Nikdy nepočítej hvězdyDarkMatter2525

10. BUDEŠ PŘISPÍVAT 9. NEPOKRADEŠ 8. NEZALŽEŠ 7. NEZABIJEŠ 6. BUDEŠ UDRŽOVAT STROJE 5. NEVEJDEŠ DO ZAPOVĚZENÉ ZEMĚ 4. CTI SVÉ KNĚŽÍ 3. NEROUHEJ SE 2. CTI SVÉ BOHY 1. NIKDY NEPOČÍTEJ HVĚZDY POSVÁTNÝ ZÁKON Spusťte stroje! Hned je spusťte!

- Nejsou připravené. - Tak je připravte! To děláme! Můj manžel umírá! A není jediný. Nepřežije noc. Stroje nebudou opravené dnes v noci. Potřebujeme minimálně týden! To mi chcete říct, že poté, co jsme po stovky let stavěli tyto stroje, můj manžel zemře týden před dokončením?

Je mi to líto, ale možná ještě vydrží. Dej sbohem svému otci, zlatíčko. Víš, proč umíráme? Bohové před 10 000 lety stvořili smrt, aby nás potrestali za zastavení strojů. Proč jsme ty stroje zastavili? Může za to zlý člověk.

Padlá kněžka zastavila stroje a spáchala tím prvotní hřích. Nikdo neví proč. Ale otec za to nemůže. Proč ho trestat za hříchy jiných? Nikdy nezpochybňuj moudrost bohů, zlatíčko. Všichni jsme hříšní. Nikdo nejsme bez poskvrny. Musíme nést tento trest, dokud nebude hrůzný hřích té zlé napraven a stroje se opět nespustí.

Už o sebe nemusíme přijít, jako jsme přišly o tvého otce. Už nikdy víc. Tisíce let smrti se před námi stává minulostí. Máme to ale štěstí, že ano? Bohové nám odpustili? Ano, zlatíčko.

Stroje zakryjí hvězdy. Nejlépe uctíme bohy tak, když zakryjeme hvězdy. Proč chtějí, abychom zakryli hvězdy? Nikdy nezpochybňuj bohy, zlatíčko. Víme jen, že bohové stvořili stroje, které mají běžet, a pokud si toho bohové žádají, pak to musí být dobré a správné. Provinilče!

Rouhači! Ztratil jsem se! Nechtěl jsem do zapovězené země! I ztracený muž ví, že by se měl vyvarovat pohledu na jasnou oblohu. Prosím! Viděl jsem v dáli vodu. Měl jsem žízeň. Nepodstatné! Ty jsi počítal hvězdy. Ne! Slibuji, nepočítal! Jste si jistý? Neviděla jsem, že by hleděl na nebe. Odraz je důmyslný.

Nesmíme počítat hvězdy. Nikde se tam nemluví o odrazu. Pokud je v odrazu hvězda, existuje ta hvězda? - No, ano. - Pak je to jasné. Bohy nelze ošálit. Ty nezajímají formálnosti. Nesmíme následovat pouze písmo zákona, ale i jeho ducha. A kdo o něm rozhoduje? Vy? Uvědom si své postavení, kněžko!

Chceš snad, abychom tě poctili stejně, jako poctíme tohoto rouhače? - Ne. - Tak nezpochybňuj bohy. Já zpochybňovala tebe, ne bohy. Prohlašuji tohoto rouhače za vykoupeného. Za života se sice provinil počítáním hvězd, ale ve smrti se jeho tělo stalo kouřem, který zahaluje hvězdy. Říše bohů má svůj účel. Stejně jako posvátné stroje.

Pojďme ho během jeho odchodu uctít. Naposledy. Buď sbohem. - Kněžko. - Ano, Svatý? Předtím se mi nelíbil tvůj tón. Vypravíš se na pouť zpět do zapovězených pustin. Dokážeš mi, že dokážeš odolat pokušení. Ano, Svatý.

Ale na jak dlouho? Jeden týden pod hvězdami. Poté se můžeš navrátit do Závoje. Bohové. Říše bohů. Podívej. To nevadí. Ale co když spatřím hvězdy? Jen se podívej.

Tolik jsi jich ještě neviděla. - To je zkouška? - Ne. A pokud uvidím, kolik je tam hvězd? Pouhým pohledem nelze zjistit, kolik jich tam je. Je jich příliš mnoho. Ale máme nástroje, se kterými vidíme velmi daleko. Tudíž víme, že se tam nachází 127 miliard hvězd. Alespoň v naší galaxii. Vy se mnou sdílíte zapovězené vědění?

Není zapovězené. Toto vědění náleží pouze bohům. - Já nejsem bůh! - Ani my ne. Jsme mezi hvězdami. Toto je říše bohů. Ne, to není. Žádní bohové tu nejsou. My nejsme bohové. Jsme vaši sousedé.

Já tomu nerozumím. Kdysi dávno jsme z téhle planety odletěli a nyní jsme se vrátili. Fyzicky se od sebe nijak nelišíme. Nemůžete být jako já. Létáte mezi hvězdami. Oplýváte zapovězeným věděním. A nyní jím oplývám i já! Musím zemřít! Co?

Ne. Není žádné zapovězené vědění. První svaté přikázání říká, že nikdy nesmíme počítat hvězdy. Vážně? Proč? Nesmíme zpochybňovat bohy! Proč ne? Protože proto. Proč by bohové nechtěli, abys znala jejich záměr? To já nevím.

Je protizákonné zabíjet, krást a znásilňovat? - Samozřejmě! - Proč? Protože to ubližuje ostatním. A pokud by to nebylo protizákonné, lidé by se necítili v bezpečí. Lidé by si nevěřili a společnost by se ocitla v chaosu. Myslíš, že proto bohové nechtějí, abys zabíjela, kradla a znásilňovala? Samozřejmě! Proč bohové nechtějí, abys počítala hvězdy?

Já to nevím! Znáš záměr ostatních zákonů. Proč neznáš záměr tvého neposvátnějšího zákonu? Proč se tolik zajímáš o náš nejposvátnější zákon? Protože ničíte planetu. Co? Vaše stroje ničí atmosféru. Samotný vzduch, který dýcháme.

Kvůli vám se rozšiřují pouště. Naše planeta kvůli tomu nebude schopna podporovat život. To my rozšiřujeme zapovězenou pustinu? Ano. Ale když vypneme stroje, uvidíme hvězdy. Podívej. Cestovali jsme mezi hvězdami tisíce let v dokonalém souladu. Počítání hvězd není nic špatného.

A ty ani nevíš, proč je to špatné. Víš, proč se nesmí vraždit. Je to provinění vůči jiné lidské bytosti. Připravila bys je o všechny jejich budoucí zkušenosti. Je to provinění vůči jejich milovaným. Okradla bys je o přítomnost člena jejich rodiny. Společně tomu můžeme přijít na kloub. Dává to smysl, protože morálka je o kontaktu s ostatními bytostmi.

V dobrém i ve zlém. Ale neexistuje žádný důvod, proč nepočítat hvězdy. Důvod je ten, že to bohové řekli. Jaký mají důvod oni? Jejich moudrost je mimo naše chápání. Takže je to otázka víry? Jistě! Milují tě bohové?

Samozřejmě! Tak proč by chtěli, abys ničila svůj vlastní svět? Pojď. Ukážu ti, co víme. Vítej zpět v Závoji, kněžko. Je hezké být zpět v Závoji. Vidím, že tě pustiny pokořily. Ano.

Ráda bych se šla pomodlit ke strojům. Můžeš jít. Jsem rád, že jsi zpět. Děkuji, Svatý. Je nařízen zákaz vycházení, dokud nebude výroba Závoje opět obnovena. Zákaz vycházení platí od jedné hodiny před západem slunce a vyjít bude možno až hodinu po svítání. Každý, kdo bude během té doby zadržen, bude upálen na hranici.

Svatý. Mohla bych s vámi na chvilku hovořit? - Jsme uprostřed krize, kněžko! - Já vím. - Ono to s tím souvisí. - O co jde? Když jsem byla v zapovězené pustině, někdo mě navštívil. Navštívil? Někdo z kněžích? - Ne. - Pak by měli být upáleni. Kdo to byl? Je to trochu složitější. Ne, to není.

Do zapovězené pustiny smí pouze kněží. - Ano, ale… - Pouze my odoláme pokušení hvězd. Oni přišli z hvězd. Cože? Tvrdíš, že ses sešla s bohy? Ano, ale… Ne. Nejsou to bohové. Jsou to lidé. Sestoupili na plavidle z nebes. Vzali mě s sebou a ukázali mi svět a… Také hvězdy.

A není to říše bohů. Mýlili jsme se! Ukázali mi, jak naše stroje ničí svět. Jak naše stroje přiživují růst pustiny, dokud nepohltí celý svět. Ukázali mi, že nám dochází čas a že… To ty! Tys poškodila stroje! Já musela! Kdybych to neudělala já, udělali by to oni! Jen by to bylo silou!

Což by nás stálo životy! Udělala jsem to pro naši záchranu! Stroje jsou právě nyní opravovány. Ne! To nemůžete! Musíte je nechat vyřazené. Zprovozníte-li je, zabijí nás buď hvězdní cestovatelé, nebo svou planetu zničíme a zabijeme sami sebe. Jediný způsob, jak se posunout dál, je nechat stroje vyřazené.

Hvězdní cestovatelé nejsou bohové. Jsou jako my. Z dávných dob. Naše kultury se však liší. Nezajímají se o počítání hvězd. Mýlili jsme se! Chtějí úplný opak toho, co jsme si mysleli! Počítání hvězd není něco špatného či zapovězeného! Nikdy jsme nepromlouvali za bohy, jen jsme si to mysleli!

Vy mi nevěříte. - Ale věřím. - Opravdu? Takže ty stroje neopravíte. Můj předchůdce mi kdysi ukázal něco velmi znepokojivého. Před dávnými časy jsme hluboko v zapovězené pustině objevili pohřbenou stavbu. Vykopali jsme ji a… našli jsme velkolepé artefakty prastaré civilizace.

Mnohem vyspělejší, než jsme my dnes. Hvězdní cestovatelé. Ano. Měli všemožné… nástroje. Některým říkali teleskopy. Byly sestavené, aby jim pomohly blíže pozorovat hvězdy. Představ si to. I přes tak nepochopitelné rouhání…

vzkvétali a bohové je nepotrestali. Když jsme zkoumali, co se jim stalo, zjistili jsme, že tento svět opustili v plavidlech. Mezi hvězdami mohli dokonce cestovat. Vy jste to věděl! Celou tu dobu! Zvěstoval jste boží pravdu našeho nejposvátnějšího zákonu, ale byla to jenom lež a vy jste to věděl! Jak by lhář jinak nazval lež?

Jako pravdu. Proč? Lidi potřebuje něco sjednocovat. Stejná pohnutka. Stejná víra. Proč to nemůže být pravda? Ta by je mohla sjednotit. Naše společnost by se zhroutila. Nebo by dosáhla ke hvězdám! Víme, že je to možné. Co když nás vaše zastaralá víra nesjednocuje, ale drží při zemi?

Tak ať. Já tomu nerozumím. Co z toho máte? K čemu je dobrá církev světu, který ví, že nepotřebuje církev? Přišli bychom o veškerou moc a vliv. O tomhle vám jde? O moc? Je to i o moudrosti k vedení společnosti.

K jejímu zničení? Nikomu jinému nedůvěřuji, že nás dokáže vést. To není o důvěře. Je to o touze po moci. Jasné jako facka. A ta moc může být tvá. Dávám ti na vybranou. Můžu tě povýšit na velekněžku. Můžeš stát při mém boku.

Jaká je má další možnost? Tímto odevzdáváme tělo naší svaté dcery nebesům, kde její kouř zahalí hvězdy a vyváže ji z jejích hrůzných hříchů. Buď sbohem. Všichni zůstanou v bojové pohotovosti. Prapory musí zůstat bdělé. Kněžka mohla mít spojence.

Budeme teď opravdu žít věčně? Ano. Bohové na nás seslali smrt, protože jsme zastavili stroje, takže nám vrátí věčný život za to, že jsme je opět zprovoznili. Jak si můžeš být tak jistá? Modlila jsem se za to a bohové mi svou vůli vyjevili. Chtějí stroje v provozu. Stejně jako to chceme my.

Překlad: Kara Mikešová www.videacesky.cz