Psychologie: Poznávání

Proč chytří lidé dělají pitominy? Proč mají konspirátoři
přistání na Měsíci za podfuk a Hillary Clinton za ufona? A proč Bětka nepřizná,
že nový Superman není nic moc? Poznávání už jsme zmínili. Obvykle ho označujeme jako proces,
díky němuž myslíme a luštíme křížovky. Poznávání ale zahrnuje vědění,
pamatování, porozumění, dorozumívání a do určité míry i učení.

A ať jsou naše mozky sebevíc úžasné,
všichni můžeme u těchto věcí pohořet. Naše poznávání vnímáme jako počítač,
který logicky chroustá informace. Ta růžová vlhká hrouda velikosti zelí
dělá ale mnohem víc než jen výpočty. A věci, které dělá,
nedávají zrovna vždy smysl. Mnoho odborníků tvrdí,
že poznávání nás činí skutečně lidmi a že vše, co k tomu patří – naše záliby,
předsudky, obavy a intuice – je to, co z nás dělá
dané jednotlivce. Nejsme ale jediní,
kteří vykazují určité poznávají.

Šimpanzi a gorily chápou a plánují, vrány používají nástroje,
sloni se vzájemně učí. Ale naše schopnost na něco přijít se vyrovná pouze naší schopnosti
naprosto chybně věci posoudit. Jakkoli jsme bravurní a chápaví, podlehneme i nerozumnému
myšlení a slepé intuici. Takže abych citoval Reného Descarta:
„Myslíte, tedy jste,“ což znamená,
že většinou pořádně válíte a někdy budete prostě za voly.

POZNÁVÁNÍ Každý chce chápat svět. A naše poznávání nám to umožňuje
právě tvořením konceptů – duševních seskupení podobných
předmětů, lidí, myšlenek, událostí. Rádi věci splácáváme. Koncepty zjednodušují
naše myšlení natolik, že se nad nimi ani nepozastavujeme,
prostě tam jsou.

A bez konceptů bychom museli
všechno pojmenovávat. Nemohli byste mi říct,
ať zatřesu ďasem, protože by tu nebyl
žádný koncept třesu nebo ryby, natož modrého plyšového ďase. A kdybych vám řekl, že jsem zdrcený
z jeho ztráty – na což nedojde – musel bych vám vysvětlit
své emoce, jejich sílu i slova, která bych měl použít. V zásadě by bez konceptů
nikdo nikdy nic neudělal.

Byli bychom jako hejno mravenců,
kteří se jen celé dopoledne ptají: „Máš se?“ Naše koncepty často třídíme
vytvářením prototypů, duševních obrazů
neboli vrcholných příkladů čehosi. Když řeknu „pták“,
obecný výraz pro zpěváčka vám v hlavě vytane dříve
než tučňák, kuře nebo emu, protože červenky a kardinálové
více připomínají náš prototyp ptáka. Pokud vám ale ukážu obrázek
nějaké dosud neviděné potvory a vy vidíte peří a zobák,
asi si ji zařadíte mezi ptáky, protože se více podobá
vašemu pojetí ptáka než konceptu hlodavce,
kabátu nebo podnožky.

Koncepty a prototypy
urychlují myšlení, ale mohou naše myšlení i ovlivnit
a vést k předsudkům, pokud nám něco
nezapadne do prototypů. Před 100 lety mohla představa doktorky
někomu udělat v hlavě guláš, protože se lidem v jejich hlavičkách
prototypy doktora a ženy neslučovaly. A i dnes se najdou takoví lidé.


Prudiči budou prudit. Je důležité mít aktivně otevřenou mysl,
abyste mohli přijímat koncepty. A nezapomínejte, že koncepty
mohou pomáhat i škodit. Naše poznávání nám také prospívá
skrze naši schopnost řešit problémy. Tohle děláme v jednom kuse. Jak sestavit skandinávský nábytek,
udělat vdolky s chybějící přísadou či ustát zdrcující zklamání
z nového Supermana. K řešení problémů
přistupujeme různě. Někdy si ceníme rychlosti,
někdy zase přesnosti.

Některé problémy vyřešíme
pokusem a omylem. Něco zkusíte, a když to nefunguje,
zkoušíte to jinak, dokud to nevyjde. Metoda pokus-omyl je pomalá a záměrná,
což může být podle situace dobře i špatně. K vyřešení něčeho můžete
používat i algoritmy a heuristiku. Algoritmy jsou logické,
postupné a podrobné postupy, které zaručují konečně řešení,
i když může trvat se jimi prokousat. Heuristika je spíše
duševní zkratkou, prostá strategie,
která rychleji řeší problémy, i když je náchylnější k chybám.

Třeba jste v sámošce
a hledáte rodinné balení pálivé omáčky. Buď použijete algoritmus a postupně
projdete všechny regály a uličky, nebo použijete heuristiku a nejdřív
mrknete do regálu s Asií či kořením, protože to dává ze zkušenosti
největší smysl. Heuristika může být rychlejší,
ale díky algoritmu omáčku nepřehlédnete, protože ji dneska zašantročili
do lahůdek nebo bůhvíkam. Algoritmy, heuristika a pokus a omyl
jsou strategie, které vyžadují plán útoku.

Někdy ale máte při řešení
problému kliku a „Aha!“ Z ničeho nic přijde osvícení
a vám dojde, jak na to. Když děláte vdolky,
použijete místo povidel mák, nebo pálivou omáčku
najdete u Mexika, kdovíproč. Neurovědci sledovali tento druh náhlého
a šťastného záblesku při neurozobrazování. V jednom pokusu
měly subjekty vyřešit problém. Jaké slovo lze přidat
ke slovům planý, granát a pyré, aby vytvořilo slovní spojení.

Poté měly subjekty stisknout tlačítko,
až je to trkne. Když nad tím přemýšlely,
snímání ukázalo aktivitu v čelním laloku, oblastech zapojených do pozornosti
typických pro řešení problémů. A když se jim konečně rozsvítilo
a stiskly tlačítko, došlo k jasnému nárůstu aktivity
v pravém spánkovém laloku těsně nad uchem, který je mimo jiné
spojen s poznáváním. Odpověď jsme vám mimochodem dali
už na začátku epizody. Kde mám rybu?

Ty náhlé záblesky postřehu
jsou super, ale nemůžete s nimi řešit
všechny své trable. A i když něco zní dobře,
neznamená to ještě, že to tak je, protože ať už jsme vynalézaví
a fikaní, jak chceme, naše poznávání nás svádí na scestí,
jak to jen jde. Například často hledáme a upřednostňujeme
důkazy, které nás utvrzují, a raději se vyhneme nebo budeme
ignorovat protichůdné důkazy, tomu se říká konfirmační zkreslení.

To je podobné nadměrnému sebevědomí,
které jste už probírali, kdy máte
víc sebejistoty než pravdy. Když se toto zkreslení ujme, můžete tíhnout ke svým koncepcím
vytrvalostí přesvědčení, a to i přes jasný důkaz opaku. Děje se to pořád a pro lidi,
kteří to vidí, to může být pobuřující. Lidé si stále myslí,
že Země je plochá. A vy na to „Co?

Jak? Máme fotky z vesmíru.“ Asi to víte, ale lidé můžou být ujetí
a zabejčení, když se vyhýbají faktům a vidí pouze informace,
které je utvrzují v přesvědčení. Mohou se dokonce zaseknout,
neschopni vidět problém z jiného pohledu. Místo toho přistupují k situaci
stejným duševním nastavením, hlavně když už to fungovalo. Z prkna vám čouhá hřebík a vy na to:
„Tohle se musí zadělat.“ Všude kolem vás
se válí šutry a cihly, ale kvůli vašemu přesvědčení,
že hřebíky se zatloukají jen kladivy, vás ani nenapadne
ho zatlouct cihlou, a tak ztratíte čas
hledáním kladiva po garáži a jste naštvaní a zdeptaní
a ten hřebík pořád trčí z prkna.

Duševní nastavení ovlivňuje, jak myslíme,
stejně jako je to u percepčního nastavení, které stálo za vnímáním. Proto je heuristika, ta příhodná
duševní zkratka, kterou používáme, tak snadno omylná.

V 70. letech kognitivní psychologové
Amon Tversky a Daniel Kahneman zkoumali, jak děláme rychlé závěry, a zjistili,
proč chytří lidé dělají pitominy. Zjistili, že lidé věří,
že k události dojde častěji, pokud si z ní vybaví
příklady nebo vzpomínky, zejména pokud jsou ty příklady
obzvláště živé, děsivé nebo boží. Jste v kasinu a vyhrajete
dva dolary na automatu. Najednou se spustí každé
blikající světlo a zvonek, ale pokud prohrajete,
což bývá většinou, je ticho po pěšině.

Kasina těmi světly a zvuky zajišťují,
že výhry jsou živé a nezapomenutelné, ale prohry se zapomenou
bez povšimnutí. Takže až budete mít
příště stovku v kapse, budete přeceňovat
své šance na výhru, protože vzpomínky na výhru
jsou údernější. Čím jsou vzpomínky duševně dostupnější,
tím více se zdá, že se to bude opakovat. Tomu se říká heuristika dostupnosti,
která může pokřivit i vaše názory na lidi. Pokud si pamatujete ze zpráv záběry,
kde lidé střílejí ze zbraní, může vám to změnit
pohled na celou skupinu, i když to ve skutečnosti
byla jen její drtivá menšina.

V zásadě se skvěle bojíme
špatných věcí. Bojíme se,
že umřeme při pádu letadla, že nás žralok překousne vejpůl
nebo že se udávíme nokem. Díky hrůzným představám našeho mozku
se bojíme toho, co je vlastně dost vzácné, místo abychom se báli častějších,
méně zapamatovatelných věcí, třeba dopravní nehody,
rakoviny nebo infarktu.

Myšlení může ovlivnit i rámování,
tedy to, jak je problém představen. Třeba sníte o šplhu na Everest nebo o plastice nosu
či míse syrových nafouklých ryb. Rizika vám můžu říct různě.
Třeba 95% šance na přežití zní jinak, než že 5 ze 100 lidí zemře
při této činnosti, i když informace je stejná. Naše kognitivní mysl je schopná
neuvěřitelných intelektuálních výkonů a nehorázných selhání.

Umíme řešit problémy lépe
než kterýkoli organismus, ale stačí opravdu málo
a můžeme se mýlit každý den v týdnu. Ale pokud si uvědomujeme své chyby a vážíme si naší
vynalézavosti a intelektu, myslím, že naše schopnost
řešit problémy nezná hranic. A to mi dává naději. Teď fakt, kde mám rybu? Dnes jste se naučili,
jak používáme koncepty, prototypy a duševní nastavení
k myšlení a dorozumívání a jak algoritmy, heuristika a postřeh
pomáhají řešit problémy.

Také jste zjistili, jak upnutí,
heuristika dostupnosti, strach, přehnané sebevědomí
a vytrvalost přesvědčení mohou zastínit
správné rozhodování a myšlení. Překlad: Kara
www.videacesky.cz