Scott Pilgrim: Umění filmových přechodůNerdwriter1

Z uznávaných režisérů současnosti by se dle mého názoru v mém světě, tedy světě videoesejí, nejlépe cítil Edgar Wright. Každý týden se tu jako každý esejista v podstatě snažím sdělit svůj názor. Rozdíl mezi mnou a třeba fejetonistou New York Times Paulem Krugmanem je, tedy kromě doktorátu z ekonomie a množství ocenění, že já pro svá tvrzení používám video, zatímco on pouze jazyk. Naše cíle jsou ale i tak stejné. Prezentovat přesvědčivé a zajímavé tvrzení. Stejně jako si spisovatelé dávají pozor na použitá slova a opatrně tvoří přechody mezi jednotlivými myšlenkami, já jako klíčové pro efektivitu mých videí vnímám jejich rytmus a spád.

A tady se ještě mám od Edgara Wrighta co učit. Můžeme to probrat jindy? Edgar Wright je mistr rytmu. Tohle je jeden z mnoha mimořádných přechodů mezi scénami ve filmu o Scottu Pilgrimovi. Trvá asi čtyři a půl vteřiny, ale stojí za to se na něj znovu podívat zpomaleně. Tenhle přechod je celý o pohybu směrem vpravo.

Začíná pohledem Anny Kendrick vpravo z pohledu kamery, což je směr pohybu, zároveň se ale skrz ohraničení dívá na svého bratra. Její polovina je stejně jako ta Scottova přirozeně odsunuta ze záběru, Wright ale Scotta chytře umístil do levé části záběru, aby mohl odkrýt pravou část a pokračovat v pohybu. V pravé části záběru je křeslo, které přejetím odhaluje venkovní scénu. Písmena citoslovce školního zvonku pak pomáhají přechodu na záběr, který v pohybu pokračuje reálným pohybem kamery směrem vpravo.

Znázornění tohoto přechodu by vypadalo asi nějak takhle. Máme pak lepší představu o tom, kolik je do pár snímků vloženo péče. Pro Edgara Wrighta jsou přechody jistou příležitostí. Nejsou to jen příležitosti pro optické vtipy, kterým se v jiném videu, které tu vidíte, krátce věnoval můj kamarád Tony. Jsou šancí vytvořit důležité lepidlo, které diváka provází příběhem. Příběh je podle mě vlastně podobný argumentu. Aby fungoval, musí být přesvědčivý.

- Scotte! - Co? Celou písničku jsi hrál jen jednu notu. Na začátku filmu je Scott Pilgrim mimo. Rozchod, který poslední rok ovlivňoval jeho život, už není omluvou pro jeho zatrpklou povahu. Začne randit se sedmnáctiletou dívkou, aniž by jejich vztah bral jakkoli vážně, a životem jen tak nějak proplouvá. Jsem si jistý, že ten pocit spousta lidí, včetně mě, zná.

Když vám všechno splyne dohromady a vy jen přeskakujete z místa na místo. Tenhle pocit Wright do filmu přenesl spojením přechodů mezi scénami. K tomu využívá několik technik. Třeba během rande s Knives je vidět několik přejetí mezi záběry, ve kterých jsou použity pohybující se objekty, obvykle lidi. Přechody jsou tak plynulé, že na okamžik přelstí mozek, který si přechodů nevšimne. Tahle přejetí jsou navíc doprovázena zvuky, které rovněž pochází ze záběru, ať už jsou to auta, skateboard, chrastění ramínek, nebo pípnutí automatických dveří.

To všechno vás vtáhne do příběhu. Jsou zde také záběry, při jejichž obrácení se sice nezmění pozice záběru, ale postavy jsou už na zcela jiném místě. Je to zajímavé, protože Wright používá pravidla kinematografie proti nám. K přechodům mezi scénami obvykle nedochází obrácením záběru. Takhle jste už na jiném místě, aniž byste si uvědomovali, že jste opustili to původní. Když si tuhle sekvenci vybavíte, jen těžko budete jednotlivá místa vnímat odděleně.

A přesně takhle se cítí Scott. - Říkal jsem to 50krát. - Jdeme na párty, debile. Za celý film Wright nikdy nepromarní příležitost použít kreativní přechod. Ať už je to mezi scénami... Je to dneska! V R... nebo v rámci jedné scény mezi dvěma záběry. Celkový efekt má pak dvě úrovně. Nejenže vás přejetí, rozmazané přechody a návaznost střihu vtahují do rozvíjejícího se příběhu, ale zároveň vás nutí vše sledovat pozorněji.

Některé přechody při prvním zhlédnutí minete a všimnete si jich až napodruhé, nebo naopak. Kde přesně je například přechod mezi scénami v tomhle záběru? Všechno se děje úplně mimo obraz nebo spíš za ním. Podle mě je buď scéna domu na kolech, nebo se k jiným pozadím otáčí koupelna. Ať je to jakkoliv, jde o matoucí přechod, v dobrém slova smyslu.

Díky tomu, že co vidíme, není reálné, jsme nuceni si film poskládat dohromady. Podobná interaktivita je pro film o videohrách příznačná. Důležité je, že je divák do filmu zároveň zapojený i zaujatý. Téhle křehké rovnováhy je dosaženo přechody, které jsou často lyrické. Jako taková vizuální poezie na nejméně pravděpodobném místě. Za zmínku možná stojí i to, že Scott Pilgrim je příběh o přechodném období v životě hlavního hrdiny. O úseku mezi obdobím, kdy člověk věděl, kdo je, a rozhodováním, čím bude.

Životní přechody se ovládají hůře než ty ve filmu nebo videoesejích. Všechny ale musí být přesvědčivé. A přesvědčování není jen o použitých slovech, představách nebo myšlenkách, ale i o tom, jak tyhle věci spojíte. Překlad: heindlik www.videacesky.cz