Psychologie: Jazyk

Malý Kanzi byl nedávno adoptován a zvykal si na svůj nový domov. Jeho matku učila lektorka angličtiny a Kanzi tam býval s nimi, ačkoli nedával moc pozor. Lektorka si ale všimla, že se snaží dorozumívat sledováním lekcí své matky. Kupodivu to vypadalo, že se učí rychleji než jeho matka. Třeba fráze „ty lechtáš“ a „lechtat tě“ znamenají dvě různé věci a Kanziho matka tu skladbu těžko chápala. Jednoho dne si Kanzi hrál s plyšáky a lektorka ho požádala, aby pes hryzl hada.



Kanzi dal hada psovi do tlamy, jako by o nic nešlo. Šlo ale o dost, protože Kanzi je bonobo. Je to jazyková superhvězda, a to i mezi špičkovými výzkumnými primáty, jako je gorila Koko. Kanzi je první lidoop dokazující, že jazyk si lze spontánně osvojit pozorováním a bez plánovaného tréninku, a prvním, který chápe základy gramatiky, skladby a sémantiky.



A opět, jde o dost. Zejména proto, že lidé roky hlásali, že právě jazyk nás odlišuje od jiných zvířat. Ale jsme vážně sami? Zdá se, že tato otázka je stále složitější. Jazyk vymezujeme jako soubor mluvených, psaných či znakových slov a to, jak je spojujeme k dosažení významu. Pokud toto vymezení zahrnuje složitou gramatiku, pak jsme možná sami, ale pokud je jazyk jen schopnost dorozumívat se smysluplnými symboly, jako kdybych já hledal záchody ve Švédsku nebo jak to dělá Kanzi, který žádá o pečené žužu, pak vítejte v klubu, opice.



JAZYK Částečně se dorozumíváme vydáváním zvuků prostřednictvím našich mozků a těl, díky kterým přenášíme myšlenky z našeho mozku do mozků jiných lidí. Jazyk ale není jen o tom, jak vzduch vibruje díky zvuku.



Dokážu se dorozumívat gesty rukou – což jak víte, dělám dost často – nebo vizuálními symboly. Díky těmto druhům jazyka chápeme, co jsme nikdy neviděli, a rychle a účinně si vzájemně vyměňujeme informace, jak dostat práci, být kámošem nebo použít metaforu. Těžko si lze představit život bez nějakého jazyka. Lidé mluví téměř 7 tisíci jazyky a bez ohledu na to, jak jsou odlišné, stojí jejich základy na tom samém – na třech podpůrných pilířích.



Nejmenší z nich jsou fonémy. Jsou to velmi krátké, výrazné zvukové jednotky. Třeba a, t, č, š, f. Asi tak. Čeština jich má asi 45. Fonémy dohromady vytvářejí morfémy, což jsou nejmenší jednotky významu. Může to být slovo nebo jeho část, jako předpona nebo přípona. Například „promluva“ je morfém, který má tři zvukové fonémové jednotky. Pro, mlu, va.



Následně řadíte morfémy do gramatiky či souboru pravidel, díky kterým můžete říkat, co chcete. Těchto 45 českých fonémů nám dává bezpočet morfémů, jenž v nejobsáhlejším českém slovníku dávají dohromady přes 250 000 slov, která lze poté uspořádat do nekonečného počtu vět, odstavců, písní od Wu-Tang či shakespearovských her. A stejně jako je tomu u stavby jazyka, začínáme od mala i jeho učením. A začínáme velice brzy.



Infant neboli kojenec pochází z latinského infans, což znamená nemluvit, ale už ve čtyřech měsících dokážete rozeznat rozdíly v jazyce a začít číst ze rtů a sladit pohyby úst s danými zvuky, jako áá, íí, aí, óó, úú. I v tomto věku bacha na to, co před dětmi říkáte, protože se u nich vyvíjí receptivní složky jazyka neboli schopnosti porozumět tomu, co se říká vám a o vás. Tato receptivní složka jazyka se brzy vyvine v produktivní jazyk, kdy už děti ostatním pouze nerozumí, ale dokážou tvořit i slova.



Jistě, chvíli to trvá, ale mezitím si hodně procvičí žvatlání. Asi zhruba ve čtyřech měsících začnou vydávat nejrůznější zvuky, i když můžete slyšet „tata“ nebo „mama“, žvatlání není napodobování řeči dospělých. Obvykle to zahrnuje zvuky z mnoha různých jazyků a cizinec podle žvatlání dítěte nepozná, zda je Ital, Keňan nebo Korejec. Neslyšící děti sledují, jak jejich rodiče znakují a začínají žvatlat rukama. Asi v deseti měsících začne žvatlání dávat teprve nějaký smysl a „mama“ pravděpodobně znamená mámu.



Dítě bez vystavení jinému jazyku ztratí schopnost slyšet a vytvářet konkrétní tóny a zvuky, které nejsou součástí jeho rodného jazyka. Takže někdo, kdo mluví doma česky, nerozlišuje určité fonémy v mandarínštině, pokud je například slyší, nebo mezi přídechovými a nepřídechovými souhláskami v hindštině. Když dítě oslaví první narozeniny, vstoupí do jednoslovné fáze vývoje řeči.



Teď ví, že zvuky mají daný význam a že „pes“ je to motovidlo na druhé straně pokoje. V 18 měsících jeho kapacita na nová slova vyskočí asi z jednoho týdně na jedno denně a ve dvou letech dokáže tvořit dvojslovné věty. Ty trhané věty jsou taková telegrafická řeč. Znějí jako neohrabané texty či staromódní telegramy a používají podstatná jména a slovesa. „Chci džus, kalhoty ne“. Takové věci. Tyto krátké věty už dávají smysl a řídí se pravidly skladby daného jazyka.



České dítě by dalo přídavné jméno před podstatné – černá kočka, ale španělské by to otočilo – gato negro. Průměrné dítě brzy nato vyslovuje delší fráze a úplné věty, odmítá si oblékat gaťata a vyžaduje další keksíky. Většina lidí během vývoje řeči dosáhla stejných met, ale existují protichůdné teorie o tom, jak se naše dětské žvatlání proměňuje ve složité věty a jak si osvojujeme jazyk. B.



F. Skinnera znáte, slavného behavioristu, který nám přinesl učení posilováním. Věřil, že jazyk je výtvorem asociativních principů a operantního podmiňování. Podle Skinnera se dítě naučilo spojovat slova s významy hlavně díky posílení. Pokud podle Skinnerova modelu malý Bruno řekl: A matka mu dala mléko, zjistil by, že výsledek – mléko a pozornost – je prospěšný a nakonec se naučil říkat „mléko“ těmito naučenými asociacemi a utvářejícími procesy. Je fajn si rozumět.



Ale ne každý byl za jedno se Skinnerem. Legendární americký jazykovědec Noam Chomsky tvrdil, že dítě jako Bruno by nikdy nedosáhlo svého pořádného potenciálu psát sonety, pokud by jeho učení záviselo jen na podmiňování. Chomsky přednesl myšlenku vrozeného učení a všudypřítomných gramatických kategorií a poukázal na to, že i když tisíce světových jazyků můžou znít dost různorodě, vlastně nejsou tak odlišné a sdílejí pár základních prvků. Říkal tomu univerzální gramatika. Podle ní všechny lidské jazyky obsahují podstatná a přídavná jména a slovesa a lidé se rodí s vrozenou schopností osvojovat si jazyk, a i s genetickým předpokladem k osvojování gramatických pravidel.



Podle Chomskyho nejsme nepopsaný list, ale už jsme během prvního dne nastaveni. A stále si nejsme jisti, jak si osvojujeme jazyk. Výzkum vývoje a studie jiných druhů nám ale prozradily, že alespoň část z něho je vrozená, přičemž důležitá je i role učení a projevu. Pokud mají všichni lidé nějakou vrozenou schopnost jazyka, kde nám v mozku dlí?



Řekli jsme si, jak je funkce v mozku lokalizována a že to platí pro jisté aspekty jazyka. Zatímco mluvení, čtení, psaní, ba i zpěv jsou zastřešeny jazykem, jejich umístění v mozku je trochu složitější. Tak třeba afázie, neurologické poškození řeči. Lidé mohou zažít spousty druhů afázie podle toho, zda měli úraz, cévní mozkovou příhodu, nádor nebo demenci.



Takže možná umí mluvit, ale ne číst, nebo zpívat, ale sotva mluví, či psát, ale ne číst. Tzv. Brocova oblast v levém čelním laloku je zapojena do tvorby řeči. Kdybych si ji poškodil, stále bych chápal řeč, ale těžko by se mi mluvilo, i když bych dokázal zpívat, protože to je v mozku jinde. Ale kdyby ten padající kokos zasáhl část zvanou Wernickeova oblast, část v levém spánkovém laloku stojící za vyjadřováním a porozumění jazyka, mohl bych stále mluvit, ale moje slova by nedávala smysl.



Takže bych mohl říkat třeba: „Byla to i pizza, ale v telce jsem volal fialového bratra.“ Poranění mozku jako afázie ukazují, jak jsou myšlení a jazyk odděleny a přesto zamotány. Nevíme, jestli nejdřív přijdou neverbální nápady a pak je pojmenováváme, nebo jestli se naše myšlenky rodí v jazyce, nebo zda by bez toho nešlo ani myslet. A protože jazyk nám často utváří nápady, naše myšlení může ovlivňovat druh jazyka.



Jaké budou důsledky toho, když rozšíříme jazyk o další druhy? Jak může Kanziho schopnost říct, že chce žužu, ovlivnit jeho myšlení a jak může toto myšlení ovlivnit jeho vývoj jazyka a totožnost? Kéž bych jen dokázal popsat, jak je to úchvatné. Pokud jste mi dnes rozuměli, zjistili jste, jak se jazyk vytváří z fonémů, morfémů a gramatiky a kdy děti získají receptivní a produktivní jazyk a procházejí žvatlací jednoslovnou a dvouslovnou fází vývoje.



Naučili jste se i pár teorií, jak přicházíme k řeči, jaké oblasti mozku se zapojují a jak spolu myšlení a jazyk souvisí. Překlad: Kara www.videacesky.cz