěžni a posádce zalil uši voskem, aby nepodlehli pokušení.

Není to jako odměna náhradou. Víme, že v té situaci budeme čelit pokušení, takže uděláme něco, co by nám znemožnilo tomu pokušení podlehnout. Je to další možnost, jak se vypořádat se sebekontrolou. Předtím než budeme mluvit o lidech, zamysleme se nad krysami a holuby. Představte si, že jste krysa nebo holub a že vás naučím, že zelené tlačítko znamená, že okamžitě dostanete jednu granuli.

Fialové tlačítko znamená, že musíte 10 vteřin počkat a pak dostanete 10 granulí. Budu vás to učit dlouho. Zelená jedna, fialová deset. Naučíte se to a pak vám dám obě. Zeptám se vás, co byste měli raději: zelenou nebo fialovou? Musíte si uvědomit, že 10 vteřin je pro krysu jako týden pro nás.

Co si myslíte, že si vyberou? Vyberou si zelenou. To není dobré. Je to ještě horší. Když začnete pokus, objeví se fialové tlačítko. Stisknou ho. Po několika vteřinách se objeví i zelené tlačítko. Kdyby chvíli počkali, dostanou 10 granulí. Oni to ale nevydrží. Stisknou zelené tlačítko a místo 10 granulí dostanou jednu. Je tu jedna zajímavá verze.

Objeví se fialové tlačítko a oni ho zmáčknou. O vteřinu později se objeví červené tlačítko. Červené tlačítko nedělá nic dobrého. Není s ním spojené žádné jídlo a krysy a holubi nemají moc rádi mačkání tlačítek. To červené tlačítko vypíná zelená tlačítko. Je to jako Odysseova smlouva. Krysa nebo holub udělají něco, co se jim nelíbí, aby se vyhnuli pokušení.

Co myslíte? Pochopí to? Mají dostatek sebekontroly na to, aby to udělali? Neřekli byste to, ale mají. Ne pokaždé, ale často ano. To je pozitivní ze dvou důvodů. Zaprvé, když to dokážou oni, možná to dokážeme taky. Zadruhé je to celé o tom navrhnout červené tlačítko. Když čelíme pokušení a nemáme žádné nástroje, jak mu odolat, selžeme stejně jako krysy a holubi.

Ale když vytvoříme něco, co nám umožní ho obejít, stejně jako Odysseus, možná máme naději. Možná můžeme odolat pokušení. Ukážu vám několik mechanismů. Clocky jsou hodiny, které byly navrženy jedním ze studentů v Media Lab. Jsou to hodiny se dvěma velkými koly, která se točí mírně odlišnou rychlostí. Když večer jdete spát, vidíte se jako osobu, která ráno vstane v šest hodin a jde si zaběhat nebo jde do posilovny.

Když budík v šest ráno zazvoní, už tou osobou nejste. Jste osobou, která spí do osmi a která do školy dorazí na poslední chvíli nebo trochu později. Co ty hodiny dělají? Když v šest ráno zazvoní budík, Clocky začne jezdit po pokoji. Kvůli jeho asynchronním kolům nikdy nevíte, kde ho najít.

Musíte vstát. Musíte se plazit po pokoji a hledat ho. Když si ho koupíte, vstávání se nevyhnete. V podstatě donutíte své budoucí já, osobu, která vstává v šest ráno, aby udělala něco, co chcete. Tohle je ještě extremnější případ. Je to budík, který je napojený na váš účet. Vidíte ten potenciál, že?

Je napojený na váš účet a na charitu, kterou nesnášíte. Zamyslete se nad tím. Zazvoní budík a vy si ještě chcete zdřímnout. Ale za každou vteřinu, kterou prospíte, jdou vaše peníze na charitu, kterou nesnášíte. Kdybyste tu charitu měli rádi, mohli byste spát a mít pocit, že děláte dobrý skutek.

Ale když ho nastavíte správně, bude vás to tak hrozně štvát, že ho velmi rychle vypnete a vylezete z postele. stickK je zajímavá stránka navržená dvěma ekonomy, kteří chtěli zhubnout. Vsadili si na sebe hodně peněz. Tato stránka lidem umožňuje proti sobě uzavřít smlouvu. Tohle je nezvyklá stránka. Když si na počítači nainstalujete její software, upozorní to ostatní, když sledujete pornografii.

Taky je to upozorní, když ten software odinstalujete. Jaký to má smysl? Smyslem je to, že stejně jako Adam a Eva čelíme mnoha pokušením. Máme kolem sebe spoustu věcí. Spoustu fastfoodů, Facebook. Spousta věcí usiluje o naši pozornost, čas, peníze a spotřebu jídla.

Všechno právě teď. Kvůli tomu jsme vystaveni neuvěřitelnému množství pokušení. Podle jedné analýzy bylo před 70 lety 10 % všech úmrtí způsobeno špatným rozhodováním. V minulosti jste mohli zemřít tak, že jste udělali pár chyb. Teď je to asi 50 %. Kouření, obezita, nehody. Vytváříme si pro sebe spoustu příležitostí k tomu, abychom selhali.

Se vším tím pokušením a problémy by bylo pěkné, kdybychom každý přišli s vlastní Odysseovou smlouvou, kdybychom každý přišli s vlastním červeným tlačítkem. Je těžké s tím přijít sám od sebe. Dobrou zprávou je, že máme technologie. Máme hardware, software. Spoustu způsobů. Pokud je hlavním problémem sebekontrola, co s tím můžeme udělat?

Jaký hardware nebo software můžeme vymyslet? Myslím, že je to klíč k úspěchu a k tomu, abychom se posunuli kupředu. Na závěr bych se s vámi chtěl podělit o jeden příběh. V Denveru byl jeden program zaměřený na boj proti drogám. Pokud jste byli závislí na heroinu, mohli jste se na ně obrátit a oni by vás požádali, abyste napsali dopis, ve kterém byste přiznali svou závislost.

Byl by adresovaný osobě, u které se nejvíc bojíte toho, že se dozví o vaší závislosti. Já bych napsal své matce. Napsal bych: "Mami, je mi to líto, ale jsem závislý na heroinu. S láskou, Dan." Ta organizace by ten dopis vzala, dala by ho do obálky adresované mé matce a měla by ho v úschově. Čas od času by mi otestovali krev. Kdyby mi někdy zjistili zbytkovou hladinu heroinu, ten dopis by poslali.

Uděláme něco, co nám nahání takový strach, že ve chvíli, kdy chceme překonat pokušení, implementujeme něco, co nám později umožní kontrolovat naše chování. Co si myslíte, že se stalo, když lidi začali toužit po drogách? Šli za tou organizací a řekli, že chtějí vystoupit z programu. A co jim na to ta organizace odpověděla? "Můžete vystoupit za tři týdny ale ty tři týdny budeme každý den testovat vaši krev."

Tři týdny byly pro většinu lidí dost času na to, aby se zbavili závislosti. Nakonec tuto organizaci museli zrušit kvůli porušování lidských práv. Protože když se zamyslíte nad Odyssovým problémem, všechny ty mechanismy mohou fungovat jen tehdy, pokud lidi přinutíte, aby se zúčastnili bez možnosti později odstoupit. Kdybyste mohli odstoupit, nefungovalo by to. Vznáší to otázku, jak důležitá je lidská svoboda.

Na závěr dvě otázky. Jak navrhneme svět, který nám umožní překonat pokušení? A jak to uděláme bez toho, abychom se připravili o příliš práv a svobod. Děkuji. Překlad: qetu www.videacesky.cz

Komentáře (32)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Ono je to celé kupodivu ještě trochu jinak: Právě ta snaha o sebekontrolu vede často k prokrastinaci! Protože člověk, který se extrémně hlídá (což dneska děláme všichni), má strach, aby náhodou nepromrhal byť minutu vlastního života, protože dneska máme všichni povinnost být efektivní, produktivní a co víc, šťastní. A kdo takový není, má problém - a "měl by" ho řešit (jinak nad ním společnost ohrne nos).

Prokrastinace není fenomén, který by se objevil sám od sebe. Je to důsledek tlaku společnosti na jedince, kdy se po lidech vyžaduje stále víc to, aby byli "k něčemu", aby chodili do školy, měli super práci, skvěle zařízenej život atd. A čím víc v praxi tahle ideologie nefunguje, tím větší vinu lidi cítí (vinu za to, že si nedokážou svůj život uspořádat), tím víc jsou paralyzováni ve svém rozhodování a tím větší je ta takzvaná prokrastinace.

Přitom celý vtip je v tom, že my prokrastinujeme většinou z docela dobrých důvodů! Naše hlava ví kupříkladu moc dobře, že sedět nad úkolem z matiky je blbost. Proto se nám do toho nechce. Ne kvůli lennosti, ale kvůli tomu, že je to prostě k ničemu a my to na nějaké úrovni podvědomí víme. Ale protože do nás ze všech stran buší okolí ve stylu "Uč se, uč se, jinak na tom budeš špatně.", tak z toho pak máme akorát ty špatný pocity, který nás nakonec paralyzujou do tý míry, že raději neděláme nic (ze samého strachu, abysme něco neudělali špatně nebo nedejbože nebyli "efektivní").

Prokrastinace je problém zavinutej sám do sebe. Není to zdaleka lennost. Je to problém společenský ideologie a toho, že lidi začínají pomalu přicházet na to, že kraviny skutečně nefungujou a nemá smysl ztrácet s nima čas. Bohužel nikoho moc nenapadá, co teda dělat místo toho. Takže raději sedíme na zadku... a vesele prokrastinujeme.

3016

Odpovědět

tak kvůli své prokrastinaci jsem byl línej si přečíst celý dlouhý příspěvek a přečetl jsem si jen konec a s tím naprosto souhlasím :D

257

Odpovědět

Uznávaný vědec v oblasti psychologie přednese myšlenky podložené testy a náhodný český anonym řekne "Ne. Je to jinak" Tohle mě fakt nepřestane v komentech udivovat a bavit zároveň

20

Odpovědět

Hoďte sem prosím ještě další videa Dana A. Dík :)

200

Odpovědět

Podívej se sem: http://www.ted.com/search?q=Dan+Ariely ...videa jsou přeložený do ČJ.

180

Odpovědět

este lepsie ako ten budik napojeny na bankovy ucet je dat si ako zvonenie budíka na song od Justina Biebera... vstanes radsej skor len aby si to nemusel pocut :D

223

Odpovědět

Tak to by som si neurobil (:

193

Odpovědět

A je zajímavý, jak tady všichni v diskuzi řeší "problém" s učením. Jasněže je to asi takový nejvíc na raně, ale myslím že lidi mají postupem času mnohem horší problémy, kterým musí odolávat a hodně se sebeovládat..
K tomu učení - možná na toto není nutná odysseova smlouva, ani spojit si to vyloženě s něčím příjemným. Někdy to funguje, ale když ne, tak "stačí" normálně si promluvit do duše a spravit si pokřivenej náhled na to. Asi to bude znít jako od rodičů, ale ono je to vážně pravda - říct si "však kdo tu školu chces studovat? já. Opravdu ji chci studovat? Ano, chci, protože mě to zajímá a v budoucnu se tomu chci věnovat. Tak jdu a udělám ten pitomej úkol, abych na té škole mohl zůstat a dozvídat se další užitečný věci." .. v připadě SŠ pak např. "nechci už být na střední? nechci mít maturitu? tak jo, tak teda zítra s tím seknu a půjdu dělat k lopatě a nebo vykrádat obchody, protože nic moc víc mi dnešní společnost nedovolí" (pokud teda nejste extrémě podnikavý lidi s vymyšleným plánem jak podnikat, to pak tu maturitu fakt nepotřebujete)

2010

Odpovědět

to je sice všechno moc hezký, ale to je přesně o čem on mluví, já si to samozřejmě řeknu ale je to tak daleko že pak to stejnak flákam dokud mi fakt nehrozí že mi vyrazí

230

Odpovědět

Tak tohle je super. Tohle je tak úžasnej chlap. Úplně na to kápnul. Běžela mi z jeho argumentů a slov husí kůže. Více jeho videí, to je poučnější a nápomocnější než cokoli sem dosud viděla. Vlastně člověku krásně a názorně ukáže možné řešení a pojmenuje to, co většina lidí pojmenovat neumí..

193

Odpovědět

Já mám taky problém s tím učením. Ale tady je právě ten problém, o kterém mluvil. Injekce bych klidně taky bral, jako on si myslím. Protože to znamená pouze to, donutit se si to píchnout a pak už není cesty z5. Kdyby sem věděl, že si teď řeknu, budu se učit hodinu a nemohl by jsem to nijak zvrátit, dělal bych to pořád :) Průser je to, že já se můžu kdykoliv, třeba po 5 minutách rozhodnout že mě to už nebaví a přestat s tím.

A za učení si můžete dosadit všechny "nudné" činnosti.

192

Odpovědět

Napadá mě super příklad sevbeovládání: kuřáci - většina z nich si je vědoma, že v budoucnosti je velká šance, že budou mít vážnou nemoc, ale prostě obětují přítomnost na úkor budoucnosti (což hodněkrát obhajují slovy "na něco umřít musím" nebo "ten a ten se dožil devadesáti a kouřil celý život" - přitom je to jen nedostatek sebeovládání (a podle mě i třeba motivace nebo konformita..)

Jo.. jak mluvil o tom triku.. já mám "trik" s prokrastinací.. na hodně věcí si dám hodně času, takže třeba na nějaký protokol mám týden, já si na to dám čtyři dny a dělám ho třetí (takže je to vlastně pozdě, ale i brzo :D )

213

Odpovědět

Ja robím úplne všetko na poslednú chvíľu. Učím sa tri dni pred skúškou a potom celé noci nespím. Nadávam si, hovorím si tak to sa musí zmeniť. V ďalšom skúš. obd. sa budem učiť riadne.... Ani náhodou. Už ani spať nechodím kedy by sa patrilo...
Riadim sa pravidlom..čo som mal urobiť včera, neurobím vôbec a mám pokoj....
Dík za video.

201

Odpovědět

Jako obvykle skvěle balancuje mezi poučením a pobavením :-) Ironií ovšem je, že na to koukám místo abych se učil...

261

Odpovědět

Mne uz dokaze nakopnout k uceni nebo k cemukoliv jinemu jen to, ze to nemam sanci uz stihnout, ale kdyz to stihnu, tak jsem borec. Ze zacatku jsem ukoly a uceni timto zpusobem zvladal, ale ted uz to bohuzel nevychazi :/ Prece jen jeden vecer na nejake zkousky je dost malo...

192

Odpovědět

Hele, před pár tejdnama jsem odmaturoval, a něco ti povim - kašli na učení! :D Za celý 4 roky na škole jsem se učil pouze 1, a to v prváku na strojnictví, protože jsem se nudil ve vlaku. A pak taky pár tejdnů před maturou na češtinu, ale to bylo kvuli tomu že jsem 4 roky nedával pozor na češtině snad ani jednou, nic si nenapsal, takže jsem si za to mohl sám. Ale zbytek předmětů - nepodíval jsem se na to vůbec, a výsledek? 1,1,2... a ta čeština nakonec dopadla za 3. Kdybych se neučil tak mám tutově 2 :D Takže STOP UČENÍ, JE TO ZBYTEČNÝ!!! :D

1953

Odpovědět

+homerTak hodně štěstí na vejšce. Budeš ho potřebovat

252

Odpovědět

Myslím, že na ty hodiny by po čase vyzráli všichni lenoši. Koupili by pastičky na myši :D

184

Odpovědět

taky ty hodiny "za prachy" byly výborný :D ale já bejt ten co je vymyslel, kašlal bych na charitu. Já to vyrobil, mě budou spáčí posílat prašule :D

191

Odpovědět

Jojo, prokrastinace a sebekontrola je pro mě čim dál horší :D
Při sebekontrole je asi nejlepší promluvení do duše :) Odnaučil jsem se kouřit tak, že jsem si stoupl před zrcadlo a vynadal jsem si do čůrá** a všeho možnýho a sám sobě si slíbil, že už cigáro nevemu do huby. Druhej den jsem to nevydržel a zapálil si... Je docela zvláštní pocit, když se nedokážete svýmu odrazu v zrcadle podívat do očí :D :D
Jen škoda že to nefunguje na mou prokrastinaci od učení :)

Jinak super vtipná přednáška, krysy mačkající čudliky by se doma šikli :D

212

Odpovědět

Nejhorsi na ty my lenosti je, ze uz to dospelo do takovy faze, ze i u tohohle videa si reknu, ze se na nej podivam nekdy potom, az bude cas... Pritom cely dny delam hovno... Proklinam te pocitaci!!! Proklinaaam!!! :D

192

Odpovědět

presne ani mne sa nechccelo pozerat to video... lebo to aspon vzialene pripomina nejaku zmysluplnu cinnost

201

Odpovědět

já jsem sám sobě zavedl systém odměn : 1 hodina učení = 1 díl seriálu (45 minut) nebo 2 hodiny učení = 1 film

193

Odpovědět

Já začínám podobně, ale můj systém odměn žije vlastním životem a postupem času se trasformuje do 15 minut učení -> 3 hodiny na počítači.

271

Odpovědět

+qetujá taky neřekl že to funguje, jen že to praktikuju :-D

220
Další